Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 10. 2015 u Okresního soudu Plzeň - město domáhala, aby byla žalované uložena povinnost provést žalobkyni „postupem lege artis“ umělé oplodnění za použití její zárodečné buňky a kryokonzervované spermie jejího manžela P. P. zemřelého dne 16. 6. 2015. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že P. P. podepsal dne 26. 6. 2014 informovaný souhlas s kryokonzervací spermií před léčbou neplodnosti metodami asistované reprodukce (tento souhlas nikdy neodvolal), že dne 15. 12. 2014 podepsala společně s manželem P. P. informovaný souhlas s léčbou neplodnosti metodou mimotělního oplození, vyslovili souhlas s rozmražením a použitím spermií před léčbou neplodnosti metodami asistované reprodukce a téhož dne rovněž podepsali informovaný souhlas s intracytoplasmatickou injekcí spermie, avšak k následné aplikaci hormonálních injekcí žalobkyni již nedošlo, neboť psychický stav žalobkyně se po smrti jejího manžela zhoršil natolik, že nebyla schopna se aplikaci hormonálních injekcí a odběru oocytů podrobit.
Žalovaná k žalobě uvedla, že dokončení procesu umělého oplodnění žalobkyně kryokonzervovanými spermiemi jejího zemřelého manžela brání ustanovení § 6 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle nějž může být umělé oplodnění provedeno pouze v případě, že žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění není starší než 6 měsíců.
Právní rámec a klíčové otázky
Podle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách (ZSZS) lze umělé oplodnění provést jen na základě písemné žádosti neplodného páru, která nesmí být starší než 6 měsíců. Český právní řád řeší postmortální použití zmrazeného biologického materiálu rozdílně a otázka, zda lze pokračovat v léčbě po smrti jednoho z páru, zůstává vnitrostátně i mezinárodně sporná. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v řadě rozhodnutí hodnotí právo na soukromý a rodinný život v kontextu rozhodnutí států o tom, zda a kdy je možné pokračovat v oplodnění po smrti partnera, a zda má být vůle zesnulého respektována i po smrti.
Rozhodnutí soudů v pořadí
Okresní soud Plzeň - město neschválil smír, který by zajišťoval pokračování v procesu umělého oplodnění do dvou let od právní moci usnesení, s odůvodněním, že uvedený smír je v rozporu s § 6 ZSZS, protože souhlasy jsou starší než 6 měsíců.
Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a doplnil, že po smrti manžela žalobkyně není možné předjímat jeho další vůli a nahrazovat ji soudním rozhodnutím. Zároveň potvrdil, že právo na rodinný život nebylo porušeno, neboť rodina zanikla smrtí manžela a žalobkyně již po smrti není v páru.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl. Zjištění ukázala, že žalobkyně a její manžel P. P. byli pacienty žalované a že rozhodující otázka byla, zda proces dokončit, pokud 6měsíční lhůta již vypršela. Nejvyšší soud zdůraznil, že český právní řád umožňuje oplodnění jen mezi živými v rámci léčby neplodnosti a nelze v něj implikovat pokračování v případě smrti partnera. Zároveň však srovnal mezinárodní praxi, kde některé státy povolují postmortální použití zmrazených spermií, jiné nikoliv.
Ústavní pohled a evropská judikatura
V nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 1099/18 bylo konstatováno, že právo na soukromý život a rodinný život není absolutní a že rozhodnutí o využití kryokonzervovaných spermií po smrti je v mezích zákona. Ústavní soud uvedl, že kryokonzervované spermie s ustanovením o zničení při smrti mohou zůstat v rovině souhlasu, který nemusí být neomezený. Některé části nálezu obsahují odlišné stanovisko soudce Davida Uhlíře, který spatřuje nutnost respektovat skutečné přání zesnulého a považuje pokyn k zničení za nutně zpochybnitelný z hlediska jeho vůle.
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svých rozhodnutích zdůraznil, že právo na rodinný život zahrnuje i právo rozhodovat o tom, zda se stát rodičem, avšak ne vždy musí jít o právo na vznik rodiny za každých okolností. V rozhodnutích A a B proti Francii a Evans proti Spojenému Království se ukazuje, že soudy zohledňují jak právo na soukromý život, tak historické a legislativní kontexty jednotlivých států a jejich etické rámce.
Současná právní a etická voda v ČR
Obecně platí, že asistovaná reprodukce v ČR je regulována ZSZS a že žádající pár musí být živý a žít spolu v souladu se zákonem. Před zahájením procesu musí být pár odborníkem poučen o natureza navrhovaných postupů, rizicích a o možnostech nakládání s nadbytečnými embryi. Neplodný pár podává písemnou žádost, která by měla být aktuální do šesti měsíců. Otázky po smrti jednoho z páru zůstávají do značné míry na interpretaci zákona, soudní praxe a mezinárodní judikatury.
V rámci širších debat o postmortálním oplodnění a o tom, jak vykládat vůli zemřelého, lze sledovat různá evropská řešení. Belgie a Nizozemsko některé postupy umožňují, Francie a Německo kladou na tuto skutečnost přísnější limity. Ústavní soud a Nejvyšší soud v ČR se ve své judikatuře soustřeďují na to, aby práva na soukromý a rodinný život nebyla zbytečně zasahována a aby pravidla byla v souladu s výše uvedenou judikaturou a s ustanoveními ZSZS.
Významné vývody a dílčí poznámky
- Informovaný souhlas a jeho doba platnosti - lhůta šesti měsíců je klíčovým limitem pro poskytnutí umělého oplodnění na základě písemné žádosti neplodného páru.
- Vůle zesnulého - otázka, zda lze po smrti pokračovat v oplodnění, a jak ji zjistit, je složitá a není vždy jednoznačně vyřešitelná v národním právu.
- Právo na rodinný život - soudy uznávají, že i po smrti partnera může být zájem o založení rodiny významný, nicméně to musí být vyváženo platnými právními předpisy.
- Mezinárodní srovnání - ESLP ukazuje, že evropská různorodost v přístupu k postmortálnímu oplodnění vychází z rozdílných etických a právních kontextů jednotlivých zemí.
Praktické souvislosti pro poskytovatele zdravotních služeb
Poskytovatelé musí vždy informovat neplodný pár o povaze navrhovaných metod, jejich rizicích a o nakládání s nadbytečnými embryi. Před zahájením a během léčby je vyžadován písemný souhlas a důsledná dokumentace všech souhlasů a jejich případného odvolání. Případné změny stavu či smrti jednoho z partnerů vyžadují citlivé posouzení a často konzultaci s nejvyššími právními standardy a judikaturou, která se mění podle vývoje vnitrostátních zákonů a mezinárodních nálezů.

Tabulka stručných údajů z uvedených rozhodnutí
| Právní norma | Klíčové pravidlo | Hlavní dopad |
|---|---|---|
| § 6 ZSZS | Umělé oplodnění jen na základě žádosti neplodného páru do 6 měsíců | Omezení pokračování po smrti jednoho z páru |
| § 8 ZSZS | Před zahájením informovat o povaze zákroku | Nutnost poučení a dokumentace |
| Ústavní nález I. ÚS 1099/18 | Diskuze o předpokladech vůle zesnulého a zničení materiálu při smrti | Zásadní názor na vyváženost práv |
| Nález ESLP Evans proti Spojenému Království | Právo na soukromý život neznamená právo na pokračování proti vůli státu | Respekt vůle rodičů versus státní rámec |
Další související poznámky
Právní úprava související s umělým oplodňováním vychází z morálních, kulturních, náboženských a etických hodnot dané společnosti. Z tohoto pohledu je na zákonodárci, aby stanovil podmínky pro vznik života jiným než tradičním způsobem a aby vyvažoval práva jednotlivců s veřejným zájmem a etickými standardy státu.