Vyšetření moči a sedimentu – podrobný průvodce laboratorní mikrobiologií a morfologií

Rozbor moče je nedílnou součástí preventivních prohlídek i diagnostiky u praktického lékaře. Při hledání příčiny zdravotních obtíží se ve většině případů začíná rozborem moči a krve a moč může prozradit informace o zánětech, onemocněních ledvin, cukrovce, žloutence či těhotenství.

Základní principy odběru vzorku a jeho zpracování

S vzorkem moči se podle požadavků lékaře provádí celá řada laboratorních testů. Ideální je první ranní moč, která bývá koncentrovanější a obsahuje více patologických složek. Vzorek by měl pocházet ze středního proudu prvního ranního močení a být odebírán do čisté a suché nádobky. Před manipulací je nutné si umýt ruce a pevně uzavřít víčko, aby nedošlo ke kontaminaci.

Odstředěním části vzorku se získá močový sediment, ze kterého se vyhodnocuje přítomnost krystalů, bílých a červených krvinek, bakterií, hlenu a leukocytů. Pokud je podezření na močovou infekci, laborant provádí kultivaci pro zjištění typu bakterie a určení vhodného antibiotika.

Příprava vzorku a konservence

Nutné je použít čiré a správně ošetřené zkumavky; konzervační činidla se nepřipadají v úvahu. Před centrifugací lze vzorek mírně pro jasnění projasnit ohřátím na 40-45 °C nebo okyselením několika kapkami 1M octové kyseliny. Pro zajištění correctness objemu sedimentu je důležité dodržet odměření a z koncentrace vycházející kalkulace.

Morfologie a sediment - klíčové komponenty

Sediment močového sedimentu se hodnotí podle toho, zda obsahuje formované či amorfní komponenty - například krystaly, erytrocyty, leukocyty, bakterie, hlen a další elementy. Hodnocení bývá uvedeno formou slovního popisu, často se odvíjí od počtu komponent na zorné pole a od volného prostoru v Bürkerově komůrce. Tzv. MIDITRON a podobné přístroje mohou tisknout integrovaný močový nález.

Specifika hodnocení podle mikroskopie

Velikost zorného pole je dána optickým systémem: sklíčko 20x20 mm a objektiv 10-45x. Plocha zorného pole odpovídá přibližně 0,11 mm2, objem komůrky je kolem 7 µl, což odpovídá 1 µl původní moče. Zřetelně se uvádí, že výsledek odráží počet elementů v 1 µl moči, a tedy pasmou pro zařazení do kategorií 0-1, 1-3, 2-4, 3-5 apod.

Barvení sedimentu - metody a význam

Obarvení sedimentu se používá pro lepší zobrazení struktur. Například sekundární postupy s použitím safraninu a dalších barviv mohou zamezit barvení lipidů a zlepšit rozlišitelnost mezi lipidy a běžnými komponentami. Postup zahrnuje přípravu podložního a krycího sklíčka a volbu vhodného objemu sedimentu.

Kvantitativní a kvalitativní hodnocení

V některých případech se hodnocení provádí slovně na základě počtu komponent sedimentu a jejich rozložení v zorném poli. Kvantitativní předpoklady mikroskopického hodnocení bývají stanoveny jako pásma, která mohou být známá v různých laboratořích. Pásma bývají spojena s literaturou (např. Colombo 1994) a ovlivňují způsob klasifikace nalezených struktur.

Počet a druhy elementů

Vzhledem k variabilitě sedimentu se hodnota obsahu v 1 µl moči liší podle zkušenosti laboratorního pracovníka a podle typu nalezených prvků - např. válce, bakterie, krystaly, drť, hlen apod. Kromě toho se může objevit i výjimečný nález, který vyžaduje zkušený posudek.

Praktické postupy a provozní aspekty

Optimální výchozí objem moče pro sediment je uveden jako 10 ml. Koncentrace jsou často zachovány tak, aby bylo možné provést následné výpočty a zjednodušit srovnání mezi postupy. Odsávání a slévání sedimentu se provádí v pidepsaných zkumavkách, přičemž se dodržuje postup „10“ - tedy důležitý je záchovný faktor při zahušťování sedimentu.

Faktory ovlivňující výsledek

Na výsledky sedimentu významně působí morfologie buněk a komponent, technika odběru (první ranní moč versus střední proud), a i terapie (zejména diuretika). Z praktických hledisek má ranní moč - kromě vyšší koncentrace - také vliv na kyselost, která může ovlivnit barevnost a zbarvení sedimentu.

Chemické a fyzikální vlastnosti moči - důležité souvislosti

Fyziologické parametry moče zahrnují pH, hustotu a osmolalitu. pH moči se určuje důsledně v čerstvé moči a často se používají diagnostické proužky; normální pH bývá 5,0-6,5, s krajními hodnotami 4,5-8,0. Hustota moče se stanoví nepřímo podle iontů a indikační zóny proužku obsahuje polyelektrolyt a bromtymolovou modř. Osmolalita moči vyjadřuje celkovou látkovou koncentraci a bývá 300-900 mmol/kg; krajní hodnoty 50-1200 mmol/kg ukazují na rozdílné koncentrační schopnosti ledvin.

Osmolalita, diuréza a koncentrační schopnost ledvin

Osmolalita se může lišit podle osmoticky aktivních látek a osmolalita slouží jako přesnější ukazatel než hustota; její hodnoty umožňují posoudit koncentrační schopnost ledvin a rozlišit izoosmolální moči od hypo- či hyperosmolální moče. Adiuretinový test zkouší reakci distálního tubulu na vasopresin a určuje schopnost koncentrovat moč.

Klinické souvislosti a interpretace

Přítomnost krystalů či erytrocytů v sedimentu může svědčit o různých patologických stavech. Bílkoviny v moči mohou indikovat zánět, glomerulonefritidu či nádory, a jejich pozitivní výsledek vyžaduje další doplňující testy. Kreatinin v moči a jeho poměr k plazmě je důležitý ukazatel renální funkce; vysoké hladiny v moči mohou ukazovat na poškození ledvin spolu s dalšími faktory.

Praktické doporučení pro pacienty

  • Pro co nejpřesnější výsledky je nejvhodnější ranní moči a střední proud moči.
  • V případě potřeby můžete požádat o sterilní zkumavku a vyvarovat se kontaminaci.
  • K vyšetření se používá méně konzervačních látek; vzorek by měl být čirý a suchý a nádobka dobře uzavřena.
  • Pro domácí testy lze použít indikátorové proužky, které vyhodnocují pH, přítomnost bílkovin a dalších parametrů.
Infografika: Jak se odebírá vzorek moči a jak se zpracovává sediment

IDEXX - The Urine Sediment Examination

Rozbor moče může být proveden rychleji, například standardní chemické testy bývají odeslány lékaři do 1 hodiny. Spektrum vyšetření je široké a zahrnuje chemické analýzy i kultivaci pro identifikaci bakterií při podezření na infekci.

tags: #vysetreni #moci #spermie