Struktura bičíku spermie a histologie oplodnění: souvislosti, mýty a fakty

Mnozí biologové jsou s to přísahat na svázaný ročník časopisů Nature, Science nebo Cell jako na bibli či korán. Přesto se i v těchto slovutných periodikách může objevit chyba, jež by v podání mladého adepta biologie vyvolala u členů komise pro státní závěrečné zkoušky lapání po dechu, popřípadě zakuckání kávou. Jeden takový omyl je nesmazatelně zapsán do výtisku týdeníku Nature ze 7. června 2007. Na straně 650 namalovali Alan Colman a Justine Burleyová 1) do obrazového schématu oplozené myší vajíčko. Bičík spermie se na obrázku nachází mimo vajíčko.

Historie omylu a jeho kořeny

Historie tohoto oblíbeného omylu je dlouhá a její kořeny se ztrácejí v neznámu. Například už v roce 1935 vyšla kniha The Science of Life, 2) jejíž autoři tvrdí: „Tím, že spermie oživí vajíčko, její činnost nekončí. Skutečnost je ale jiná. U většiny živočichů a prakticky u všech savců si bere spermie při oplození bičík s sebou do vajíčka. Pohled na odhozený vrtící se bičík, bídně hynoucí mimo vajíčko, je ryze literární licencí. Jedinou známou výjimkou mezi savci je křečík čínský (Cricetulus griseus), který vlastní ze všech savců největší spermie. 3) Jejich bičík i s krčkem zůstává před branami vaječné buňky.

Spermie křečíka čínského pronikají až pod bílkovinný obal vajíčka (zona pellucida). U poloviny oplozených vajíček bičík spermie do cytoplazmy vajíčka vůbec nevstoupí a pod zona pellucida je jeho „konečná“. Je otázka, nakolik stojí za touto výjimkou rozměry křečíkovy samčí pohlavní buňky. Výjimečné chování spermií křečíka bylo odhaleno až koncem šedesátých let minulého století, takže u zrodu omylu o odhazovaném bičíku zcela jistě nestálo. Fakt, že bičík spermie vstupuje do vajíčka, byl znám už v 19. století a velkou pozornost naopak budily výjimky.

Omyly slavných: Proč se omyl o odvrženém bičíku savčí spermie tak zarputile drží při životě? V poslední době mu jistě dodal na životnosti zájem o mitochondriální DNA. Ta se dědí jen po matce a nikoli po otci. Typická savčí spermie však nese v krčku zhruba 50 až 75 mitochondrií. Pokud by byl bičík včetně krčku při oplození odvržen, nedostaly by se otcovy mitochondrie do zárodku a ryzí mateřská dědičnost mitochondriální DNA by byla bez větších potíží zajištěna.

Pokušení uvěřit v „zavržený bičík“ propadli i věhlasní biologové. Jmenujme Richarda Dawkinse, který v knize Blind Watchmaker v roce 1986 napsal: „Všechny vaše mitochondrie jsou potomky malé populace, která k vám doputovala od vaší matky ve vajíčku. Spermie jsou příliš malé, než aby se do nich mitochondrie vešly, takže mitochondrie se dědí výhradně po mateřské linii a mužská těla jsou co do dědění mitochondrií slepými uličkami.“ Dawkins tedy zašel tak daleko, že spermiím mitochondrie zcela upřel. A proč? Protože „díky této náhodě [tj. díky absenci mitochondrií ve spermii - pozn. J. O] korigoval Dawkins svůj chybný náhled na věc jen kosmetickou úpravou. Otcovy mitochondrie nechává mizet spolu s odvrženým bičíkem i oxfordský profesor genetiky Bryan Sykes, u nás proslulý knihou Sedm dcer Eviných.

Dokonce i přední světová vývojová bioložka a laureátka Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (r. Stejně macešsky nakládají s bičíkem i mnohé věhlasné encyklopedie nebo některé učebnice středoškolské či vysokoškolské biologie.

Shakespearovské drama ve vajíčku a osud mitochondrií

Vezmeme-li na vědomí vstup bičíku a krčku spermie do oplozeného vajíčka, musíme se vypořádat s faktem, že se do zárodku dostávají i otcovy mitochondrie, ale potomek otcovskou mitochondriální dědičnou informaci za normálních okolností nedědí. Na začátku vývoje obsahuje oplozené vajíčko přinejmenším 100 000 mitochondrií pocházejících od matky a zhruba 60 mitochondrií od otce. Každá mitochondrie obsahuje příslušnou DNA. Podívejme se blíže na osud otcových mitochondrií, jež se dostaly do zárodku se spermií. Tyto mitochondrie se drží pohromadě a během vývoje embrya postupně mizí, až po nich v zárodku nezůstane ani stopa. Mitochondrie spermií jsou chráněny během vývoje, aby nezanikly dříve, než splní svou úlohu, a až po průniku do vajíčka jsou opět odhalené a následně zničeny proteazomem.

Zkáza mitochondrií spermie je někdy přirovnávána k osudu Shakespearových Rosencrantze a Guildenstern, kteří jsou odsouzeni k smrti. Klony a mitochondrie však ukazují výjimky: mezidruhoví kříženci dědí vedle mateřských mitochondrií i určité množství otcovských mitochondrií. Případ klonů makaka rhesus Neti a Ditto z roku 1997 ukazuje, že v zárodku klonu mohou být přítomny mitochondrie tří jedinců. Důsledky takové přítomnosti různých populací mitochondrií zůstávají nejasné, což motivuje další výzkum.

Proč se otcovské mitochondrie obvykle ničí?

Dobré důvody pro mitochondriální jednotu: likvidace otcových mitochondrií zabraňuje konfliktu mezi více populacemi mitochondrií v buňkách a předispozici ke špatnému fungování tkání. Mitochondrie se množí rychleji než buňky a mohly by soutěžit o dominanci, což je nevýhodné pro organismus. Proto se mateřské mitochondrie stávají monopolními v buňkách živočichů. Při klonování existují vzácné výjimky, kdy do klonu mohou vstoupit mitochondrie z tělní buňky; tyto případy ukazují složitost dědičnosti mitochondrií.

Pro mezidruhové oplodnění se ukazuje, že některé mechanismy likvidace otcových mitochondrií nefungují stejně. Například v vajíčku krávy přežijí mitochondrie ze spermie gaura. Přítomnost dvojí mitochondriální populace by mohla vést k konfliktu a k patologickým stavům; proto příroda zcela preferuje mateřskou mitochondriální DNA.

Praktické souvislosti pro oplodnění in vitro a ICSI

Partenogeneze a in vitro fertilizace: partenogeneze je proces, kdy vajíčko začne vyvíjet bez oplození. Při léčbě neplodnosti se embryologové snaží co nejvíce napodobovat přirozené oplodnění, včetně intracytoplasmatické injekce spermie (ICSI). Kritici omylu o odvrženém bičíku často tvrdí, že ICSI je nepřirozená, protože do vajíčka vnáší spermii i s bičíkem. Tento názor však není správný; bičík do vajíčka patří a akrozomální čepička je po vstupu do vajíčka odkládána. Experti ukazují, že akrozomální čepička může být pro některé druhy problémová, ale u jiných druhů naopak nemusí mít negativní vliv.

Praktické statistiky: v současné době se rodí 1 až 2 % všech dětí díky oplození in vitro a v některých zemích se metoda ICSI podílí na narození „dětí ze zkumavky“ více než polovinou. Proto je důležité rozumět, co si s sebou spermie do vajíčka nosí a jak to ovlivňuje vývojembrya.

Společné rysy a rozdíly mezi spermii a histologií

Schopnost oplození si udržují spermie asi jeden měsíc. Objem ejakulátu se pohybuje mezi 2,5-4,5 ml a obsahuje 35-200 milionů živých a pohyblivých spermií v 1 ml. Životnost spermií v ejakulátu při tělesné teplotě je cca 24-48 hodin; zmražený ejakulát lze uchovávat i několik let. Hlavička spermie nese genetickou informaci a akrozom, který napomáhá průniku do vajíčka. Bičík obsahuje mikrotubuly a umožňuje pohyb spermií a jejich cestu do oocyta. Mitochondrie v hlavní časti bičíku poskytují energii pro pohyb, avšak mitochondrie otcova dávají přednost degradaci při vstupu do cytoplazmy vajíčka.

Nové pohledy na pohyb a struktury bičíku

V poslední době byla objevena dosud neznámá šroubovitá struktura na konci bičíku (tails in axoneme). Odborníci nazvali tuto strukturu Tail Axoneme Intra-Lumenal Spiral (TAILS). Předpokládá se, že tyto formace mohou fungovat jako ucpávka mikrotrubiček, ale mohou být také zapojeny do navigace spermie a jejího složitého trojrozměrného pohybu. Studie ukazují, že spermie provádějí složité trojrozměrné točivé pohyby, a že jejich pohyb není jen jednoduché „kroucení“, jak se historically myslelo. Tyto poznatky vycházejí z 3D mikroskopie a elektronových snímků po použití kryogenní elektronové tomografie.

Morfologická různorodost spermie je významná: nejdelší spermie se vyskytují u některých bezobratlých (např. Drosophila bifurca) a dlouhé jsou až několik centimetrů, zatímco u lidí jsou kolem 48 mikrometrů. Apikální háček u hlavičky hlodavců umožňuje spojení spermií do vláčku, čímž se zvyšuje rychlost oplodnění. V živočišné říši je diverzita tvaru spermie značná a ukazuje, že evolucí vyvinuté mechanismy pohybu bičíku jsou rozmanité a adaptivní.

Klíčové údaje o spermii a oplodnění

  1. Hlavička obsahuje jádro s haploidní výbavou a akrozom - enzymy pro průnik oocytu.
  2. Intermediální segment bičíku nese většinu mitochondrií; hlavní část bičíku je místem glykolýzy.
  3. Bičík umožňuje pohyb, tvořený svazkem mikrotubulů, a jeho správný pohyb vyžaduje kapacitaci v ženském pohlavním traktu.
  4. Kapacitace zahrnuje fúzi membrán vajíčka a akrozomální membrány, což usnadňuje vylití enzymů a průnik do oocytu.

Praktické závěry pro histologii a biologii vývojové

Morfologie a histologie: spermatogeneze probíhá v semenotvorných kanálcích testes; spermiogenní cyklus zahrnuje mitózu, meiózu a diferenciaci na zralé spermie. Spermie jsou klíčové buňky pro oplodnění a jejich funkční struktury odrážejí evoluční tlaky k efektivnímu pohybu a průniku do vajíčka. Teplotní homeostáza varlat je důležitá pro správný vývoj spermií, a to díky protiproudovému přenosu tepla a svalům cremasteru.

Klinické a etologické aplikace: zkoumání morfologie a pohybu spermií pomáhá porozumět plodnosti a vývoji nových metod v asistované reprodukci. Kritika a debata kolem ICSI je častá, ale realita ukazuje, že bičík do vajíčka patří a zůstává důležitou součástí procesu oplodnění. Odborné studie a 3D zobrazovací techniky poskytují hlubší vhled do mechanizmů pohybu a osudu mitochondrií během oplodnění a vývoje.

Infografika: Struktura spermie a její klíčové regiony (hlavička, akrozom, bičík, mitochondrie in bičík)

Timelapse of fertilisation of a human egg under the microscope

ParametrHodnotaPoznámka
Průměrná délka lidské spermie~48 µm
Počet mitochondrií v krčku u savčích spermií~50-75
Ejakulát 1 ml - živé a pohyblivé spermie35-200 milionů
Životnost spermií v tělesné teplotě24-48 hodin

Praktický poznatek: Spermie jsou v opakovánních experimentech neprodané - jejich bičíky a kapacita jsou klíčové pro úspěšné oplodnění in vitro a pro pochopení mechanizmů pohybu. Díky novým poznatkům o šroubovicovitých strukturách na konci bičíku se rozšiřují teorie o jejich funkci a navigaci spermie, což může vést k novým přístupům při léčbě mužských potíží s plodností.

tags: #struktura #biciku #spermie #histologie