Trener basketbal obhajuje hráče narození dítěte a hledá rovnováhu mezi ambicemi týmu a pohlazením pro děti

Hrát basketbal je zajímavý způsob trávení volného času pro všechny děti, a to nejen díky kyjovské bohaté basketbalové historii a vybudovanému zázemí. Pro rodiče to znamená časovou i finanční "investici" do svých dětí, která se však bohatě "vyplatí". Pro děti samotné to také znamená, kromě zábavy a učení prosadit se v týmu, také kamarádství na celý život a v dospělém věku má příslušnost ke klubu také nemalý sociální a společenský význam. Kyjovský basketbalový oddíl má v současné době svůj záměr a cíle, které vycházejí z velikosti regionu, typu škol, zázemí a možnosti využívat další tělocvičny ve školách. Naše činnost se soustřeďuje především na výchovu šikovných hráček a hráčů od nejmladších složek s ohledem na jejich individuální schopnosti a s důrazem na zábavnou formu.

Děti se sportem učí řadu vlastností, které ve svém životě určitě využijí. Kromě fyzické kondice (důležité pro zdraví) získávají řadu pohybových i mentálních dovedností jako rychlou reakci na neočekávanou situaci či správné rozhodování ve vypjatých momentech. Pro jejich sociální začlenění do společnosti je sport ten nejlepší způsob, jejich kamarádství ze sportu, oproti škole, zůstává těsnější a na mnohem delší dobu. Děti postupně sami zjistí přínos sportu, snadno se identifikují s uznávanou dovedností (poptávanou například školou) či úspěšným týmem a přirozeně svoji aktivitu míří tímto směrem. Prakticky nemají problém s motivací (později důležitou pro jejich profesi), protože jsou trénované na situace, kdy musí překonávat fyzickou i psychickou zátěž. Své pozdější životní situace "berou sportovně", což znamená správné posouzení výhry i prohry.

Ideální věk pro začínající děti je 8 až 11 let. Děti se nejprve učí basketbalové dovednosti hravou formou, v tomto věku o fyzickou vyspělost nejde. Pokud začne dítě hrát basketbal později (mezi 15 - 17 rokem), šance být úspěšný existuje (známé příklady jsou jak u nás, tak v zahraničí), ovšem bude to mít těžší. Platí, že čím pozdější začátek, tím menší je šance se výkonnostně prosadit v týmu a také do týmu zapadnout. Pozdější začátek znamená nutnost rychlého dorovnání výkonnosti, a to vyžaduje větší úsilí i potřebný talent. Důležité je vybavení na tréninky pro nejmenší, zejména sportovní obuv s důrazem na neklouzavou podrážku; na zápasy už doporučujeme specializované basketbalové kotníkové boty. Nejbližší specializované basketbalové obchody jsou v Brně. Doporučujeme, aby si začínající děti pořídili svůj vlastní balón (velikost 5, cca 250-500 Kč).

Trénuje se během školního roku ve všední dny po 14té hodině (začínají nejmladší složky) až do večerních hodin. Nejmladší složky začínají hrát zápasy kolem devátého roku věku v oblastním přeboru (OP). Kyjovskými soupeři bývají nejčastěji týmy z Brna a okolí. Hrávají se zápasy zpravidla v sobotu v různých periodách od října do března. Od čtrnáctého roku se organizují žákovské ligy s regionální (obvykle západ a východ republiky) nebo celostátní působností.

Ano, můžete a hodně. Tým se bez vaší pomoci neobejde, ať je to doprava na zápasy (nejčastější podpora), shánění sponzorů pro tým, pomoc při organizaci turnajů, zajištění dresů nebo fandění na zápasech. Pokud vytvoříte s dalšími rodiči "fanklub", který si vzájemně pomáhá a podporuje dění v týmu, je to nejlepší cesta, jak si užít dětí a také jejich úspěchů. Můžete také velmi pomoci udržovat pořádek a čistou palubovku v hale kontrolou svých dětí nebo jejich spoluhráčů.

V basketbalové hale, která nedovoluje oddělit hlediště od blízkosti hrací plochy, je velká frekvence tréninků i zápasů a zejména během zimy a deštivého počasí je používání čisté obuvi a návleků velmi důležité. Čistou podlahu nejvíce ocenění všichni hrající, klouzání po zaprášené a špinavé podlaze omezuje samotné basketbalové dovednosti, nemluvě o snížení životnosti podlahy. Rodiče těch nejmenších nejvíce očekávají zapojení dětí do hry a zařazení do týmu odpovídajícímu dovednostem dítěte. Pokud dítě projeví zájem o sport po delší dobu, rodiče především ocení užitečné trávení volného času a učení se dovednostem, které škola nenabízí.

Trenéři nejvíce ocení podporu rodičů při organizaci tréninků, zápasů, turnajů nebo soustředění. Podpora v hledišti je také velmi důležitá hlavně pro děti, protože se upevňuje tým nejen na hřišti. Je důležité také zmínit to, co trenéři určitě nevítají, a to je jakékoliv zasahování rodičů do zápasů (i když je to dost těžké především pro rodiče bývalé basketbalisty). Silná citová vazba na vlastní děti často přehluší objektivní pohled bez vypjaté atmosféry.

Pokud máte jakékoliv pochybnosti o správných činnostech trenéra, snažte se nejprve získat názory jiných nezávislých pozorovatelů (rodičů nebo trenérů), až pak řešte vše s trenérem. Trenéři obecně neradi vidí, pokud se jejich svěřenci věnují dalším sportům. Důvodů je více, je to obava ze zbytečného zranění, obava z neúčasti na zápasech a tím nedostatek hráčů, zaostávání v dovednostech po absenci tréninků. Pohled trenérů je tedy velmi logický a přirozený, nemá smysl se na ně zlobit za to, že "hájí své zájmy".

Jak se s tím vypořádat? Pokud má vaše dítě zájem, nechte je zkusit více sportů, zvláště v nejnižším věku je pestrost sportů žádoucí. Dítě může například dělat tři sporty najednou tak, že chodí na každý sport jednou týdně. Vždy platí, že dovednosti z jednoho sportu uplatní v těch dalších, takže se nic špatného neděje. Každé dítě si svůj oblíbený sport nakonec vybere a skončí u něj. Je však velmi důležité, aby jste se s trenérem dohodli na režimu, tzn. Jde o známý rodičovský mýtus, který vychází z domněnky, že dětí je dost a není potřeba řešit účast na zápasech, respektive je plno jiných důležitějších věcí.

  1. Je důležité si uvědomit, že více podobně smýšlejících rodičů způsobí značné problémy při organizaci zápasů.
  2. Situace může dojít až do stavu, kdy se musí rušit zápasy, což je nejhorší situace pro všechny: klub platí penále, soupeři nechtějí akceptovat náhradní termíny, hraje se v nevhodných termínech v týdnu, v neděli odpoledne apod.

Co s tím? Je jasné, že všechny děti mají řadu jiných činností nejen v rámci rodiny a sladit rodinné a sportovní aktivity nebývá úplně snadné. Abychom předešli problémům, snažte se:

  • Dlouhodobě plánovat své aktivity tak, aby jste pokryli maximum zápasů. Rozpisy zápasů jsou dopředu známé na celou sezónu, pátrejte po nich.
  • Dát trenérovi vědět co nejdříve předem kterých zápasů se dítě nezúčastní. Nejhorší zpráva pro trenéra je dozvědět se o neúčasti pár dnů nebo dokonce hodin předem.

Před zahájením sezóny je každý hráč/hráčka povinen předložit potvrzení lékaře o zdravotním stavu hráče. Potvrzení prosím předejte trenérovi nebo přímo do kanceláře TJ. Pro všechny ligové hráče/hráčky velmi doporučujeme absolvovat rozsáhlejší sportovní prohlídku, která není povinná, ale řekne mnohem více o připravenosti sportovce na větší zátěž. Sportovní prohlídka je placená (okolo 500 Kč) a klub přispívá 200 Kč (oproti dokladu o zaplacení v kanceláři Jiskry).

Sportovní prohlídku si můžete domluvit individuálně už v měsíci srpnu u MUDr. Nejčastěji ve věku 12-14 let se u dětí objevují bolesti kloubů (většinou kolena a kotníky), které nemají zjevnou příčinu. Děti si na bolest stěžují, ale většinou nedokáží úplně přesně popsat místo bolesti nebo za jaké situace je bolest největší. Především je potřeba vycházet z toho, že se v tomto věku nejedná o nic neobvyklého, jde o přirozený důsledek rychlého růstu. Zkušení trenéři si s takovou situací umí dobře poradit a citlivě reagují (většinou úlevou v cvičení) na momentální situaci. Konzultujte vše s trenérem a nenechte se zviklat svými dětmi k častějším omluvám z tréninků.

Každé dítě je jiné díky rozdílné fyzické i psychické vyspělosti. Proto děti snáší stejnou zátěž rozdílně a je potřeba přistupovat k možným příznakům přetížení velmi individuálně. Věřte, že organizovat soutěže na celostátní či krajské úrovni není snadné a zkušení administrátoři soutěží volí co nejlepší termíny podle možností a návazností na další soutěže. Dítě je mladší než spoluhráči, nechodí tolik na tréninky, nedosahuje výkonnost potřebnou pro danou soutěž, v klíčových zápasech nemá takovou důvěru trenéra. Rozhodně nehledejte důvod v tom, že by vaše dítě bylo méně "oblíbené", než ostatní. Trenéři se takto normálně nechovají a snaží se, pokud to jde, zapojit do hry co nejvíce dětí. U nejmladších týmů to platí dvojnásobně. Snažte se na situaci dívat nezaujatě a hledat důvody objektivně. Nemá smysl dělat velké závěry z jednoho nebo pár zápasů. Je důležité zjistit příčinu, která může být velmi různorodá. Dítě se nepohodlo s kamarády, minulý trénink byl nudný, trenér nepustil dítě do zápasu, něco bolí nebo má dítě zrovna náladu si jen tak hrát. Takovou situaci nepřeceňujte ani nepodceňujte. Ať je příčina jakákoliv, dítě by samo o sobě nemělo rozhodovat o své neúčasti na tréninku, vždy musí mít konečné slovo rodič.

Před tím, než se rozhodnete svého potomka potrestat zákazem chodit na tréninky nebo zápasy, zkuste se chvíli v klidu zamyslet nad účinkem takového zákazu. Jde o upření činnosti, která vaše dítě baví a motivuje. Zvažte, zda není k dispozici jiný, třeba i účinnější a prospěšnější trest. Vycházejme z toho, že nežádoucí chování dětí je pravděpodobně důsledkem nudy neboli velkého množstvím nevyužitého, tedy ztraceného času. Platí, že zaneprázdněné dítě jednoduše nemá čas na "lumpárny". Zákazem tréninků nebo zápasů obvykle vytváříte jen další možnost ztraceného času a zbytečnou příležitost k nežádoucím činnostem.

Pokud o Vaše dítě projeví zájem jiný klub hrající vyšší soutěž, znamená to, že máte doma talentované dítě. Nejčastěji se to stává v době končících žákovských kategorií (kolem věku 15 let), kdy se také vybírá střední škola. Především zachovejte chladnou hlavu, zjistěte si maximum informací a vše v klidu zvažte. V každém případě by o tomto zájmu měl vědět nejdříve trenér, který vám doporučí správný postup a vysvětlí souvislosti. Změna klubu by měla probíhat postupně, protože pro zdárný přechod je potřeba sladit a zvládnout více věcí. Kromě úspěšného zařazení do nového týmu je především potřeba zvládnout změnu školy a cestování na tréninky a zápasy. Pozor na výběr školy, velké kluby zajistí přestup do "své" nové školy, ověřte si však její kvalitu. Vždy mějte na paměti, že se přechod do jiného klubu nemusí podařit. Rozhodně kroťte své rodičovské ambice, ta hlavní motivace a úspěch "mise" zůstane na vašem dítěti.

Určitě nevsázejte všechno na jednoho koně (tzn. Ano, všichni členové basketbalového oddílu (jsou zároveň členy ČOV - Český olympijský výbor) mají automaticky sjednáno úrazové pojištění díky společné pojistné smlouvě. Informace o pojistné smlouvě, jaké kroky udělat v případě uplatnění pojistky a další informace najdete zde). Náš klub HC ŠKODA PLZEŇ má zájem na jasných a férových vztazích mezi rodiči, trenéry a jeho vedením. Za tímto účelem jsme připravili několik základních pravidel jednání a chování trenérů i rodičů. Vedou přidělené družstvo při utkáních, určují sestavu a nasazování hráčů. Nenutí děti do sportovních výkonů proti jejich vůli. Umožní svým dětem dělat i jiné aktivity, velmi důležitá je kompenzace a regenerace, zvlášť psychická. Při utkáních dětem fandí a aktivně je povzbuzují. Nepřehlíží a neomlouvají prohřešky dítěte, nezasahují do odborných věcí a neupřednostňují vlastní dítě. Trenérovi důvěřují, dětem nedávají pokyny v rozporu s pokyny trenéra a nesnižují jeho autoritu. Nikdy nezasahují do činnosti trenéra při tréninku a utkání. Nepostávají u mantinelu a nevolají k sobě hráče na radu, nepokřikují na rozhodčí. Pokud mají výhrady, řeší je vždy nejprve s hlavním trenérem, poté s vedením klubu.

Infografika: Jak funguje komunikace mezi rodiči, trenéry a klubem

Basketbal nekonečně milovala. Nebyl to tlak, nebyla to povinnost. Byl pro ni radost. Dokud se z jedné věty nestalo břemeno, které si nosila v hlavě na každý trénink. Její otec, uznávaný trenér a výrazná osobnost českého basketbalu Michal Ježdík, o tom dnes mluví velmi otevřeně. „Selhal jsem jako otec,“ říká bez odmlky jeden z nejlepších střelců v historii tuzemského basketbalu. „Neměl jsem to dopustit, měl jsem to vědět. Bavili jsme se sice s dcerou poměrně hodně a často, ale prostě jsem tohle vůbec nevěděl. A to je špatně.“

Jeho dcera nakonec odešla z Česka už na střední škole. Ne proto, že by sport neuměla, ale proto, že ji přestal těšit a chtěla změnit prostředí. Jít někam, kde nikdo nezná ji ani jejího úspěšného otce. Právě tenhle osobní příběh dal mimořádnou hloubku novému dílu podcastu Branky, děti, rodiče, v němž se tentokrát nemluvilo o výhrách a porážkách, ale o tom, co se odehrává uvnitř dětí, když na ně dospělí kladou víc, než unesou.

Michal Ježdík a bývalý reprezentant Jiří Welsch - jeden z pěti Čechů, kteří si kdy zahráli v NBA - se v rozhovoru shodují: Děti často nezraňují porážky. Zraňují je slova. Srovnávání. Pocity, že musí někoho naplnit. „Děti se přijdou hýbat, bavit se, objevovat. Ne poslouchat nekonečné rady a analýzy,“ říká Michal Ježdík. Podle něj trenéři - a velmi často i rodiče - mluví příliš. Chtějí pomoct, předat zkušenost, ochránit dítě před chybou. Jenže tím mu berou prostor být samo sebou.

A právě tuhle lásku dokáže okolí snadno zadusit. Přehnanými očekáváními. Srovnáváním se sourozenci, rodiči, slavnějšími jmény. Dítě pak místo radosti cítí tlak. Rodič, nebo trenér? Někdy si musíme vybrat. Jiří Welsch přidává vlastní zkušenost. Vyrostl v prostředí, kde byl sport přirozenou součástí života. Jeho táta ho trénoval, maminka byla vždy naladěná především na něj jako na dítě. „Byla i chvíle, kdy jsem ho potřeboval víc jako tátu, než jako trenéra,“ říká dnes otevřeně a popisuje moment životní krize, kdy se nechtěl bavit o své hře, ale potřeboval jen podpořit.

Je to moment, který silně rezonuje hlavně s rodiči, protože připomíná, že dítě si často nepamatuje přesné skóre. Pamatuje si, kdo ho držel, když se mu nedařilo. A kdo ho viděl i mimo hřiště. „Ale jinak máme s tátou velmi hezký vztah a jsem mu hodně vděčný za to, co jsem v kariéře dokázal,“ doplňuje Jiří Welsch. Závěr rozhovoru se vrací k tomu nejpodstatnějšímu. Sport nemá být místem, kde se děti učí strachu ze selhání.

Dětský psycholog: Rodičů, co se bojí svých dětí, bude přibývat. Většina rodičů není připravená

Praktické poznámky pro rodiče a trenéry

Podpora rodičů je klíčová pro organizaci tréninků a turnajů. Zároveň je důležité, aby rodiče nezasahovali do zápasů a aby respektovali autoritu trenéra. Dále je nutné méně mluvit o výhrách a prohrách a více se soustředit na radost z pohybu a rozvoj dovedností dětí. Děti ocení, když mohou dělat i jiné aktivity a trenéři cení respekt k jejich rozhodnutí a času.

V praxi to znamená:

  • před zahájením sezóny řešit zdravotní stav a sportovní prohlídky;
  • plánovat zápasy s dostatečným předstihem;
  • vytvářet vstřícný a podpůrný fanklub;
  • dbát na bezpečnost a čistotu haly a obuvi;
  • respektovat individuální potřeby dětí a nepřehánět s tlakem na výkon.

Klub je připraven nastavit jasná pravidla jednání a chování mezi rodiči, trenéry a vedením. Cílem je férové prostředí a dobré podmínky pro rozvoj mladých hráčů, bez tlaků a zbytečných konfliktů. Děti by měly mít radost ze sportu a z kamarádství, které basketbal přináší, a rodiče by měli sloužit jako podpůrná síla, nikoliv jako zdroj napětí.

Infografika: Pravidla spolupráce rodičů a trenérů v klubu

Informativně: pojistná smlouva pro členy klubu zajišťuje základní úrazové pojištění a klub poskytuje podporu v souladu s dohodami. Důležité je hledat rovnováhu mezi sportovními ambicemi a duševním a fyzickým zdravím dětí, a to zejména v kontextu rodinných a školních povinností.

tags: #trener #basketbal #obhajuje #hrace #narozeni #ditete