Reprodukce krytosemenných rostlin může na první pohled připomínat rozmnožování živočichů, je však mnohem spletitější. Jak již sám jejich název napovídá, krytosemenné rostliny mají semena ukrytá uvnitř plodů. Na první pohled se tak zdá, že dospělá rostlina tvoří „normálně“ semena, ze kterých vyroste nový jedinec. Jenže situace je ve skutečnosti o něco složitější - pro rostliny je typické střídání dvou různých generací, sporofytu a gametofytu. Dospělá rostlina náleží ke sporofytní části životního cyklu a nese veškerou genetickou informaci ve dvou kopiích.
Má-li dojít k pohlavnímu rozmnožování, vytvoří květy, v nichž nevznikají pohlavní buňky přímo, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nejdříve vzniknou spory. Ty jsou u krytosemenných odděleného pohlaví, to znamená samčí a samičí. Samčí vznikají v prašnících tyčinek, zatímco samičí nalezneme v semeníku uvnitř pestíku. Spory vznikají meiózou, tedy buněčným dělením, při němž se redukuje množství genetické informace na polovinu. Představují tak počátek gametofytní části životního cyklu, která obsahuje oproti sporofytu pouhou polovinu genetické informace.
Spory spolu nesplývají, protože se nejedná o obdobu pohlavních buněk, ale dále se dělí a vzniká mnohobuněčný gametofyt. Zralý samičí gametofyt se u asi 70 % krytosemenných skládá z osmi buněk, zatímco samčí gametofyt před oplozením (tj. pylová láčka) je tvořen třemi buňkami. Samičí gametofyt krytosemenných nepředstavuje samostatnou volně žijící generaci, ale vyvíjí se uvnitř květů (v semeníku), kde ho plně vyživuje dospělá rostlina a zůstává „skryt“.

Ze samčí spory se vyvíjí samčí gametofyt, jehož úkolem je po opuštění prašníku dopravit svoji neporušenou genetickou informaci na bliznu, a to i navzdory nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. V tomto putovním stadiu má podobu pylových zrn. Zralý samičí gametofyt v krytosemenných často představuje osmibuněčný útvar a je uvnitř květu, kde ho hostí dospělá rostlina (sporofyt).
Diploidní zygota vzniká splynutím jedné samčí gamety s buňkou vaječnou. Následně se zygota mitoticky dělí a vyvíjí se embryon. Zárodečný vak krytosemenných rostlin vzniká díky redukčnímu dělení nucellu a následnému haploidnímu vývoji megaspor. Z jedné diploidní buňky nucellu vzniknou megasporózy, z nichž jedna pokračuje v dalším vývoji a tvoří zralý zárodečný vak (monosporický vývoj).
- Zralý zárodečný vak obsahuje vaječnou buňku, dvě synergidy a na protějším konci tři antipody. Ve středu vaku je diploidní centrální jádro vzniklé splynutím dvou haploidních jADER.
- Po oplození se z vajíčka vyvíjí semeno a z semeníku pestíku plod. Pokud se semeno vyvíjí bez oplození, jde o apomixii.
Krýtosemenné rostliny vykazují dvojité oplození: jedna spermatická buňka splyne s vaječnou buňkou a vznikne diploidní zygota, druhá spermatická buňka splyne s jádrem centrálního jádra zárodečného vaku a vznikne triploidní endosperm, který hraje důležitou roli ve výživě embrya. Roli zásobního pletiva může částečně převzít i perisperm, vznikající ze zbytků nucellu, nebo mohou být zásobní látky uloženy přímo v plantážních dělohách.
Vznik krytosemenných rostlin není plně objasněn. Existují hypotézy o jejich sesterské skupině a stáří v různých časových částech geologických období. Moderní krytosemenné rostliny s uzavřenými plodolisty a dvojitým oplozením se zřejmě objevily ve spodní části křídy a staly se dominující skupinou rostlinstva Země. Reprodukční orgány krytosemenných rostlin jsou chráněny v květech; vnější obaly květu mohou být nerozlišené nebo rozlišené na kalich a korunu. Charakteristickým znakem je uzavřený plodolist (megasporofyl), který kryje vlastní semena, a soubor plodolistů tvoří gyneceum, které může být apokarpní nebo coenokarpní podle stupně srůstu plodolistů.

Samčí redukce na tři buňky zahrnuje vegetativní láčkovou buňku a generativní buňku, která se dělí na dvě spermatické buňky. Původně probíhá druhá haploidní mitóza až ve vyklíčené pylové láčce, dnes u odvozenějších skupin proběhnou obě mitózy již při dozrávání pylu, takže pylová zrna jsou trojjaderná. Samičí (zárodečný vak) bývá redukován na 8 buněk. Z megasporózy vzniknou megaspory, z nichž jedna pokračuje v dalším vývoji a vzniká zralý zárodečný vak. V zárodečném vaku najdeme vaječnou buňku, synergidy a antipody; centrální jádro je diploidní.
Rozlišujeme více typů placentace podle uspořádání vajíček v semeníku: axilární, středová (centrální) a laminální placenta. Všechny tyto typy souvisejí s typem gynecea a rozmístěním vajíček. Semeník může být svrchní, polospodní nebo spodní. Plody krytosemenných rostlin jsou rozděleny na suché a dužnaté, přičemž suché plody bývají sklerenchymatizované a chrání semena, a dužnaté plody jsou bohaté na vodu a často nenechají semena vyklíčit ihned. Podle způsobu uvolňování zralých semení jsou suché plody nepukavé, pukavé a poltivé.
Podle morfologie plodu rozlišujeme plody pravé a nepřímé (nepravé). Souplodí znamená, že plody vznikly z více plodolistů, které se spojily. Hlavní význam krytosemenných rostlin spočívá v jejich roli pro potravinářství: semena a plody jsou bohaté na polysacharidy, tuky a bílkoviny a slouží jako klíčové zdroje energie a živin pro lidstvo. Dužnaté plody se vyskytují jako ovoce a plodová zelenina; suché plody jako obiloviny a luštěniny tvoří významný podíl na výživě. Produkce rostlinných olejů vychází ze semenek řepky, slunečnice, sóji a dalších. Zásobními látkami mohou být polysacharidy, tuky a bílkoviny, a podle toho je vnitřek semene buď moučnatý, olejnatý nebo bílkovinný.
V evolučním kontextu poskytuje dvojité oplodnění a uzavřené plodolisty zásadní výhodu v ochraně reprodukčních orgánů a v rozmanitosti ekologických nápadů, včetně koevoluce s hmyzem jakožto významným opylovačem. Vymezení jednoděložných rostlin (Liliopsida) zůstává monofyletické, zatímco dvouděložné rostliny prošly významnými reorganizacemi a nyní zahrnují pravé dvouděložné (Rosopsida, eudicots) a bazální řády (Magnoliopsida).

Vývoj embrya a semene se shrnuje: zygota vzniklá oplozením se dále dělí, vzniká embryo; semeno je poté vyvíjeno na samičí rostlině jako pokračování vývoje samičího gametofytu. Oplodněný vajíčko se mění v semeno, které je obaleno osemením (testa) a často dalšími vnějšími vrstvami plodu. Významné jsou poznámky o apomixii, partenogenezi a polyembryonii, které ukazují rozmanitost vývojových cest v krytosemenných rostlinách.
| Fakt | Popis |
|---|---|
| Dvojité oplodnění | Sporofytní samičí gametofyt se spojuje s jednou spermatickou buňkou a jádrem zárodečného vaku vytvářejícím endosperm |
| Zárodečný vak | Osmijaderný monosporický vak s 1 oosférou, 2 synergidami, 3 antipodami a centrálním jádrem |
| Typy placentace | Axilární, centrální, laminální plodnice; placentace se liší rozmístěním vajíček |
Závěrem lze říci, že krytosemenné rostliny představují největší a nejrozšířenější skupinu cévnatých rostlin se složitou a různorodou řadou reprodukčních strategií, z nichž nejvíce definujícími znaky jsou uzavřený plodolist, dvojité oplodnění a vznik semene uvnitř plodu. Díky těmto mechanismům a kooperaci s hmyzem dosáhly krytosemenné rostliny širokého ekologického rozšíření po celém světě a staly se klíčovou součástí mnoha ekosystémů a potravinových řetězců.