Jan Krejča je uznávaným hráčem na loutnu, theorbu a barokní kytaru, jehož hudební dráha je spojena s hlubokým zájmem o historickou hudbu a její autentickou interpretaci.
Počátky hudebního zájmu
Hudební cesta Jana Krejči nezačala okamžitě. První impuls vzešel z otcova hudebního nadšení a rozsáhlé sbírky gramofonových desek. Přestože sám v dětství neprojevoval zjevné hudební nadání, jeho zájem o hudbu byl natolik silný, že opakovaně žádal rodiče o zprostředkování hudebního vzdělání. Rodiče, aby otestovali hloubku jeho zájmu, pořídili mu foukací harmoniku a otci levný klavír. Tyto pokusy však nepřinesly očekávaný výsledek.
Zlom nastal v pubertě, kdy se Jan začal učit hrát na kytaru. Ačkoli původním impulzem byla dívka, zájem o samotný nástroj se ukázal být trvalejší. Po přesvědčení rodičů absolvoval soukromé hodiny u Františka Běhounka, učitele z místní ZUŠ. Tyto lekce ho zcela pohltily, hudba se stala jeho vášní, které se věnoval i osm hodin denně.
Setkání s historickou hudbou a první nástroje
Klíčovým momentem bylo pozvání do ansámblu Ludus Musicus, vedeného Františkem Běhounkem. Zde se Jan Krejča poprvé setkal s historickou hudbou, která ho okamžitě oslovila. Soubor se věnoval nejen hře na dobové nástroje, ale také zpěvu, hře na perkuse a dokonce i studiu latiny.
Díky tomuto prostředí se dostal k Janě Lewitové, specialistce na interpretaci staré hudby. Spolupráce s českým loutnistou Rudolfem Měřinským a jejich koncerty na Jana hluboce zapůsobily. Loutna ho okouzlila natolik, že se rozhodl opustit kytaru a začal studovat hru na renesanční loutnu u Rudolfa Měřinského. Postupně si pořídil vlastní nástroj, ale brzy zjistil, že renesanční loutna mu pro doprovodnou hru (basso continuo) nestačí. K tomuto účelu se jako nejvhodnější jevila teorba.
Vzdělávání a rozvoj interpretačních dovedností
V době, kdy se Jan Krejča začal zajímat o loutnu, bylo získávání informací a vzdělání v tomto oboru obtížné. Internet ještě neexistoval, nahrávky a noty byly těžko dostupné, a na místních školách se poučená interpretace nevyučovala.
Významnou roli v jeho rozvoji sehrály interpretační kurzy s předními zahraničními lektory, jako byli E. Mascardi, H. Smith, L. Sayce a J. Lindberg. Tyto kurzy, ačkoli často jednorázové a zaměřené spíše na přednášky a společné lekce, poskytovaly cennou inspiraci a možnost setkat se s hudebníky, kteří byli pro tehdejší studenty nedosažitelní.
Velkým přínosem pro něj bylo i noční muzicírování v sakristii u sv. Salvátora v Klementinu, organizované Robertem Hugem. Tato neformální setkání umožnila praktické proniknutí do základů hry bassa continua a provozování hudby obecně.
Další důležitou zkušeností byly letní kurzy ve Valticích s Brianem Wrightem a mistrovské kurzy s Hopkinsone'm Smithem, Jakobem Lindbergem a Lindou Sayce.
Role teorbisty a srovnání s jinými nástroji
Na otázku, zda mají teorbisté podobnou výraznou osobnost, jakou je pro zobcové flétnisty F. Brüggen, Jan Krejča odpovídá, že situace je odlišná. Zobcová flétna přežila do současnosti v moderní podobě a je mnohem populárnější než jiné historické nástroje, ačkoli často slouží spíše jako nástroj pro začátečníky.
Dnešní loutnisté obvykle hrají na více nástrojů, přičemž teorba je jen jedním z nich. Za nejvýznamnější současnou loutnovou osobnost označuje Američana Hopkinsona Smithe, profesora Scholy Cantorum Basileiensis, který má mimořádně široký záběr a za sebou velké množství významných nahrávek a koncertů na různé druhy louten a barokní kytaru.
Preference a očekávání od hry na historické nástroje
Jan Krejča pociťoval odjakživa sympatie k drnkacím nástrojům. Klasická kytara ho oslovila jako první, ale loutna a její varianty pro něj byly exotičtější a lákavější. Oceňuje na nich možnost objevovat stále nové techniky hry, možnosti využití a rekonstruovat zapomenuté skladby.
Jeho repertoár zahrnuje:
- Teorba: Vzhledem k tomu, že teorba byla převážně doprovodným nástrojem, dochovalo se pro ni málo sólového repertoáru. Ten je však kvalitní a pochází z raně barokní Itálie a vrcholně barokní Francie. Mezi významné autory patří Giovanni Girolamo Kapsberger, Alessandro Piccinini a Robert de Visée. Zvláštní postavení má Bellerofonte Castaldi, jehož styl je technicky velmi originální.
- Barokní kytara: Repertoár je bohatý, ale originálních autorů není tolik. Známí jsou například Gaspar Sanz, Santiago de Murcia a Francesco Corbetta. Specifickou technikou je tzv. rasguado (trsání pravou rukou přes několik strun), které je efektní a někdy romanticky spojováno s počátky flamenca.
- Renesanční loutna: Loutna exceluje v polyfonním hraní a pokrývá široké stylové období od renesance po rané baroko. Mezi nejznámější autory patří John Dowland, Francesco da Milano a španělští vihuelisté Juan Nárvaez a Alonso Mudarra. Mezi osobní favority Jana Krejči patří Michelagnolo Galilei a Nicholas Vallet.
Každý z těchto nástrojů má svá specifika a vzájemně se skvěle doplňují.
Pedagogická činnost a její specifika
Jan Krejča se věnuje i pedagogické činnosti. U výuky loutny a jiných historických nástrojů vnímá specifikum v tom, že studenti jsou často dospělí, kteří se již na profesionální úrovni věnovali jiným nástrojům, nejčastěji kytaře. To může vést k podceňování nového nástroje a nechuti zabývat se základy techniky.
Zdůrazňuje, že i když je loutna příbuzná kytaře, technika pravé ruky a tvorba tónu se výrazně liší a vyžaduje pečlivé studium. Zároveň je důležité nezapomínat na hudbu jako celek, aby se z interpretace nestala pouhá mechanická realizace.
Možnosti studia loutny v České republice
Oficiální studium loutny je možné na JAMU v Brně na oddělení staré hudby pod vedením loutnisty Jana Čižmáře. Další možností je studium na Akademii staré hudby při filozofické fakultě v Brně, kde Jan Krejča sám vyučuje. Nově nabízí studium loutny také konzervatoř v Kroměříži.
Nahrávací činnost a její přínosy
Přestože Jan Krejča obecně preferuje koncerty pro jejich atmosféru, nahrávání pro něj má své výhody. Umožňuje hudebníkům věnovat se skladbě podrobněji, soustředit se na detaily a okamžitě pracovat na vylepšení svého výkonu.
Podílel se na četných nahrávkách pro Českou televizi, Český rozhlas, Arta Records, Supraphon a Rosa. Nahrál také sólové album "Intavolatura di Tiorba" pro firmu Arta Records.
Diskuse o intonaci a ladění dechových nástrojů
Text dále obsahuje detailní rozbor problematiky intonace a ladění, zejména u zobcové flétny. Témata zahrnují:
- Vliv zdvihu klapek na ladění.
- Vliv síly stěny flétny na odpor a nutnost přizpůsobení hry.
- Mechanismus vibrata a jeho vliv na vnímání výšky tónu.
- Preference ladění "výše" než "níže" v orchestrální praxi a kritika "zaostřování" tónu.
- Vliv teploty vzduchu a vnitřní teploty nástroje na ladění.
- Mezinárodní ladicí standard A=440 Hz a jeho závislost na teplotě.
- Rozdíly v teplotě hlavice a nožky flétny a jejich vliv na ladění.
- Nutnost zahřátí nástroje před laděním.
- Praktické rady pro ladění v závislosti na teplotě a při hře s jinými nástroji.
- Vliv vlhkosti a chemického složení vzduchu (málo prozkoumané).
- Nastavení korku v hlavici flétny (optimalizace vzdálenosti 17,3 mm a její varianty).
- Vliv tlaku vzduchu a stylu hry na optimální nastavení korku.
- Nastavení hlavice vůči tělu flétny a historické metody (Boehmův a Rockstrův systém).
Katalog notových publikací pro flétnu
Závěrečná část textu obsahuje rozsáhlý katalog notových publikací primárně určených pro zobcovou flétnu, ale i pro jiné dechové nástroje. Publikace jsou rozděleny podle žánru a obsahu:
- Dětské písničky a pohádkové melodie: "Kouzelná flétna", "Kouzelná pohádková flétna", "Kouzelná vánoční flétna", "Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami".
- Filmové a seriálové melodie: "Kouzelná flétna 3", "Ledové království 2", "Nejznámější filmové melodie Petra Hapky", "Noty Ledové království", "Kouzelná večerníčková flétna", "10 filmových melodií pro zobcovou flétnu".
- Populární hudba a hity: "Jednoduché popové melodie pro zobcovou flétnu", "15 hitů zpěvačky Taylor Swift", "20 současných popových hitů pro zobcovou flétnu", "Bluesové, ragtimové a boogie skladby".
- Učebnice a metodiky: "Flautoškola 1, 2, 3", "Škola hry na irskou flétnu", "Výukové DVD hry na flétnu".
- Skladby pro souborovou hru: "Jaromír Nohavica: Výběr písní pro souborovou hru 1 a 2".
- Specifické žánry a styly: "26 starých keltských skladeb", "Dueta skladeb pro duchovní příležitosti".
- Sbírky lidových a tradičních písní: "62 známých písní pro zobcovou flétnu", "Obsáhlá sbírka více než 50 českých nebo v u nás velmi známých zimních a vánočních písní".
- Další publikace: "Kouzelná pohádková flétna 2", "10 slavných muzikálových melodií z Broadwaye", "10 současných popových hitů pro zobcovou flétnu".
Některé publikace obsahují přiložené CD s nahrávkami a doprovody, diagramy hmatů a akordové značky.
