Mezoderm vzniká ve třetím týdnu vývoje zárodku, který se označuje, jako gastrulace.
Mezoderm se dělí na několik skupin (paraaxiální, intermediální a laterální).
Na začátku 3. týdne se dělí na segmenty, které byly postupem času označeny, jako somitomery.
U konce třetího období se paraaxiální mesoderm začíná členit na kulovité skupiny buněk, které nazýváme somity.
V centru somitů se vyskytuje dutina, somitocoel, jenž obsahuje malou skupinu buněk.
První páry somitů začínají vznikat v okcipitální oblasti embrya.
Z této oblasti pak postupuje vývoj dalších somitů v kraniokaudálním pořadí.
Jejich tvorba končí koncem 5. týdne, kdy je vytvořeno 42-44 párů somitů.
Segmentaci paraaxiálního mesodermu ovlivňují určité geny - cyklické geny.
Začátkem 4. týdne se buňky ventrálního a mediálního okraje somitů začínají osamostatňovat, měnit svůj tvar a shlukují se kolem chordy.
Tyto buňky se nazývají sklerotom, ze kterého se diferencují pojivové buňky okolo míchy a chordy.
Ze sklerotomu vznikají i kosti.
Z buněk na ventrolaterální části vzniká myotom, z něhož jsou poté svaly.
Zbývající buňky na dorsální části se změní na dermomyotom, který se diferencuje na dermatom a myotom.
Z této části mesodermu se diferencují struktury urogenitálního systému.
V cervikální horní oblasti vznikají budoucí nefrotomy.
Ten se během vývoje rozdělí na viscerální (splanchnopleura) a parietální list (somatopleura).
Tyto listy následně vystýlají intraembryonální dutinu a pokrývají orgány.
Ze somatopleury se vytvoří laterární a ventrální tělní stěna.
Smyslová soustava
Smyslová soustava je orgánová soustava, která umožňuje organismům získávat vjemy jak z vnějšího prostředí, tak z vnitřního prostředí.
Je tvořena specializovanými smyslovými orgány.
Vjemy jsou rozpoznávány senzorickou buňkou (smyslový neuron neboli receptory), které zpracovávají podněty z prostředí a předávají je periferní nervové soustavě.
Ta informaci vede dále do centrální nervové soustavy (mozku a míchy), kde dochází k finálnímu zpracování vjemu.
Forma vjemů se liší a je specifická pro každý organismus.
Exoreceptory: zaznamenávají vjemy z vnějšího prostředí (např. koncentrace určitých látek, přítomnost světla, vlnění vzduchu).
Interoreceptory: informují organismus o jeho vnitřním stavu (např. chemoreceptory - zaznamenávají přítomnost chemických látek).
Elektromagnetické receptory - reagují na elektromagnetickou energii.
Sluchový orgán, ucho, zaznamenává a přijímá zvuky z vnějšího prostředí pomocí.
Tyto zvuky slouží k orientaci v prostoru, varují před nebezpečím, vyvolávají emoce (např. hudba) a zprostředkovávají specifickou komunikaci pomocí řeči.
Střední ucho: obsahuje tři sluchové kůstky - kladívko (malleus), kovadlinku (incus) a třmínek (stapes).
Sluchový vzruch je v blanitém hlemýždi převáděn na akční potenciál pomocí Cortiho orgánu.
Zde začíná sluchová dráha, která vede vzruch pomocí sluchorovovážného nervu (nervus vestibulocochlearis) do sluchových jader (nuclei cochleares).
Rovnovážné ústrojí informuje organismus o poloze těla v prostoru a pomáhá udržovat a koordinovat pohyb.
Hlavním orgánem rovnováhy u člověka je vnitřní ucho, konkrétně vestibulární labyrint (labyrintus vestibularis), který je součástí blanitého labyrintu.
Hmat je fyzický vjem získávaný souborem receptorů v kůži a sliznicích.
Zprostředkovává informace o tlaku, bolesti, chladu, teple a vibracích.
Kůže člověka plní kromě smyslové funkce také funkci ochrannou, termoregulační a vylučovací.
Podrobnější informace naleznete v článku Chuť.
Chuťový smysl člověka je tvořen chuťovými pohárky, které jsou umístěny na sliznici jazyka a v horní části hltanu.
Čich je smysl, který slouží k zaznamenávání pachů.
Výběžky těchto čichových buněk komunikují s čichovým nervem.
Zrak je u člověka dominantním smyslem, který zprostředkovává přibližně 80% všech informací o okolním světě.
Hlavním zrakovým orgánem je oko (oční bulva), které je uloženo v ochranném kostěném prostoru - očnici.
Střední vrstva (cévnatá): zajišťuje výživu oka.
Tvoří ji cévnatka (choroidea), řasnaté těleso (corpus ciliare), na kterém je zavěšena čočka (lens), a duhovka (iris) se středovým otvorem zvaným zornice (pupilla).
Vnitřní vrstva (nervová): je tvořena sítnicí (retina), která obsahuje samotné fotoreceptory - tyčinky (citlivé na světlo a stín, umožňují vidění za šera) a čípky (odpovědné za barevné vidění).
Sítnice přechází v přední části v tzv. slepou vrstvu, která již neobsahuje světločivé buňky.
Historie zárodečných vrstev a mezoderm
Zárodečné vrstvy - tedy buněčné embryonální vrstvy, ze kterých během individuálního vývoje vznikají tkáně a orgány - jsou hned vedle buněk považovány za základ strukturální organizace embrya každého mnohobuněčného živočicha.
První pozorování zárodečných vrstev či listů pochází již z počátku 19. století a schémata vzniku a vývoje těchto vrstev jsou dodnes tím nejzákladnějším, co si odnášíme z hodin obecné biologie.
My obratlovci se od ostatních skupin odlišujeme hlavně novými tkěněmi, které jsou většinou odvozené od buněk neurální lišty.
Obratlovci vznikli díky zásadním přeměnám embryogeneze.
Buňky neurální lišty přebudovávají zavedená schémata triblastického vývoje, v němž nově hrají zásadní roli indukční procesy a epigenetické interakce.
Mezoderm se objevuje až po oplodnění a jeho embryonální vznik z ektodermu nebo z pomezí ekto-entodermu je indukován tkáňovými interakcemi.
Mezoderm je zárodečná vrstva odvozená ontogeneticky i evolučně - je to sekundární zárodečná vrstva.
Z evolučního hlediska znamenal vznik mezodermu obrovskou změnu v časoprostorovém přístupu k původním tělním plánům diblastik a vedl k rozrůznění přibližně dvaceti nových živočišných skupin, které souhrnně nazýváme triblastické.
Většina znaků, jimiž se obratlovci odlišují od ostatních skupin, je z větší části odvozena od buněk neurální lišty.
Právě ona embryonálně konfiguruje základní evoluční novotvar obratlovců - hlavu.
Z embryonálního hlediska je tedy neurální lišta nejdůležitějším původním znakem obratlovců.
Právě ona konfiguruje hlavu a v hlavě vytvářejí buňky neurální lišty drtivou většinu skeletálních tkání.
Vzpomeňme, že během gastrulace se díky morfogenetickým pohybům a změnám v expresi genů přeskupují buňky a utvářejí finální vrstvy zárodečných buněk, které známe jako ektoderm, entoderm a mezoderm.
Koncem třetího týdne se paraxiální mezoderm začíná diferencovat do párových kuboidních útvarů - somitů (prvosegmentů).
Koncem 5. týdne je přítomno 42-44 párů somitů.
Somity obsahují uprostřed dutinu zvanou myocél, která záhy vymizí.
Počet somitů je určujícím faktorem poukazující na stáří zárodku během 4. a 5. týdne.
První somity se objevují v okcipitální krajině, rychle jich přibývá kaudálním směrem.
Intraembryonální celom znamená tělní dutina zárodku.
Základ této dutiny vidíme v malých izolovaných celomových dutinkách či váčcích v laterálním a kardiogenním mezodermu.
Váčky splývají v podkovovitou dutinu - intraembryonální celom.
Na počátku třetího týdne vzniká také angiogeneze, která se odehrává v extraembryonálním mezodermu žloutkového váčku, zárodečného stvolu a choria.
Cévy zárodků se začínají tvořit o dva dny později.
Důvod, proč vzniká cévní soustava tak časně je ten, že ve žloutkovém váčku je málo žloutku a je naléhavá potřeba dopravy živin do narůstajícího zárodku.
Koncem druhého týdne je výživa zajištěna mateřskou krví prostřednictvím difuze cestou embryonálního celomu a žloutkového vaku.
Mezenchymové buňky - angioblasty se shlukují a vytvářejí izolované skupiny - krevní ostrůvky.
Uvnitř ostrůvků se objevují malé dutinky, které vznikají splýváním mezibuněčných štěrbin.
Angioblasty se oplošťují a přeměňují na endotelové buňky obkružující dutinky.
Krvinky vznikají koncem 3. týdne z endotelových elementů (hemocytoblastů) v extraembryonálních tkáních.
V samotném zárodku vzniká krvetvorba až od pátého týdne (především v játrech a ve slezině, kostní dřeni a v lymf. uzlinách).
Srdce a velké cévy vznikají z mezenchymových buněk v kardiogenní zóně.
Během třetího týdne se vyvíjejí párové endokardiální srdeční trubice, které posléze splývají v primitivní srdeční trubici.
Primární srdce se spojuje s cévami zárodku, stvolu, choria a žloutkového váčku a vzniká primordiální oběhová soustava.
Koncem 3. týdne již krev cirkuluje, srdce začíná tepat mezi 21. a 22. dnem.
Brzy po svém vzniku se primární choriové klky začnou větvit.
Začátkem třetího týdne do nich začíná vrůstat mezenchym, který začne tvořit jejich vnitřní část - vytváří se tím sekundární choriové klky.
Klky pokrývají celý povrch choriového vaku.
V mezenchymu se začínají vyvíjet cévy a mění tím klk na klk terciální.
Buňky cytotrofoblastu proliferují a pronikají syntitiotrofoblastem a vytvářejí cytotrofoblastický plášť, který obklopí choriový vak a připevní ho k endometriu.
