Sekundární a terciární rasa vejcovodu: anatomie, funkce a histologie

Vejcovod (tuba uterina, salpinx) je párový trubicovitý orgán, který je součástí ženské pohlavní soustavy. Na vejcovodu rozlišujeme intramurální část, isthmus, ampulla a infundibulum. Směrem od dělohy je jejich pořadí následující: intramurální část, isthmus, ampulla, infundibulum. Vejcovod slouží k zachycení ovulačního vajíčka a je zároveň místem, kde probíhá oplození. Wir vyznačují se řasinkami epitelu, které usnadňují transport vajíčka směrem k děloze.

Anatomie vejcovodu a jeho segmenty

Intramurální část vejcovodu se nachází ve stěně dělohy a je nejkratší. Následuje zúžený isthmus, poté delší ampulla, a na konci trychtýřovitě rozšířené infundibulum, z něhož vycházejí fimbrie na volném okraji nálevky. Hlavní orgánovou stěnu tvoří tunica mucosa (sliznice) krytá řasinkovým epithelem, tunica muscularis (hladkosvalová vrstva) a tunica serosa. Do lumen vejcovodu prorůstají plicae tubariae a nejpočetnější řasy se nacházejí v ampule v infundibulu je jejich množství nejvyšší. Délka vejcovodů se liší mezi druhy: u skotu 20-30 cm, u klisen až 30 cm, u prasnic 15-30 cm. Reálně se uvádí, že rektálně nejsou vejcovody palpovatelné kvůli jejich velikosti.

Infundibulum je nálevkovité rozšíření poblíž vaječníku s četnými fimbriae (řasinky) na volném okraji. Ostium abdominale tubae uterinae zajišťuje komunikaci s dutinou břišní. Děj průběhu vejcovodu zajišťuje peristaltika a řasinky, které transportují ovulační vajíčko směrem k děloze. Vejcovod má významný podíl na fertilizaci, protože nejčastější místo oplodnění bývá právě v ampule.

Histologie a epitel vejcovodu

Vejcovod má sliznici s řasinkovým epitelem, který je charakterizován dlouhými řasami nejvyšší hustotou v ampulární části a zejména v infundibulu. Sliznice prorůstá do lumen a tvoří podélné plicae tubariae. Hladkosvalová vrstva (tunica muscularis) poskytuje pohybovou aktivitu, zatímco seróza (tunica serosa) vytváří pobřišnici, která obepíná vejcovod. Epitel je často vybaven řasinkami, které zajišťují pohyb vajíčka směrem k děloze.

  • Intramurální část vejcovodu - krátká a nachází se ve stěně dělohy.
  • Isthmus - zúžená část těsně nad ampulou.
  • Ampulla - nejdelší a nejširší segment, kde probíhá většina oplodnění.
  • Infundibulum - nálevka s fimbriae, která dosedá na vaječník.

Funkce vejcovodu

Primární funkce vejcovodu je transport vyzrálého vajíčka z vaječníku směrem k děloze během fertilního období ženy. Kromě toho je vejcovod místem, kde nejčastěji dochází k oplodnění vajíčka. Transport vajíčka je podporován rytmickou činností svaloviny a aktivním pohybem řasinkového epitelu. Větší část buněk epitelu vejcovodu má řasinky, které pomáhají posouvat vajíčko a případně i spermií.

Vascularizace vejcovodu

Tepenná krev je do vejcovodu přiváděna párovou arteria uterina, která je větví arteria iliaca interna. Část krve do vejcovodu proudí i větvemi z arteria ovarica, která je větví aorty. Struktura cévního zásobení umožňuje vhodnou perfuzi vejcovodu během cyklu.

Patologie vejcovodu a diagnostika

Vejcovod je orgánem, jehož patologie jsou vyšetřitelné zejména zobrazovacími metodami; ultrazvuk je nejdostupnější z nich. Záněty vejcovodu (salpingitidy) bývají infekční a mohou být manifestací sexuálně přenosných onemocnění. Při trvalém narušení struktury vejcovodů zánětem (např. pozánětlivé striktury) se zvyšuje riziko neplodnosti a mimoděložního těhotenství. Tumory vejcovodu jsou vzácné a nejčastěji se objevují adenokarcinomy. Mimoděložní těhotenství v tubárním místě je závažná komplikace, kde se oplodněné vajíčko uhnízdí ve vejcovodu a nemusí být pro vývoj plodu vhodné.

Infografika: Struktura vejcovodu a jeho segmenty (intramurální část, isthmus, ampulla, infundibulum)

Oplodnění

Děloha a pochva jako součást reprodukčního systému

Děloha je dutý silnostěnný orgán, který je rozdělen na dvě děložní rohy (cornua uteri), tělo (corpus uteri) a krček (cervix uteri). Děložní stěna obsahuje tři vrstvy: sliznici (endometrium), svalovou vrstvu (myometrium) a serózu. Endometrium obsahuje žlázy (glandulae uterinae) aktivní během říje a těhotenství. Myometrium je hlavní kontraktilní vrstva a na krčku probíhají cervikální kanálek s charakteristickým meandrovitým průběhem a zřasenou sliznicí. Pochva je dutý orgán se třemi vrstvami (sliznice, svalovina, adventice) a je charakteristická svou plastičností během pohlavního cyklu a říje. Sliznice pochvy obsahuje řasinkový epitel a v různých částech cyklu prochází charakteristickými změnami, které se souhrnně označují jako vaginální cyklus.

Schéma: Děloha, pochva a jejich vrstvy (endometrium, myometrium, peritoneum)

Pohlavní cyklus a signály říje

Pohlavní cyklus zahrnuje opakující se změny pohlavních orgánů od puberty až po senium. Epitel pochvy a děložní sliznice podléhají cyklickým změnám, které zahrnují proliferaci, desquamaci a infiltrační procesy spojené s leukocyty během říje a plodného období. U jednotlivých druhů existují specifické typy cyklů, například monoestrické, polyestrické nebo sezónně polyestrické vzorce.

Klinická relevace a diagnostika

Vejcovod spolu s dělohou a pochvou tvoří dutinový systém, který je klíčový pro fertilitu a nový vývoj plodu. Poruchy vejcovodu, endometrii či cervikálního kanálu mohou vést k neplodnosti, komplikacím v těhotenství a klesající plodnosti. Diagnostika často využívá ultrazvukovou diagnostiku a případně pokročilejší metody cytologie a histologie, zejména v oblastech reprodukčního systému zvířat.

ČástSegmentyHlavní funkce
VejcovodIntramurální, Isthmus, Ampulla, InfundibulumTransport vajíčka, místo oplodnění
DělohaCornua uteri, Corpus uteri, Cervix uteriVývoj plodu, hormonální produkce
PochvaVagina, Vestibulum vaginaeOplození, vaginální cyklus

Patologické změny v těchto strukturách mohou vést k redukci plodnosti a vzniku různých gynekologických poruch.

tags: #sekundarni #a #terciarni #rasa #vejcovodu