Současné postupy v porodnické anestezii: přehled guidelines, epidurální a spinální anestezie, analgezie a komplikace

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená se skutečným nebo potenciálním poškozením tkání a je vždy subjektivní. Analgezie je ztráta schopnosti cítit bolest bez ztráty vědomí. Téměř každý spontánní porod je provázen bolestí, a to různé intenzity. Jedná se o akutní bolest, do které se prolínají kombinované patofyziologické mechanismy (viscerální, nociceptivní a neuropatické).

Porodnická analgezie se podává na počátku porodu a proto je jedním s cílů minimální ovlivnění průběhu porodu. Pro některé ženy je porodní bolest až nesnesitelná. Při nepodání adekvátní léčby bolesti může dojít k psychickému a fyzickému vyčerpání rodičky až s rizikem poškození zdraví matky a/nebo dítěte. Může dojít k poruše funkce děložního svalstva, k poruše acidobazické rovnováhy a stresu plodu/novorozence či k dlouhodobému duševnímu traumatu ženy.

Nefarmakologické metody a inhalace

K nefarmakologickým metodám ovlivnění porodní bolesti a jejího vnímání patří řada psychologických postupů. Nejvýznamnější z nich je psychoprofylaxe prostřednictvím předporodní přípravy, jejímž cílem je seznámení rodičky s průběhem porodu a nácvik soustředění na správné dýchání a samotný porodní proces.

Často používanou metodou je inhalační analgezie (Entonox). Rodička prostřednictvím náustku vdechuje směs oxidu dusného a kyslíku v poměru 50 : 50. Tato plynná směs je v krvi málo rozpustná, proto má rychlý nástup účinku (do jedné minuty) a krátké trvání. Zároveň navozuje mírně euforizující a relaxační efekt.

Infografika: Entonox - složení a nástup účinku

Parenterální analgetika

V nitrožilní analgezii se nejčastěji používá Nalbufin - smíšený agonista-antagonista opioidních receptorů. Funguje především silnější vazbou na k-receptory, což snižuje uvolňování excitačních aminokyselin, a slabší vazbou na μ-receptory, čímž omezuje uvolňování GABA a acetylcholinu. Výsledkem je účinné tlumení bolesti při menším útlumu dechového centra. Nalbufin má tzv. ceiling efekt, což znamená, že po dosažení určité dávky se jeho účinek již dále neprohlubuje. Nástup účinku nastává do 3 minut, plný efekt se rozvíjí během 20 minut a doba trvání je individuální.

Dříve se v porodnictví často používal Pethidin, jehož užívání se však podle postupů České gynekologicko-porodnické společnosti od roku 2018 nedoporučuje. Pethidin může způsobit útlum dechového centra u rodičky i plodu, přičemž podání 3-4 hodiny před porodem vedlo k výraznější dechové depresi novorozence než při aplikaci do 1 hodiny před porodem.

Regionální anestezie: epidurální a spinální (subarachnoidální) metody

Regionální anestezie je druh anestezie, který umožňuje zablokovat pocit bolesti v určité části těla, aniž by pacient ztratil vědomí. Mezi nejvíce používané metody regionální anestezie patří anestezie spinální a epidurální. V obou případech se lokální anestetikum aplikuje pomocí jehly či katetru do oblasti páteře.

U spinální anestezie je anestetikum aplikováno do mozkomíšního moku. Spinální jehla používaná v porodnictví je velice tenká. Na porodním operačním sále mamince za sterilních podmínek vleže na levém boku či vsedě s vyhrbenými zády zavádíme tenkou jehličku do oblasti bederní páteře, kam do mozkomíšního moku aplikujeme znecitlivující látku, která do několika minut vyřadí vnímání bolesti a hybnost od horní části břicha po dolní končetiny, a jehlu vytahujeme.

Epidurální anestezie je metoda katetrová, proto je i epidurální jehla silnější, prochází jí katetr, který je zaveden při punkci a po operačním výkonu zůstává v těle většinou 24 až 48 hodin. Katetr slouží k podávání směsi léků, která zmírní porodní bolesti a současně neomezí jeho průběh. Efekt maminky obvykle pociťují do 15 minut od aplikace směsi.

Epidurální analgezie je nejúčinnější formu úlevy od porodní bolesti. Epidurální katetr lze využít k analgezii - léčbě bolesti u spontánního porodu během první doby porodní, u manuální lýzy placenty, při revizi po porodu, tlumení pooperační bolesti po císařském řezu, nebo k anestezii - úplné znecitlivění u císařského řezu, kdy do katetru aplikujeme mnohem vyšší dávku anestetik.

Schéma: Umístění epidurálního katetru vs. spinální injekce

Indikace a kontraindikace epidurální anestezie

Epidurální anestezie se doporučuje u rodiček se zdravotními indikacemi (např. interní či neurologická onemocnění), u předčasných nebo opožděných porodů, při porodu dvojčat, porodu koncem pánevním, při hrozícím fyzickém vyčerpání rodičky. Používá se také, pokud je pravděpodobné operační ukončení porodu, kdy navýšením dávky lze zajistit dostatečnou anestezii pro výkon.

Kontraindikace zahrnují alergii na lokální anestetikum, infekci v místě vpichu, poruchy krevní srážlivosti, akutní hypoxii plodu, předčasné odlučování placenty nebo krvácení z neznámého zdroje.

Praktický průběh aplikace a spolupráce pacientky

Při aplikaci regionální anestezie je klíčová spolupráce pacientky. Velmi důležité je zachovat klid, zaujmout správnou polohu dle pokynů anesteziologa (vsedě s vyhrbenými zády či vleže) a v rámci možností se nehýbat, dokud nebude aplikace ukončena. Regionální anestezie se většinou aplikuje po lokálním umrtvení místa vpichu (u epidurální anestezie vždy, u spinální dle situace). Aplikace lokálního anestetika do kůže je spojená s chvilkovými pocity pálení. Průchod jehly v meziobratlových prostorech bývá nebolestivý, můžete ale cítit tlak. Pokud se jehla dotkne nervové struktury, může se objevit palčivá vystřelující bolest. V takovém případě je nutné lékaři okamžitě sdělit, že takovou bolest cítíte.

Regionální anestezie ovlivňuje zejména nervová vlákna, která vedou bolest, teplo a chlad, dále vlákna vegetativní (inervace cév a orgánů) a motorická (hybnost). Vlákna vedoucí vibrace, tah a tlak zůstávají anestezií téměř nedotčena, protože jsou velmi silná a lokální anestetikum jimi hůře proniká. Je možné, že při vybavování miminka ucítíte různé tlaky a tahy, které vás mohou překvapit a mohou způsobovat dyskomfort. Nikdy byste však neměla cítit ostrou bolest nebo řezání.

Císařský řez a volba typu anestezie

Císařský řez je velká břišní operace, která může proběhnout buď v regionální či jinak „částečné“ anestezii nebo v anestezii celkové. Většina porodů císařským řezem je provedena v částečné anestezii - epidurální či spinální. K celkové anestezii je přistupováno v situacích, kdy je bezprostředně ohrožený život matky či dítěte nebo v případech, kdy je částečná anestezie nevhodná.

Poslední slovo při výběru vhodného typu anestezie bude mít vždy anesteziolog či anestezioložka. Anesteziolog posuzuje také celkový zdravotní stav pacientky a její případná onemocnění, která mohou učinit jeden typ anestezie výrazně rizikovější než druhý. I proto je důležité absolvovat předoperační vyšetření, pokud je císařský řez dopředu plánovaný.

Pokud je nutné provést císařský řez bezodkladně, přistupuje se většinou k celkové anestezii, která je v dané situaci rychlejší a umožňuje, aby miminko bylo na světě opravdu do pár minut. Výjimkou může být situace, kdy již žena má zavedený epidurální katetr, do kterého se pouze přidá dávka, aby mohla být operace provedena.

Regionální anestezie u císařského řezu

Při císařském řezu v regionální anestezii může proběhnout bezprostřední skin-to-skin bonding s miminkem, pokud se nevyskytnou žádné komplikace. Bonding je možné provést i v případě předčasně narozeného miminka, pokud nepotřebuje okamžitou specializovanou péči. Kontakt kůže na kůži pomáhá novorozenému miminku s poporodní adaptací, udržuje ho v teple a klidu.

Fotografie: Skin-to-skin bonding po císařském řezu v regionální anestezii

Při regionální anestezii jste při vědomí, znecitlivělá je dolní část těla. Některé ženy může vyděsit, že cítí různé tlaky a pohyby, které s vybavením miminka souvisí. Neměly by však cítit přímo bolest. S maminkou po celou dobu komunikujeme, sledujeme nástup znecitlivění a její pocity (hybnost končetin, vnímání tepla/chladu, brnění, pocit tepla v končetinách).

Celková anestezie u císařského řezu

Tento druh anestezie volíme zejména ve velmi akutních případech, při kterých není čas na aplikaci regionální anestezie. Celková anestezie je stav bezvědomí, během kterého necítíte žádnou bolest. Tento stav je dosažen podáním speciálních léků nazývaných anestetika, které vytahují vědomí, a analgetik, která potlačují citlivost na bolest tím, že blokují nervové signály do mozku.

Anesteziolog zavede katetr do žíly na paži, ideálně na ruce, kterou pacientka nemá jako dominantní. Pomocí katetru se do těla dostává anestetikum, které může být po intubaci zkombinováno ještě s anestetikem v plynném skupenství, který se aplikuje přes masku. Během operace je anesteziolog odpovědný za monitorování vitálních funkcí pacientky. Pokud je to potřeba, může upravit dávkování anestetika.

Schéma: Průběh celkové anestezie při akutním císařském řezu

Po ukončení operace se podávají léky, které pomáhají probuzení se z anestezie a minimalizují bolest a nevolnost. Po probuzení jsou maminky před propuštěním na standardní oddělení na porodním pokoji ještě dvě hodiny sledovány. Maminky po císařském řezu jsou v den zákroku hospitalizovány na JIP, kam za nimi v pravidelných intervalech dochází s miminkem sestra novorozeneckého oddělení.

Za splnění určitých podmínek je využití celkové anestezie srovnatelné s anestezií částečnou. Pokud je miminko vybaveno z dělohy matky v celkové anestezii do 3 až 4 minut, jeho poporodní adaptace se nijak zásadně neliší od adaptace dítěte porozeného matkou v regionální anestezii.

Lokální, infiltrační a pudendální techniky

V ošetření menších, ale krvácejících trhlin sliznice nebo při cévkování lze použít topickou slizniční anestezii ve formě gelu či spreje. Pro ošetření porodních poranění nebo před provedením epiziotomie se běžně používá infiltrační anestezie. Jejím principem je aplikace 1% roztoku trimekainu, ideálně z jednoho vpichu v oblasti dolního pólu rány, vějířovitě tak, aby došlo k infiltraci větví lumbálního a sakrálního plexu.

V některých případech (např. při použití kleští nebo vakuumextrakce) je vhodná analgezie hráze pomocí pudendální blokády. Ta se provádí buď transvaginálně, nebo transkutánně speciální jehlou, v obou případech přibližně 1 cm od tuberculum pubicum. Další možností analgezie, využívanou například při dilataci děložního hrdla nebo revizi dutiny děložní, je paracervikální analgezie. Jejím principem je infiltrace plexus uterovaginalis.

Komplikace regionální a celkové anestezie a jejich prevence

Jednou z nejčastějších komplikací je tzv. postpunkční bolest hlavy, která se objevuje asi u 1 % výkonů. Ta je způsobena unikáním mozkomíšního moku otvorem v obalech míchy, který vznikne po průniku jehlou během provádění regionální anestezie. Objevuje se většinou do 24 až 48 hodin po punkci s doprovodnými příznaky, jako jsou stažení šíje, zvonění v uších, dvojité vidění, nevolnost a zvracení. Symptomy se radikálně zhoršují ve stoje. Potíže obvykle odezní během 10 až 14 dnů, kdy se spontánně uzavře vzniklý otvor, mok přestane unikat a vyrovnají se tlakové poměry v okolí mozku.

Pokud není konzervativní léčba (klidový režim či analgetika neovlivňující kojení) úspěšná, je možné problém řešit tzv. krevní zátkou. Anesteziolog do epidurálního prostoru aplikuje malé množství krve pacientky, ta otvor „zalepí“ a tím jí poskytne téměř okamžitou úlevu.

Obávanou, avšak dnes již velmi vzácnou komplikací je epidurální hematom a následná paralýza s doživotními následky. Objevuje se v jednom z 200 až 500 tisíc punkcí. Prevencí jeho vzniku je kontrola laboratorních výsledků a celkového klinického stavu pacientky ze strany anesteziologa před vykonáním regionální anestezie.

U epidurální anestezie zůstává nejobávanější komplikací totální subarachnoidální anestezie, u anestezie subarachnoidální je to hypotenze matky a s ní spojená hypoperfuze fetoplacentární jednotky. Přes nesporné výhody neuroaxiálních forem anestezie u císařského řezu má stále anestezie celková a s ní spojené riziko obtížné intubace své místo na porodním sále. Většina očekávaných komplikací anestezie u císařského řezu je účinně preventabilních.

Rizika spojená s antikoagulací

Profylaxe tromboembolických komplikací a užívání heparinových preparátů ovlivňují volbu neuroaxiální anestezie. Zavedení jehly nebo katétru zvyšuje riziko vzniku spinálního hematomu, proto je nutné respektovat intervaly mezi podáním heparinu a provedením punkce (např. heparin aplikován až hodinu po zavedení jehly, u nízkomolekulárního heparinu obvykle minimálně 12 hodin, u terapeutických dávek až 24 hodin). Doporučuje se nepřekračovat nejnižší účinnou dávku heparinu a věnovat zvýšenou pozornost laboratorní kontrole a neurologickému sledování pacientky po výkonu.

Infekční komplikace a další omezení

Infekční komplikace jsou vzácné; prevencí je dodržení sterility. Kontrola anamnézy, laboratorních výsledků a pečlivé vyšetření dýchacích cest a celkového stavu pacientky patří mezi základní preventivní opatření.

Bezpečnostní opatření, příprava a postupy na pracovišti

Anestezie je v dnešní době velmi bezpečná. Každá z metod má svá specifická rizika, která se zavedenými postupy snažíme minimalizovat. Neexistuje bezpečná metoda sama o sobě, ale bezpečný anesteziologický postup a zkušený tým.

Před příjmem informujte porodníka o alergiích, trvalých onemocněních (poruchy srážlivosti, vysoký tlak, cukrovka, astma, neurologická onemocnění...) a lécích, které užíváte, o případném užívání návykových látek a komplikacích při předchozích anesteziích (i v rodině). Před samotnou anestezií vám anesteziologická sestřička zavede žilní kanylu a napojí vás na monitor anesteziologického přístroje, který po dobu anestezie sleduje vaše životní funkce (EKG, krevní tlak, saturační čidlo). Anesteziolog se vás vyptá na informace nezbytné k zahájení bezpečné anestezie a pohledem vyšetří podmínky pro zajištění dýchacích cest pro případ celkové anestezie.

Během porodu je maminkám dovolen sipping tekutin a příjem přiměřeného množství lehce stravitelné stravy. Toto opatření zvyšuje bezpečnost v případě nutnosti neplánované celkové anestezie, kdy plný žaludek představuje riziko pro případné zatečení žaludečního obsahu do plic s možností komplikací. K plánovanému císařskému řezu maminky dodržují příjem stravy do 6 hodin před výkonem a čirých tekutin do 2 hodin před výkonem.

Postoperační péče a bolest

Po skončení operace je maminka předána k další péči na JIP, kde sestřičky sledují pozvolné obnovení hybnosti a citlivosti znecitlivěné oblasti (nastává pozvolna cca po 3 hodinách od počátku anestezie) a časně reagují na počínající bolest. Po operaci v celkové anestezii maminky dostávají léky na léčbu bolesti do žíly či svalu, případně je využit již zavedený epidurální katetr. Dále je pečováno o jejich celkový stav a komfort, usilujeme o prevenci nevolnosti a zvracení.

Komunikace, informovaný souhlas a psycho-sociální podpora

Před výkonem si pročtěte informované souhlasy, které dostanete v porodnici, a doptejte se lékaře na vše, čemu nerozumíte. Pokud cítíte, že nezvládnete výkon absolvovat v regionální anestezii, nijak tím dítěti neublížíte. Lékař by měl přihlédnout i k přání ženy. Pokud žena za sebou již má náročnou zkušenost z předchozího císařského řezu (nebo jiné operace) v částečné anestezii a přeje si nyní uspat, mělo by jí být vyhověno.

V mnoha porodnicích je možné mít při císařském řezu přímo na operačním sále doprovázející osobu - partnera*ku, dulu či porodní asistentku, maminku, sestru nebo kamarádku. Pokud je pro vás důležité, abyste u takto zásadního momentu měla někoho blízkého, zohledněte své přání už při výběru porodnice. Možnost doprovodu konzultujte také s lékařem v rámci těhotenské poradny, abyste při porodu předešla zbytečným nedorozuměním.

Epidurální a spinální anestezie

Specifika u předčasně narozených dětí a zvláštní situace

U porodu předčasně narozených dětí je u případného císařského řezu preferovaná regionální anestezie, aby ovlivnila poporodní stav novorozence co nejméně. Specifickou problematiku představují předčasně narozené děti. U porodu velmi nezralých dětí je preferována anestezie regionální, snahou je co nejméně ovlivnit poporodní stav novorozence.

U těhotných žen je zvýšené riziko obtížného zajištění dýchacích cest a regurgitace žaludečního obsahu. Je to dáno fyziologickými změnami v těhotenství a zpomalenou pasáží potravy zažívacím traktem, otoky, vysokým stavem bránice, zvětšenými prsy apod.

Selhání regionální anestezie a postupy při neúčinnosti

Pokud regionální anestezie nefunguje tak, jak by se očekávalo, není třeba propadat panice. Metody regionální anestézie s sebou také nesou malé riziko selhání. Velkou roli hraje jedinečnost lidského těla a citlivost jeho nervových vláken k lokálnímu anestetiku, která vykazuje velkou variabilitu. Pokud během spontánního porodu dojde k akutnímu císařskému řezu, měl by epidurální katetr být využit vždy, pokud to čas dovoluje.

Před výkonem si pročtěte informované souhlasy, které dostanete v porodnici, a doptejte se lékaře na vše, čemu nerozumíte. Během aplikace regionální anestezie a pak i během porodu císařským řezem se snažte zůstat v klidu. Klidně dýchejte, snažte se naladit na to, že všechno nepříjemné velmi brzy skončí a vy už za pár okamžiků uvidíte své miminko. Kromě dechu vám se zvládáním náročné situace může pomoci také technika vizualizace. Představujte si, jak se miminko skrze vaše bříško rodí. V duchu k němu posílejte myšlenky, jak moc se na něj těšíte, že je v bezpečí a brzy budete spolu.

MetodaNástup účinkuDoba trváníHlavní rizika
Entonox (inhalace)do 1 minkrátkélehké euforické efekty
Nalbufin (i.v.)do 3 minindividuálníceiling efekt, menší dechový útlum
Spinální anestezie5-10 min1,5-2 h (max)hypotenze, postpunkční bolest hlavy
Epidurální analgeziedo 15 minvariabilní, katetr 24-48 hhematom, totální subarachnoidální anestezie
Celková anestezieokamžitě po indukcipodle lékůriziko obtížné intubace, aspirace

Za úspěchem metod stojí nejen jejich správná aplikace lékařem, ale také spolupráce pacientky, její psychická pohoda a rozpoložení a její důvěra v anesteziologa a operační tým.

tags: #soucasne #postupy #v #porodnicke #anestezii #iv