Soudní rozsudek o umělém oplodnění po smrti partnera a limity zákONA o specifických zdravotních službách

Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 10. 2015 u Okresního soudu Plzeň - město domáhala, aby byla žalované uložena povinnost provést žalobkyni „postupem lege artis“ umělé oplodnění za použití její zárodečné buňky a kryokonzervované spermie jejího manžela P. P. zemřelého dne 16. 6. 2015. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že P. P. podepsal dne 26. 6. 2014 informovaný souhlas s kryokonzervací spermií před léčbou neplodnosti metodami asistované reprodukce (tento souhlas nikdy neodvolal), že dne 15. 12. 2014 podepsala společně s manželem P. P. informovaný souhlas s léčbou neplodnosti metodou mimotělního oplození, vyslovili souhlas s rozmražením a použitím spermií před léčbou neplodnosti metodami asistované reprodukce a téhož dne rovněž podepsali informovaný souhlas s intracytoplasmatickou injekcí spermie, avšak k následné aplikaci hormonálních injekcí žalobkyni již nedošlo, neboť psychický stav žalobkyně se po smrti jejího manžela zhoršil natolik, že nebyla schopna se aplikaci hormonálních injekcí a odběru oocytů podrobit.

Žalovaná k žalobě uvedla, že dokončení procesu umělého oplodnění žalobkyně kryokonzervovanými spermiemi jejího zemřelého manžela brání ustanovení § 6 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle nějž může být umělé oplodnění provedeno pouze v případě, že žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění není starší než 6 měsíců.

Právní rámec a klíčové otázky

Podle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách (ZSZS) lze umělé oplodnění provést jen na základě písemné žádosti neplodného páru, která nesmí být starší než 6 měsíců. Český právní řád řeší postmortální použití zmrazeného biologického materiálu rozdílně a otázka, zda lze pokračovat v léčbě po smrti jednoho z páru, zůstává vnitrostátně i mezinárodně sporná. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v řadě rozhodnutí hodnotí právo na soukromý a rodinný život v kontextu rozhodnutí států o tom, zda a kdy je možné pokračovat v oplodnění po smrti partnera, a zda má být vůle zesnulého respektována i po smrti.

Rozhodnutí soudů v pořadí

Okresní soud Plzeň - město neschválil smír, který by zajišťoval pokračování v procesu umělého oplodnění do dvou let od právní moci usnesení, s odůvodněním, že uvedený smír je v rozporu s § 6 ZSZS, protože souhlasy jsou starší než 6 měsíců.

Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a doplnil, že po smrti manžela žalobkyně není možné předjímat jeho další vůli a nahrazovat ji soudním rozhodnutím. Zároveň potvrdil, že právo na rodinný život nebylo porušeno, neboť rodina zanikla smrtí manžela a žalobkyně již po smrti není v páru.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl. Zjištění ukázala, že žalobkyně a její manžel P. P. byli pacienty žalované a že rozhodující otázka byla, zda proces dokončit, pokud 6měsíční lhůta již vypršela. Nejvyšší soud zdůraznil, že český právní řád umožňuje oplodnění jen mezi živými v rámci léčby neplodnosti a nelze v něj implikovat pokračování v případě smrti partnera. Zároveň však srovnal mezinárodní praxi, kde některé státy povolují postmortální použití zmrazených spermií, jiné nikoliv.

Ústavní pohled a evropská judikatura

V nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 1099/18 bylo konstatováno, že právo na soukromý život a rodinný život není absolutní a že rozhodnutí o využití kryokonzervovaných spermií po smrti je v mezích zákona. Ústavní soud uvedl, že kryokonzervované spermie s ustanovením o zničení při smrti mohou zůstat v rovině souhlasu, který nemusí být neomezený. Některé části nálezu obsahují odlišné stanovisko soudce Davida Uhlíře, který spatřuje nutnost respektovat skutečné přání zesnulého a považuje pokyn k zničení za nutně zpochybnitelný z hlediska jeho vůle.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svých rozhodnutích zdůraznil, že právo na rodinný život zahrnuje i právo rozhodovat o tom, zda se stát rodičem, avšak ne vždy musí jít o právo na vznik rodiny za každých okolností. V rozhodnutích A a B proti Francii a Evans proti Spojenému Království se ukazuje, že soudy zohledňují jak právo na soukromý život, tak historické a legislativní kontexty jednotlivých států a jejich etické rámce.

Současná právní a etická voda v ČR

Obecně platí, že asistovaná reprodukce v ČR je regulována ZSZS a že žádající pár musí být živý a žít spolu v souladu se zákonem. Před zahájením procesu musí být pár odborníkem poučen o natureza navrhovaných postupů, rizicích a o možnostech nakládání s nadbytečnými embryi. Neplodný pár podává písemnou žádost, která by měla být aktuální do šesti měsíců. Otázky po smrti jednoho z páru zůstávají do značné míry na interpretaci zákona, soudní praxe a mezinárodní judikatury.

V rámci širších debat o postmortálním oplodnění a o tom, jak vykládat vůli zemřelého, lze sledovat různá evropská řešení. Belgie a Nizozemsko některé postupy umožňují, Francie a Německo kladou na tuto skutečnost přísnější limity. Ústavní soud a Nejvyšší soud v ČR se ve své judikatuře soustřeďují na to, aby práva na soukromý a rodinný život nebyla zbytečně zasahována a aby pravidla byla v souladu s výše uvedenou judikaturou a s ustanoveními ZSZS.

Významné vývody a dílčí poznámky

  • Informovaný souhlas a jeho doba platnosti - lhůta šesti měsíců je klíčovým limitem pro poskytnutí umělého oplodnění na základě písemné žádosti neplodného páru.
  • Vůle zesnulého - otázka, zda lze po smrti pokračovat v oplodnění, a jak ji zjistit, je složitá a není vždy jednoznačně vyřešitelná v národním právu.
  • Právo na rodinný život - soudy uznávají, že i po smrti partnera může být zájem o založení rodiny významný, nicméně to musí být vyváženo platnými právními předpisy.
  • Mezinárodní srovnání - ESLP ukazuje, že evropská různorodost v přístupu k postmortálnímu oplodnění vychází z rozdílných etických a právních kontextů jednotlivých zemí.

Praktické souvislosti pro poskytovatele zdravotních služeb

Poskytovatelé musí vždy informovat neplodný pár o povaze navrhovaných metod, jejich rizicích a o nakládání s nadbytečnými embryi. Před zahájením a během léčby je vyžadován písemný souhlas a důsledná dokumentace všech souhlasů a jejich případného odvolání. Případné změny stavu či smrti jednoho z partnerů vyžadují citlivé posouzení a často konzultaci s nejvyššími právními standardy a judikaturou, která se mění podle vývoje vnitrostátních zákonů a mezinárodních nálezů.

Infografika: Průřez právními aspekty asistované reprodukce v ČR

Tabulka stručných údajů z uvedených rozhodnutí

Právní normaKlíčové pravidloHlavní dopad
§ 6 ZSZSUmělé oplodnění jen na základě žádosti neplodného páru do 6 měsícůOmezení pokračování po smrti jednoho z páru
§ 8 ZSZSPřed zahájením informovat o povaze zákrokuNutnost poučení a dokumentace
Ústavní nález I. ÚS 1099/18Diskuze o předpokladech vůle zesnulého a zničení materiálu při smrtiZásadní názor na vyváženost práv
Nález ESLP Evans proti Spojenému KrálovstvíPrávo na soukromý život neznamená právo na pokračování proti vůli státuRespekt vůle rodičů versus státní rámec

Další související poznámky

Právní úprava související s umělým oplodňováním vychází z morálních, kulturních, náboženských a etických hodnot dané společnosti. Z tohoto pohledu je na zákonodárci, aby stanovil podmínky pro vznik života jiným než tradičním způsobem a aby vyvažoval práva jednotlivců s veřejným zájmem a etickými standardy státu.

tags: #soudni #rozsudek #umele #oplodneni