Imunitní odpověď je komplexním výsledkem interakce imunitního systému s očkovací látkou. Rozlišujeme dva hlavní typy této odpovědi: protilátkovou a buněčnou.
Po podání první dávky vakcíny dochází obvykle k produkci tzv. „akutních“ protilátek typu IgM. Tyto protilátky jsou po několika dnech nahrazovány protilátkami typu IgG, které představují „dlouhodobější“ formu imunitní ochrany. Hladina těchto protilátek však v organismu není trvalá. Z tohoto důvodu se řada očkování provádí opakovaným podáním několika dávek. U každé vakcíny je stanoven časový interval, kdy hladina protilátek klesá pod ochrannou hranici. V tomto okamžiku se podává další dávka nebo více dávek s cílem posílit imunitní odpověď, což je označováno jako přeočkování.
Význam povinného očkování v České republice
V České republice je očkování dětí povinné. Cílem tohoto opatření je dosažení vysoké proočkovanosti v populaci, která zajišťuje nejen přímou ochranu očkovaných jedinců, ale také ochranu těch, kteří se z lékařských důvodů očkovat nemohou. Vysoká proočkovanost umožňuje udržovat infekční onemocnění pod kontrolou a omezovat šíření nebezpečných virů a bakterií. Tím se vytváří tzv. kolektivní imunita. Kolektivní imunita funguje na principu, že při dosažení určitého vysokého procenta proočkovanosti populace se infekční agens nemůže efektivně šířit, protože se nedostává k dostatečnému počtu vnímavých jedinců.
Očkovací kalendář v České republice je vytvářen na základě konsenzu odborníků, v současnosti reprezentovaných Národní imunizační komisí (NIKO) a Ministerstvem zdravotnictví ČR. Při jeho tvorbě se posuzuje odborné hledisko vhodnosti zařazení nového očkování s ohledem na dlouhodobou epidemiologickou situaci. Dále se diskutuje dostupnost a složení očkovacích látek a finanční možnosti státu.
Vývoj imunitního systému u dětí
Tvorba protilátek začíná již od 30. týdne gestace, avšak jejich množství v tomto období není dostatečné pro vlastní ochranu. Novorozenec je po porodu chráněn mateřskými protilátkami, které procházejí přes placentu. Tyto protilátky mají však omezenou dobu působení a během přibližně dvou měsíců jejich množství významně klesá pod účinnou ochrannou hranici.
Po narození se u dítěte postupně zvyšuje tvorba vlastních protilátek. V prvním roce života dosahuje tato tvorba přibližně 50 % úrovně protilátkové odpovědi dospělého člověka. Buněčná obrana se rovněž vyvíjí; první obranné bílé krvinky se začínají tvořit již ve 12. týdnu gestace. Novorozenec nemá dostatek těchto specifických bílých krvinek a jejich obranná aktivita je nižší než u dospělých.
Přechodný nedostatek imunitního systému u dětí v prvním roce života vrcholí mezi 3. a 6. měsícem věku. V tomto období dochází k výraznému poklesu hladiny mateřských protilátek, vlastní tvorba protilátek je stále nedostatečná a specifické bílé krvinky nejsou plně aktivní. Zvýšené riziko nákazy v tomto období je proto značné.
Bezpečnost a účinnost vakcín
Moderní očkovací látky obsahují pouze nezbytné složky pro vytvoření imunitní ochrany. V současných dětských vakcínách je množství antigenu (částice vakcíny stimulující imunitní systém) několikanásobně nižší než ve vakcínách používaných v minulosti. Díky dostupnosti moderních vakcín došlo k poklesu celkové antigenní zátěže organismu o 96 % oproti očkovacímu kalendáři platnému do roku 2006.
V přirozeném prostředí čelí imunitní systém dítěte denně velkému množství podnětů, včetně bakterií v potravě a prachu, které dýcháme. Imunita se vyrovnává se všemi látkami, které nejsou tělu vlastní. Vakcinace imunitu nijak neohrožuje ani neoslabuje.
Přísné testování vakcín
Každá nová léčivá látka, včetně vakcín, prochází před uvedením na trh rozsáhlým testováním a kontrolou. Po preklinických studiích následují čtyřfázové klinické studie. Fáze I se zaměřuje na bezpečnost a mechanismus účinku na zdravých dobrovolnících. Ve fázi II se zjišťuje účinnost a optimální dávkování. Fáze III, obvykle dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná, se provádí na větším počtu subjektů, aby se získaly klíčové informace o bezpečnosti a účinnosti. Klinické studie podléhají přísným pravidlům a jsou kontrolovány nezávislými institucemi.
Přídavné látky ve vakcínách
Do vakcín se přidávají adjuvanty (přídatné látky) pro zvýšení jejich účinnosti. Adjuvanty zvyšují reakci imunitního systému na antigen, umožňují jeho lepší rozpoznání a správnou reakci. Například thiomersal, sloučenina obsahující rtuť, se ve vakcínách používal pro svou schopnost rychlé eliminace z těla. Rozsáhlé studie nepotvrdily jeho škodlivost. Skvalen, přirozená látka přítomná v rostlinách, živočiších i lidech, se používá jako součást některých adjuvancií a je bezpečný v množstvích používaných ve vakcínách.
Časté otázky a mýty týkající se očkování
Očkování proti již vymýceným nemocem
Očkovat proti infekcím, které jsou celosvětově vymýceny, lze ukončit. Pokud se však infekce vyskytuje kdekoli na světě, nelze s očkováním přestat. Ukončení očkování by vedlo k nárůstu vnímavé populace a potenciálně k epidemii.
Vakcína Hexavakcína
Hexavakcína je kombinovaná vakcína určená k ochraně proti šesti onemocněním: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophilus influenzae typu b. V České republice je jediná svého druhu na trhu a používá se od roku 2007. Její použití je bezpečné a účinné.
Očkování proti hepatitidě B v hexavakcíně
Očkování proti hepatitidě B je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a je součástí rutinního očkování v mnoha zemích. V hexavakcíně tato složka umožňuje zjednodušit očkovací schéma a snížit počet vpichů, čímž se eliminuje stres pro dítě a nutnost častějších návštěv lékaře.
Schéma očkování: 2+1 versus 3+1
Rozlišují se dvě základní schémata očkování: 2+1 a 3+1. Tyto schémata udávají počet základních dávek (2 nebo 3) a jednu posilující dávku. Rozestupy mezi dávkami jsou stanoveny doporučeními výrobců a odbornými konsenzu.
- Schéma 2+1: Dvě základní dávky podávané v intervalu 1-2 měsíců, následované posilující dávkou za 6-12 měsíců.
- Schéma 3+1: Tři základní dávky podávané v intervalu 1-2 měsíců, následované posilující dávkou za 6-12 měsíců.
Trend v Evropě směřuje k návratu k původnímu schématu 2+1, které je považováno za úspornější a stejně efektivní. V České republice se minimálně u dětí starších 1 roku očkuje ve schématu 2+1.
Nežádoucí účinky očkování
Po očkování se mohou objevit různé reakce, které jsou obvykle přechodné a odezní během několika hodin až dnů. Mezi nejčastější lokální nežádoucí účinky patří zarudnutí, bolest a otok v místě vpichu. Celkové reakce mohou zahrnovat horečku, bolest hlavy, zvracení, průjem nebo únavu. Vzácně se mohou vyskytnout i závažnější reakce.
Mýty o souvislosti očkování s autismem byly vyvráceny. Studie, na kterých byly tyto mýty založeny, byly shledány chybnými a jejich autor byl usvědčen z podvodu. Vědecké důkazy konzistentně prokazují, že očkování riziko autismu nezvyšuje.
Zaměnitelnost vakcín
Výrobci obvykle preferují, aby očkování bylo dokončeno vakcínou stejného producenta. Nicméně, výrobce vakcíny Pediacel klinicky ověřil možnost dokončení očkování zahájeného jinou komerční vakcínou, a to výhradně pro poslední dávku.
Očkování dětí starších 12 měsíců
Pokud očkování nebylo zahájeno do prvního roku života, obvykle se používá schéma 2+1. Věkově podmíněná klinická data u jednotlivých vakcín mohou omezovat jejich použití u starších dětí.
Vakcína Pediacel v ČR
Vakcína Pediacel je pětisložková a neobsahuje složku proti hepatitidě typu B. V případě jejího použití je nutné dítě doočkovat proti hepatitidě B v pozdějším věku. Dostupnost vakcíny Pediacel na českém trhu bývá variabilní.
Význam očkování pro veřejné zdraví
Očkování je jedním z nejvýznamnějších objevů v historii medicíny a zachránilo již stamiliony životů. Přes svůj obrovský úspěch se vakcíny staly obětí svého vlastního úspěchu - lidé se již nesetkávají s nemocemi, proti kterým se očkuje, a mají tendenci význam očkování podceňovat.
Zákon o ochraně veřejného zdraví v České republice stanovuje povinnost očkovat. Očkovací kalendář je základním nástrojem ochrany veřejného zdraví, který umožňuje vznik kolektivní imunity. Rodiče si u nepovinného očkování mohou vybrat rovnocennou alternativu, pokud existuje.