Kmenové buňky jsou nespecializované buňky, které se umí množit a měnit na specializované typy buněk, a právě proto se dnes využívají při léčbě více než 80 onemocnění. Kmenové buňky jsou původní, nespecializované buňky, které mají obrovský potenciál k množení a schopnost přeměňovat se na specializované buňky. Kmenové buňky se dělí podle původu a schopnosti diferenciace. Každá kmenová buňka se dělí podle původu a diferenciační schopnosti. Zároveň mají schopnost podílet se na regeneraci a opravách tkání v těle. Díky těmto vlastnostem mohou být využívány v medicíně při obnově poškozených tkání a buněk. Nacházejí se mimo jiné v pupečníkové krvi, kostní dřeni, periferní krvi po farmakologické mobilizaci nebo v pupeční šňůře. Prvním známým zdrojem kmenových buněk byla kostní dřeň. Je možné také odebírat kmenové buňky z periferní krve. Embryonální kmenové buňky se získávají z raného embrya, mají schopnost se množit, jsou pluripotentní a kmenové buňky které z nich vznikají se mohou vyvinout v jakýkoliv typ buňky; jejich získávání však provázejí etické otázky. Dospělé kmenové buňky, které jsou přítomné jen v některých tkáních, jsou multipotentní a se mohou diferencovat pouze do omezeného rozsahu buněk různých typů. Po mnoho let byla hlavním zdrojem kmenových buněk kostní dřeň, protože jde o zdroj běžně dostupný - buňky z kostní dřeně lze odebrat téměř kdykoli během života člověka. Dospělé kmenové buňky se nacházejí i v tuku a pupečníkové krvi, takže umístění buněk v těle není omezeno jen na kostní dřeň.
Puapečníková krev je krev novorozence, která zůstává po narození dítěte a po přestřižení pupečníku v placentě a pupečníku. Pupečníková krev bývala považována za medicínský „odpad“, ale dnes se stává cenným zdrojem kmenových buněk. Kmenové buňky získané z pupečníkové krve (nazývané krvetvorné buňky) lze transplantovat stejně jako ty z kostní dřeně a vykazují vyšší účinnost než buňky od dospělých dárců. Mohou být použity jak pro autologní transplantace (dárce je zároveň příjemcem svých buněk), tak pro alogenní transplantace (buňky pocházejí od jiné osoby). Pupečníková krev a pupeční šňůra jsou uchovávány v kryokonzervaci při teplotě -196 °C. Odběr pupečníkové krve je považován za jednoduchý, neinvazivní a bezpečný postup pro dítě i maminku. Odběr se provádí po porodu odborně vyškolenou osobou pomocí odběrné sady dodané do porodnice.

Využití pupečníkové krve se v klinické praxi rozšiřuje: od kostní dřeně k pupečníkové krvi, která bývá alternativou při léčbě hematologických a některých onkologických onemocnění. Pupečníková krev slouží hlavně jako zdroj krvetvorných (hematopoetických) kmenových buněk, které se používají při transplantacích krvetvorných buněk a obnově krvetvorby a imunitního systému. Ve srovnání s jinými zdroji buněk mají štěpy z pupečníkové krve nižší imunitní zátěž a méně GVHD (graft vs host disease), ale mají i určité nevýhody, například omezené množství buněk a delší dobu potřebnou k przypojení. Krvetvorné buňky z pupečníkové krve mohou být použity pro alogenní transplantace (dárce je jiná osoba) i autologní transplantace (dárce a příjemce jsou stejní).
Mezenchymální kmenové buňky (MSC) pocházejí z tkáně pupečníku (Whartonův rosol) a mají potenciál diferencovat se do různých typů buněk, včetně kostí, chrupavky, šlach, svalů, nervů či jater. MSC se zkoumají pro regeneraci tkání, tlumení zánětů a potenciál v léčbě neurologických, revmatických a autoimunitních onemocnění. Klinické studie fáze II a III ukončené v roce 2025 ukazují jejich imunomodulační účinky a rostoucí využití v ortopedii a kardiologii. V budoucnu by mohly být MSC doplněným zdrojem buněk v regenerativní medicíně.
Pupečník vzniká Whartonovým rosolem; pupeční šňůra spojuje placentu s dítětem a umožňuje transport krve. Pupeční šňůra obsahuje mezenchymální kmenové buňky a může být transplantována spolu s krvetvornými buňkami z pupečníkové krve. Odebírat lze také tkáň pupečníku a provádět ji výhradně po porodu. Délka pupečníku bývá 20-150 cm, průměr 1-2 cm. Dotepání pupečníku může zvyšovat objem krve přicházející do placenty a ovlivnit dostupnost buněk pro odběr.

Placenta je orgán, který během těhotenství vyživuje dítě, chrání ho a reguluje vývoj. Obsahuje buňky, růstové faktory a látky podporující hojení a tlumení zánětů. Části placenty se již dnes používají v medicíně při léčbě chronických ran, popálenin či v oční medicíně. Dotepání pupečníku je dnes běžnou součástí moderní porodní péče; vyčkání pár desítek sekund až minut může zajistit více krve pro dítě, ale prodloužení dotepání snižuje množství krve pro odběr. Pokud je dítě v pořádku, lze kombinovat rozumné dotepání a následný odběr. Při komplikacích má prioritu péče o dítě a odběr se nemusí provést.

Ekonomická stránka uchovávání pupečníkové krve zahrnuje cenu odběru a dlouhodobého uchovávání, která se pohybuje kolem 30 000 Kč, a lze ji snížit prostřednictvím slev, balíčků, splátkových kalendářů či pojišťovních příspěvků. Někdy nabídky sponzorují příspěvky na odběr a uchování. Informovaná debata o pupečníkové krvi, tkáni a placentě má za cíl připomenout, že porod není jen jedním dnem, ale okamžikem vzniku biologického materiálu s potenciálem pro budoucí medicínu.
Odběr a zpracování pupečníkové krve a tkání je prováděn tak, aby nedošlo k narušení průběhu porodu; odebrané buňky jsou vyšetřeny, kryokonzervovány a uchovávány v tekutém dusíku a mohou být okamžitě použity v léčbě. Klinické studie ukazují, že od počátku pokročilé buněčné terapie do roku 2021 bylo na světě registrováno 276 klinických studií s pupečníkovou krví. Vlastní použití pupečníkové krve pro pacienta (autologní) je nižší pravděpodobností cca 0,1 %, zatímco alogenní použití přibližně 5 %.

Budoucnost krvetvorných buněk a perinatálních tkání je spojena s inovacemi jako ex vivo expanze buněk (UM171) a rozšířená role mesenchymálních buněk ve regenerativní medicíně. Evropská Komise schválila v srpnu 2025 technologii ex vivo expanze buněk; tyto postupy umožňují namnožení kmenových buněk bez ztráty jejich multipotence. Placenta a její tkáně nadále nabývají významu zejména v regenerativní medicíně a tlumení zánětů, ačkoli jejich široké použití vyžaduje další klinické studie.
Napište si o registraci k odběru a uchovávání pupečníkové krve: kontaktní telefon Národního centra pupečníkové krve je 736 503 414. Odběrová sada bývá dodána do porodnice a po odběru obdržíte certifikát o zpracování a uložení. Odebraná krev a tkáň se skladuje v kryoskladu při -196 °C. Takto uložený materiál lze skladovat desítky let a v případě potřeby bude transplantát ihned připraven k léčbě. Aplikace pupečníkové krve je v Česku i v dalších evropských zemích skutečností, probíhají i desítky klinických studií.
Co jsou krvetvorné a mezenchymální kmenové buňky?
Krvetvorné (hematopoetické) kmenové buňky jsou buňky, ze kterých následným dělením a diferenciací vznikají červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Tento proces se nazývá hematopoéza a u dospělého probíhá v kostní dřeni. U dospělých se tyto buňky nacházejí v kostní dřeni, ale během prenatálního vývoje se nacházejí v játrech a slezině. Krvetvorné buňky se začnou uvolňovat do krve několik týdnů před porodem, poté se zachytávají v kostní dřeni a zůstávají zde po celý život.
Mezenchymální kmenové buňky pocházejí z tkáně pupečníku (Whartonův rosol) a mají schopnost diferencovat se do širokého spektra tkání: kostí, chrupavky, šlach, svalů, nervů či jater. Jejich využití je předmětem intenzivního výzkumu a jejich klinické aplikace se posouvají směrem k regeneraci tkání a tlumení zánětů. Kvalitní výsledky z fáze II a III ukazují imunomodulační účinek MSC a jejich rostoucí využití v ortopedii a kardiologii. MSC mohou být užitečné i ve spojení s pupečníkovou krevní terapií pro rozšíření terapeutických možností.
Dramatické detaily a technické poznámky
- Odběr pupečníkové krve a tkáně pupečníku lze provést bez narušení porodu; provádí se vyškolenou porodní asistentkou s odběrovou sadou dodanou do porodnice.
- Shoda HLA: pro pupečníkovou krev stačí menší shoda (4 z 6 antigenů), oproti dřeni, což usnadňuje nalezení vhodného dárce.
- Odběr a zpracování trvá 2-3 týdny; materiál se dlouhodobě uchovává v kapalném dusíku.
- Placenta a její tkáně obsahují růstové faktory a látky podporující hojení; jejich využití se dnes rozšiřuje i mimo krevní dělení.
- Netřeba zveličovat ani bagatelizovat: uchovávání perinatálních tkání není povinností ani slibem budoucí léčby, je to jedna z možností, kterou medicína nabízí.
Krátká definice a záznamy
Pupečníková krev je novorozenecká krev obsažená v placentě a pupečníku, která obsahuje kmenové buňky, zejména hematopoetické buňky. Pupeční šňůra a tkáň pupečníku poskytují další zdroje buněk, včetně mezenchymálních kmenových buněk, které se mohou používat pro regeneraci tkání a regenerační terapie, včetně léčby diabetu a některých neurodegenerativních onemocnění. Pupečníkové krevní a tkáňové materiály se uchovávají na dlouhou dobu a mohou být použity k léčbě různých onemocnění - nejen u dítěte, ale i u dospělých pacientů, pokud jde o alogenní transplantace.

Klíčové poznámky k praxi a rozhodnutí rodičů
Rozhodnutí o uchovávání pupečníkové krve a tkání je individuální a závisí na hodnotách, finanční situaci a informacích. Většina rodičů se rozhodne pro registraci a odběr na základě přesvědčení o potenciálu budoucí léčby. Cena odběru a uchovávání, včetně možné podpory pojišťoven, se liší a lze ji snížit prostřednictvím různých programů a slev. Důležité je také pochopit, že perinatální tkáně nejsou zárukou zázračné léčby, ale mohou být užitečným, moderním zdrojem buněk pro budoucí medicínu.

Pokročilé technologie výzkumu a schválené procedury, jako ex vivo expanze buněk (UM171), rozšiřují možnosti využití buněk z perinatálních tkání bez ztráty jejich multipotence. Klinické studie nadále potvrzují potenciál MSC v regenerativní medicíně. Odběr a skladování pupečníkové krve a tkání tak zůstává aktuální a dynamickou oblastí biomedicíny, která se nadále vyvíjí v rámci mezinárodních klinických studií a regulačních rámců.
Placenta hraje klíčovou roli během těhotenství a po porodu získané tkáně obsahují podpůrné buňky pro budoucí léčbu. Pupečník a placentu lze po porodu bezpečně využít pro odběr a následné uchování, a to bez zásahu do průběhu porodu. Zdravotnická praxe a výzkum nadále rozvíjí možnosti použití perinatálních buněk v léčbě hematologických, onkologických a neurologických onemocnění, a to jak v autologních, tak alogenních transplantacích.
tags: #pupecnikova #krev #wikiskripta