Slam poetry se v Česku usídlila před osmnácti lety. Z původní jedné či dvou akcí za rok je ve společném kalendáři v roce 2021 dvacet až třicet akcí měsíčně po celé republice. Návštěvnost přinejmenším vyšší desítky, až nižší stovky diváků. I média mají slam poetry hodně ráda, a tak je o ní i jejích autorech slyšet.
Slam poetry ve zkratce představuje performativní žánr poezie, který je od začátku vystavěn na vztahu autor - divák. Zakládá si na tom, že jde o autorskou disciplínu a i když se v něm soutěží, k máločemu má dál než k recitační soutěži. Diváci bodují performující autory, kteří ke svému vystoupení smí použít jen vlastní text, hlas, mimiku, gesta či pohyb. V případě oficiálních soutěží navíc do hry vstupuje časový limit, který dává výsledné atmosféře ještě sportovnější ráz. On to vlastně sport v poezii je, alespoň reakce diváků tak často vypadají. Nechybí hlasité výkřiky, zjitřené emoce ani povzbuzující potlesk.
Diváci navíc každý večer slam poetry posouvají kupředu a ovlivňují výsledek svým hodnocením. I když v sále boduje jen cca pět až deset náhodně vybraných diváků, tedy žádná profesionální porota, rozhoduje vlastně celý sál, jelikož porotci jsou ovlivněni ohlasy po každém vystoupení. Skoro jako by šlo o nějakou spikleneckou dohodu mezi slamerem a divákem.
Žánr slam poetry se od poloviny 80. let doslova rozlétl po celém světě a dnes se v něm můžete stát třeba mistrem Evropy anebo mistrem světa. Někomu se nemusí líbit trend posledních let, kdy se slam poetry stává také nástrojem politického aktivismu. Vzpomeňme vystoupení Amandy Gorman na inauguraci současného amerického prezidenta, anebo v tuzemsku vystoupení českých slamerů před třísettisícovým davem při antibabišovských demonstracích na Letné. V takových případech jde však o zcela soukromou a svobodnou volbu účinkujících autorů.
Přes jistá telecí léta (zhruba prvních deset let) nelze už dnes tento žánr ignorovat. Pronikl nejen za svými diváky či do médií, ale i na domácí univerzity, proniká do hodin literatury, seminárních, bakalářských, diplomových i disertačních prací. V některých zemích existují neskutečně propracované systémy soutěžení ne nepodobné těm sportovním. Německá scéna slam poetry byla před pár lety zapsána na seznam nehmotných památek UNESCO.
U nás vznikla za 18 let existence jedinečná scéna, jejíž vývoj nikdo neřídil a neusměrňoval shora. Tento bod 0 byl pro český slam zatraceně cenný, protože jsme svobodě dali větší váhu než naškrobenému vyučování, a tento svobodný rámec po čase vynesl své plody. Slam poetry je živel! Nekopírovali jsme zahraniční vzory, ale učili jsme se z vlastních chyb, používali jsme odpozorované vzorce úspěšných vystoupení. Jak říká jedna z tuzemských hvězd, Anatol Svahilec: „Dnes je to kapela o šedesáti členech, na koncert se sejde vždycky jiná sestava a hraje jiné songy.“
Proto může slam poetry fungovat i s několika vystoupeními v jednom městě během krátké doby. Aby se systém při tolika vystoupeních nepřehřál, vymýšlí se (nebo odkoukávají ze zahraničí) nové formáty: Femi slam, Duo slam, Erotic slam nebo Bizár slam. A tak slam poetry potkáte nejen v klubech, ale i v knihovnách, kavárnách, na desítkách festivalů, ve školách nebo okrajově i na firemních akcích.
Nazvali byste to popem, když se jen poezie vrací tam, kam patří? Poslední knihu pokřtil Anatol Svahilec v pražském Lucerna Music Baru. Když jsem psal před osmi lety studii pro časopis, mapující prvních deset let slam poetry v Česku, musel jsem přes tehdejší průlomové návštěvnické úspěchy připustit několik obav, které by mohly žánr v budoucnu ohrozit v základech. Bylo to v době, kdy otěže organizace celostátního mistrovství ČR ještě pevně třímala v rukou Lenka Zogatová a její Fléda a mimo organizaci mistrovství a jeho kvalifikací v deseti městech se toho mnoho nedělo.
Ačkoli autorské nadšení do žánru existovalo, producentská práce v sobě nesla řadu úskalí. Koneckonců bylo potřeba se orientovat i v systému dotačních podpor a umět si spočítat nejen ekonomiku akcí, ale i jejich vyúčtování. Ve výsledku to bývalo hodně práce za málo muziky nejen pro producenta, ale i pro účinkující. A tak se do toho nikdo moc zrovna nehrnul. Přitom Jaromír Konečný, „slamer emigrant, který udělal českou díru do německého slamu“, nám už tehdy rád připomínal: „Když se ta energie neprodere zespodu, nemůžete vytvořit pořádnou scénu.“
V Německu se konají středoškolská, vysokoškolská, bundestagová i mezinárodní mistrovství a vedle toho běží systém vzdělávání v žánru, sólová i exhibiční vystoupení. Přitom organizátorů akcí jsou minimálně vyšší desítky, včetně institucionalizovaných. Jeden z nejlepších slamerů první české generace, Bohdan Bláhovec, jednou dorazil z nějaké štace v Německu pobaven, jak mu v backstage každý německý slamer strkal do ruky vizitku s označením povolání poetry slamer.
Ke zlepšení kreditu organizace mistrovství ČR patrně významně přispělo v roce 2015 i převzetí tohoto projektu spolkem Detour Productions. Kvalifikace mistrovství byly navýšeny až na 13 měst v ČR, výrazně stoupl počet, kvalita i zkušenost soutěžících a finále mistrovství ČR je od té doby pokaždé vyprodané. Z pohledu zainteresovaného diváka je největším plusem i mínusem působení této druhé slamové generace částečná profesionalizace scény. Anatol Svahilec, Dr. Filipitch nebo Rimmer se do ní pustili naplno a odešli statečně na volnou uměleckou nohu.
Na podiu už se neobjevují exoti, slovní ani jiní exhibicionisti, kterým se tehdejší ostré publikum přicházelo s chutí vysmát. Patrně už se vám na slam poetry nestane, že byste jako zpestření intelektuální zábavy viděli slamerův nahý zadek. Autor, který do slamu vstupuje, často musí absolvovat cestu přes speciální formáty pro nováčky, je poučený, ví, co slam je a jak ho chce dělat. Logicky potom dělá slam od začátku docela dobře.
Jako další stěžejní moment lze označit pravidelné pořádání mezinárodních akcí, které se datuje od roku 2015, a zasíťování české scény v rámci evropských struktur. To samo o sobě předpokládá účast českého šampiona na celoevropském klání. Stejné obavy měli i organizátoři prvních mezinárodních akcí. Pokud ale zvolíte kvalitního překladatele a promítáte překlad textu simultánně přímo na stage, kde se slam poetry v cizím jazyce odehrává, divák ztrácí jen minimum energie, která má mezi jevištěm a hledištěm proudit.
Vzájemné klání autorů z různých zemí je vždy obohacující v mnoha ohledech. Ověřeno maďarštinou, ghanskou angličtinou i islandštinou! Jedinou překážkou je jistý divácký despekt. Na mezinárodní akce u nás dorazí vždy o třetinu až polovinu méně diváků, proto je jejich konání odkázáno na práci s veřejnými zdroji. Přínos, který to má na domácí scénu, je kromě uměleckého zážitku i propojování mezinárodních kontaktů a sdílení postupů.
Motto: “Stát se textem!” (Bohdan Bláhovec). Slam poetry vznikla v polovině 80. let v USA a od té doby se rozšířila po celém světě. Do roku 2003 se slam v ČR oficiálně dostal a od té doby roste jeho vliv na literární praxi, školy a veřejný prostor.
Poezie vs. Show! V ČR organizujeme každoročně Mistrovství ČR, jehož základními pravidly jsou: 1/ vlastní text, 2/ časový limit 3 min., 3/ žádné rekvizity. Vítěz nás dále reprezentuje na Mistrovství Evropy či světa. Podrobná pravidla Mistrovství ČR najdete v samostatné sekci. Tato bakalářská práce se zabývá vymezením české slam poetry scény a různými způsoby, jak její aktéři tuto scénu vnímají. Ke zpracování kvalitativních dat z devíti polostrukturovaných rozhovorů s aktéry slam poetry scény byla použita metodologie zakotvené teorie. Na základě kvalitativní analýzy autor určil tři „aktérské obce“ české slam poetry scény - poetickou, profesionální a popularizační. Aktéři zároveň vnímají ještě „obec diváckou“, podle které jsou jejich výstupy hodnoceny návštěvníky exhibic. Three actor worlds vznikají z konfliktů řešených v rámci produkce, pozice nováčků a role bodového hodnocení.
První a druhá generace slamérů: od experimentu k profesionalizaci
První generace zahrnuje autory jako Bohdan Bláhovec, Bio Masha, Jan Jílek a Jakub Foll. Dnes jejich texty bývají pevně strukturované a psané pro živé podání; improvizace je cenná dovednost, ale není páteří vystoupení. Na finále republikového šampionátu už improvizátor bývá výjimečný. Druhá generace, která přišla po deseti letech, přináší výrazný posun: Anatol Svahilec, Metoděj Constantine, Dr. Filipitch a další. Anatolova energie a paměť, jeho vypravěčský styl a zdůraznění fyzické dimenze performace změnily herní pravidla a inspirovaly mnoho mladých slamerů. Filipitch přináší rytmus a sebedůvěru, vytváří „Filipitchovu armádu“ a posiluje regionální slamové scény (např. v Sokolově kolem 200 diváků).
Mezní posuny pak znamenala mezinárodní spolupráce a zapojení do evropských struktur od roku 2015. Finále ČR bývá vyprodané a počty kvalitních slamerů se zvyšují na desítky. Z pohledu publika se změnily očekávání: vystoupení na mezinárodních akcích obvykle přiláká méně diváků, ale rozšiřuje obzory a zvykuje publikační a pedagogický dosah. Na druhou stranu mezinárodní spolupráce vyžaduje překlady a promítání, aby energii mezi jevištěm a hledištěm bylo možné sdílet i v cizím jazyce.
Praktické dopady druhé generace jsou zřetelné: větší počet slamerů, více akcí ve městech, vyšší profesionální nároky na produkci a organizaci. Zároveň ale mizí některé „punkové“ prvky a dobrodružná duch slamu, který býval poznávacím znamením prvních generací. Každý nováček často prochází formáty pro začátečníky, aby pochopil, co slam je a jak ho má dělat. Dnes tedy slam není jen improvizace, ale kombinace pečlivě napsaných textů a schopnosti reagovat na živou situaci.
Mezi významné momenty patří i společném triu: studenti, veřejnoprávní projekty a mezinárodní festivaly. Geniální spojení s diváky zůstává klíčové: slam je vztah s místem a komunitou - genius loci klubu či kavárny. Proto mohou se stejnými texty v jiném městě a s jinými diváky vystoupení dopadnout úplně jinak.
Ačkoli slam poetry mluví o univerzálních tématech, v české scéně se objevují i specifické témata pro český kontext a mezinárodní spolupráce. Studijní a didaktické uplatnění slam poezie v literárních hodinách a treninkových programech ukazují její potenciál jako didaktický nástroj.
Praktické tipy pro začínající slamera a duch komunity
- Začněte slamovat a zkuste improvizaci - improvizace je důležitá, ale ne nutná nutnost.
- Neslamujte za každou cenu; najděte si téma, které rezonuje s vámi i se společností.
- Buďte autentičtí a vyhýbejte se klišovitým vzorcům; vyostrěte svůj přístup a práci s tématem dopřejte hloubku.
- Vnímejte energii publika a reagujte na něj; komunikace s diváky je nedílnou součástí slamové performance.
- V čase mezinárodních akcí využívejte překladatele a simultánní překlad, abyste zachovali energii a kontakt s publikem.
Co pro hosty ArtCafé znamená slam? Jak zní vítězné slamy i improvizace ve studiu a co dělat, abyste na své slamerské pouti od mikrofonu k mikrofonu nevyhořeli? Pusttě si celé silvestrovské ArtCafé.
tags: #slam #potry #bakalarska #prace