V posledních letech se porodníci a gynekologové stále častěji setkávají s klinickými situacemi, které se tradičně v literatuře nazývaly placenta accreta, increta, percreta. Incidence uvedených stavů stoupá až v posledních dekádách, a proto se v odborném písemnictví používají termíny „morbidně adhézní placenta nebo také „abnormálně invazivní placenta (AIP)“. Oba termíny souhrnně označují abnormální invazi trofoblastu; pro potřeby tohoto článku budeme dále používat termín AIP a shrneme současné informace o etiologii, diagnostice a managementu AIP.
Patogeneze a rizikové faktory
Za normálních okolností dosahuje průnik trofoblastu pouze úrovně deciduy a neproniká skrze pars basalis endometria; mezi endometriem a myometriem se nachází Nitabuchova membrána. Pokud trofoblast proniká pars basalis Nitabuchovou membránou, hovoříme o placenta accreta. Obr. Patogeneze abnormálně invazivní placenty není přesně známa. Předpokládá se, že invazi trofoblastu usnadňuje abnormální decidualizace - chybné formování deciduy, která buď úplně chybí, nebo je významně ztenčena. Za významné rizikové faktory se uvádí například placentace v dolním děložním segmentu, endocervixu či vrozené vady dělohy (septum, uterus duplex) a zejména předchozí chirurgické zákroky na děloze (císařský řez, myomektomie, revize dutiny děložní, hysteroskopická resekce adhezí, ablace endometria, kornuální resekce apod.). Mezi další nespecifické rizikové faktory patří multiparita (3 a více porodů) a vyšší mateřský věk; nicméně i bez těchto faktorů mohou nastat případy AIP.
Tuto hypotézu podporují práce Schwede et al., která ukazuje zvýšené počty T regulačních lymfocytů v případech abnormálně invazivní placenty ve srovnání s normálně formovanou placentou, a to nezávisle na anamnestických rizikových faktorech. T regulаторní lymfocyty (Tregs) představují buněčnou populaci zodpovědnou za toleranci paternnálních antigenů a jsou klíčové pro toleranci a udržení těhotenství. Jejich nadměrný počet a tedy i vyšší suprese mateřské cytotoxické imunity má zřejmě za důsledek nekontrolovanou invazi trofoblastu.
Symptomy a diagnostika
Většina těhotenství s AIP probíhá asymptomaticky. U těhotných s výše uvedenými rizikovými faktory lze ultrazvukovým vyšetřením vyjádřit podezření na AIP. Bohužel se s AIP porodníci často setkávají až při porodu při pokusech o vybavení placenty, kdy může následovat život ohrožující krvácení. Ultrazvuková diagnostika AIP je v současnosti nejspolehlivější dostupnou metodou; rozsáhlá metaanalýza prokázala senzitivitu téměř 91% a specificitu kolem 96%. Typické ultrazvukové nálezy zahrnují ztrátu nebo přerušovanou linii mezi dělohou a močovým měchýřem, intralakunární tok, cévní „jezírka“ s turbulentním prouděním a hypervaskularizaci rozhraní mezi serózou dělohy a stěnou močového měchýře. Volumové ultrazvukové zobrazení může zobrazit klikaté cévy jdoucí napříč placentou a hypervaskularizaci rozhraní. Pro zpřesnění diagnostiky lze využít i MRI; srovnání ukazuje podobnou citlivost (cca 94%) ale nižší specificitu (cca 84%). MRI se nicméně neposkytuje jako rutinní vyšetření a jeho užití bývá doplňkové či experimentální, zejména kvůli komfortu a nákladům, a také kvůli potřebě zkušeného radiologa.
V prenatální péči jde zejména o identifikaci těhotných s vyšším rizikem invaze. Podezření může být vysloveno na základě anamnézy (operace na děloze) a ultrazvukových nálezů. V případě vysokého rizika již v prvním trimestru (např. nidace vejce blízko jizvy po císařském řezu) je vhodné informovat těhotnou o rizicích. Při podezření či diagnóze AIP ve II. a III. trimestru je nutné informovat o rizicích a plánu dalšího postupu. Důležitý je multidisciplinární přístup a plány pro plánovaný porod.
Management a plánování porodu
Management AIP vyžaduje týmovou, mezioborovou spolupráci. Těhotné s rizikem či diagnózou AIP by měly rodit na pracovišti, které je schopno řešit předpokládané komplikace. Časování výkonu se doporučuje mezi 34. a 36. ukončeným týdnem; některá pracoviště volí kolem 36. ukončeného týdne v asymptomatickém průběhu. Hlavní možnosti porodu zahrnují:
- radikální řešení: císařský řez a ihned hysterektomie (doporučováno ženám, které neplánují další těhotenství nebo mají hluboké či plošné invaze).
- konzervativní přístup: císařský řez s odstraněním placenty nebo s ponecháním placenty v děloze, pokud je to možné a pacientka plánuje další těhotenství (riziko pozdních komplikací).
- kombinovaný operativně-radiologický přístup: balonková okluze ilických arterií a eventuální embolizace k cíli minimalizace krvácení, s následnou hysterektomií v některých případech.
U fokální invaze trofoblastu lze zvažovat konzervativní přístup; při rozsáhlé invazi či uplicích zahrnujících dutinu močového měchýře se doporučuje radikálnější postup. Multidisciplinární konzilium (porodník, neonatolog, anesteziolog, urolog atd.) vyhodnotí nejlepší plán; v některých centrech spolupráce s onkogynekologem, urologem a vaskulárním chirurgem zvyšuje bezpečí. Předoperační plány zahrnují zajištění krevních derivátů, přizpůsobení anestézie a možnosti cell saver pro minimalizaci krevních ztrát, stejně jako připravenost na masivní transfúze.
Praktické postupy a techniky během operace
V případě podezření na prorůstání placenty do močového měchýře se doporučuje urologické zajištění: zavedení ureterálních cévek či stentů, cystoskopie a možné reseku části měchýře. Před operačním výkonem bývá často zapotřebí cystotomie a vizualizace trigonum pro ochranu ureteroveseikální junkce. Při invazi do velkých pánevních cév, močového měchýře nebo střeva je vhodná spolupráce s onkogynekologem, urologem a vaskulárním chirurgem. Bouřlivé krvácení může vyžadovat více než tři litry krve a často je nutná hysterektomie s doplněním salpingektomie k prevenci karcinomu tuby.
Dalšími kroky po operaci je zajištění hemostázy, monitorování koagulačního systému, případná endotracheální anestezie, a dohled nad rizikem vzniku koagulopatie či hypovolemie. Po ukončení operace se doporučuje hysteroskopická kontrola dutiny děložní po šestinedělí a informovanost pacientky o rizicích recidivy a budoucího těhotenství, pokud došlo k zachování dělohy. Pacientsé s AIP by měly být poučeny o nutnosti possible nadcházejícího krvácení v šestinedělí a potřeby vyhledat okamžitou lékařskou pomoc v případě potřeby.
Diagnostika a management v porodnici
Včasná diagnostika a plánování porodu snižují rizika spojená s krvácením. Před operací je důležité zajistit krevní zásoby a připravit anestézii. Pokud pacientka zůstává stabilní a není nutné okamžité ukončení těhotenství, porod se často plánuje na 36.-37. týden. Antenatální aplikace steroidů se provádí, pokud hrozí, že gravidita nedosáhne 34. týdne. Většina center preferuje mezioborovou koordinaci a individualizaci plánu s ohledem na rozsah invaze a reprodukční plány ženy.
Plánování porodu zahrnuje možné použití kombinovaného postupu - chirurgický výkon s balonovou okluzí, případně intervenční radiologie, zejména v hybridních sálech. V případech vysokého rizika a rozsáhlé invaze se často doporučuje císařský řez s následnou hysterektomií. Pacientky by měly být informovány o rizicích a alternativách a měly by být součástí rozhodovacího procesu.
Komplikace a prognóza
Mezi komplikace patří krvácení, poranění močového měchýře a střeva, septické stavy, ARDS, potřebná transfúze a možná morbidita či mortalita. U placenta accreta/increta/percreta je riziko předčasného porodu a nižšího hmotnostního přírůstku novorozenců. Přesné riziko závisí na rozsahu invaze, rychlosti diagnostiky a dostupnosti zkušeného multidisciplinárního týmu. S vhodným plánováním a péčí většina žen s AIP přežije a zotaví se; pokud je děloha zachována, je možné budoucí těhotenství očakávat jako vysoce rizikové, ale možné.
