Placenta může v průběhu těhotenství i po porodu děťátka způsobit nejednu komplikaci. V tomto článku ti přiblížíme, co se děje, když lékaři mluví o placentě accreta, increta a percreta. Co se za těmito pojmy skrývá, jak se v praxi projevují a jakým způsobem mohou narušit třetí dobu porodní?
Co je placenta accreta, increta a percreta
Placenta accreta, increta, percreta jsou těhotenské komplikace.
Jde o nadměrné přirůstání placenty k děložní stěně, které znemožňuje porod placenty přirozenou cestou během třetí doby porodní. Placenta se totiž za běžných okolností vyloučí z těla ven několik (až desítek) minut po porodu děťátka. Napomáhají jí k tomu tzv. druhotné kontrakce, které ji z těla vypudí.
Placenta accreta - placenta je přirostlá k děloze, ale nepřerůstá až do svaloviny. U mírnějších forem lze provést manuální lýzu. Placenta increta - placenta přesahuje až ke svalovině dělohy. Placenta percreta - placenta zcela přesáhne svalovinu dělohy a může přerůst až k okolním orgánům, například k močovému měchýři nebo konečníku.
Stupně závažnosti a jejich praktické důsledky
- 0. stupeň - placenta adherens: většinou lze odloučit z dělohy pomocí manuální lýzy.
- 1. stupeň - placenta accreta: placenta je přirostlá k děloze, ale nepřerůstá do svaloviny. U mírnějších forem lze provést manuální lýzu.
- 2. stupeň - placenta increta: placenta přesahuje až ke svalovině dělohy.
- 3. stupeň - placenta percreta: placenta zcela prorůstá svalovinu dělohy a může dosahovat okolních orgánů (močový měchýř, střevo).
Diagnostika a proč bývá někdy opožděná
Diagnostika nadměrně přirostlé placenty je poměrně obtížná. S jistotou tento stav odhalí pouze magnetická rezonance (MR), avšak ta se v těhotenství běžně neprovádí. Lékař ji může doporučit, pokud má žena v minulém těhotenství podezření na adhesi placenty nebo pokud je riziko AIP vyšší. Ve většině případů se však toto stane až při vaginálním porodu.
Ultrazvukové vyšetření představuje nejspolehlivější dostupnou metodu v prenatální péči s citlivostí až kolem 91 % a specifitou kolem 96 % podle metaanalýz. Typickými nálezy bývají změny linie mezi dělohou a močovým měchýřem, intralakunární toky, „jezírka“ a hypervaskularizace rozhraní mezi serózou dělohy a močovým měchýřem. Volumové ultrazvukové zobrazení může odhalit klikaté cévy napříč placentou.
MRI má srovnatelnou informační hodnotu co do senzitivity (cca 94 %) ale nižší specificity (cca 84 %) a bývá doplňující, hlavně při nejasnostech na ultrazvuku nebo při podezření na invazi do okolních tkání. Před operací je důležité zajistit dostupnost krevních derivátů a mít připravený tým pro případ masivního krvácení.
Etiologie a rizikové faktory
Presné příčiny nejsou zcela jasné. Časté rizikové faktory zahrnují:
- přechozí operace na děloze (císařský řez, resekce, hysteroskopické zákroky apod.);
- těhotenství po potratech nebo záněty dělohy;
- multiparita (třetí a více porodů);
- vyšší věk matky.
Vzestup incidence placenty accreta/increta/percreta byl spojován zejména s vyšším počtem císařských řezů v minulosti.

Příznaky a průběh těhotenství
Těhotné s AIP bývají často beztrnázové, a problém se může objevit až při porodu. Placenta accreta percreta bývá spojená s větším rizikem krvácení během porodu a může vyžadovat kompenzační opatření až hysterektomii. Důležité je informovat pacienta o rizicích a plánovaných postupech.
Mezi obecné signály a situace spojené s rizikem invaze patří nízká poloha placenty, která zvyšuje riziko asociace s placenta praevia a potenciální potřebu císařského řezu s následnou hysterektomií.
Diagnostika a plánování léčby
Plánování porodu u podezření na AIP vyžaduje multidisciplinární přístup (porodník, neonatolog, anesteziolog, urolog, onkogynekolog a další). Ideální místem pro zvládnutí AIP je pracoviště s potřebným vybavením a zkušeným týmem.
V současnosti se doporučuje plánovaný císařský řez mezi 34. a 36. ukončeným týdnem. U asymptomatických těhotných po 34. týdnu s rizikem AIP se uvažuje o hospitalizaci, zvlášť pokud je riziko impaktního krvácení vysoké. Po porodu bývá důležité zvážit odstranění placenty a případně hysterektomii, zejména pokud jde o hlubokou invazi (increta nebo percreta).
Praktické postupy a operativní management
Pokud manuální lýza selže, provádí se císařský řez doprovázený chirurgickým odstraněním placenty. U hluboké invaze (increta, percreta) bývá nutná hysterektomie, často spolu s odstraněním dotčených orgánů a následnou radiologickou či endovaskulární intervencí k minimalizaci krvácení.
V některých centrech se používá kombinace operace s balonkovou okluzí vnitřních ilických arterií, která může snížit krevní ztrátu. Před výkonem radiologie a kardiointervencí je nutné zajistit připravenost krevních derivátů a možnou krevní transfuzi. U některých pacientek je možné zvolit konzervativní přístup s ponecháním placenty in situ, avšak tento postup je spojován s vysokým rizikem komplikací, včetně mortalit.
Multidisciplinární konsilium a koordinace mezi porodníkem, neonatologem, anesteziologem, urologem a dalšími odborníky výrazně zvyšují bezpečnost pacientky a snižují riziko komplikací. Při podezření na invazi placenty do močového měchýře se doporučuje cystoskopie a případně zavedení ureterálních stentů; u některých situací je vhodný i včasný záměrný zákrok cystotomie pro lepší vizualizaci a ochranu měchýře.

Postprodukční a následná péče
Po výkonu je důležité monitorovat pacientku kvůli riziku krvácení, koagulopatie či infekce. Pokud nedojde k krvácení, je možné pokračovat v normální pooperační péči, avšak s pečlivým dohledem. Při vyšetřeních a kontrole po šestinedělí se doporučuje hysteroskopická kontrola dutiny děložní a eventuální resekce zbytků trofoblastu.
U novorozenců je nutné sledovat možnou hypovolemii a anemii v důsledku matčiny krvácivosti. Antenatální podání kortikosteroidů se využívá v případě hrozby předčasného porodu, aby se podpořila zralost plic.
Statistiky a prognóza
Podle studií jsou placentární abnormality spojené s úmrtím matek a novorozenců. U hospitalizovaných s placentou accreta může dojít k rozsáhlé ztrátě krve, ARDS a dalším komplikacím. Nikdy však nelze zcela vyloučit riziko krvácení a nutnost hysterektomie, zejména při hluboké invazi.
Včasná diagnóza a správné plánování péče zvyšují šanci na záchranu života matky i dítěte a mohou umožnit i zachování dělohy při některých formách placenty accreta.