Soudem narizeny potrat a etické právní otázky kolem potratu a embrya

Stěžovatelka, paní Thi-Nho Vo (nar. 1967), vietnamského původu, žije v Bourg-en-Bresse (Francie). Dne 27. 11. 1991 se nacházela ve šestém měsíci těhotenství a v Lyonu jí bylo provedeno vyšetření, kdy došlo k záměně pacientek při nitroděložním tělísku.

Doktor G. po krátkém rozhovoru zjistil, že stěžovatelka dobře neovládá francouzský jazyk, a přesto provedl odstranění tělíska aniž by ji předem vyšetřil; během zákroku došlo k úniku plodové vody. Následně byl zjištěn záměr záměny a stěžovatelka byla hospitalizována. Po několika dnech došlo k dalšímu pokusu o manipulaci s Tělískem a k dalšímu operačnímu plánu, který byl však odhalen ještě před zákrokem.

Infografika s časovou osou událostí na klinice a záměn

Dne 4. 12. 1991 se stěžovatelka znovu dostavila na kontrolu a lékaři konstatovali, že nedošlo k obnovení plodové vody a že těhotenství nemůže pokračovat; 5. 12. 1991 podstoupila stěžovatelka přerušení těhotenství ze terapeutických důvodů. Dne 11. 12. 1991 podali manželé trestní oznámení a došlo k vypracování tří znalectví ohledně stavu plodu i lékařských postupů.

Podle jednoho z posudků byl lékař považován za nedbalého, protože se spokojil s prostým nahlédnutím do karty a pacientku nevyšetřil, což podle posudku vedlo k vyvolání potratu v pátém měsíci. Dne 25. 1. 1993 byl doktor G. obviněn z neúmyslného zabití a z ublížení na zdraví. Usnesením z 31. 8. 1995 byl u trestního soudu v Lyonu obžalován.

Rozsudkem ze dne 3. 6. 1996 byl lékař amnestován co do ublížení na zdraví; co se týká neúmyslného zabití, soud uznal, že plod byl ve věku 20-21 týdnů a že žádný zákon nedefinuje pojem „lidské embryo“. Soud tedy nebyl schopen vytvořit právo, které nebylo zákonodárci definováno, a uznal doktora G. nevineného z neúmyslného zabití.

Ovulace a početí - 3D animace z knihy Moje těhotenství krok za krokem

Stěžovatelka podala odvolání, které bylo zamítnuto v části ohledně neúmyslného ublížení na zdraví a změněno v tom, že byl lékař uznán vinným z neúmyslného zabití a byl mu uložen podmíněný trest spolu s pokutou. Dovolání dohlížení Nejvyššího soudu vedlo k zrušení původního rozsudku a rozhodnutí, že jednání lékaře nespadá pod ustanovení trestního zákoníku pro neúmyslné zabití.

Stěžovatelka se následně obrátila na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) dne 20. 12. 1999, tvrzíc porušení článku 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod kvůli neodsouzení lékaře za neúmyslné zabití.

Přijatelnost a merit stížnosti před ESLP

ESLP rozhodl, že stížnost je přijavitelná a meritorně projednatelná. V první části se zabýval otázkou, zda článek 2 Úmluvy lze aplikovat na nedobrovolné ukončení těhotenství a zda existuje možnost trestního stíhání v takovém případě. Vláda argumentovala, že plod nebyl považován za subjekt chráněný článkem 2, a proto nelze žádat trestní odpovědnost za zabití plodu.

Stěžovatelka vyjádřila názor, že počátek lidského života má všeobecný význam a že plod je lidskou bytostí od početí. Celkově vyznívala povinnost zajistit efektivní trestněprávní režim pro ochranu života plodu i po víc než šestém měsíci těhotenství.

Grafy a schémata: vývoj právních úvah o ochraně plodu v různých systémech

ESLP v souvislosti s otázkou použití článku 2 a definicí života plodu zdůraznil, že text Úmluvy neobsahuje žádné explicitní ustanovení, které by zaručovalo právo na život plodu; v rámci jeho interpretace se vycházelo z mezinárodně uznávaných vědeckých poznatků a z právních zásad, že právo na život není automaticky rozšířitelné na plod. ESLP konstatoval, že článek 2 nestanoví povinnou trestněprávní odpovědnost za neúmyslné zabití plodu a že stát není povinen přijímat mezinárodní standardy, které by byly nad rámec vnitrostátních zákonů.

ESLP dále podotkl, že stěžovatelka mohla využít správní prostředky a nárok na náhradu škody prostřednictvím správního soudu v rámci francouzského systému. Vláda tvrdila, že existuje alternativní cesta k náhradě, avšak ESLP nezpochybnil, že existují rozdíly mezi řízeními a možnosti náhrady.

Rozsudek velkého senátu ESLP a dopady na praxi

Stížnost byla projednána před Velkým senátem ESLP, který zohlednil i stanoviska Center for Reproductive Rights a Family Planning Association. Rozhodnutí se zabývalo otázkou, zda článek 2 Úmluvy vyžaduje, aby státy zaváděly trestní stíhání v případech neúmyslného zabití plodu a jaké jsou hranice mezi uplatněním právních norem a mezeným posouzením kultury a vědeckých poznatků.

Karta právních nároků a ochrany plodu v různých zemích

Na základě předložených posudků ESLP zdůraznil, že z výsledků trestně-právních řízení vyplývá, že ochrana života plodu není jednoznačná a vyžaduje přesnou aplikaci zákona a mezinárodních závazků. Dále ESLP potvrdil, že státy mohou volit míru uvážení, pokud jde o definici života plodu a o to, zda plod zaslouží ochranu již v průběhu raného těhotenství, nebo jen od šestého měsíce vývoje.

V závěru ESLP uvedl, že dotčený případ vyžaduje vyvážené posouzení mezi zájmy matky, její zdraví a právem na ochranu nenarozeného dítěte a že vnitrostátní soudy musí být opatrné v posuzování odpovědnosti lékařů za neúmyslné zabití plodu, pokud neexistuje jasná právní definice a jasný právní rámec pro posuzování takových situací.

Další poznámky a související pohledy

V případě dalších zemí a bodů sporných: polské právo, které řeší otázky spojené s potraty a jejich legálním rámcem, bylo v některých aspektech interpretováno různě; lékaři byli někdy postiženi disciplinárními řízeními namísto trestního stíhání. Výrok ESLP poukázal na potřebu jasného legislativního rámce, který by vymezil práva a povinnosti v této citlivé oblasti, a zdůraznil význam zapojení veřejných institucí do řešení problémů v oblasti reprodukčního zdraví.

Další rozměr představuje otázka dostupnosti a rovného přístupu k interrupci, zajištění informovanosti a ochrany práv žen. Rozmanité názory v Evropě i mimo ni ukazují, že vyvažování práv matky a plodu zůstává kruhem debaty, která vyžaduje citlivý a právně přesný postup.

tags: #soudem #narizeny #potrat