Specifika psychosociálního přístupu v porodnictví

Porodnictví je jednou z oblastí zdravotnictví, kde prožívání zdravotního stavu je zásadně ovlivněno kvalitou terapeuticko-ošetřovatelských procesů. Těhotenství a porod jsou fyziologické děje, v jejichž průběhu se mohou vyskytnout různě závažné komplikace. Především porod je velmi ovlivnitelný psychosociálními okolnostmi, které jej mohou zpomalit až zastavit, nebo naopak aktivně podpořit. V komplexní péči by mělo být cílem postihnout somatický, psychický stav ženy, ale i sociální pozadí jejího života.

V lékařské sociologii jsou uváděny dva modely zdravotní péče v těhotenství a při porodu, a to lékařský a porodně-asistentský nebol sociální. Lékařský model je popisován jako mužský a zaměřený na lékaře. Vyzdvihuje objektivitu, dualismus těla a duše, intervence, lékařské statistiky a vnímá těhotenství a porod jako fyziologický děj vyžadující neustálý lékařský dohled a zásah při sebemenším náznaku patologie. Respektující a podpůrná interakce zdravotníků s rodičkou je důležitým faktorem spokojenosti s porodem.

Jak rodička tuto interakci vnímá, ovlivňují nejen její předchozí zkušenosti s péčí, ale i fyziologické zvláštnosti porodního procesu. V tomto textu shrnujeme nedávné poznatky biologické psychologie o působení neurohormonu oxytocinu na sociální percepci. Ukazujeme, že právě oxytocin může mít za následek zvýšenou ovlivnitelnost rodící ženy a její senzitivitu na napětí prožívané zdravotníky. Subjektivní pocit ohrožení může být oxytocinem potenciován a vést nejen k nižší spokojenosti ženy s porodem a horší spolupráci se zdravotníky, ale i snížit děložní kontraktilitu. Především u psychologicky rizikovějších skupin rodiček je proto vhodné zajistit pocit bezpečí a citlivý přístup zdravotníků.

Biologické a psychosociální základy sociální percepce během porodu

Abstract: Kodysova E. Why are some women dissatisfied with their childbirth experience: Psychological and biological correlates of social support perception during childbirth. PSYCHOSOM 2014; 12(1). Respectful and supportive interaction of healthcare providers with a woman in labour determines significantly her childbirth satisfaction. Woman’s perception of this interaction is influenced both by her previous care experiences and by the physiological specifics of birth. This text summarizes recent findings of biological psychology on the role of neurohormone oxytocin in social perception. We demonstrate that oxytocin can be the reason of increased vulnerability of women in labour and their sensitivity to stress experienced by healthcare providers. Oxytocin may augment a subjectively experienced threat and result not only in decreased birth satisfaction and worse cooperation with healthcare providers, but also lower the uterine contractility. Especially psychologically more vulnerable groups of parturients need to feel secure and be treated sensitively.

Zvýšení spokojenosti žen s porodem není jen otázkou poskytnutí určitého komfortu pacientce. Je i otázkou prevence negativních psychologických jevů, které se mohou u novopečené matky rozvinout, jako posttraumatická stresová porucha (PTSD), jež má závažné a dlouhodobé dopady na kvalitu jejího rodičovství a partnerství po porodu. Spokojenost s porodem má řadu determinant, z nichž je ve většině případů rozhodující interakce zdravotníků s rodičkou.

Interakce s personálem tedy může mít zásadní vliv na rozhodnutí, zda se žena rozhodne přivést na svět další dítě. Zatím však žádná studie nepřinesla jednoznačnou odpověď na otázku, proč je interakce se zdravotníky, a především sociální opora, pro hodnocení porodního zážitku tak významná. Silná bolest sama o sobě brání většímu rozpracování sociálních vjemů, a může tak omezovat percepci a interpretaci poskytované opory na předchozí stereotypy spojené s přijímáním opory v době nemoci. Ke konci první doby porodní je pro ženu navíc téměř nemožné plnohodnotně komunikovat se zdravotníky a její sociální percepce se omezuje na útržkovité vjemy.

Ojedinělý výzkum porovnávající hodnocení porodu a jeho jednotlivých aspektů rodičkou, porodní asistentkou a lékařem ukázal, že rodičky obvykle dobře rozpoznaly napětí a stres, které zdravotník zažíval. Rodičku lze charakterizovat jako „ovlivnitelnou a senzitivní“, a tuto senzitivitu lze vysvětlit i působením neurohormonů během porodu. Oxytocin reguluje behaviorální a endokrinní stresové reakce. Obecně řečeno, oxytocin může zlepšit důvěru v partnera a sociální interakce, avšak jeho centrální působení je složité a může záviset na sociálním kontextu a individuálních charakteristikách.

Centrální a periferní působení oxytocinu

Intranasálně podaný oxytocin překonává hematoencefalickou bariéru a lze tak měřit centrální účinky na prožívání a chování. Hlavní mechanismus zahrnuje snížení stresu omezením hypothalamicko-hypofyzárně-adrenální aktivity. Existují rozdíly mezi pohlavími: u mužů oxytocin snižuje stres a zlosti, u žen může vést k zvýšení reaktivity amygdy při konfrontaci s výhrůžnými výrazy. Ženám může oxytocin pomáhat odhalit signály hrozby, a při optimálních podmínkách zvyšuje důvěru vůči zdravotníkům.

Nelze dělat jednoznačné závěry pro všechny rodící ženy, protože výsledky se liší podle předchozích sociálních zkušeností, stylu zvládání stresu a aktuálního sociálního kontextu. Ze souvislostí vyplývá, že zvýšená hladina centrálního oxytocinu může u některých skupin žen zhoršit percepci opory ze strany zdravotníků, pokud jsou vnímáni jako nedůvěryhodní či nepřátelští. Naopak, pro jiné skupiny může oxytocin posílit důvěru a zlepšit spolupráci.

Implikace pro klinickou praxi v porodnictví

Rodičky se zkušeností emočního zneužívání či s předchozími psychickými obtížemi mají při pocitu nedostatečné opory ze strany zdravotníků vyšší pravděpodobnost PTSD po porodu. Z toho vyplývá nutnost cíleného psychosociálního přístupu a zajištění pocitu bezpečí během celé peripartální periody. Zvýšení povědomí o psychosociálních aspektech porodního procesu a zlepšení komunikačních dovedností jsou klíčové pro snížení emoční zátěže a posílení spokojenosti s porodem.

Vhodným řešením je umožnit, aby o ženu v porodnici pečovala vybraná soukromá porodní asistentka, což může posílit pocit bezpečí a kontinuitu péče. Supervize personálu byla navrhována v souvislosti se zlepšením psychosociálního klimatu českých porodnic, a v kontextu zjištěného vlivu oxytocinu na sociální percepci je vhodné toto doporučení opět zdůraznit.

Screening poporodní deprese a úzkosti by měl být rutinní, a to po šestinedělí, s použitím validních českých nástrojů (EPDS, PHQ-9). Včasná detekce umožňuje rychlou intervenCI a snížení dlouhodobých dopadů na rodinu. Terapie bývá nejčastěji kognitivně_behaviorální, v některých případech doplněná o farmakoterapii, přičemž volba léků musí zohledňovat kojení.

V České republice chybí vysoce specializovaná lůžková centra MBUs (Mother Baby Units), která by umožňovala současnou léčbu matky a dítěte v kontextu perinatální psychiatrie. Nedostatek těchto zařízení může zvyšovat délku hospitalizace a riziko relapsu, proto je jejich rozvoj vnímaný jako priorita budoucí klinické praxe.

Tabulky a data

Závěrem je třeba zdůraznit propojení biologického, psychologického a sociálního pojetí porodního procesu. Rodící žena je ve změněném stavu vědomí, kdy citlivě zachycuje přátelské či méně přátelské postoje osob kolem sebe. Tato dynamika vyžaduje multidisciplinární spolupráci, zahrnující edukaci porodníků, neonatologů a porodních asistentek, aby byli schopni efektivně identifikovat a řídit psychosociální rizika, zajistit bezpečí a podpořit pozitivní porodní zkušenost.

tags: #specifika #psychosocialniho #pristupu #v #porodnictvi