Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce). Spontánní (samovolný) potrat je charakterizován 3 a více ztrátami plodu. Spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství. jeden samovolný potrat do 12. ženám, které samovolný potrat prodělaly, doporučují lékaři před dalším těhotením a zejména pak po otěhotnění užívat vitaminové doplňky a také zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum).
Bolesti v podbřišku a pánevní oblasti: varovným příznakem je, pokud se ke krvácení či špinění přidají křečovité bolesti v pánevní oblasti. Pokud se u vás takovéto příznaky objeví, neprodleně vyhledejte lékaře! Pokud již nelze potratu zabránit a je nutné (zejména při probíhajícím potratu, event. zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství) provést revizi dutiny děložní. Operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství.
Interrupce je umělé přerušení těhotenství, neboli UPT. Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, z vlastní vůle, není tento zákrok hrazen pojišťovnou! Miniinterrupce - šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice.
Klasická interrupce (kyretáž) - provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci.
Ukončení těhotenství z medicínského důvodu - až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázána genetická nebo anatomická vada plodu (Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu atd.). Tento zákrok se provádí v celkové anestezii.
Během interrupce - komplikace mohou nastat například v případě, kdy nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy. Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. Etiologie potrácení je různorodá. Jedná se o příčiny na straně matky i plodu. Nejčastější příčina těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu.
Zjednodušeně bychom mohli říci, že příroda si sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití. V případě děložního faktoru - odchylek dělohy - se u dysfertility / opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které mají podobný důsledek, a sice, že oplodněné vejce se nedokáže nidovat (uhnízdit) v děloze. Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy (vytvoření přepážky, zbytkového rohu dělohy, zdvojení dělohy, atd.). Dále se jedná o poruchy krevního zásobení v děloze. Ty jsou důsledkem děložních nepravidelností jako je polyp, myom, srůsty, nebo Aschermanův syndrom.
Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry dobře léčitelná. Léčebný postup závisí na konkrétní diagnóze, ale díky rozvoji hysteroskopické techniky se mnohé nepravidelnosti dají vyřešit jednoduchým zákrokem. Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku.
Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení bývá ultrazvuková. Ultrazvukem se zaměříme na tvar vejcovodu a jeho možné odchylky, HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) pak můžeme i v ambulanci prověřit průchodnost vejcovodu. Jedinou možnou léčebnou modalitou je bohužel v mnohých případech operační léčba, mnohdy s odstraněním vejcovodu.
Dojde - li ke srůstům (ať už uvnitř vejcovodu, nebo vně), nebo je - li vejcovod naplněn tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx) nemůže tento orgán svou funkci správně provádět. Navíc často vysílá do dělohy působky, které zabraňují úspěšnému uchycení vyvíjejícího se embrya. Přibližně pětina těhotenství končí samovolně a naprostá většina potratů se odehraje v prvním trimestru.
Díky četnosti raných ztrát se můžeme setkat s tím, že potrat bývá vnímán jako rutinní, snadno zvládnutelná komplikace a přirozený způsob, jak se tělo vypořádává s neživotaschopným těhotenstvím. Tím ale opomíjíme psychickou zátěž spojenou se ztrátou dítěte. Prožívání této zkušenosti je velmi individuální.
Pro některé ženy je spontánní potrat běžnou, byť nepříjemnou záležitostí. Pokud vaše přirozené prožívání jde tímto směrem, je to skvělé. U žen, které prošly potratu, se objevují různé emocionální reakce, a proto je důležitá psychická podpora a otevřená komunikace. Právě tento aspekt bývá často opomíjen, ale hraje klíčovou roli v dalším zvládnutí a zotavení.
Psychická podpora nejen ženě, ale i jejímu partnerovi, je velice důležitá. Příčiny samovolného potratu mohou být ze strany maminky, plodu nebo kombinované. Mezi rizikové faktory patří chromozomální abnormality, vrozené anomálie dělohy a cervixu, endokrinní problémy, infekční nemoci matky, imunologické faktory a enviromentální vlivy.
Pro ženu, která prodělala samovolný potrat, je důležité vyhledat odbornou podporu a zvážit další kroky s ohledem na její zdravotní stav a budoucí plány. Po potratu může následovat rehabilitace děložní dutiny, a v některých případech i léčebná intervence, která podpoří obnovu fertility.

Základy a typy potratů
Máte-li zájem o další informace
Spontánní potrat znamená samovolné ukončení těhotenství s vypuzením plodu z dělohy v prvních 24 týdnech těhotenství. Kromě potratu spontánního jsou také potrasy uměle vyvolané. Spontánní potrat může nastat v období prvních dvou trimestrů. Pokud dojde k vypuzení plodu z dělohy v prvním trimestru, pak se mluví o samovolném potratu časném. I když samovolným potratem, zvláště časným, končí obrovské množství těhotenství, je vždycky těžké se s touto nepříjemnou situací vyrovnat.
Psychická podpora nejen ženy, ale i jejího partnera je velice důležitá. Po samovolném potratu se mohou objevit emoce - smutek, prázdno, zmatek, obavy z další cesty. Tyto prožitky nejsou selháním ani známkou slabosti a vyžadují pozornost a podporu. Důležité je sdělit partnerovi, rodině a blízkým, že je normální cítit se jinak a potřebovat čas na zotavení.
Po fyzické stránce je důležité absolvovat kontrolu u gynekologa a dát tělu možnost se zotavit vlastním tempem. Zároveň je vhodné poskytnout prostoru i dětem v rodině a otevřeně s nimi komunikovat o situaci, aby se vybudovala důvěra a emoční bezpečí. Otevřená komunikace a vzájemné uznání rozdílů mohou být cestou, jak se znovu spojit a být si vzájemnou oporou.
Pokračují-li potíže s truchlením, lze vyhledat odbornou pomoc a využít podpory, kterou nabízí rodina, přátelé či terapeuti. V klinikách PRONATAL se na podobné situace díváme komplexně - kombinujeme medicínské vyšetření, individuální přístup a lidskou podporu. První krok nemusí znamenat rozhodnutí.
Není výjimkou, že se zpráva dotkne i lidí, které známe spíše letmo. Mnoho rodičů popisuje zvláštní paradox: ranou ztrátu miminka prožívali jako velmi intimní událost, často s pocitem samoty až izolace. Ve chvíli, kdy se o své zkušenosti rozhodli promluvit, zjistili, kolik dalších lidí prošlo podobnou situací. Reakce okolí mohou být velmi podpůrné až léčivé, ale podobně tak neempatické a zraňující.
Žena přijde na gynekologii pro potvrzení těhotenství a někdy slyší diagnózu: netluče srdíčko, zamlklé těhotenství. Gynekolog vystaví žádanku na kyretáž, kterou žena často podstupuje ještě ten samý den, nebo následující dopoledne. Po zákroku mohou nastat pocity prázdnoty a zmatení, jakýsi nesoulad těla a duše. Důležité je dát si čas a informovat se u odborníků o dalším postupu.
Spontánní potrat je fyzicky i psychicky náročný, ale není selháním a většinou nejde o situaci, kterou bylo možné ovlivnit. Pokud máte za sebou samovolný nebo opakovaný potrat, je v pořádku hledat odpovědi i podporu. Na klinikách PRONATAL se snažíme pomáhat komplexně.