Tvrdnutí kůže a poruchy autoimunity sklerodermie: komplexní přehled a praktické poznatky

Sklerodermie je systémové autoimunitní onemocnění pojivové tkáně (kolagenóza), které má chronický progredující charakter a pacienta výrazně limituje na životě.

Nejprve postihuje kůži a pohybový systém, později vnitřní orgány.

Etiologie je neznámá.

Postihuje především mladé ženy.

Pro potvrzení diagnózy musí být přítomna alespoň akroskleróza (od metakarpofalangových kloubů distálně).

Jedním z typů je morphea.

Jedná se o ložisko velikosti mince, slonovinové barvy s fialovým lemem.

V iniciálních stádiích mohou být projevy velmi různorodé.

Objevují se celkové příznaky (hubnutí, únava, reaktivní deprese).

Zároveň propukají změny konkrétních orgánů.

Zpravidla dominují kožní změny, ale v rámci jednotlivých typů tohoto onemocnění se vyskytují různé kombinace orgánového postižení.

Kožní změny začínají obvykle na prstech horních končetin jako atrofie kůže a otok tkáně, který se rozšiřuje proximálně, následuje sklerodermické ztluštění, pokožka je tuhá a lesklá.

Intersticiální plicní procesy (autoimunitní alveolitida), následně vzniká plicní fibróza, která vede k plicní hypertenzi a pravostrannému srdečnímu selhání (nejčastější příčina smrti pacientů se sklerodermií).

Počátečními projevy bývá dušnost a suché poslechové fenomény.

Společně s tímto jsou známé i další obtíže, např. Raynaudův fenomén.

Někteří nemocní mají bolesti na hrudi spojené s obtížným polykáním.

Příčinou jsou chorobné změny jícnu.

Část pacientů má plicní obtíže a problematická je také ztráta funkce ledvin.

Nemoc se může projevit i na srdci.

U nemocných kožní projevy mohou být doslova invalidizující.

Je-li postižena kůže na vnějších stranách kloubů, může se jejich pohyblivost snížit natolik, že zatuhnou na místě.

Lékaři neumějí systémovou sklerodermii vyléčit.

Dokážou však výrazně zmírnit její průběh a minimalizovat orgánové i funkční změny a následky.

Základem je včasná diagnóza a pravidelné sledování, stejně jako spolupráce a sebekázeň nemocného při léčbě.

Při ní jde především o tlumení a úpravu imunitní reakce.

Pokud si myslíte, že můžete mít systémovou sklerodermii, nenechávejte si to pro sebe.

Podle nového výzkumu britských lékařů se zdá, že by mohl být překonán jeden z mýtů o revmatoidní artritidě.

Dle výsledků studie prezentované na EULAR 2010 trpí partneři a příbuzní nově diagnostikovaných s revmatickou artritidou stejně jako samotní nemocní pacienti.

Lokální a systémové formy sklerodermie

Podle uvedeného textu lokalizovaná sklerodermie zasahuje primárně kůži (někdy je označována jako kožní sklerodermie) a podkoží.

Má omezenější charakter a často probíhá bez postižení vnitřních orgánů.

Systémová sklerodermie může postihnout kromě kůže i cévy a vnitřní orgány.

Pokud vám byla diagnostikována systémová sklerodermie, délka života se značně liší u každého jedince.

Pokud se ale neléčí vůbec, může dojít k nevratným změnám na vnitřních orgánech.

Morfea a její podtypy

Morphea je nejčastější typ lokalizované sklerodermie, projevuje se jako jedna či více (3-4) skvrn ztvrdlé kůže s rozdílným stupněm pigmentových změn.

Některá místa jsou často tmavší či světlejší (někdy až žlutá) než okolní kůže.

Kožní ložiska jsou zpravidla nebolestivá, ale mohou svědit.

Přibývá-li aktivní fáze, lze pozorovat ohraničení fialové barvy.

Někdy lékaři rozdělují morpheu podrobněji do dalších podtypů podle tvaru či hloubky postižení (např. guttate, subcutaneální).

Morphea se vyskytuje ve všech věkových skupinách a je častější u žen.

Lineární sklerodermie je tvar rovného pruhu na paži, noze nebo trupu a může postihnout i podkožní tkáň, svaly, kosti, někdy i obličej a vlasatou část hlavy.

Lineární sklerodermie je obvykle aktivní po dobu 2-5 let, ale v některých případech může trvat i déle.

„En coup de sabre“ připomíná jizvu po seknutí šavlí a jedná se o netradiční formu lineární sklerodermie na obličeji či pokožce hlavy.

Generalizovaná morfea a další rozšíření

Generalizovaná morphea postihuje větší plochy těla a může vést k závažnějším kosmetickým změnám, v některých případech k postižení většiny těla a hlubšímu postižení kůže.

Lineární sklerodermie může postihnout děti, až 80 % diagnostikovaných pacientů je mladších 20 let, a ženy jsou postiženy zhruba čtyřikrát častěji než muži.

Lineární sklerodermie má aktivní fázi obvykle 2-5 let, po které může zklidnit a zjemnět kožní změny.

Lineární morfea může být spojena s Poruchou růstu nebo asymetrií u dětí.

Diagnóza a laboratorní vyšetření

Diagnóza systémové sklerodermie je postavena především na klinických projevech a výsledcích vyšetření pacienta.

Žádné jednotlivé laboratorní vyšetření není pro sklerodermii diagnostické.

Prvním znamením bývá Raynaudův fenomén s omrzlinami a vřídky na špičkách prstů.

Kůže na koncích prstů rychle tuhne a šíří se, může postihnout celé tělo.

V průběhu onemocnění se mohou vyvinout další kožní změny jako teleangiektazie, atrofie kůže a kalcifikace.

Onemocnění může postihnout i vnitřní orgány a dlouhodobá prognóza je ovlivněna typem a závažností orgánového poškození.

V počátku bývá postižení jícnem, žaludku a trávicí trakt může vést k refluxu a poruchám polykání.

Pro dlouhodobou prognózu je významná tíže postižení plic, srdce a ledvin.

Pro sklerodermii neexistují žádné specifické krevní testy.

Pacienti se systémovou sklerodermií jsou sledováni odborníky v pravidelných intervalech a hodnotí se zhoršení či zlepšení postižení.

U dlouhodobě nemocných dětí je nutné podporovat jejich pokračující vzdělávání a pravidelné prohlídky.

Léčba a management

V současnosti neexistuje univerzálně účinný lék na sklerodermii; léčba je tedy cílená na jednotlivé postižené orgány.

U dětí bývá často začínáno lokálními či systémovými metodami na zánět a fibrozní změny.

U postižení plic či ledvin mohou být doporučeny specifické imunosupresivní léky, např. cyklofosfamid.

V různých stádiích onemocnění se používají kortikosteroidy, metotrexát, mykofenolát či jiné imuno‑modulační léky.

Nové léčebné možnosti přibývají zejména pro postižení plicního oběhu a kožních defektů na prstech.

Ultrafialové světlo se ukázalo jako účinné v některých formách léčby kožních změn.

Existuje řada doplňkových a alternativních léčebných možností; důraz je na posouzení rizik a přínosů s lékařem.

Pokračující fyzioterapie a péče o kůži jsou klíčové pro udržení pohyblivosti a kvality života u dětí s lineární i morphey.

Včasná diagnostika a aktivní spolupráce pacienta a týmu odborníků jsou zásadní pro zvládnutí průběhu onemocnění.

Život s sklerodermií a podpora pacientů

Pacientskou skupinou Skleroderma se zabývá Revmatologická liga Česká republika a poskytuje informace a podporu.

Pacienti a jejich rodiny by měli být informováni o možnostech rehabilitace, lázeňské péče a integrované péči více specialistů.

Vzdělávání, práce s emocemi a podpora při zvládání každodenního života jsou důležité součásti léčby.

Rizika a přínosy alternativních terapií je třeba konzultovat s dětským revmatologem a nepřerušovat standardní léčbu.

Sport a pravidelný pohyb hrají klíčovou roli ve zvládání onemocnění; dítě by mělo mít možnost zapojit se do aktivit dle vlastního výběru.

Pro rodiče a rodinu je důležité podporovat normální život dítěte a monitorovat progrese onemocnění skrze pravidelné prohlídky a úpravu medikace.

Infografika: Průběh sklerodermie a typy lokalizované vs. systémové

Systémová sklerodermie

Praktické poznámky a prevence

Lokální formy obvykle postihují kůži a podkoží bez významného postižení vnitřních orgánů.

Circulační problémy Raynaudova fenoménu je nutné pečovat o dobrou cirkulaci krve a udržovat končetiny v teple, aby nedošlo k vředům.

Lineární sklerodermie a morfea mohou vést k omezení pohyblivosti a vzniku asymetrií; pravidelná rehabilitace je tedy nutná.

Pro prevenci kosmetických následků a zlepšení vzhledu pokožky může napomoci ochrana proti UV záření a dermatologická péče.

Organizace a sdružení pacientů poskytují praktické rady a podporu v každodenním životě.

Diagnóza a léčba v praxi

Pro časnou a efektivnější diagnostiku je důležité posílit povědomí o nemoci napříč obory i veřejností.

Odborníci doporučují vyšetření kapilaroskopie nehtového valu a následné vyšetření antinukleárních protilátek při podezření na systémovou sklerodermii.

V rámci léčby by měl dětský revmatolog spolupracovat s kardiologem a nefrologem.

Autosomální transplantace kostní dřeně je v některých velmi vzácných případech zvažována jako poslední možnost.

U dětí se lokalizovanou formou často podaří nemoc stabilizovat a zlepšit kožní změny; postupy u dospělých vyžadují specializovanou péči.

tags: #tvrdnuti #kuze #a #poruchy #autoimunity