Nejméně jednou měsíčně mě kontaktuje další žena, které není psychicky dobře po umělém ukončení těhotenství. Pojďme o tom mluvit. Pojďme se zajímat o to, co se v psychice žen po potratu děje. Bez rychlého odsuzování, s odstupem od politických a světonázorových bojů o právo na potrat nebo na ochranu počatého života. Pojďme se na to podívat hlouběji a se soucitem.
Podněty z praxe a realita žen po potratu
Tento text je vlastně takový pomyslný krizově‑intervenční rozhovor se ženou, které je tak zle, že se odhodlá požádat o pomoc a mluvit o tom, co by ze svého života nejraději vygumovala. Nevím, jak vzácné nebo naopak časté psychické obtíže po potratu jsou - jistě takto netrpí všechny ženy. Ale ty, které trpí, si zaslouží pozornost. A raději zdůrazňuji: není to povídání pro ty ženy, které jsou po potratu v pohodě a spokojené. Jsem ráda, že to tak mají, a je to úplně v pořádku.
Nedávno jste podstoupila interrupci, umělé ukončení těhotenství. Čekala jste úlevu, až bude konečně po všem, místo toho je vám mizerně a těžko na duši. Najednou se nejde z ničeho radovat, přepadají vás záchvaty úzkosti, pláče nebo silného hněvu - ani nevíte na koho nebo na co. Býváte unavená, rozbolavělá a jakoby nemocná, i když vám fyzicky nic není. Vaše tělo se brání intimitě. Máte pocit selhání: osobního, mateřského, lidského… A možná (zcela překvapivě a iracionálně) toužíte po dítěti. Jak z toho ven?
Je mi moc líto, že jste nemohla těhotenství s radostí přijmout a místo toho jste se musela rozhodovat, co bude dál. Je mi moc líto, čím jste si prošla a procházíte. Vím, že ve chvíli, kdy to na vás dolehne, to může vypadat nekonečně, nenapravitelně špatně. Ale není to napořád - i z těch nejhorších životních otřesů je možné vyjít moudřejší a silnější.
Stává se to.Nejste jediná, která se takto rozhodovala a rozhodla. Umělé ukončení těhotenství v České republice ročně podstoupí kolem sedmnácti tisíc žen a z nich většina jsou obyčejné ženy - dospělé a zralé, mají vzdělání, práci, partnera, střechu nad hlavou, mnohdy i jedno nebo dvě děti. A nejste jediná (divná či neschopná), které nejde jen tak „zapomenout a jít dál“. Bohužel se o psychických a jiných než tělesných zdravotních obtíždích po potratu vůbec nemluví, neexistuje žádná statistika.
Ve své psychoterapeutické praxi jsem se setkala už s mnoha ženami, které měly po potratu vážné obtíže, ačkoli jejich tělo se zahojilo rychle a bez komplikací. Všechny byly jako vy překvapené: nikdo jim předem neřekl, co všechno tenhle (z lékařského pohledu celkem malý a bezpečný) zákrok znamená. Do hloubky ženského těla, psychiky, sebedůvěry, svědomí… duše.
Prošla jste životní křižovatkou. Je běžné a pochopitelné, že vám pár týdnů po potratu nebude psychicky moc dobře. Některé ženy zažijí krátký pocit úlevy, jiným ženám je už v nemocnici psychicky zle. Některé „fungují“ a vše rychle vypadá dobře, ale psychicky se sesypou po čase, někdy i po letech. To nemusí nutně znamenat, že jste se měla (nebo mohla) rozhodnout jinak. Je to především přirozený důsledek prožitých událostí: Šok z nečekaného těhotenství, Rozhodování. Několik dnů či týdnů vysilujícího váhání, zvažování pro a proti. A to samozřejmě za pochodu vedle běžných pracovních a osobních povinností a starostí.
Série lékařských vyšetření, rozhovorů, předávání zpráv a podepsání mnoha „papírů“ s právními důsledky. Operace v narkóze v nemocnici nebo několik silných dávek hormonů a několikadenní proces potrácení doma. Další vyšetření po zákroku, bolesti, krvácení a fyzická rekonvalescence. Vidíte to také? Teď už je to za vámi, ale potřebujete se z toho všeho fyzicky i psychicky „oklepat“, odpočinout si, nabrat nové síly. A také vyrovnat se s tím, co se stalo a co jste udělala. Aby to vše dávalo smysl a dalo se s tím žít co nejlépe dál.
Okolí si většinou myslí, že za pár dnů už budete OK. Možná i vy jste to čekala. Ale když se znovu podíváte na seznam, asi je vám jasné, že to tak rychle a snadno nepůjde.
První kroky po potratu: pečujte o sebe
Možná si říkáte, že to přece nic hrozného nebylo a nemáte důvod se litovat nebo se cítit špatně. Nebo si teď své rozhodnutí vyčítáte a máte pocit, že si zasloužíte, aby to bolelo. Chcete být silná a nejspíš byste na potrat ráda hlavně co nejrychleji zapomněla. Samy na sebe býváme mnohem přísnější a náročnější než na druhé. Znovu se podívejte na ten seznam. Co byste řekly nejmilejší kamarádce po tom, co by měla za sebou něco takového?
Představte si kamarádku, která je po operaci. I kdyby šlo jen o trhání zubů, určitě byste ji neposlala hned druhý den do práce nebo jí nehodila na krk domácnost. Potřebuje alespoň pár dnů v klidu, pohodě. Ticho, teplo, tekutiny… Kvalitní a vydatné jídlo, hodně spánku. „Hladit“ a konejšit tělo, žádné fyzické výkony. Zůstaňte alespoň měsíc nebo dva v režimu rekonvalescence. Dělejte co nejméně věcí, které vás zatěžují a vyčerpávají. Požádejte o pomoc s domácností, dovolte si vzít alespoň pár dnů neschopenku, pošlete děti na výlet s kamarády. A naopak si dopřejte více toho, co vás uklidňuje a dělá vám radost.
Těhotenství i potrat způsobuje dramatické změny hormonálních hladin v těle. Krvácení a bolesti většinou odezní během pár dnů, hormony se „usazují“ déle - spíše týdny. A rozkolísané hormony způsobují emoční labilitu a rozcitlivělost. Mějte se sebou trpělivost!
Potrat je ztráta. Ztráta těhotenství, dítěte. I když přišlo nečekaně, i když bylo ještě skoro neviditelné. Někdo by možná řekl „jen potencionální dítě“ - ale zejména pro ženu, která už děti má, je většinou těžké přesvědčit sebe samu, že to byl jen „shluk buněk“. Potrat je také často ztráta ideálů, představ o sobě - co zvládnu, unesu, čeho jsem schopná, ideálů o partnerovi, o světě. I když děti ještě nemáte a možná jste rozhodnutá nikdy je nemít, nebo někdy až za hodně dlouho, pravděpodobně jste neplánovala nemít děti tímto způsobem: interrupcí.
Podpora, tlumení dopadů a hledání pomoci
Rozlučte se. Loučení znamená uznání ztráty a jejího osobního významu a pomáhá pustit, co bylo (nebo mohlo být). Rozlučte se s dítětem. Můžete mu v myšlenkách nebo v dopisu vysvětlit, proč jste si ho nemohla nechat. Nebo udělejte nějaký malý symbolický rituál - zapalte svíčku, namalujte oblázek a položte ho pod strom… Každá ztráta bolí. I když třeba hlavou víte, že to bylo rozumné, nutné, jediné možné… I kdybyste třeba neměnila. Každá ztráta potřebuje odtruchlit a truchlení potřebuje dostatek času a prostoru. Nedá se přeskočit, obejít. Když se mu bráníme nebo si ho zakazujeme, spíš se komplikuje a trvá déle. Nebo se někde schová a přepadne nás později.
Najděte si čas a místo, kde můžete být jen sama se sebou a s tím, co prožíváte. Nechte plynout všechny emoce a pocity, které přijdou, nechte téct slzy… Velmi pomáhá vypsat pocity a myšlenky do deníku.
V některých případech se na potratech podílí i psychologické faktory. Naše týmy na klinikách se snaží najít tu nejvhodnější léčbu pro každý pár. V Česku jsou tisíce žen ročně, které stojí před rozhodnutím, jestli podstoupit potrat, nebo ne. Další tisíce žen potká ztráta těhotenství v jeho počátcích ze zcela přirozených příčin. Výsledkem je, že zhruba každé páté těhotenství končí už v prvním trimestru. Některé ženy tuto událost velmi těžce prožívají po duševní stránce.
Pro ženy, které cítí těžkosti po prodělaném potratu, jsme připravili sérii grafik s informacemi, které mohou pomoct. Popisujeme v nich, jak se žena po ztrátě těhotenství může cítit, co pro sebe může udělat, ale i způsoby, jak ji může podpořit její okolí, nebo vodítka pro partnera ve vztahu. Poradna Na počátku nabízí bezplatnou psychologickou pomoc ženám, které se potýkají s nejistotou, bolestí a těžkostmi po potratu. Prožít a zpracovat své emoce: Smutek, vztek, vina i úzkost jsou po potratu běžné pocity. Získat podporu a pochopení: Nebudete muset procházet touto těžkou zkušeností sama. Psycholožka Poradny Na počátku je k dispozici osobně, na telefonu i online. Neváhejte se na nás obrátit. Nemusíte na to být sama.
Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce). Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství. Jeden samovolný potrat do 12. týdnech těhotenství znamená určité doporučení. Bolesti v podbřišku a pánevní oblasti mohou být varovným signálem a je třeba vyhledat lékaře.
Interrupce - operační výkon, při němž dochází k přerušení těhotenství. Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, není tento zákrok hrazen pojišťovnou. Miniinterrupce je šetrnější způsob, provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne, respektive 8. týdne, podle toho, zda žena ještě nerodila. Klasická interrupce (kyretáž) probíhá od ukončeného 6. (8.) týdne do ukončeného 12. týdne.
U ukončení těhotenství z medicínských důvodů do 24. týdne jde o genetické či anatomické vady plodu. Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení bývá ultrazvuková a někdy vyžaduje další vyšetření; léčba může být operativní, často s odstraněním poškozeného úseku dělohy. Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku. Důsledky psychické zátěže bývají vysoce individuální a vyžadují citlivý přístup okolí.
Veřejná diskuze často opomíjí interupce. O interrupci neboli umělém přerušení těhotenství není černobílé téma a odráží se v něm odstíny lidských příběhů a emocí. Žena není robot naprogramovaný podle pravidel a má právo rozhodovat o svém těle, i když společnost může zasahovat různými postoji.
Podpora a praktické kroky pro bezpečnou cestu vpřed
Je důležité mluvit otevřeně, ale citlivě o potratu s dětmi v rodině. Vnímají mnohem víc, než si myslíme, a často poznají, že se něco děje. Pokud s nimi o problému nemluvíme, nezbyde jim než si vytvářet vlastní (často horší) scénáře. Ujistěte děti, že nejsou viníky a že je v pořádku ukázat své emoce. Zachovejte jejich místo v rodině a životní rytmus a umožněte jim hrát, smát se a být děti.
Odpovědnost za rozhodnutí a duální model truchlení ukazují, že vyrovnání se se ztrátou je proces. Ženy častěji volí „na ztrátu orientovaný“ styl a muži „na obnovu orientovaný“ styl, avšak obě cesty mohou vést k uzdravování jen při vzájemném pochopení a komunikaci. Otevřená komunikace a uznání rozdílů mohou být cestou, jak se znovu spojit a být si vzájemnou oporou i v této křehké fázi.
Pokud se objeví těžké psychické obtíže, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Poradny Na počátku nabízí bezplatnou psychologickou pomoc ženám po potratu - osobně, telefonicky i online. Není ostudné požádat o pomoc a mluvit s odborníkem o svých pocitech, nejde o slabost, ale o sílu zvládnout těžkou zkušenost.

Video o duševním zdraví 5: Zvládání rané ztráty těhotenství
Tabulka: Přehled základních typů potratů a jejich charakteristik
| Typ potratu | Charakteristika | Obvyklé období | Možnost finanční podpory |
|---|---|---|---|
| Samovolný potrat | Ztráta plodu, často genetické příčiny | Do 12. týdne | Obvykle není řešenÍm podpory |
| Miniinterrupce | Šetrnější odsátí, ambulantně | Do 6. týdne | Neproplácí pojišťovna |
| Klasická interrupce (kyretáž) | Rozšíření děložního čípku a seškrábání endometria | 6.-12. týden | Neproplácí pojišťovna |
| Ukončení z důvodu vady plodu | Genetická nebo anatomická vada plodu | Do 24. týdne | Provádí se v nemocnici |
Francouzská studie poukazuje na nedostatek komunikace mezi ženou, která potratila, a jejím okolím. Ženy se po potratu často cítí provinile a obviňují své tělo. Měli byste proto své partnerce vysvětlit, že potraty se dějí mnoha ženám, a že mají řešení. Z lékařského hlediska páru nic nebrání v tom, aby se po potratu začali znovu snažit. Na dobré věci si ale občas musíme trochu počkat.
V polském kontextu je interrupce stále problematické téma. Ciocia Czesia - Neziskový kolektiv - funguje již přes rok a poskytuje informace a psychickou podporu ženám. Do dvanáctého týdne hradí klinické zákroky v rámci možností a spolupracuje s nemocnicemi na potvrzení vad plodu v případech, kdy to je nutné pro poskytnutí zákroku.
Trauma znamená psychické „zranění“, které nebylo možné v danou chvíli dobře zpracovat. V některých případech může být tento prožitek tak silný, že je nutná odborná intervence. Někdy se k potratům váží i hlubší témata a otázky o smyslu života, které vyžadují citlivý a empatický přístup.