Pro nedonošené: péče, rizika a podpora rodin

Počet předčasně narozených dětí se zvyšuje. Celosvětové statistiky uvádějí, že na svět přijde každé desáté miminko jako nedonošené. V České republice je to zhruba každé dvanácté, současně patří k zemím s nejnižší novorozeneckou úmrtností a většina dětí si s sebou do dalšího života nenese žádné zdravotní následky.

Definice a příčiny předčasného porodu

Za nedonošené označujeme děti narozené před ukončeným sedmatřicátým týdnem těhotenství. Faktorů vedoucích k předčasnému porodu se popisuje celá řada. Patří mezi ně socioekonomická situace těhotné (nízký či naopak vyšší věk, špatné sociální zázemí, podvýživa), zdravotní komplikace (interní onemocnění jako například cukrovka, vysoký krevní tlak, chudokrevnost), užívání návykových látek (alkohol, tabák, drogy) a fyzická či psychická zátěž těhotné.

Jako častá příčina se udává zánět či infekce (ať už celková infekce, či zánět v porodních cestách) a předčasný porod v předchozím těhotenství, stejně tak je zvýšené riziko po umělém oplodnění a u vícečetných těhotenství. V některých případech se k předčasnému vyvolání porodu či císařskému řezu přistupuje plánovaně, pokud by bylo ohroženo zdraví, či dokonce život těhotné nebo plodu.

Hranice životaschopnosti a přístup k resuscitaci

„Hranice životaschopnosti je u nás stanovena na 24. týden těhotenství. Například v Japonsku ale zachraňují i děti narozené ve 22. týdnu těhotenství. I velmi nezralé děti mohou být nakonec téměř bez následků.“

„Od hranice 24 plus nula každopádně poskytneme intenzivně-resuscitační péči, pod touto hranicí se ptáme rodičů, co chtějí, abychom dělali, jestli chtějí, abychom tu péči zahájili, nebo jestli chtějí, abychom se orientovali na komfortně-paliativní péči.“

Technologie a intenzivní péče v neonatologii

Lékařům se daří zachraňovat stále více nedonošených dětí. Velkým pomocníkem jsou pro lékaře a sestry na neonatologických odděleních i nejmodernější přístroje - od sofistikovaných inkubátorů, přes monitorovací systémy a přístroje na poskytování ventilační podpory až po počítačové sítě a možnost sběru dat.

Terapie, například s použitím plicní ventilace nebo oběhové podpory, je totiž velmi agresivní a invazivní a nezralé děti jsou příliš citlivými pacienty. Ne každý krok pro záchranu života má pouze pozitivní dopady. Přístroje a trubičky komplikují kontakt a zvyšují strach.

inkubátor a monitorovací přístroje na neonatologii

Psychologická zátěž rodičů a význam raného kontaktu

Předčasný porod a narození nezralého dítěte představuje obrovskou zátěž i pro rodiče. „Každá maminka si přeje mít zdravé dítě. Když se miminko narodí předčasně, je to šok pro celou rodinu,“ říká psycholožka Laura Janáčková z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„První, co je důležité, je máma. Je nutné vysvětlit jí, co se děje, jak je miminko veliké, jaké má šance a co všechno pro něj může udělat. Potom je na řadě i pohovor s tatínkem, který by měl být největší oporou mamince,“ dodává psycholožka.

Velké obavy se rodičů zmocní už při prvním pohledu na dítě v inkubátoru. „Málokdo si dovede představit, jak opravdu jsou ty dětičky maličké, a ke všemu mají spustu trubiček a přístrojů, které jsou větší než samotné miminko. A kůže a prostoru, kterého by se matka mohla dotknout, je opravdu maličko. Tím pádem nastartuje strašný strach a obavy, co bude dál,“ vysvětluje Janáčková a dodává, že i takto nezralé novorozeně vnímá už první kontakt a dotek rodičů a ten je proto v terapii velmi podstatný.

Nejčastější zdravotní komplikace u nedonošených

Nedonošená miminka jsou ohrožena celou řadou vážných komplikací - časté jsou infekce, dechové nebo srdečně-cévní potíže. Syndrom dechové tísně (RDS) postihuje v různě závažné formě většinu novorozenců cca do třicátého čtvrtého týdne těhotenství, může se ale rozvinout i u donošeného dítěte.

RDS je způsoben nedostatkem surfaktantu (látka vystýlající plicní sklípky zvyšující poddajnost plic) a malou výměnnou plochou sklípků. Vede k vyšší dechové práci a snížené výměně plynů v plicích. Snaha je o co nejšetrnější přístup, což umožňuje takzvaná CPAP - aplikace proudu vzduchu nosní maskou. Někdy ale je nutná intubace neboli zavedení rourky do průdušnice a připojení k ventilátoru.

V závažnějších případech je nutné léčebné podání surfaktantu, který se „nalije“ rourkou do plic, a to nejlépe co nejdříve po rozvoji příznaků. Původně závažná nezralost plicní tkáně v kombinaci s dechovou podporou (zejména dlouhodobá umělá ventilace) a eventuálním zánětem vede nezřídka k rozvoji bronchopulmonální dysplazie (BPD).

Projevuje se dechovou nestabilitou, zvýšením dechové práce, kolísáním okysličení krve, někdy obstrukčními poslechovými fenomény. Léčba je nesnadná, obvykle vyžaduje kombinaci více přístupů: omezení přísunu tekutin, zároveň ale dostatečnou dodávku energie, močopudné léky, inhalační léčbu včetně kortikoidů. V závažných případech se přistupuje též k podání celkových kortikoidů nitrožilně (byť jsou popisovány některé nežádoucí účinky, těžká forma BPD může dítě zatížit také dlouhodobými následky).

Dalším poměrně častým problémem jsou apnoické pauzy - stav bezdeší trvající déle než dvacet vteřin. Příčinou může být nedostatečná aktivita nezralého dechového centra nebo kolaps dýchacích cest, často se oba faktory kombinují.

Srdce, oběh a výživa

U některých nedonošených dětí může být snížená funkce srdeční pumpy vedoucí k hypotenzi (nízkému krevnímu tlaku) a nedostatečnému prokrvení orgánů. Někdy je k bližšímu hodnocení zapotřebí ultrazvukové vyšetření stavby a funkce srdce. Poměrně často u nedonošenců zjišťujeme otevřenou tepennou dučej (cévní spojka mezi plicním a celkovým oběhem, která je nezbytná v průběhu nitroděložního vývoje a krátce po porodu se uzavírá).

Relativně často se setkáváme s potížemi s krmením novorozence. Výživa by měla být zahájena co nejdříve, pokud možno v prvních hodinách života. Základem je výživa nitrožilní. Zároveň se začíná s krmením mateřským mlékem či mlezivem ideálně od vlastní matky. Při dobré toleranci se snažíme dávky mléka zvyšovat tak, aby pokud možno v řádu několika dnů nitrožilní výživa (a tedy i cévní vstup) nebyla zapotřebí.

Snaha je již od prvních hodin života zajistit dítěti dostatečný přísun všech základních živin a energie k pokrytí enormních potřeb rostoucího organismu. Nedonošenci ale často mívají potíže s udržením normální glykémie (krevního cukru), ať už ve smyslu její nízké hladiny (nemají prakticky žádné energetické zásoby, které si plod střádá až v poslední třetině těhotenství), či naopak vysoké hladiny (metabolismus někdy není schopen zpracovat i běžný přísun glukózy).

Trávicí a jaterní komplikace

V nejtěžších případech může dojít ke střevní perforaci (proděravění střeva), která vždy vyžaduje operační zásah chirurga. Ten odstraní postiženou část střeva a zdravé části na sebe napojí rovnou, někdy ale musí vyšít stomii (umělý střevní vývod), která se ponechává několik týdnů či dokonce měsíců, než se zanoří (části střeva se opět spojí).

Stejně jako naprostá většina orgánů i kostní dřeň je u předčasně narozeného dítěte funkčně nezralá. Po porodu dochází fyziologicky i u donošených zdravých novorozenců ke zvýšenému rozpadu červených krvinek - plod má vysoký počet krvinek vzhledem k trvale snížené dodávce kyslíku pupečníkem a navíc dochází k náhradě nezralých krvinek plodu za již „dospělý“ typ. Následkem pak je anémie (chudokrevnost), která nezřídka, zejména v případě klinických příznaků, vyžaduje léčbu.

Některé děti (zejména hypotrofické, to znamená s menší porodní hmotností, než odpovídá jejich gestačnímu věku, či děti s infekcí) mohou mít trombocytopenii - nízký počet krevních destiček, potřebných ke srážení krve. Při riziku krvácení je opět řešením transfuze destiček od dárce. Následkem snížené funkce jater pak mohou být koagulopatie (problémy se srážlivostí krve), které také dítě ohrožují vznikem závažného krvácení.

Neurologické komplikace a vývoj

Rozpadem červených krvinek z hemoglobinu vzniká bilirubin. Jeho nedostatečné odbourávání a střádání vede k rozvoji ikteru (žloutenky), která je u nedonošených dětí podstatně častější. Příliš vysoká hladina bilirubinu může vést k postižení mozku s dlouhodobými následky, proto je v indikovaných případech zahájena léčba. Obvykle vystačíme s fototerapií (léčba světlem, nejčastěji modrým či bílým), která urychluje přeměnu bilirubinu a usnadňuje jeho vyloučení z těla.

Nejlehčí formy (první stupeň) jsou pouze do bohatě prokrvené zárodečné tkáně a obvykle nemají následky. Může ale dojít ke krvácení přímo do mozkové tkáně (čtvrtý stupeň), kdy již je pravděpodobné dlouhodobé poškození neurologického vývoje. Krvácení může proniknout do komorového systému vyplněného mozkomíšním mokem, kde v některých případech sraženina zabrání přirozené cirkulaci moku. To vede k rozšíření komor a rozvoji hydrocefalu.

Zvýšený nitrolební tlak působí na okolní mozkovou tkáň a poškozuje ji. Je možno zkusit lumbální punkci (odpuštění z jednorázového vpichu do páteřního kanálu), protože rozšíření je někdy pouze přechodné. Obvykle je však nutné dlouhodobé řešení - v akutní fázi se zavádí zevní komorová drenáž či podkožní rezervoár (napíchnutelná komůrka v podkoží).

Dalším rizikem je hypoxicko-ischemické postižení (tedy špatné prokrvení mozkové tkáně a/nebo snížené množství kyslíku v krvi) při zhoršené funkci plic a krevního oběhu. Může vést k rozvoji periventrikulární leukomalacie (tvorba rozpadových dutin zejména v oblastech kolem komor, které jsou vzhledem ke sníženému cévnímu zásobení nejrizikovější). Namísto vzniku rozpadových cyst někdy dojde k hojení zaniklých mozkových buněk vazivovou tkání (jizvou), ale funkčně jsou následky podobné.

Tyto výpadky mozkové tkáně se mohou ve vývoji projevit jednou z forem dětské mozkové obrny. Cílená léčba není možná, snahou je následky takového poškození zmírnit časnou a intenzivní rehabilitací. Jakékoliv poškození mozku pak zvyšuje riziko novorozeneckých křečí či rozvoje epilepsie.

Sledování smyslového vývoje: zrak a sluch

Nedonošení novorozenci jsou také vystaveni riziku smyslového postižení. To se může týkat vývoje zraku, kdy podkladem je velmi nevyvinuté cévní zásobení sítnice, které po předčasném porodu probíhá za jiných podmínek než v děloze matky.

Zejámena výkyvy v dodávce kyslíku sítnici způsobené zhoršeným prokrvením či špatným sycením krve kyslíkem a zánětlivé procesy mohou vést k tomu, že se cévy nejprve zastaví a posléze naopak na podkladě zvýšené produkce růstových faktorů nekoordinovaně bují v mnohem větším rozsahu. Tento nekoordinovaný prudký růst může vést k narušení funkce sítnice, až k jejímu odchlípení od podkladu v různě velkém rozsahu.

Sledování vývoje sítnice je úkolem specializovaného očního lékaře, který klasifikuje ROP (Retinopathy Of Prematurity, retinopatie nedonošených) do stupňů 1-5 podle závažnosti a lokalizace odchylky. Výhodou je možnost v případě výraznější abnormity zakročit a předejít tak většímu postižení. Možností je operační zákrok (ošetření laserem či kryokoagulací neboli mražením), nověji se pak zkouší lokální aplikace blokátorů růstových faktorů.

Stejně tak může dojít k postižení sluchu, podkladem je obvykle narušení funkce vláskových buněk vnitřního ucha nezralostí, zejména však v kombinaci s toxicitou některých podávaných léků. K postižení ale může vést i poškození mozku (centrální hluchota).

Dlouhodobé následky a následná péče

Propuštěním z nemocnice ale náročná péče zdaleka nekončí. Mezi nejzávažnější patří narušení neurologického vývoje, ať už jeho složky pohybové (například rozvoj dětské mozkové obrny), nebo psychické a inteligenční (například poruchy učení, autismus). Poměrně častý je opožděný či snížený tělesný růst.

Původně výrazně nedonošené děti vyžadují kromě péče praktického pediatra také sledování specialisty, jako jsou dětský neurolog, oční lékař, pneumolog, velmi často je zapotřebí rehabilitační péče (známá je zejména Vojtova metoda), někdy také logoped. Problematika je dost specializovaná, a je proto snaha péči o tyto děti koordinovat v centrech komplexní či následné péče, která obvykle fungují v návaznosti na perinatologická centra.

Statistiky, úspěchy a rizika v ČR

V roce 2014 se v ČR narodilo 429 dětí s porodní hmotností pod 1000 g (0,4 % všech, před 10-15 lety to bylo 0,3 %). Dětí, které mají při porodu méně než dva tisíce pět set gramů, je už celkově osm procent. Úmrtnost dětí v této váhové kategorii se nyní pohybuje kolem 16 % (za posledních dvacet let pokles prakticky na čtvrtinu, nejčastější příčinou úmrtí je infekce, závažné krvácení do mozku či dechové selhání), bez závažného postižení přežije zhruba 60 % z nich.

Z pohledu systému zdravotní péče je významný také nárůst počtu dětí s porodní hmotností 1500-2499 gramů. Celkově se nyní rodí přes 8 % dětí pod 2500 g (za patnáct let vzestup z necelých 6 %). Úmrtnost se pohybuje od 15 promile (děti 1000-1499 gramů) po 1,3 promile (děti 2000-2500 g).

Je velikým úspěchem české medicíny, že se za poslední dvě desetiletí podařilo výrazně snížit úmrtnost nedonošených dětí, a to i ve skupině těch nejmenších. Stejně tak se snížila i morbidita (nemocnost), ale tento pokles se nyní zastavil. Lze předpokládat, že se již nebude posouvat hranice viability a ani úmrtnost se již příliš měnit nebude.

Prevence a předporodní intervence

Prevence předčasného porodu je nesnadná a vyplývá z předcházení výše uvedených stavů. V případě počínající děložní činnosti je někdy možné podáním léků porod zastavit či alespoň oddálit, což dává šanci na podání antibiotik matce a přípravu nezralých plic plodu podáním kortikoidů.

Příběh z praxe

Paní R. byla gynekologem odeslána do nemocnice ve dvacátém devátém týdnu těhotenství poté, co se na ultrazvuku objevil velký útvar v ústech plodu. Doplněná magnetická rezonance potvrdila, že se jedná o nádor vycházející patrně z oblasti jazyka. Nádor vyplňoval celou ústní dutinu a utlačoval dýchací i polykací cesty a navíc rychle rostl. Pak ještě navíc odtekla plodová voda.

Již předem bylo jasné, že dítě nebude moci dýchat a nebude ani možné ho zaintubovat (zavést rourku do dýchacích cest) kvůli překážejícímu nádoru. Malá Anička vážila necelých 1300 gramů a už od začátku jevila velkou snahu žít. Kontrolní magnetická rezonance upřesnila rozsah nádoru a po přípravě (dostala transfuzi krvinek, antibiotika) byl Aničce nádor operativně odstraněn.

Měla štěstí v neštěstí, protože nádor byl dobře ohraničený proti okolí, ale stejně bylo zapotřebí rozříznout dolní čelist, aby vůbec šel vyjmout. Operaci zvládla Anička dobře a za několik dnů si už dýchala sama s pomocí CPAP. Zároveň začala intenzivní rehabilitace, aby se naučila používat jazyk a žvýkací a polykací svaly, které byly dlouho utlačené nádorem. Kvůli refluxu taky potřebovala zahušťovat mléko. Postupně se ale pití z lahvičky zlepšilo a po čtrnácti týdnech si rodiče mohli Aničku odnést domů. Chodili ještě na rehabilitaci a opakované kontroly mnoha specialisty, kterých ale postupně ubývalo.

Nejmenší nedonošené děti. TADY UMÍ ZÁZRAKY!

Služby a podpora rodin

V České republice existuje od roku 1996 občanské sdružení Nedoklubko, jehož hlavním cílem je podporovat rodiny s předčasně narozenými dětmi. Jeho členy jsou především rodiče, kteří si zkušeností s nedonošeným miminkem prošli. Sdružení poskytuje potřebné informace, sociální poradenství a psychosociální podporu. Nedoklubko je rodičovská organizace, která podporuje rodiče po předčasném porodu. Spolupracuje s perinatologickými centry v ČR, je aktivním členem mezinárodní organizace EFCNI. Nedoklubko je tu pro všechny blízké předčasně narozených dětí.

V České republice byla v prosinci roku 2013 založena Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Více než 250 tisíc dětí podpořených částkou přesahující 300 milionů korun. Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny založily v prosinci roku 2013 Hana Píšová a Markéta Stránská poté, co Hanka sama předčasně přivedla na svět svoje dvojčata.

Nadace Křižovatka je mimovládní nezisková organizace. Díky dárcům a sponzorům pomáháme vybavit české nemocnice a porodnice monitorem dechu Babysense 2 Pro, který je registrovaný u Ministerstva zdravotnictví ČR jako zdravotnická pomůcka a prošel několikaletými klinickými testy.

Společnost pro ranou péči nabízí konzultace s odborníky rodinám s předčasně narozenými dětmi, či s dětmi se zdravotními problémy. Bezplatně nabízíme poradenství k psychomotorickému vývoji dítěte včetně praktické ukázky a instruktáže rodičů, naslouchání, provázení. Nezůstávejte na své starosti sami.

Praktické závěry pro rodiče

  • První kontakty rodičů s dítětem jsou důležité i přes technické komplikace - dotek i hlas matky či otce dítě vnímá.
  • Výživa a včasná podpora metabolických potřeb jsou klíčové - snaha o co nejdřívější zahájení výživy mateřským mlékem.
  • Sledování zraku a sluchu i neurologického vývoje po propuštění z nemocnice je nezbytné.
  • Zapojení specializovaných center a organizací (Nedoklubko, nadace, raná péče) výrazně usnadňuje rodinám péči a přístup k informacím.
Ukazatel Hodnota / Poznámka
Počet dětí pod 1000 g (2014) 429 (0,4 % všech narozených)
Podíl dětí pod 2500 g přes 8 %
Úmrtnost u <1000 g ~16 % (pokles za 20 let na čtvrtinu)
Přežití bez závažného postižení u <1000 g ~60 %

tags: #pro #nedonosene #petrvald