V květnu až červnu rodí srna mládě, nejčastěji pouze jedno. Toto období je velice kritické. Mládě srny je po narození schované v husté vegetaci, kde čeká na svou matku. Pokud mu hrozí nebezpečí, jeho reflexem je přikrčení a zalehnutí do trávy. Matka chodí své mládě krmit několikrát za den. Vždy je někde poblíž a své mládě si hlídá. Pokud není srnče zraněné, nesahejte na něj a neodnášejte ho. Ani při nepříznivém počasí není třeba mládě zachraňovat.
Autor / zdroj: B. Pokud chodíte se svým psem na procházky do lesa a na pole, mějte ho pod zvýšenou kontrolou, aby nedocházelo ke zranění schovaných srnčat nebo jejich honění. Při jarní seči trav na polích dochází k závažnému zranění nebo usmrcení mláďat. Pokud byste chtěli pomoci, můžete se nahlásit jako dobrovolník k iniciativě STOP SEČENÍ SRNČAT. V případě nálezu zraněného zvířete kontaktujte nejbližší záchrannou stanici.
Květen a červen jsou měsíce, ve kterých srny rodí (tzv. kladou) mláďata. Ta potom ukrývají na loukách ve vysoké trávě, aby je ochránily před predátory (lišky, divočáci, jezevci), než povyrostou a budou schopna před nimi utéct sama. Srna se od srnčete nikdy zcela nevzdálí, zpravidla z okraje lesa pozoruje louku a čas od času chodí své mládě kojit. Tyto měsíce jsou ovšem dobou, kdy se sečou travní porosty k přípravě senáže, dále porosty vojtěšky a jetele. Dnešní způsob sečení je však pro takto schovaná mláďata zničující. Záběr sekaček může být v rozmezí od tří do dvanácti metrů a rychlost traktoru se pohybuje od 5 do 20 km za hodinu. Za těchto podmínek není řidič zpravidla schopen mládě v trávě zahlédnout. Dnešní stroje srnčata přesekají, ne vždy však dojde k okamžitému úhynu. Při výrobě senáže je posekaná tráva vzápětí sbírána do balíků, často i s nasekanými mrtvolkami srnčat. Vyplašená matka srna se pak s večerem vrací na louku své mládě hledat.
Sečení luk každoročně ohrožuje tisíce mláďat volně žijící zvěře. Myslivci a dobrovolníci proto stále častěji využívají drony s termovizí, které pomáhají srnčata i další živočichy včas zachytit a zachránit. „Díky dronům zvládneme zkontrolovat mnohem větší plochy, než kdybychom šli v rojnici,“ říká zakladatelka iniciativy Stop sečení srnčat Pavla Benettová. Jak celý systém funguje v praxi? Když se projdu podél louky, kde je tráva do pasu, těžko si detailně všimnu, jak je v těchto dnech louka živá. Je to tak? Přesně tak. Právě v tomto období se na loukách rodí spousta živočichů, je tam plno hnízd, spousta mláďat. Zároveň se ale právě teď louky sečou pro přípravu senáže, a zvířata jsou samozřejmě tím pádem velmi ohrožena.
Čtěte také: Louka pravděpodobně někomu patří. Zemědělec se o ni stará, vjede tam, protože ji potřebuje posekat. Máte mu to za zlé? Zemědělské subjekty mají ze zákona povinnost hlásit termíny sečení uživatelům honiteb a tentýž zákon ukládá uživatelům honiteb zvěř před sečením chránit. Legislativně je to tedy dobře ošetřeno. Realita je už trochu jiná otázka. Preventivní akce na ochranu živočichů se nicméně každým rokem zlepšují. Určitě i díky projektu Stop sečení srnčat, jehož jste autorkou.
Kdy jste poprvé viděla mrtvé nebo zmrzačené srnče, jemuž utrpení způsobil zemědělský stroj? Bylo to v roce 2014, kdy na louce před naším domem sekačka přesekla srnčeti běhy. Mládě umíralo a dravci na něm hodovali. Když se tráva sbírala, mrtvolku srnčete někdo z louky odstranil. To horší ale přišlo až večer, kdy matka srna přišla na louku a srnče hledala. Vracela se tam celkem šest dní, hledala své mládě a naříkala. Pro mě to byl natolik traumatizující zážitek, že jsem nechtěla nic podobného už nikdy zažít. Odhodlala jsem se něco s tím udělat. Udělala jsem si myslivecký kurz, abych více pronikla do problematiky, a prostřednictvím sociálních sítí jsem se spojila s ostatními lidmi, kterým to rovněž nebylo jedno. Sociální sítě někdy pomáhají, jindy škodí. Tady je to ten první případ. Když se podívám na stránky projektu Stop sečení srnčat, dočtu se, že při první seči vojtěšky jste vynesli a zachránili neuvěřitelných 60 kusů srnčat a tři koloušky. Takových zpráv máte teď asi čím dál víc... Ano, rozhodně. Tím, že jsme se začali přes média víc zaměřovat na to, abychom tuhle problematiku dostali do povědomí veřejnosti, tak se o ní samozřejmě víc mluví. Veřejnost není lhostejná a snaží se myslivcům pomáhat.
V minulosti to bylo jednodušší i proto, že krajina byla pestřejší - i když i tehdy existovaly velké půdní bloky. Pěstovalo se ale víc různých plodin, nesklízelo se všechno do bioplynek a nebylo tolik rozsáhlých travních porostů. Dá se říct, že se to dalo v podstatě zvládnout lidskými silami - louky se procházely se psy. Ale přesto myslivci nacházeli hlavně srnčata, občas náhodou narazili na hnízdo nebo na zajíce.
Drony s termovizí. Dnes ale využíváme technologie, drony s termovizí, díky nimž dokážeme zkontrolovat mnohem větší plochy travních porostů. Protože dnes se v některých oblastech pěstuje hlavně tráva, případně pícniny jako jetel nebo vojtěška. A s drony zvládneme výrazně víc, než by bylo možné lidskou silou. Samozřejmě tím dokážeme lokalizovat nejen srnčata, ale prakticky veškerou zvěř - naše drony občas zachytí i hraboše, které samozřejmě necháváme být.
Co se týká praxe, Tam, kde myslivci nebo dobrovolníci ještě nemají drony, se používají postaru rojnice. Pokud ale spolek disponuje dronem s termovizí, není potřeba tolik lidí. Jakmile nalezne tzv. teplý bod, ověří, zda jde o dospělého jedince, mládě či hnízdo. Pokud jde o mládě nebo hnízdo, informuje tým a vyšle myslivce a dobrovolníky. V případě hnízda se vedle něj zapíchne reflexní tyčka a informuje se traktorista, aby dané místo obsekal. Srnčata, kolouch či ježek se opatrně přenesou do krabic nebo košů a umístí na bezpečné místo. Vrátí se pak srna ke svému mláděti? Ano - srny mají silný mateřský pud, a když je mládě starší a píská, srna na to reaguje. Po skončení prací se srna se svým srnčetem znovu shledá.
Samozřejmě vždycky používáme rukavice, které nepáchnou chemií z obchodu. A zároveň ještě trháme trsy trávy a snažíme se srnče co nejvíc obalit přírodní vůní. Kolik srnčat toto kritické období přibližně nepřežije? Podle ankety časopisu Myslivost z roku 2015, kdy zhruba 200 mysliveckých spolků sledovalo tuto situaci, vychází odhad přibližně na jedno posečené srnče na 50 hektarů. Číslo je ale ve skutečnosti vyšší a netýká se jen srnčat. Jak už bylo zmíněno, na loukách je v tomto období velké množství mladého života, a díky dronům vidíme, že nejde jen o zvěř, ale i o hnízda drobných ptáků a další živočichy. Škody a ztráty na mladém životě jsou tak ve výsledku velmi těžko vyčíslitelné.
Jak se zachovat, když na louce najdete srnče? A proč je Česko jedinou evropskou zemí, kde je povolen odlov březích samic? Květen a červen jsou měsíce, ve kterých srny rodí mláďata. Ta potom ukrývají na loukách ve vysoké trávě, aby je ochránily před predátory, než povyrostou a budou schopna utéct sama. Srna se od srnčete nikdy zcela nevzdálí, ale často se nachází na okraji lesa a sleduje louku. Dnešní seč může být zničující; záběr sekaček je až někdy 12 metrů a rychlost traktoru 5-20 km/h. Při vyrušení instinktivně mládě přikrčí a zůstane téměř neviditelné. Při seči dochází k posekání a sběru trávy často i s mrtvými srnčaty. Některé MS ochranu zvěře před sečením neřeší, jiné instalují plašiče, avšak účinnost bývá omezená. Chybí moderní detekční technika na žací stroje. Celý systém však postupně reaguje a zlepšuje se s rozvojem veřejné osvěty a technologií.
Drastické ztráty na mláďatech vede k významnému zapojení dronů s termovizí. Drony umožňují rychlou detekci teplých bodů a koordinaci zásahů. Z pohledu biologické výživy a vývoje mláďat je klíčové, že mládě po porodu závisí na matce a jejím mléce a že správná výživa matky v posledních týdnech březosti ovlivňuje kvalitu mleziva a následný růst mláděte. Příjem kojení, krmiv a objemných vláknin v prvních měsících formuje rozvoj předžaludků a mikroflóry, která je nezbytná pro trávení. V období Srnčat je důležité zajistit kvalitní krmiva a minimalizovat stresy, které by mohly ohrozit vývoj mláďat.
Co se týče výživy březích kusů: přední pravidlo je zdravotní nezávadnost krmiv. Je nutné vyhýbat se prošlým a neznámým krmivům a dbát na kvalitu siláží a senáží. Plísně a mykotoxiny představují vážné riziko pro vývoj plodu a zdraví mláďat. Fusariové mykotoxiny mohou vyvolat metabolické poruchy, poškození orgánů i reprodukční potíže. Při hodnocení krmiv se sleduje jejich vůně, struktura a barva, aby se zjistilo, zda prošly správným fermentačním procesem. Při nedostatečné kvalitě krmiv hrozí i aborty a ztráta geneticky cenných kusů. Proto je důležité používat kvalitní startéry a individuální receptury podle druhu zvěře a podmínek prostředí.
V poslední třetině gravidity je důraz kladen na dostatek energie, bílkovin, minerálů a vitamínů pro rychlý růst plodu. Odčervení a zdravotní preventiva jsou rovněž klíčová pro minimalizaci invazí cizopasníků. Přikrmování březích kusů má smysl zejména v extrémně špatných úživných podmínkách, zatímco v hospodářských chovech je běžné a založené na poznatcích o potřebách živin. Krmné dávky by měly být sestaveny tak, aby podporovaly vývoj plodu i zdraví matky bez rizika nadměrného a rychlého krmení, zejména jadrných látek, které mohou způsobit trávící potíže.
Celkově tedy ochrana srnčat vyžaduje kombinaci veřejné osvěty, technologií (drony s termovizí), spolupráce myslivců, dobrovolníků a zemědělců, a pečlivou péči o výživu během březosti i období po porodu. Cílem je minimalizovat ztráty mláďat, zachovat genetickou různorodost populace a zajistit zdravý růst srnčat v podmínkách moderní krajiny.
