Zcela náhodou jsem po měsíci objevil část svých ptáků v jednom zoo-obchodě. Hlavním a přesvědčivým důvodem byly klubové kroužky (Klub přátel exotického ptactva v Praze), které obsahují kromě označení KPEP také moje chovatelské číslo, pořadové číslo a rok vydání. Přiřazené chovatelské číslo je pak uvedeno v adresáři klubu. Jelikož jsem předem policii informoval o číslech kroužků ukradených ptáků (jak svých odchovů, tak ptáků získaných výměnou od kolegů z klubu), bylo pak celkem snadno doložitelné, že se jedná skutečně o mé ptáky. Teprve nyní jsem si uvědomil důležitost kroužkování svých odchovů a vedení přesné evidence.
Ocenil jsem postup klubu, kdy má každý chovatel své identifikační číslo a není možné, aby kroužky s tímto číslem získala jiná osoba. Obecně dnes vyrábí kroužky několik výrobců v různých kvalitách, je možné si kdykoli na burzách zakoupit kroužky všech velikostí a různého označení i barevného rozlišení. Pro ochranu osobních dat chovatelů není nutné, aby chovatelská čísla ve spojení s adresami byla veřejně známá, bylo by však vhodné, aby bylo možné jednoznačně identifikovat organizaci (klub) a následně - např. Ptáci jsou vzhledem ke svému způsobu života v porovnání např. se savci obecně mnohem lépe pozorovatelnou skupinou živočichů.
Neplatí to však pro všechny druhy a k zjištění přítomnosti skrytě žijících ptáků nám mohou pomoci různé stopy a pozůstatky jejich činnosti. V případě savců hledáme především otisky končetin v měkkém podkladu a podle stop může zkušený člověk často velmi spolehlivě určit jejich původce. V případě ptáků je situace složitější. Kromě otisků končetin však ptáci zanechávají i řadu dalších pobytových znaků, často velmi specifických.
Peří jako klíč k určování
Druhové určení dobře umožňuje peří. Modrá pírka z křídel sojky či ocasní pera bažanta snadno rozezná i laik. U jiných už to jde obtížněji. Ptáci mají často na různých místech těla peří velmi odlišně zbarvené a když najdeme jen jedno pírko, může být velmi nesnadné ho správně zařadit.
Dalším pobytovým znakem je trus. Specifický je třeba u tetřeva hlušce a to jak díky rozměrům, tak složení (v zimě ho tvoří převážně zbytky jehličí). Právě u tetřeva jakožto velmi plachého a vzácného ptáka jsou pobytové znaky velmi důležité pro monitoring jeho populace, z trusu lze navíc získat i genetickou informaci. Tetřev se také dá celkem spolehlivě určit i podle otisků končetin.
Stříkance bílého trusu nás mohou upozornit na místo, kde sedává nějaký masožravý pták. Většinou tam nalezneme i černavé či šedavé plstnaté válečky nebo kuličky. Jedná se o vývržky, v nichž především masožraví ptáci vylučují nestrávené zbytky potravy jako peří, chlupy, kosti, drápy či krovky hmyzu. Ty se hromadí v žaludku a ptáci je po nějaké době vyvrhují zobákem. Vývržky jsou typické pro sovy a dravce, ale produkují je i krkavcovití, racci, volavky, ledňáčci, ťuhýci a další. Vývržky jsou důležité především pro zjištění přítomnosti sov, které mohou vzhledem k nočnímu způsobu života unikat pozornosti. Na rozdíl od vývržků dravců obsahují ty soví více kostí. Jednotlivé druhy lze s určitými překryvy určit na základě velikosti a tvaru vývržků.
Významným pobytovým znakem jsou též ptačí hnízda, neboť dokládají nejen přítomnost ptáka, ale minimálně pokus o rozmnožení. Některá hnízda jsou nezaměnitelná (např. hnízdo moudivláčka, mlynaříka či straky), u jiných bývá určení obtížnější. Velmi zajímavé je pozorovat listnaté dřeviny po opadu listí, kdy se objeví hnízda předtím dovedně skrytá. Z zvláštním typem hnízd jsou nory ledňáčků, vlh a břehulí budované především v písčitých stěnách. Častěji se můžeme setkat s hnízdními dutinami datlovitých.
Kromě dutin pro hnízdění, které se vyznačují pravidelným tvarem, hladkými okraji a zpravidla vyšším umístěním, vytvářejí datlovití ve stromech otvory též při dobývání potravy. Ty jsou často nepravidelného tvaru, různě hluboké a nalezneme je i u paty stromu. V případě, že je strom silně napadený hmyzem, mohou být otvory vytesané především datlem opravdu veliké. Strakapoudi rádi konzumují jádra ořechů a semínka šišek. Aby je lépe vydolovali, zakliňují ořechy a šišky do různých dutinek a prasklin v kůře, kde je pak můžeme nalézt. Na přítomnost datlovitých, především žlun, nás upozorní i rozhrabaná mraveniště. Ťuhýky zase prozradí hmyz či drobní obratlovci napíchnutí na trny a slouží jako zásobárna potravy.
Barva peří a její sporné interpretace
Barva - vždy jsou uvedeny všechny varianty barev, jak se mohou jevit v různých situacích. Může se trochu měnit u různých jedinců, v různých obdobích, v různém světle, různě ji mohou vnímat i jednotliví pozorovatelé. Proto např. jestliže se barva hlavy někdy jeví jako tmavohnědá, jindy (někomu jinému) spíš do šeda, a ještě jindy skoro černá, tak se pták zobrazí ať už zadáte barvu hlavy hnědou, šedou nebo černou. I když to někdy nemusí úplně korespondovat s naší titulní fotkou ptáka.
Postupným zadáváním určovacích znaků se filtr pro zadávání znaků automaticky zužuje a zobrazí jen ty další charakteristiky, které se v databázi opravdu v takové kombinaci nacházejí. Můžeme pracovat s cookies, abychom věděli, jak to na našem webu žije? Jedním ze základních znaků při určování ptáků je kromě jejich velikosti a tvaru těla také barva peří. I přesto, že většina našich ptáků je zbarvena poměrně nenápadně, můžeme v české kotlině najít také několik velmi pestře zbarvených druhů. V České republice žije šest druhů ptáků, které mají červené nebo oranžové bříško.
Ptáci se červeným bříškem v české přírodě
Červenka obecná je drobný pěvec z čeledi lejskovitých. Snadno ji poznáme pod červeno rezavé hlavičky a náprsenky. Jde o běžného ptáka, který žije parcích, v zahradách, ale také v lesích. Živí se zejména hmyzem a jinými bezobratlými. Na rozdíl od jiných drobných ptáků, hnízdí většinou na zemi nebo těsně nad ní.
Hýl obecný je pták z čeledi pěnkavovitých. Poznáme jej podle charakteristického zavalitého těla, tlustého zobáku a výrazně červeného až narůžovělého bříška. U nás je hojný. Obývá zejména listnaté a smíšené lesy, parky a zahrady, kde se živí semeny, pupeny a bobulemi. Hnízdo si staví většinou na jehličnatých stromech nebo v keřích.
Pěnkava obecná je drobný pěvec, který je známý svým pestrobarevným zbarvením. Samec má šedý týl hlavy, hnědočervený hřbet a červenou až růžovou spodní část těla. Pěnkava obecná je jeden z našich nejhojnějších drobných ptáků. Nejčastěji ji potkáme tam, kde je dostatek různých stromů a keřů. Živí se hlavně semeny a různými bobulemi, v zimě často navštěvuje také krmítka. Mláďata krmí nejčastěji hmyzem. Většinu roku žije samotářsky, pouze v době rozmnožování žije v páru.
Rehek zahradní je drobný pták z čeledi lejskovitých. Působí velmi neposedně. Je neustále v pohybu, podřepuje a třepe ocáskem. Dobře jej poznáme podle výrazné oranžově hnědé hrudi. Hlava je černá s bílým proužkem, záda a hřbet jsou modrošedé. U nás se vyskytuje po celém území, ale není příliš hojný. Můžeme jej potkat hlavně v listnatých lesích, na pasekách a v zahradách. Je hmyzožravý.
Brhlík lesní je drobný pták z čeledi brhlíkovitých. Jde o nezaměnitelný druh s velkou hlavou a dlouhým zobákem. Jeho bříško je oranžově hnědé, záda jsou šedá a přes oko se táhne černý proužek. Jde o běžného ptáka. Můžeme jej potkat v lese, na zahradě nebo také v parku ve městě. Brhlíci hledají svou potravu na kmenech stromů. Živí se různými druhy hmyzu, v zimě pak vyhledávají semena.
Dlask tlustozobý je náš největší pěnkavovitý pták. Nejlépe jej poznáme podle mohutného kuželovitého zobáku. Je pestře zbarvený. Barva peří je převážně rezavohnědá s černými detaily na hlavičce a modročernými křídly. Tito ptáci mají mohutný a silný zobák, který jim umožňuje louskat semena, kterými se živí. Silný zobák jim umožňuje konzumovat i velmi tvrdé plody a semena jako jsou např. Dlaskové obývají hlavně listnaté a smíšené lesy. V zimě se s nimi u nás nepotkáme, protože jsou tažní.
V ČR žije přes 400 druhů ptáků. Pokud rádi poznáváte různé druhy, mrkněte se také na naše další články: naučte se poznat všechny druhy sýkorek, které žijí v ČR, nebo se podívejte, jak od sebe snadno rozeznáte vránu, havrana a krkavce: havran vs. krkavec vs.
Praktické poznámky pro ornitology a chovatele
Pokud rádi určujete ptáky podle pozorovatelných znaků, je užitečné mít k dispozici určovací arch s častými druhy, který lze použít při sčítání a pozorování. Dobrým pomocníkem jsou příručky k určování ptáků a kvalitní dalekohled. Podle nosu poznáš kosa! Pokud během hodinek pozorujeme šoupálka (sp. šoupálek), je nejlepší zapsat jej jako šoupálek sp. a pokračovat ve filtrování dalších znaků.
- Všímejte si barvy peří, tvaru těla a velikosti jako hlavních identifikačních znaků.
- Všímejte si pobytových znaků: trus, vývržky, hnízda a otvory ve stromech.
- Když si nejste jisti, zapište “pták sp.” a pokračujte v určování s emailem a fotografiemi.

Křižovatky s předností v jízdě
Postupně a těmi nejčastějšími druhy - níže na stránce najdeme jejich seznam i tipy pro určování. Skvělou pomůckou je určovací arch s dvanácti nejběžnějšími návštěvníky krmítek, který navíc využijeme i při sčítání Ptačí hodinky. Podobně nám mohou pomoci s rozpoznáním šoupálka dlouhoprstého a krátkoprstého podle jejich zpěvu, který se objevuje až zjara. Navštíví-li nás šoupálek na krmítku, nejlepším řešením je zapsat jej jako šoupálek sp. (sp.).