Trojský kůň porody

Příběh trojského koně, zvěčněný v Homérově Odyssei a Vergiliově Aeneidě, poutá lidskou představivost již po staletí. Všichni si ho představujeme jako mohutného dřevěného koně, který se valí branami Tróje a skrývá řecké bojovníky připravené rozpoutat spoušť. Ale co když je tento ikonický obraz výsledkem chybného překladu a nedorozumění?

„Když nepomáhala síla a zbraně hrdinů, napadla Odyssea lest. Poručil postavit ohromného dřevěného koně. V dutém břichu se skryl s největšími řeckými bojovníky. Ostatní spálili tábor a odpluli, jakoby se vzdali obléhání. Trójané pozorovali odchod řeckého vojska s radostí, brány Tróje se otevřely a našli obrovského koně. Podle žebráka to měl být dar za vítězství. Bez váhání vtáhli dřevěného koně za hradby..."

Tradiční vyprávění

Tradiční vyprávění naznačuje, že Řekové použili dřevěného koně, aby tajně pronikli do Tróje. Byla to promyšlená lest, jak prolomit hradby města a ukončit desetiletou trojskou válku. Po deseti letech válčení se Řekové pod vedením hrdiny Odyssea rozhodli, že od bran města odejdou a jako „dar“ zanechají obrovského dřevěného koně. Zatímco lodě s částí bojovníků odpluly mimo dohled, část řeckých reků se spolu s Odysseem schovala v břiše koně, kterého Trójané vtáhli za opevněné brány. Když se setmělo, nastal masakr.

Trójský kůň je symbolem smělého plánu, rafinovanosti a lsti. V dějepise jsme se učili, že příčinou trójské války byl únos krásné Heleny princem Paridem, který pocházel z Tróje. Helena byla manželkou spartského krále Meneláa. Řekové shromáždili pod velením mykénského krále Agamemnona velmi početné loďstvo a vyrazili dobýt a pokořit Tróju. Obléhání trvalo dlouhých deset let a mohlo skončit vítězstvím odvážných a statečných Trójanů. Válku ukončil lstí s trójským koněm Odysseus.

Francesco Tiboni: trojský kůň jako loď

Seznamte se s Francescem Tibonim, námořním archeologem z univerzity v Marseille, který předložil revoluční teorii, jež zpochybňuje naše dlouholeté přesvědčení o trojském koni. Francesco Tiboni, námořní archeolog pocházející z univerzity v Marseille, vyvolal šok v akademickém světě, když navrhl odvážnou reinterpretaci vzhledu trojského koně. Tiboni tvrdí, že konvenční představa, kterou o koni máme, je ve skutečnosti chybný překlad.

Italský archeolog Francesco Tiboni se rozhodl vědecky prověřit, co může být na po tisíce let tradovaném příběhu pravda. Tiboniho teorie čerpá inspiraci ze zprávy zaznamenané Pliniem Starším, který se zmiňuje o Féničanovi jménem Hippus jako o vynálezci obchodních lodí. Tiboni tvrdí, že řecké slovo "hippos", které se běžně překládá jako "kůň", nemusí vůbec označovat čtyřnohé zvíře, ale něco úplně jiného: fénickou válečnou loď se zakřivenou přídí.

Před branami Tróje Řekové nezanechali koně, ale loď. A mýtus o trojském koni vznikl nepochopením slova hippos, respektive špatným překladem. Tiboni uvádí, že chyba je velmi stará. Zdá se, že slovo použité pro tuto konkrétní fénickou loď bylo starověké řecké ἵππος, což znamená kůň nebo hroch. A je ekvivalentním označením fénické lodi tohoto typu.

Starověké texty a obrázky ukazují, že fénický typ obchodní lodi zdobený koňskou hlavou se rozšířil kolem začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem. Féničané, ale i Egypťané a další starověké národy žijící podél pobřeží, zdobili přídě svých lodí zoomorfními motivy. Podobně jako měly středověké lodě na svých přídích velké ženské figuríny, měly starověké lodě příď zdobenou koňskými hlavami.

replika trójského koně v Çanakkale

Tiboniho závěr vychází z porovnání popisu trójského koně ve Vergiliově Aeneidě s jeho znalostmi námořní archeologie. Existuje ještě jeden listinný důkaz, že šlo o loď a nikoli o koně. Zmínka ve Vergiliově eposu Aeneis, kde někteří nedůvěřiví Trójané tuší lest a nechtějí dar provézt do města. Naopak požadují, aby byl dar potopen. Potopit loď se ale jeví jako logické. A rovněž je mnohem jednodušší postavit před brány města loď, kterou měli Řekové k dispozici, než vyrábět zcela novou koňskou „sochu“.

Alternativní interpretace: obléhací věž nebo zemětřesení

Docent antropologie a vojenský historik na Grand Valley State University Mark Schwartz dospěl k závěru, že trójský kůň byl možná také obléhací věž a beranidlo. Kdyby tomu tak bylo, proč by koně chtěli obyvatelé Tróje s nadšením umístit za hradby, jak se v legendě říká? To se dosud nepodařilo objasnit.

Spekulativnější teorie, původně navržená Fritzem Schachermeyrem, uvádí, že trójský kůň je metaforou ničivého zemětřesení, které poškodilo zdi Tróje a umožnilo Řekům vstoupit dovnitř. Tato teorie je podporovány archeologickými nálezy, které zjistily, že Trója byla opravdu těžce poškozena zemětřesením.

Eric H. Cline ale v pořadu Tajemství Trójského koně uvádí, že archeologie podporuje myšlenku trójského koně jako obléhací věže. Věže byly totiž často pojmenovány po zvířatech a měly na sobě nainstalované zvířecí kůže, aby odrážely hořící šípy. „Není to zas tak složité, dostat z obléhací věže dřevěného legendárního koně," říká. „Mohla v sobě mít bojovníky a být zakryta zvířecí kůží. A od takové obléhací věže to už k trojskému koni není tak daleko,“ míní americký archeolog Eric H. Cline.

schéma obléhací věže kryté zvířecí kůží

Proč debata pokračuje

Tiboniho teorie sice zpochybňuje tradiční pohled na trojského koně, ale neposkytuje definitivní odpověď. Myšlenka, že loď, určená jako votivní dar, mohla nahradit obrovského dřevěného koně, je podnětná. Přesto vyvolává otázky o skutečné povaze této starověké záhady. Tiboniho teorie zpochybňuje naše tradiční chápání ikonického příběhu. Ať už tedy převratnou myšlenku přijmeme, nebo se budeme držet klasického obrazu dřevěného koně, debata přidává starobylému příběhu novou vrstvu složitosti.

Jason Colavito, blogger zaměřený na archeologii, vědu a hororovou literaturu, patří k těm, kteří Tiboniho teorii zpochybňují. Tvrdí, že příběh trojského koně má jak doslovný, tak symbolický význam. Kůň byl symbolem Poseidona a Tróje, a proto ho Trójané přijali jako gesto dobré vůle. Colavito tvrdí, že přetvořením koně na loď ztrácíme velkou část jeho symbolického významu.

Spřízněná duše přichází do vašeho života – nebraňte jí

Dokumentární a archeologické aspekty

„Už ve 2. století našeho letopočtu zpochybňuje legendu o velkém dřevěném koni v knize Cesta po Řecku řecký zeměpisec Pausaniás,“ zdůrazňuje Tiboni v knize The Hippos of Troy: Why Homer Never Talked about a Horse. Představa trojského koně jako dřevěného ořeje je zažitá i díky řadě uměleckých ztvárnění. Trojským koněm mohla být i obléhací věž, na obranu před šípy pokrytá zvířecí kůží. A ještě jedna věc hraje Tibonimu tvrzení do karet - epos Aeneis slavného římského básníka Vergilia (70-19 př. n. l.). „Pokud by ale nešlo o loď, nedávala by podobná zmínka žádný smysl,“ upozorňuje archeolog.

Podle dochovaných zbytků města jsou navíc Trojané na obléhací věže dobře připraveni. „Proč by jinak stavěli zešikmené zdi a nikoliv zdi tyčící se přímo vzhůru?“ ptá se Eric H. Cline. Tomu, že Řekové při obléhání města použili takovou věž nevěří Brian Rose z Pensylvánské univerzity. Podle něj Trojané po přírodní katastrofě opevnění města ještě zdokonalí. „Zdi byly ještě více zesíleny. Na jihovýchodní straně města přistavěli další věž. Jednu z bran, vedoucích k citadele, zatarasili, aby k ní vedlo méně přístupů.“

Kulturní dědictví a moderní stopy

Poté, co mu tvůrci hollywoodského velkofilmu Troja darují 12tunového koně, získá turecké městečko Çanakkale mezinárodní věhlas. Před městskými hradbami zuří válka. Řekové bojují již téměř deset let s Trójany, ale stále se jim nedaří město dobýt. Jeho mohutné hradby vypadají nedobytně. Až do chvíle, kdy Trójané přijmou osudový dar jejich patronce, bohyni Athéně.

I my v Čechách máme kousek Tróje doma, a to v Praze 7. Na konci 17. století nechal na pravém břehu Vltavy vystavět své sídlo vzdělaný a movitý Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka a zámek nazval podle obdivu k antice a podle sochařské výzdoby Trojou. V 90. letech byl na ostrově postaven velký dřevěný trojský kůň, do kterého jste mohli vejít a prohlédnout si jeho interiér se zajímavou výstavou. Pohroma přišla s povodněmi v roce 2002.

Legendy, překlady a interpretace

„Trojané pak návnadu spolknou i s navijákem. Monumentální stavbu odtáhnou za do té doby nedobytné hradby a nevědomky tak uvrhnou své město do zkázy. Ale opravdu to tak bylo?“ Tak zní známá legenda o konci trójské války, která byla zpracována i Eduardem Petiškou do knihy Staré řecké báje a pověsti. Mnoho malířů se bájným danajským darem inspirovalo, a tak obyčejného smrtelníka nikdy nenapadlo, že zobrazovaný kůň nemusel být nikdy koněm.

Troja, mýtus a historická realita se tady protínají a vytvářejí bohatou paletu možných výkladů. Tiboniho teorie o lodi naproti tomu naznačuje, že kůň mohl být spíše votivní soškou než funkčním obchodním plavidlem. Tento výklad zachovává doslovný aspekt příběhu, ale snižuje jeho symbolickou hodnotu. Debata pokračuje a dodává starobylému příběhu nové vrstvy složitosti.

Teorie Hlavní argument Podpora
Dřevěný kůň (tradiční) Doslovný popis v eposech; symbolika a umělecká ztvárnění Literární tradice, umění
Fénická loď (Tiboni) Slovo „hippos“ = loď s koňskou přídí; ornamentika lodí Námořní archeologie, Vergiliova zmínka o potopení
Obléhací věž Funkční válečný stroj, často pojmenován po zvířeti Archeologické nálezy obléhacích konstrukcí
Zemětřesení (metafora) Poškození hradeb zemětřesením interpretováno jako „kůň“ Geologické a archeologické stopy po škodách

Trojský kůň je již dlouho trvalým symbolem podvodu a intrik. Teorie Francesca Tiboniho, podle níž mohlo jít o fénickou válečnou loď se zahnutou přídí, zpochybňuje naše tradiční chápání ikonického příběhu. Ať už tedy převratnou myšlenku přijmeme, nebo se budeme držet klasického obrazu dřevěného koně, debata přidává starobylému příběhu novou vrstvu složitosti.

tags: #trojsky #kun #porody