Vzpomínky na hračky z dětství v 70. letech 20. století mohou vyvolat nostalgii a zároveň nabídnout pohled na tehdejší realitu a dostupné materiály. Tyto hračky často odrážely dobu svého vzniku, od hadrových panenek po plastové figurky a plyšová zvířátka.
Příběhy z dětství: Hračky jako společníci
Jedna z vzpomínek popisuje hračky, se kterými si hrály dvě sestry v 70. letech minulého století. Mezi nimi vynikal hadrový panáček Chytrýsek s plastovou hlavou, červenou čepičkou a žlutou košilkou. Jeho vzhled, včetně houslového klíče na kalhotách, se stal předmětem dětské fantazie. Dírky v nose a uších panáčka sloužily k zasouvání zápalek, což dodávalo hračce specifický zvukový efekt. Děti si s panáčkem hrály a měly ho rády, navzdory jeho občasnému poškození.
Další oblíbenou hračkou byl plyšový zajíc. Některé fotografie z roku 1974 a 1977 zachycují velkého světle žlutého plyšového zajíce. Existují také informace z internetu, které naznačují, že tento typ zajíce mohl být modrý. Vedle něj byl často vyobrazen černoušek, kterého si rodiče koupili na prosbu dětí v hračkářství naproti jejich domu. Hračkářství bylo pro rodinu významným místem, jelikož bydlel přímo naproti němu. Černoušek, pojmenovaný Papučka, byl oblíbený pro své bačkory, přestože již možná moc nepískal.
Hračky na písek a zvířátka
V roce 1973 byly populární hračky na písek, včetně lopatičky, kbelíku, formiček ve tvaru rohlíčku, květinky, hvězdičky a srdíčka. Dále se používalo sítko, hrabičky a sada barevných misek s konvičkou z plastu. Zmíněn je také plechový pekáč po dědečkovi, který si do své smrti zachoval medvídka od svého otce, bývalého krejčího. Tyto hračky se postupně doplňovaly o další formičky, červené sítko a červený plastový vagón. Hraní na písku bylo zjevně velmi oblíbené, jak dokládá fakt, že si na něm jedna ze sester hrála ještě v sedmi letech.
Další oblíbenou hračkou byl žlutý plyšový lišák s plastovými fousky a velkým ocasem, který se stal oblíbenou barvou pro jednu ze sester. Její sestra měla červeného lišáka. Hračky byly často sdílené. Zajímavé je, že pro ně to nebyla liška, ale lišák.
Panenky a doplňky
V roce 1974 se objevily panenky. Jedna z nich, i když pochází z fotografického ateliéru, připomíná panenky, které měly sestry v tyrkysově modrých šatičkách a kojenecké čepičce s bílým lemováním. Děti si panenky často pojmenovávaly, ale tyto konkrétní ne. Měly i jiné mrkací panenky různých velikostí, tvarů a barev vlasů, s tehdy neobvyklými jmény jako Nela nebo Sabina. Sabina byla popisována jako prsatá panenka v červené zdobené košili, červených kalhotách a bílých plastových botičkách, podobná panence Barbie, která se v Československu neprodávala. Botičky pro panenky byly vzácností.
Kromě panenek měly děti k dispozici i dvě plastové postýlky: malou bílou, pravděpodobně nemocniční, a větší modrou, která se brzy polámala a byla opravena dědečkem. K dalším hračkám patřily poděděný nočníček, nádobíčko, nábyteček (dřevěný obývák a plastová kuchyňka) a dva hluboké kočárky s plastovou korbou - starší malý modrý a nový světle žlutý, který vypadal skoro jako opravdový.
Další ikonické hračky a sbírky
V roce 1975 se objevily další zajímavé hračky. Jednou z nich byl vytáčecí červený plastový telefon s chybějícím kolečkem. Dalším významným kouskem byl harmonikový kocour od světoznámé české designérky hraček Libuše Niklové. Tento kocour se stal ikonou.
V roce 1977 se objevuje Buratino, ruská verze Pinocchia z plastu, na kterou si maminka pamatuje ze školky. V roce 1978 je na velikonoční fotografii vidět malá nemrkací panenka s dlouhými rezavými vlasy a dírou v hlavě, a také milovaný medvěd Lízinka v dětském svetříku, který uměl bručet, když se zaklonil. Maminka s ním spala na palandě, což omezovalo její prostor.
Barevné fotografie tehdy nebyly běžné, ale tato byla pořízena příbuzným z USA, což bylo také neobvyklé vzhledem k omezenému kontaktu s tzv. kapitalistickými zeměmi. Tento příbuzný přivezl jako dárek panenku a panáčka Raggedy Ann a Andyho, které jeho matka šila na prodej. Děti byly nadšené, že konečně mají kluka. Teta také šila panáčky.
Kromě Lízinky si děti pojmenovaly své nezapomenutelné plyšové opičky Pigi a Judy. Judy byla menší s dlouhými světlými chlupy a dlouhým ocasem; časem přišla o oči, které jí dědeček vyrobil z látky a knoflíků, a také o končetiny, ale děti ji milovaly i tak. Pigi byla velká šimpanzice, která také skončila jako "invalidní" - ulomila se jí noha a seděla na knihovničce jako strážkyně pokoje.
Mezi další hračky patřily:
- Dřevěný navlékací panáček
- Plastová pyramida (kelímky)
- Plastová vkládací kostka
- Dřevěný tahací tučňák, který při jízdě hrál na zvonkohru
- Kačenka v kouli s vodou
- Plastové hračky do vany
- Dřevěné kostky
- Obrázkové kostky
- Hrající skříňka
- Vyšívání
- Loutkové divadlo
- Dřevěná garáž s roletami, dvěma auty a náklaďákem (po jejich tatínkovi)
- Dřevěný vlak s různobarevnými vagóny
- Funkční model parního stroje
- Ve školce pak více plastových hraček (kostky, vláčky), mozaiky a stavebnice.
Vzpomínka na tyto hračky slouží nejen jako radost pro vlastní děti, ale i jako památka na dětství a osobní svědectví o dívčím dětství v Československu v 70. letech 20. století.
Retro postýlky a nábytek
V kontextu vzpomínek na hračky se objevují i informace o retro postýlkách a nábytku, které mohou být spojeny s tématem dětských pokojů té doby. Zmíněna je praktická dřevěná postýlka pro dítě s nastavitelnou výškou, zdobená dřevěnými kroužky a charakteristickými nůžkami na hlavě a zádech, evokující provensálský styl. Některé nabídky se týkají renovovaných postýlek, kolébek, kovových postýlek z 50. let, kompletního nábytku do dětského pokoje (komoda s přebalovacím pultem, šatní skříň) a retro nemocničních postýlek pro panenky z 80. let.
Popisuje se také ocelová chromovaná konstrukce postýlky ze 60. let s pružnou drátěnkou a dřevěnou deskou hráškově zelené barvy. Zmínky o postýlkách z různých období, včetně těch cestovních, podtrhují trvalý zájem o retro dětský nábytek.
