Potraty a jejich synonyma: přehled základních pojmů, typů a souvislostí v České republice

Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce).

Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu.

Spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství.

Jeden samovolný potrat do 12. ženám, které samovolný potrat prodělaly, doporučují lékaři před dalším těhotenstvím a zejména pak po otěhotnění užívat vitaminové doplňky a také zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum).

Bolesti v podbřišku a pánevní oblasti: varovným příznakem je, pokud se ke krvácení či špinění přidají křečovité bolesti v pánevní oblasti.

Pokud se u vás takovéto příznaky objeví, neprodleně vyhledejte lékaře!

Pokud již nelze potratu zabránit a je nutné (zejména při probíhajícím potratu, event. zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství) provést revizi dutiny děložní.

Operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství.

Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, z vlastní vůle, není tento zákrok hrazen pojišťovnou!

Miniinterrupce - šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla.

Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou.

Jedná se o odsátí děložní sliznice.

Klasická interrupce (kyretáž) - provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství.

Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta.

Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci.

Ukončení těhotenství z medicínského důvodu - až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázána genetická nebo anatomická vada plodu (Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu atd.)

Tento zákrok se provádí v celkové anestezii.

Během interrupce - komplikace mohou nastat například v případě, kdy nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy.

Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu.

Etiologie potrácení je různorodá.

Jedná se o příčiny na straně matky i plodu.

Nejčastější příčina těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu.

Zjednodušeně bychom mohli říci, že příroda si sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití.

V případě děložního faktoru - odchylky dělohy - se u dysfertility / opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které mají podobný důsledek, a sice, že oplodněné vejce se nedokáže nidovat (uhnízdit) v děloze.

Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy (vytvoření přepážky, zbytkového rohu dělohy, zdvojení dělohy, atd.).

Dále se jedná o poruchy krevního zásobení v děloze.

Ty jsou důsledkem děložních nepravidelností jako je polyp, myom, srůsty, nebo Aschermanův syndrom ( - tento syndrom je charakterizován četnými nitroděložními srůsty, které vznikají nejčastěji jako důsledek zákroku na děloze, nebo zánětu).

Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry dobře léčitelná.

Léčebný postup závisí samozřejmě na konkrétní diagnóze, ale díky rozvoji hysteroskopické techniky se mnohé nepravidelnosti dají vyřešit jednoduchým zákrokem.

Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku.

Je charakterizováno 3 a více těhotenskými ztrátami.

Abnormality vejcovodu nejsou častou příčinou neplodnosti, nebo potrácení, přesto mohou významně reprodukci ovlivnit.

Správná činnost vejcovodu je pro oplodnění vejce a jeho transport do dělohy nezbytná.

Již v ranném vývoji pohlavní soustavy může dojít k různým abnormalitám, které vedou k odlišnému tvaru dělohy a napojení vejcovodů.

Dojde - li ke srůstům (ať už uvnitř vejcovodu, nebo vně), nebo je - li vejcovod naplněn tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx) nemůže tento orgán svou funkci správně provádět.

Navíc často vysílá do dělohy působky, které zabraňují úspěšnému uchycení vyvíjejícího se embrya.

Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení je nejčastěji ultrazvuková.

Ultrazvukem se zaměříme na tvar vejcovodu a jeho možné odchylky, pomocí HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) pak můžeme i v ambulanci prověřit průchodnost vejcovodu.

Jedinou možnou léčebnou modalitou je bohužel v mnohých případech operační léčba, mnohdy s odstraněním vejcovodu.

Zamklý potrat, ke kterému došlo ve 13. gestačním týdnu.

Přesná definice potratu dle Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) t.č. abortus incipiens - počínající potrat, obdoba 1.

Potrat velmi často neprobíhá jako kompletní vypuzení plodu a v děložní dutině zůstávají zadrženy části plodu, obalů nebo placenty.

Takový potrat se označuje jako abortus incompletus, tj. neúplný potrat.

Je nezbytné zbývající části plodového vejce odstranit (RCUI, manuální revize...).

Při neúplném odstranění hrozí krvácení a infekce v děložní dutině.

Vzácným stavem je abortus septicus - septický potrat, který je charakterizován infekcí plodového vejce přestupující na stěnu děložní, parametria a postupně se šiřící na malou pánev.

Při progresi může vest k celkové sepsi organismu a způsobit šok, diseminovanou intravaskulární koagulopatii, akutní selhání ledvin a smrt.

Spontánní potrat (abortus spontaneus) je samovolné ukončení gravidity do 12. gestačního týdne a nejčastější komplikace těhotenství (zhruba 70% koncepcí nedosáhne období viability plodu [2]).

Mezi rizikové faktory spontánního potratu patří chromozomální abnormality, vrozené anomalie dělohy a cervixu, získané vady dělohy (Ashermannův syndrom, myomy, endometrióza), endokrinní onemocnění (luteální insuficience, hyperprolaktinémie, syndrom předčasného ovariálního selhání, cukrovka, nemoci štítné žlázy), některé infekční nemoci matky (Chlamydia, Ureaplasma, Mycoplasma), immunologické faktory a široké spektrum enviromentálních vlivů.

Gynekologické vyšetření u odumřelé gravidity prokazuje metroragii, otevírání děložního hrdla, zvýšený tonus myometria a v pozdních stadiích potratu i děložní kontrakce.

Laboratorní známkou patologického těhotenství je snížení hladiny lidského choriového gonadotropinu (hCG) v séru.

Pokud těhotenství je hodnoceno jako perspektivní, je indikována aplikace gestagenních preparátů (progesteronový blok), hemostyptik a hořčíku za hospitalizací pacientky.

V případě neperspektivního těhotenství je nutné se zaměřit na zachování fertility pacientky.

Po proběhlém potratu (s operačním výkonem nebo bez) je vhodná aplikace estrogenů pro zlepšení epitelizace děložní dutiny.

Interrupce je umělé přerušení těhotenství, neboli (UPT), jehož důsledkem je indukovaný potrat.

Po 22. týdnu gravidity již nejde o interrupci, ale o indukovaný porod.

Česká legislativa umožňuje umělé ukončení gravidity bez indikace lékaře na žádost pacientky do 12. týdne těhotenství, s lékařskou indikací do 24.týdne (většinou z důvodu genetických vad plodu), v případě ohrožení matky nebo plodu na životě kdykoliv.

UPT může být realizováno farmakologicky, nebo chirurgicky.

Farmakologické ukončení těhotenství lze provést do 7. týdne gravidity.

Používá se kombinace antiprogesteronu (mifepriston) a prostaglandinu E1 (misoprostol).

Působením antiprogesteronu na děložní sliznici se naruší stavba deciduí, prostaglandin vyvolává kontrakci myometria.

Pravděpodobnost selhání farmakologického UPT s následným pokračováním gravidity je cca 1-2%.

Ke komplikacím metody patří křeče, masivní nebo protrahované krvácení, perzistence reziduí, gastrointestinální potíže ( nevolnost, zvracení, průjem), bolesti břicha, hlavy, teplota.

Chirurgické způsoby přerušení těhotenství zahrnují miniinterrupci, metodu dilataci a kyretáže a v pozdních termínech - indukci porodu (event. Miniinterrupci je možné provést do 8. týdne gravidity.

Její principem je dilatace hrdla děložního pomocí prostaglandinů nebo hydrofilní tyčinkou (Dilasoft) s následnou vakuumaspirací plodového vejce speciální kyretou.

Od 8. po 12. týden těhotenství (ze zdravotních indikací i mezi 12. a 24. týdnem) se interrupce provádí metodou dilatace a kyretáže.

Evakuace plodového vejce z dutiny děložní probíhá za použití tupé Bummové kyrety v antibiotiky chráněném koagulu.

Komplikace chirurgických interrupcí se dělí na bezprostřední, časné (do 6 týdnů po provedení výkonu) a pozdní (více než 6 týdnů po výkonu).

K bezprostředním následkům chirurgického UPT patří velké krevní ztráty, poranění cervixu a perforace dělohy.

Časné komplikace zahrnují selhání metody (např. u vícečetného těhotenství, vrozených vad dělohy nebo při nepoznané mimoděložní graviditě), rezidua plodového vejce v děložní dutině a záněty (endometritida, parametritida, adnexitida).

↑ Statistická ročenka ÚZIS. Potraty 2012. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 2013. ISSN: 1210-8642, nedostupné na původní adrese, archivováno v archive.org. s. ↑ ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s.

Nedávné diskuse a ostré názorové střety týkající zpřísnění možnosti umělého přerušení těhotenství v Polsku rezonují i v našem prostředí.

Jistě, „nejsme Polsko“ a vliv katolické církve a spřízněných názorových hnutí není u nás ani zdaleka tak silný.

Přesto, nejsme v otázkách interrupcí až příliš liberální?

Aby si každá a každý z nás, žena či muž, mohl tuto otázku alespoň pro sebe zodpovědět, je zapotřebí mít alespoň elementární povědomí, jak na tom v této oblasti jsme.

Jaká je tedy situace s potraty v České republice?

V první řadě je zapotřebí ujasnit si význam několika relativně běžných termínů, které jsou užívány často jako synonyma, avšak jejich obsah není identický - nelze opomíjet ani širší souvislosti této terminologie.

Nejširší význam má pojem potrat, který de facto zahrnuje veškeré další termíny a označuje předčasné ukončení těhotenství ženy do doby, než je plod podle platných definic považován za dítě.

Aby však nedošlo k nedorozumění je zapotřebí často volit správné dílčí označení: samovolný potrat znamená spontánní ukončení těhotenství bez vnějšího zásahu, indukovaný potrat naopak označuje případy cíleného ukončení těhotenství, ať už na přání těhotné, či ze zdravotních důvodů na straně potencionální matky nebo plodu.

Z pohledu způsobu provedení umělého ukončení těhotenství se uvádí i tzv. miniinterrupce, které označují méně invazivní zásahy v počátečních fázích těhotenství.

Sem lze zařadit i tzv. „potratové pilulky“, které jsou v ČR dostupné od roku 2014, avšak vzhledem k tomu, že jejich aplikace probíhá v nemocničním zařízení, jsou evidovány mezi indukovanými potraty.

Mezi ostatní potraty patří ty, které si žena přivodila sama anebo je provedla či iniciovala nedovoleně jiná osoba.

Jedná se tedy převážně o tzv. kriminální potraty.

Údaje o počtech a struktuře potratů jsou v souladu s legislativou průběžně sledovány a statisticky vyhodnocovány (Ústavem zdravotnických informací a statistiky, ÚZIS).

Demografický ukazatel, který vyjadřuje počet a strukturu potratů se pak nazývá potratovost a spolu s dalšími ukazateli, jako jsou porodnost, sňatečnost, rozvodovost, nemocnost a úmrtnost vypovídají o tzv. Možnost umělého přerušení těhotenství (indukovaného potratu) na žádost ženy byla v dnešní ČR umožněna zákonem č. 68/1957 Sb., což od roku 1958 logicky vedlo k jejich postupnému nárůstu, neboť podle předcházející legislativy byly legální pouze interrupce ze zdravotních důvodů, a samozřejmě spontánní potraty.

Prováděcí předpisy zákona však podmínky interrupcí omezovaly, zejména prostřednictvím tzv. interrupčních komisí, které posuzovaly „oprávněnost“ každé žádosti.

Počínaje rokem 1987 je přístup k interrupcím uvolněn, komise jsou zrušeny a rozhodnutí o ukončení těhotenství je ponecháno na ženě.

Podmínky umělého přerušení těhotenství v současnosti upravuje stejnojmenný zákon č. 66/1986 Sb.

Dodejme, že miniinterrupce lze provádět do 7. týdne těhotenství (u prvorodičky), resp. 8. týdne (druhorodičky).

Jiné legální umělé přerušení těhotenství je možné do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství.

O interrupci může písemně požádat žena od 16 let věku, u mladších dívek je to možné jen se souhlasem zákonného zástupce.

Podle dostupných statistikých údajů u nás po několikaleté stagnaci dochází k pokračování trendu poklesu celkového počtu potratů, který v ČR pozorujeme již od 90. let 20. století.

V roce 2013 se jednalo celkem o 37 687 potratů, z toho 22 714 (cca 60 %) představují umělá přerušení těhotenství (UPT).

Statistiky umožňující mezinárodní srovnání potratovosti v zemích Evropy či dokonce širším měřítku jsou velmi těžko dostupné a značně ošidné, a to hned z několika důvodů.

V jednotlivých zemích se liší legislativní podmínky možnosti umělého přerušení těhotenství a v důsledku toho i úhrnné počty legálních potratů.

Definice potratů a jejich další členění nejsou identické, tudíž data nejsou zcela kompatibilní.

Co tedy můžeme říci s jistotou? Jednak to, že legislativní úprava přístupu k umělému přerušení těhotenství je v ČR ve srovnání s dalšími zeměmi poměrně liberální a zahrnuje možnost interrupce na požádání („on request“), tedy nikoliv pouze ve vymezeném okruhu případů, kam patří mj. A dále můžeme tvrdit, že úhrnná potratovost v ČR patří mezi nejnižší v regionu střední a východní Evropy, budeme-li hovořit o Evropě jako celku, pak indukovaná potratovost je u nás stále vyšší než ve státech na západ od nás.

Lakonicky řečeno, potratovost souvisí s fertilitou (plodností), tedy přesněji řečeno s fekunditou (český ekvivalent nezní o nic zvukomalebněji - plodivností).

Reprodukční období ženy bývá obecně směřováno do věkového intervalu 15 až 50 let, though obě tyto hranice jsou dosti individuální.

Logicky se nabízí otázka, v jakém věku podstupují ženy interrupce nejčastěji.

Odpověď však není jednoduchá, jelikož souvisí s věkovou strukturou žen a počty těhotenství podle věku.

Obecně však platí, že stejně jako se trvale zvyšuje věk matek při porodu, zvyšuje se i věk žen při potratu.

Nejvíce potratů je v posledních letech hlášeno ve věku 30 - 34 let (cca 9,5 tisíce ročně).

Avšak zhruba v posledních deseti letech je patrný trend přesunu části „objemu potratů“ do starších věkových kategorií.

Pokud se tedy zaměříme na indukované potraty, a nikoliv potraty celkem, pak v současnosti jich většinu podstupují ženy ve věkové kohortě 35 - 39 let.

Po 30. Vezmeme-li v úvahu i počet těhotných v daném roce a věkové kategorii, pak v průměru nejvíce těhotenství končí potratem u žen v nejnižších věkových kategoriích a u žen starších 40 let.

V případě že tedy žena otěhotní před 20. nebo naopak po 40.

Pro zajímavost uveďme i několik dalších údajů, které ilustrují kontext interrupcí v České republice.

Nejčastější žadatelkou o umělé přerušení těhotenství je žena se dvěma dětmi.

Pokud srovnáme ženy s nižším (ZŠ) a naopak vyšším vzděláním (VŠ), pak ženy s nižším vzděláním mají menší riziko samovolného potratu (jelikož bývají těhotné dříve), ale naopak častěji žádají o umělé přerušení těhotenství.

Naopak ženy s vyšším vzděláním mají vyšší riziko samovolného potratu (protože zpravidla odsouvají těhotenství do vyššího věku), na druhou stranu žádají o interrupci relativně méně často.

I z toho stručného textu je patrné, že problematika potratovosti není nijak jednoduchá, zasahuje do ní řada různorodých faktorů, a proto bychom se měli při hodnocení interrupcí vyvarovat unáhlených úsudků.

Cílem textu nebylo podat zevrubný popis fenoménu potratů ani soudobé situace, neboť to s ohledem na rozsah článku není ani možné, přesto pevně věřím, že vám tento text může napomoci jako expozé do problematiky potratů a potratovosti v ČR.

Současně si však troufám tvrdit, že i tato stručná data ilustrují, že poměrně liberálně nastavený systém interrupcí nutně neznamená jejich masový výskyt či nárůst.

Naopak je žádoucím předpokladem svobodného prostoru rozhodování, ale také odpovědnosti, každé ženy, páru či rodiny.

Infografika znázorňující rozdíly mezi samovolným a umělým potratem

tags: #potrat #jiny #nazev