Každý rok se na světě uskuteční kolem sedmdesáti tří milionů potratů, uvedla Organizace spojených národů (WHO). To odpovídá přibližně 39 potratům na 1 000 žen globálně, míra zůstala relativně stabilní od roku 1990.
Hlavní trendy v legislativě a jejich dopady
Jak země rozšiřují možnosti přístupu k reprodukčním službám, kvalita a bezpečnost péče o potrat vzrůstají, stejně tak matriální přežití. Bezpečnost zákroků se však liší podle toho, zda je potrat obecně legální, či silně restriktivní.
- Mezi lety 1990-94 a 2015-19 poklesl průměrný počet potratů v zemích s obecně legálními potratovými zákony (bez Číny a Indie) o 43 %.
- Naopak v zemích s tvrdými restrikcemi se průměrný počet potratů zvýšil o přibližně 12 %.
- Přístup k bezpečné péči o potrat je u zemí s liberálními zákony významně lepší: téměř 90 % potratů je považováno za bezpečné, zatímco ve státech s úplným zákazem potratů jde zhruba jen o 25 %.
WHO uvádí, že zhruba 5-13 % mateřských úmrtí na světě je způsobeno komplikacemi z nebezpečných potratů, z velké většiny v rozvojových zemích.
Mezinárodní rámce a právo na přístup k bezpečnému potratu
Přístup k bezpečnému potratu byl uznán jako lidské právo v rámci mezinárodních rámců, včetně Komise pro lidská práva OSN a regionálních soudů v Evropě, Americe a Africe. V roce 1994 na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře se 179 vlád zavázalo k prevenci nebezpečných potratů. A v roce 2015 Agenda pro udržitelný rozvoj OSN rozšířila požadavek univerzálního přístupu k reprodukční zdravotní péči.
WHO v roce 1967 poprvé označila nebezpečné potraty za veřejně zdravotní problém a v roce 2003 vypracovala technické a politické pokyny, které zahrnují doporučení, aby státy přijaly zákony na ochranu zdraví žen. Podle UNFPA by řešení neřešené poptávky po plánovaném rodičovství významně snížilo mateřskou mortalitu a potraty v rozvojovém světě až o 70 %.
Jak si stojí USA po Dobbsovi?
Rozsudek Dobbs v červnu 2022 zrušil federální právo na potrat ve Spojených státech, čímž se proměnily podmínky v jednotlivých státech. Některé státy zavedly nebo posílily zákony umožňující zákaz či restrikce, jiné naopak vybudovaly mechanismy pro udržení přístupu. Nejcitovanější vývoj zahrnuje zákony vyžadující čekací doby, povinné poradenství a výhrady svědomí pro poskytovatele.
Jak vypadá situace v různých regionech světa
Celosvětově většina zemí umožňuje potrat za určitých okolností; zhruba dvacet dva států v současnosti plošně zakazuje potraty. Obecně platí, že:
- většina vyspělých zemí umožňuje potrat bez restrikcí, často do určitého gestativního období;
- kolem stovky států uplatňuje určitá omezení, typicky jen v omezených situacích (společenské důvody, zdravotní rizika, vady plodu);
- některé země (Malta, Polsko) mají velmi restriktivní rámce s častým veřejným a politickým zápasem o rozsah práv.
Evropská unie diskutuje o začlenění práva na interrupci do Listiny základních práv EU; španělské a francouzské návrhy postupně upevňují právo na interrupci a jeho ústavní ochranu. Francie v březnu 2024 schválila zakotvení práva na interrupci v ústavě; Španělsko hledá podobné kroky, ačkoli regionální vlády vybočují z praxe.
Níže uvedené příklady ukazují rozdíly mezi státy
Liberální přístup: Nizozemsko umožňuje potrat na žádost do 22-24 týdnů; Švédsko do 18 týdnů; Portugalsko do 10 týdnů; Dánsko do 18 týdnů; Finsko do 12 týdnů; Belgie a další severoevropské státy mají podobné standardy s různými drobnými administrativními překážkami.
Středoevropské a východoevropské země vykazují směs liberalizace a restrikcí. V Německu je potrat technicky trestný čin, ale není trestán do 12. týdne po povinném poradenství a tříměsíční čekací lhůtě; pozdější zákroky jsou povoleny za zdravotních indikací či po znásilnění. V Itálii je potrat formálně legální na žádost ženy do 90. dne, ale praxe ukazuje vysoký podíl výhrad svědomí (63-80 %), což komplikuje dostupnost.
Malta zcela kriminalizuje potraty s výjimkou, kdy ohrožuje život matky; Polsko má jedna z nejpřísnějších ustanovení po zákazu potratů pro vrozené vady plodu od roku 2021.
Přístup k interrupci mimo domovskou zemi
Exporting Abortion, mezinárodní investigativní projekt, mapuje, že tisíce Evropanek cestují za interrupcí do zahraničí kvůli legislativním omezením, byrokracii, kulturním a sociálním překážkám. Nejčastější destinace: Nizozemsko, Španělsko, Česká republika, Irsko a další. Důvody zahrnují jak vypršení zákonné lhůty, tak rozdílné právní rámce pro jednotlivé typy zákroků.

V některých zemích hraje roli výhrada svědomí, kdy lékaři odmítají provést zákrok. Případ České republiky ukazuje, že legislativní nejistota vzniká z faktu, že norma z roku 1986 nebyla připravena na členství v EU, a proto dává prostor různým výkladům.

Studie ukazují, že hlavními faktory cestování za potratu jsou: omezená dostupnost zákroku v domácí zemi, časová omezení, a rozdíly mezi současnými pravidly týkajícími se věku těhotenství a povolení. Přesto v některých zemích vzrůstají pokusy o posílení práv na interrupci, v jiných naopak restriktivnější legislativou.
Konkrétní příklady a důsledky provozu
Polsko, Malta a Maďarsko figurovaly mezi nejpřísnějšími režimy; Rumunsko a Chorvatsko mají své specifické nuance, ale obecně umožňují interrupci do určitého stadia za specifických důvodů.
V České republice se diskuse o přístupnosti potratů pro zahraniční pacientky z EU stále řeší: současná legislativa je liberální a umožňuje interrupce cizinkám za stejných podmínek jako domácím ženám, ale výklad může být komplikovaný kvůli předchozímu výkladu zákona z roku 1986.

Shrnutí hlavních poznatků
- Přístup k interrupcím se v Evropě i ve světě značně liší a je silně provázán s kulturními a náboženskými faktory.
- Zvyšující se liberalizace v mnoha zemích vede k vyšší bezpečnosti a snížení mateřských rizik.
- I když se celosvětově počet potratů nemění výrazně, rozdíly napříč regiony ukazují, že legislativní rámec hraje klíčovou roli v tom, zda jsou potraty prováděny bezpečně.