Náhradní mateřství v České republice: informace, proces a právní rámec

Při léčbě neplodnosti formou náhradního mateřství jde o oplodnění cestou, kdy do procesu vstoupí náhradní matka. Při tomto postupu se embryo biologických rodičů přenese do dělohy ženy, která dítě odnosí a porodí a dá souhlas s tím, že po porodu dítěte přenechá rodičovská práva biologickým rodičům, kteří si dítě následně osvojí. Náhradní mateřství není v České republice jasně upraveno zákonem, tedy není výslovně zakázáno, ani povoleno. Některé právní názory se opírají o Listinu základních práv a svobod, konkrétně o čl. 2 odst. 3, který uvádí, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, a tudíž tvrdí, že náhradní mateřství je povoleno. K využití náhradního mateřství musí být medicínská indikace.

SAR ČGPS JEP schválila soubor všeobecných podmínek pro výběr náhradní matky a naše klinika je respektuje. Musí podstoupit kompletní posouzení zdravotního stavu registrujícím praktickým lékařem, který zhodnotí zdravotní způsobilost k celému procesu těhotenství a porodu a vyloučí zdravotní rizika, jež by mohla hrozit matce nebo dítěti. Pokud žena navštěvuje některého z odborných lékařů, je třeba získat i jeho vyjádření. Musí podstoupit vyšetření u registrujícího gynekologa, které bude zahrnovat souhlas, že se může stát náhradní matkou. Žena musí podstoupit psychologické vyšetření, které potvrdí její schopnost porozumět důsledkům náhradního mateřství.

Věk náhradní matky nesmí překročit hranici 49 let, podmínka vychází ze zákona. Náhradní matka musí být právníkem poučena o všech právních aspektech surogátního mateřství, zejména o určení rodičovství během procesu adopce. Musí mít také informace o legislativní situaci v ČR a nevynutitelnosti dohod mezi ní a biologickými rodiči. Pokud je tato žena v manželství, musí právní konzultaci podstoupit i manžel. Pokud pár uvažuje o využití náhradního mateřství, vyhledání náhradní matky je plně v kompetenci a odpovědnosti samotného páru. Jakmile má pár vhodnou náhradní matku, může se na naši kliniku obrátit.

Množství neplodných párů se neustále zvyšuje. Proto není divu, že se stále více mluví o náhradním mateřství, které je pro mnoho dvojic jedinou šancí na vlastní dítě. Jak celý proces probíhá? Jak je to s financováním a zákony? A proč by náhradní matka neměla být bezdětná a vdaná? „Obrací se na nás stále více dvojic, pro které je institut náhradního mateřství poslední možností mít vlastního potomka. Moderní medicína touto cestou dovede pomoct i ženám, které by v minulosti dítě mít nemohly,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.

Náhradní mateřství má základní myšlenku vcelku jednoduchou - do dělohy náhradní matky lékaři zavedou embryo biologických rodičů. Náhradní maminka děťátko odnosí, porodí a poté ho předá jeho rodičům. Protože do hry vedle moderní medicíny vstupují také legislativa, finance nebo emoce, vyvstává samozřejmě řada dalších otázek.

Ideální náhradní matka. Z hlediska medicíny je náhradní maminkou žena, která odnosí a porodí dítě jeho biologickým rodičům. Z lidského pohledu je to pak žena, kterou naplňuje pocit, že přispěje dobré věci. Že pomůže k novému životu, který by bez ní nevznikl. Někdy je motivací rovněž snaha podpořit někoho blízkého - ne vždy se totiž jedná o cizí ženu. Velmi často je to třeba sestra či dobrá přítelkyně. Jindy je to třeba maminka menšího dítěte, která v náhradním mateřství spatřuje možnost zůstat se svým potomkem delší čas doma. Ačkoli v České republice není legální finančně odměnit přímo samotný akt odnošení dítěte, pro některé ženy mohou být motivující finanční náhrady za ušlý zisk nebo mzdu.

V ideálním případě by náhradní matka měla být v dobré kondici a ve věku do 39 let, neměla by být bezdět-na a vdaná. Komerční náhradní mateřství v Česku neexistuje. Pomoci náhradní maminky se může v Česku dovolávat jen pár, u kterého žena skutečně nemá ze zdravotních důvodů šanci otěhotnět a děťátko donosit. Může se jednat o vrozené vady, chybějící dělohu nebo třeba nízkou děložní sliznici, která znemožňuje zahnízdění nebo donošení plodu. Jiné důvody jsou například kardiovaskulárního, onkologického či neurologického původu. Dalším hlediskem, které je při posuzování potřeba vzít v potaz, je rovněž finanční zabezpečení páru.

„V České republice neexistuje možnost komerčního náhradního mateřství. Zde má institut náhradního mateřství altruistický základ, kdy náhradní maminka odnosí dítě bez nároku na odměnu,“ přibližuje MUDr. Kateřina Veselá a doplňuje: „Přesto musí žadatelský pár počítat s pokrytím nákladů na léčbu a také třeba na kompenzaci ušlé mzdy náhradní matce.“

Jakmile se proces dostane do fáze, kdy si pár najde vhodnou náhradní matku, která splňuje všechny potřebné požadavky na věk a zdravotní stav, dojde k uzavření oboustranné dohody. Ta ošetřuje celou proceduru. Je v ní například ukotveno, že se náhradní matka po porodu vzdá ve prospěch biologických rodičů, či to, jak a kdy budou probíhat potřebné finanční kompenzace a úhrada nákladů. Poté dojde k oplodnění vajíčka ženy z neplodného páru spermií muže z tohoto páru a vhodné embryo se poté zanese do těla náhradní matky. „Jakmile náhradní matka otěhotní, biologický otec uzná otcovství, a stává se tak tatínkem se všemi právy i povinnostmi. Tím se po porodu zajistí hladší průběh předání novorozeného miminka, které si následně osvojí již jen biologická maminka,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá.

Nejčastější dotazy na téma náhradního mateřství. Odpovídá MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., z reprodukční kliniky Repromeda, která patří mezi přední české i světově uznávané odborníky v oblasti reprodukční medicíny a preimplantační genetiky. Jak je to s výběrem náhradní matky, hledá si ji vždy neplodný pár?

Náhradní matkou se může stát blízká přítelkyně, sestra, sestřenice, švagrová a podobně. Neplodný pár si tedy adeptku může najít sám a my odborně posoudíme její zdravotní stav a způsobilost k přijetí této role. Pokud takovou ženu pár ve svém okolí nemá, je možné oslovit potenciální matku formou inzerátu. Většině párů se ale náhradní matku najít vlastními silami nepodaří a obracejí se na reprodukční kliniku, kde většinou zájemkyně na sebe nechávají kontakt.

V jakého důvodu by náhradní matka neměla být bezdětná a vdaná? Vlastní dítě by náhradní maminka měla mít z více důvodů. Náhradní matka by měla být již zkušenou rodičkou. Současně se tím minimalizuje riziko, že by si žena chtěla po porodu dítě cizího páru ponechat v péči. Dalším důvodem je, aby případné komplikace v průběhu náhradního mateřství neovlivnily schopnost bezdětné ženy v budoucnu otěhotnět. Náhradní matka nezbytně nutně nemusí být neprovdaná, ale proces u svobodných či rozvedených žen probíhá mnohem jednodušeji. Má to vliv na uznání otcovství. V případě, že je žena vdaná, vstupuje do procesu i její manžel. Běžnou praxí je, že biologický otec uzná své otcovství již během těhotenství náhradní matky. V případě vdané ženy se však z pohledu zákona otcem dítěte automaticky stává její manžel, a ten teprve musí otcovství popřít.

Jaká zdravotní vyšetření se u náhradní matky provádějí? U náhradní matky se provádí ultrazvukové vyšetření malé pánve a gynekologické vyšetření, vyšetření ženských pohlavních hormonů, vyšetření hormonu TSH, testy na pohlavně přenosné a další infekční choroby, toxikologický test z moči, stanovuje se krevní skupina a Rh faktor. V případě potřeby se dělají i imunologická vyšetření a zjišťují se nejrůznější virová onemocnění.

Stává se někdy, že si to náhradní matka rozmyslí a chtěla by si dítě nechat? V naší praxi dosud nenastala situace, kdy by si po porodu náhradní matka chtěla dítě ponechat. Správným posouzením způsobilosti a vhodnosti náhradní matky (například i to, že již pečuje o vlastní potomky) se toto riziko opravdu minimalizuje. Během těhotenství také provádíme testy paternity jako důkaz, že otcem je skutečně muž z žadatelského páru.

Jak se k náhradnímu mateřství staví zákon? V současnosti v České republice není institut náhradního mateřství upraven specifickým zákonem, vychází tedy zejména z občanského zákoníku. Aktuálně je tedy z pohledu zákona za matku považována žena, která dítě porodí, přestože není jeho biologickou matkou. V rámci náhradního mateřství tedy po porodu dochází k tomu, že se náhradní matka vzdá svých rodičovských závazků k dítěti a poskytne ho k adopci matce - příjemkyni.

Někdy jde život tak komplikovanými cestami, že jednou z jeho nástrah může být nemožnost donosit vlastní dítě. Páry, které se do takové situace dostanou, mohou uvažovat o řešení formou náhradního (surogátního) mateřství. Jde o proces, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná žena. Náhradní matka je tedy žena, která svolí k zavedení embrya do své dělohy s úmyslem otěhotnět, dítě donosit a porodit, ale vzdát se rodičovských práv k tomuto dítěti a umožnit biologickým rodičům, aby si dítě osvojili.

V současnosti v České republice není proces náhradního mateřství upraven specifickým zákonem, vychází tedy pouze ze stávajících zákonů, zejm. zmínky občanského zákoníku, kde je v § 804 uvedeno, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“. Důvodová zpráva pak pouze uvádí, že se jedná o situaci, kdy se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Více občanský zákoník ani jiné zákony náhradní mateřství neupravují. Náhradní mateřství je tedy proces, který u nás není zakázán, ale pro jeho výkon nejsou stanovena žádná specifická pravidla. Podle základní zásady „co není zakázáno, je dovoleno“, se někdy dovozuje, že náhradní mateřství je u nás legální. Soudní praxe z posledních let ukazuje, že soudy náhradní mateřství - v rámci řízení o osvojení - tolerují a zatím není známo rozhodnutí, které by náhradní mateřství označilo výslovně jako nezákonné jednání.

V České republice tak existují kliniky, které náhradní mateřství považují za jednu z metod léčby neplodnosti a v konkrétních lékařsky indikovaných případech ji neplodným párům nabízejí. Shodně však uvádějí, že provádí pouze samotnou léčbu, nezprostředkovávají náhradní matky ani nijak nevstupují do vztahu mezi genetickými rodiči a náhradní matkou. V České republice, pravděpodobně právě proto, že náhradní mateřství se stále ještě pohybuje v jakési šedé zóně, neexistují specializované agentury, které by s předvýběrem náhradní matky zájemcům pomáhaly. Nalezení vhodné náhradní matky je tak zcela na neplodném páru a je jedním z nezanedbatelných problémů, které náhradní mateřství v režimu našeho práva přináší.

V ideálních případech se náhradní matkou stanou ženy, které jsou páru blízké (kamarádka, sestra, někdy i matka), ale často není v blízkém okolí žena, která by pomoc páru nabídla, a tak se obvykle přesouvá nabídka a poptávka na internet, se všemi riziky, které takové hledání přináší. V praxi se lze setkat se dvěma postupy, které se liší genetickou vazbou k dítěti: oba rodiče poskytnou genetický materiál k oplodnění in vitro (IVF), oplodněné embryo je implantováno náhradní matce a oba rodiče tudíž mají genetickou vazbu k dítěti; použije se vajíčko dárkyně, které je po oplodnění spermiemi otce implantováno náhradní matce a genetickou vazbu k dítěti má pouze otec (nepoužívá se vajíčko náhradní matky, protože dárcovství vajíček musí být ze zákona anonymní).

Náhradní mateřství z pohledu práva. Protože náhradní mateřství není v ČR nijak upraveno, je nutno vždy počítat s tím, že v souladu s občanským zákoníkem je matkou dítěte žena, která dítě porodila. S biologickým mateřstvím občanský zákoník vůbec nepočítá. Do rodného listu dítěte bude vždy zapsána náhradní matka. Pokud nenastanou žádné (v dalším textu zmíněné) komplikace, náhradní matka se po porodu dítěte vzdál a následně dá souhlas s osvojením dítěte. K osvojení musí dát souhlas oba právní rodiče, tedy otec a náhradní matka. Otec tak může učinit kdykoli po narození dítěte, náhradní matka však až po šestinedělí.

Další důležitou otázkou je, kdo je v okamžiku narození dítěte jeho otcem? Pokud není náhradní matka provdána, obvyklým postupem bývá, že po úspěšném umělém oplodnění dojde na matrice k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství a dítě tak má od narození v rodném listě zapsaného svého biologického otce. Ten je pak zákonným zástupcem dítěte a poté, co se náhradní matka dítěte po porodu vzdá, je dítě předáno otci a rovnou vychováváno svými biologickými rodiči. Po rozhodnutí soudu o osvojení dítěte ženou z „objednatelského“ páru získá dítě svého druhého rodiče i z hlediska práva. Je nutné upozornit, že soud nemusí rozhodnout o osvojení dítěte právě touto ženou, ale v praxi k tomu nedochází.

Pokud je náhradní matka provdaná, je otcem dítěte její manžel (který také musel dát na klinice souhlas s umělým oplodněním). Pak i otec, manžel matky, musí dát spolu s matkou souhlas k osvojení dítěte. V tomto případě ale zdaleka není zaručeno, že osvojitelským párem budou bez problémů určeni biologičtí rodiče dítěte. Manžel matky v takovém případě nemůže popřít otcovství, protože dal souhlas s umělým oplodněním, a tak je považován za otce dítěte i z tohoto důvodu.

Další úskalí náhradního mateřství. Ani biologičtí rodiče, ani náhradní matka po celou dobu nemají jistotu, že vše dopadne tak, jak je uvedeno výše. Náhradní matka se může po porodu rozhodnout, že si dítě nechá, a není možnost, jak si vymoci, aby se dítěte vzdala. Nebo se naopak mohou rodiče nakonec rozhodnout, že dítě nechtějí, například pokud se narodí nemocné nebo postižené. Náhradní matka je nemůže k adopci přinutit, může se dítěte pouze vzdát. Pokud došlo před narozením dítěte k určení otcovství, bude mít dítě otce, který má rodičovskou odpovědnost a může ji uplatňovat jako jakýkoliv jiný otec. Samozřejmě také bude otci plynout vyživovací povinnost k dítěti a neprovdané matce.

Na okraj je nutno zmínit i fakt, že nedošlo-li by k souhlasnému prohlášení o otcovství před narozením dítěte a náhradní matka by se rozhodla podat žalobu na určení otcovství, uplatní se právní domněnka, že narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. Kliniky, které se této metodě léčby neplodnosti věnují, obvykle požadují, aby všechny dotčené osoby absolvovaly právní konzultaci s určitou formou písemného výstupu. Jde o poměrně rozumný požadavek. Náhradní matka musí dostat úplné právní poradenské služby, musí být poučena o určení rodičovství včetně procedury osvojení, nevynutitelnosti dohod.

Finanční stránka náhradního mateřství. Ve světě se lze setkat s dvěma typy náhradního mateřství: altruistické náhradní mateřství - matka hostitelka odnosí dítě bez finanční náhrady (za finanční náhradu se nepovažují výdaje spojené s těhotenstvím); komerční náhradní mateřství - náhradní matka dostane peníze nejen na výdaje spojené s těhotenstvím, ale také odměnu za odnošení dítěte. Hned na začátku je nutno zdůraznit, že komerční náhradní mateřství není v souladu se zákony České republiky možné. Legálně tak lze pouze hradit náklady na lékařskou péči a další náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Tato může v dohodě mezi párem a náhradní matkou být upraveno, mohou si sjednat např. hrazený odpočinek, cvičení nebo kvalitnější jídlo v rámci nákladů na výživu matky. Vynutitelnost takového plnění je však poněkud sporná, protože jediná odměna náhradní matce, která legálně přichází v úvahu, je stanovena v občanském zákoníku: jako náklady matky spojené s těhotenstvím a porodem. Ti, kteří se této oblasti věnují, dodávají, že otec dítěte je povinen tyto náklady hradit. Pokud by tedy nebylo plněno to, co si účastníci sjednali ve smlouvě, a náhradní matka se o tyto náklady soudila, posoudí jejich výši soud individuálně a nemusí se dohodou vůbec zabývat. Situace se zkomplikuje ještě více, pokud je náhradní matka vdaná. V tom případě považuje právo za otce dítěte jejího manžela a ustanovení občanského zákoníku o úhradě nákladů neprovdané matce vůbec nebude použito.

Další zásadní finanční aspekt, který s sebou náhradní mateřství přináší, je úhrada zdravotních výkonů spojených s IVF. Tato úhrada nespadá do úkonů hrazených zdravotními pojišťovnami. Financování celého institutu tak jde z praktického pohledu za žadatelským párem v rámci samoplatby. Z nákladů, které je třeba hradit, je možné zmínit odběr pohlavních buněk, hormonální stimulaci ženy, transfer embrya a podobně. Ceny za celý proces se mohou v jednotlivých centrech mírně lišit, rámcově je však možné říct, že náhradní mateřství může vyjít na několik set tisíc korun. Je třeba počítat i s tím, že nemusí dojít k úspěšnému oplodnění na první pokus. K otázce úplaty za náhradní mateřství je na závěr třeba upozornit na § 169 trestního zákoníku, který definuje trestný čin „svěření dítěte do moci jiného“, kterého se dopustí „ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel“.

  1. Mateřská a rodičovská dovolená. Problematika náhradního mateřství se promítá i do sféry pracovního práva a nemocenských a sociálních dávek. Biologická matka totiž do rozhodnutí o osvojení nebo alespoň svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů nemůže čerpat u zaměstnavatele mateřskou a následně rodičovskou dovolenou. Aby tedy mohla ihned po převzetí dítěte otcem v porodnici o dítě pečovat, musí si v zaměstnání sjednat neplacené volno. Po uplynutí 6 týdnů od porodu může peněžitou pomoc v mateřství čerpat otec dítěte, a to na základě písemné dohody s matkou dítěte, kterou je však v ten okamžik stále žena, která dítě porodila.
  2. Rodičovský příspěvek a další dávky. Porodné jednoznačně náleží ženě, která dítě porodila. U přídavku na dítě a rodičovského příspěvku je to ovšem jinak. Nárok na přídavek na dítě má přímo nezaopatřené dítě, kdy tento se vyplácí osobě, která má dítě v přímém zaopatření. Zde přichází v úvahu jak otec, tak matka z objednatelského páru. Rodičovský příspěvek může čerpat i otec dítěte, který nemusí přestat s výdělečnou činností, zajistí-li osobní celodenní péči o dítě jinou osobou, tedy typicky matkou z objednatelského páru. Po osvojení náleží rodičovský příspěvek osvojitelce bez ohledu na manželství s otcem dítěte.

Náhradní mateřství ve světě. Přístup k náhradnímu mateřství je napříč různými státy velmi odlišný. Zatímco některé státy toto vyloženě zakazují a mnohdy považují za trestné (např. Rakousko, Německo, Francie, některé státy USA), jiné ho nechávají v „šedé zóně“ podobně jako Česká republika (Slovensko), ale existují i státy (Ukrajina, Izrael, Gruzie, Velká Británie, v USA např. Texas), které náhradní mateřství umožňují a vytváří pravidla, aby se mohlo předejít nejasnostem a sporům.

Infografika: Jak probíhá proces náhradního mateřství

Kdo se může stát náhradní matkou? Optimální věk 18 až 39 let (v případě blízkého příbuzenství lze připustit věk do 49 let). Má již své vlastní dítě. Má platné plné zdravotní pojištění v ČR. Je svobodná či rozvedená. Je-li náhradní matka v manželství, vstupuje do procesu i její manžel. Výborný zdravotní stav. Absolvuje předepsaná vyšetření s negativním výsledkem.

Jaké páry mohou požádat o náhradní matku? O náhradní matku může zažádat žena, která není schopna ze závažných zdravotních důvodů počít nebo donosit dítě. Proces vložení embrya biologických rodičů do dělohy náhradní matky může být uplatněn, pokud žena ze žadatelského páru trpí vrozenými vývojovými vadami dělohy, poškozením dutiny děložní, nebo její absencí, chronickými onemocněními, opakovaně potrácí nebo v nedávné době prodělala onkologickou léčbu. Má náhradní matka nárok na finanční odměnu? Náhradní matka není za pomoc žadatelskému páru placená, má však nárok na finanční kompenaci za ušlou mzdu a zisk, výlohy spojené s léky a nutnými vyšetřeními, cestovné, cvičení pro těhotné, potravinové doplňky potřebné v těhotenství a další.

Tipy, jak se připravit na první schůzku s lékařem specializujícím se na neplodnost a jak ji co nejlépe využít | Dr. Lora Shahine

tags: #repromeda #nahradni #materstvi