Safarová umělé oplodnění: rozšíření přístupu, odpovědnost a etika v Evropě

Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu, která zpřístupní asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Jenže zatímco se debata soustředí na rozšíření přístupu k léčbě, odborníci varují před zásadním opomenutím. Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu, která umožňuje podstoupit asistovanou reprodukci i ženám bez partnera. Doposud totiž zůstávala přítomnost partnera na klinice a jeho podpis podmínkou. To vedlo řadu žen k tomu, aby podstupovaly zákrok k zahraničí.

Ačkoliv ale novela reaguje na společenskou změnu, k níž od napsání původní podoby zákona o specifických zdravotních službách došlo, opomíjí jiný zásadní aspekt související s asistovanou reprodukcí. Zatímco v minulosti stála v centru pozornosti bezpečnost odběru a úspěšnost léčby, dnes se situace mění. Evropa se posouvá od regulace zdravotního výkonu k regulaci jeho celoživotních důsledků. Potřebu řešit toto téma přitom vyburcoval takzvaný případ donora 7 069. Ten před 20 lety daroval své sperma v dánské spermobance. Odtud se pak vzhledem k celoevropskému nedostatku dárců spermií jeho sperma dostalo do 14 evropských států a vedlo k narození přinejmenším dvou stovek dětí.

Díky spolupráci klinických genetiků z několika států se povedlo zjistit, že děti, které se navzájem neznaly a vyrůstaly v různých zemích a rodinách, spojuje biologický původ. V době, kdy zmíněný dárce sperma daroval, ještě genetické metody neuměly patologickou mutaci rozpoznat. Případ ovšem upozornil na to, že evropský systém nedokázal rychle propojit informace napříč státy a předat je rodinám. Problematika zároveň bezprostředně souvisí s otázkou anonymity dárcovství pohlavních buněk. Ještě několik let zpátky stála debata tak, že na straně zachování anonymity padaly argumenty poukazující na ochranu soukromí dárce, stabilitu rodiny vychovávající dítě a omezení nežádoucích zásahů do rodinných vztahů.

„Ještě na počátku tohoto století bylo možné anonymitu chápat jako prakticky vymahatelný právní institut. Masivní rozšíření komerční genetických testů, genetické genealogie a obrovské genetické databáze úplně změnily debatu. Současně se výrazně zdokonalily metody bioinformatické analýzy, které umožňují identifikovat biologické příbuzné i tehdy, když testovaná osoba sama v databázi registrována není. Patřila jsem mezi výrazné zastánce anonymity. Chápu, že už ji nemohu obhajovat. Nemyslím si, že se změnila psychosociální argumentace. Dárci pohlavních buněk by proto měli dostat jasnou informaci, že jim anonymitu již nelze zaručit. A to ani tehdy, pokud jim to garantuje zákon. „I oni mohou být v budoucnu konfrontováni s neočekávaným objevením genetických sourozenců, nových zdravotních informací nebo biologických vazeb, o jejichž existenci dosud nevěděli.“

Rozhodnutí darovat či přijímat gamety v rámci asistované reprodukce se tak přestává týkat pouze dárce a příjemkyně. Nejvíce se pak pochopitelně důsledky týkají samotného dítěte. Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii proto doporučuje, aby všichni účastníci dárcovských programů měli přístup ke kvalitní psychosociální podpoře před léčbou, během ní i po narození dítěte. Světová síť psychologů zaměřených na poradenství v oblasti asistované reprodukce IICO ovšem upozorňuje, že v tuto chvíli doporučení vesměs zůstávají jen na papíře. V Česku je navíc tato debata úplně v plenkách. Novela zákona o specifických zdravotních službách ji zcela pomíjí.

Podle Konečné by ovšem debatě o rozšíření přístupu k asistované reprodukci měla předcházet právě diskuze o tom, zda je český systém připraven převzít odpovědnost. „Diskuse o tom, komu má být asistovaná reprodukce dostupná, bude nepochybně pokračovat. Je správné, že se vede otevřeně a s respektem k různým hodnotovým pohledům. Současně však musíme akceptovat, že se doba naprosto změnila. Zatímco ještě před několika lety byla hlavním tématem bezpečnost zdravotnického výkonu, dnes se stále více hovoří o celoživotní odpovědnosti vůči všem osobám, jejichž život je jedním darováním gamet ovlivněn. Neúspěšné pokusy o početí potomka už v současné době nemusejí znamenat život bez dětí. Moderní medicína je natolik vyspělá, že dokáže řadu problému, včetně neplodnosti, řešit.

Co je základní metodou a jak probíhá celý proces

Nadějí pro páry, kterým se nedaří přirozenou cestou počít miminko, je asistovaná reprodukce a základní metoda mimotělního oplodnění neboli IVF. Pokud se vám nedaří s partnerem otěhotnět a zajímá vás, jak probíhá umělé oplodnění, vše začíná u hormonální přípravy. Ženě jsou injekčně aplikovány hormony, aby se stimulovaly vaječníky a dozrálo v nich hned více vajíček najednou. Hormonální léčba zároveň zabraňuje procesu ovulace, který by byl pro úspěšný odběr vajíček nežádoucí. Umělá hormonální příprava eliminuje produkci přirozených hormonů a celý menstruační cyklus je plně v rukou lékařů.

Odběr vajíček a spermií obvykle probíhá ve stejný den. U žen se jedná o zhruba 10minutový zákrok v celkové anestezii, kdy jsou vajíčka (oocyty) odebrána přímo přes pochvu. V případě problémů u ženy je možné využít darování vajíček a u muže rozmrazením uchovaného vlastního či dárcovského ejakulátu. Po odběru vajíček a spermií jsou vybrána vhodná vajíčka, která jsou následně v laboratoři oplodněna metodou IVF. Oplodněná vajíčka (embrya) jsou na IVF klinice po několik dní kultivována a sledována.

Dříve se do dělohy ženy vkládalo více embryí, aby se zvýšila šance na jejich uhnízdění. To však často vedlo k nežádoucímu mnohačetnému těhotenství. Embryotransfer je proces, při kterém dochází po úspěšné kultivaci embrya do dělohy. Obvykle probíhá zhruba po 2 až 3 dnech kultivace, v některých případech po 5 až 6 dnech. Ne vždy je ale uhnízdění vajíčka úspěšné, a proto se odebírá více vajíček a IVF má několik cyklů. Oplodněná vajíčka, která nejsou přenesena hned po odběru, jsou zmražena.

Úspěšnost umělého oplodnění se ukáže zhruba po 10 dnech od embryotransferu nebo kryoembryotransferu. Těhotenství odhalí těhotenský test a následné ultrazvukové vyšetření. Díky moderním metodám současné medicíny je proces in vitro fertilisation dostupný pro všechny, kdo touží po miminku, ale nedaří se jim počít přirozenou cestou. Asistovaná reprodukce je zároveň do velké míry hrazena zdravotními pojišťovnami.

Praktická fakta a čísla

Jak dlouho trvá jeden cyklus IVF? Přibližně 5 - 6 týdnů od zahájení hormonální stimulace po embryotransfer. Jaká je úspěšnost umělého oplodnění? V Prague Fertility Centre dosahujeme úspěšnosti jednoho cyklu až 78 %, při opakovaných cyklech se podaří pomoct až 90 % páru. Kdo má nárok na hrazené IVF? Konkrétní léčba se odvíjí od příčiny neplodnosti, věku ženy a kvality spermií. Problém s početím má každý pátý pár.

U mužů je základní metodou diagnostiky spermiogram. Ženy běžně podstupují hormonální vyšetření a mohou absolvovat imunologické či genetické vyšetření. Běžně se každý měsíc ve vaječnících ženy připravuje několik folikulů, ale dozraje a uvolní se jen jedno vajíčko. V rámci stimulace je třeba docházet na ultrazvuk až do odběru. Odběr vajíček probíhá v celkové narkóze. Partner dorazí na kliniku, v andrologické laboratoři dostane nádobku na sperma a provede odběr masturbací. Pokud spermie nelze získat, lze použít odběr MESA nebo TESE.

Embryotransfer probíhá tenkým katetrem přes pochvu a děložní čípek. Většinou se zavádí 1-2 embrya, nadpočetná kvalitní embrya se zamrazí. Před volbou konkrétní léčby hodnotí embryologové kvalitu spermií. Prague Fertility Centre vyvinula metodu OptimFert pro sledování zralosti vajíček a výběr nejvhodnějšího okamžiku pro oplodnění, což zvyšuje šanci úspěchu až o 15 %. Time-lapse technologie umožňuje nepřetržité sledování embryí a identifikaci poruch dělení buněk.

Přibývá důkazů, že s rostoucím věkem klesá kvalita vajíček. VPG testování (PGT) zvyšuje šanci na úspěch. Obecně platí, že čím více cyklů pár podstoupí, tím vyšší je pravděpodobnost úspěchu. Celkově se na klinice dočká miminka až 90 % párů. Ze zákona může IVF podstoupit žena do 49 let. Cena IVF se odvíjí od typu postupu a rozsahu úhrady; základní cyklus hradí pojišťovna, samoplátci platí konkrétní částky podle varianty (např. IVF s darovanými vajíčky od 60 000 Kč, s darovanými embryi od 48 000 Kč).

Psychologické a sociální dimenze IVF

Kniha Loterie IVF odhaluje, že cesta neplodnosti je často spojena s psychickou zátěží. Lidé sdílejí zkušenosti, aby čelili tabu a podpořili ostatní. Je důležité, aby pary měly dostupnou psychosociální podporu během celého procesu, od první konzultace až po potenciální narození dítěte.

Další otázkou je anonymita dárcovství. Rysy vývoje technologií a genetického testování mění postoje k anonymitě, a to i navzdory zákonným rámcům. Debata o tom, komu má být IVF dostupná, tedy pokračuje a vyžaduje otevřenou diskusi s respektem k různým hodnotovým pohledům.

Praktické shrnutí procesu a možností

  1. Vyšetření spermiogramu a hormonální vyšetření ženy k odhalení příčin neplodnosti.
  2. Stimulace vaječníků, odběr vajíček a získání spermatu partnera; možnost darovaných buněk.
  3. Oplození v laboratoři a kultivace embryí; výběr nejkvalitnějších embryí pro přenos.
  4. Embryotransfer do dělohy a následná kontrola vývoje embrya; případně zamrazení nadbytečných embryí.
Infografika: Jak probíhá IVF krok za krokem

V případě nutnosti, lze použít darovaná vajíčka, sperma nebo embrya. Hranice věku pro IVF, finanční nároky a podmínky hrazení se liší podle státu a typu pojištění. V Česku hradí pojišťovny základní výkony u tří cyklů IVF s přenosem embryí, kdy finální náklady pro samoplátce začínají výše uvedenými částkami.

How in vitro fertilization (IVF) works - Nassim Assefi and Brian A. Levine

tags: #safarova #umele #oplodneni