Je zcela pochopitelné, že rodiče jsou nešťastní a cítí se bezmocní, když jejich dcera či syn trpí poruchou příjmu potravy, nebo pokud existuje byť jen podezření některou z těchto poruch.
Jako rodič, zákonný zástupce nebo jiný dospělý člověk, který je teenagerovi trpícímu poruchou příjmu potravy nejblíže, můžete významně přispět k tomu, aby postižený přijal nabídku odborné pomoci.
Diagnóza a léčba poruchy příjmu potravy (jak po stránce tělesné, tak duševní) patří do rukou lékaře.
Na léčbu poruch příjmu potravy se některé kliniky dokonce specializují.
Jako rodič můžete přispět k tomu, aby vaše dítě uznalo potřebu lékařské péče a podstoupilo léčbu.
Můžete jej na jeho cestě podporovat a přispět ke změně způsobů chování a faktorů, které s onemocněním přímo souvisejí.
Většina rodičů chce svému dítěti pomoci co možná nejvíce.
Potíže a problémy související s poruchou příjmu potravy lze ovšem překonat pouze s odbornou pomocí.
Rodiče nicméně mohou a měli by sledovat proces léčby a zůstat se svým dítětem v kontaktu.
Trvalý nebo i částečný rodičovský dohled mohou naopak působit kontraproduktivně.
Na vzniku a vývoji poruchy příjmu potravy se podílí řada různých faktorů.
Ačkoli širší rodina nebo samotný rodič většinou není důvodem vzniku tohoto onemocnění, rodiče často přisuzují vinu sami sobě a mají výčitky svědomí.
Do jisté míry jsou pochopitelné i různé emoce, jako je zejména zlost, vztek či smutek, ať už vůči sobě samému nebo ve vztahu k chování dítěte.
Pokud je toho na vás příliš, obraťte se na poradenské centrum, případně vyhledejte pomoc klinického psychologa či psychoterapeuta, který vám pomůže vaše emoce zvládat.
Porucha příjmu potravy totiž není zátěží pouze pro postiženého, ale i pro jeho rodinu, resp. nejbližší okolí.
Při léčbě poruch příjmu potravy však v každém případě hraje velmi významnou roli podpora ze strany rodičů.
Pouze spojenými silami je možné zvládnout celou situaci, resp. potíže z ní vyplývající.
Co byste měli vědět
O svých rozhodnutích dítě/adolescenta vždy informujte, a pokud možno nerozhodujte o všem sami, ale snažte se své dítě do rozhodování zapojit.
Ve většině případů je potřeba postiženého nejprve přesvědčit o tom, že je zapotřebí vyhledat pomoc lékaře.
Toho můžete zkusit dosáhnout například dosavadními způsoby: získejte vhled, teprve potom jednejte.
Porucha příjmu potravy v žádném případě není „normální fází puberty“, která sama od sebe zase odezní.
Smiřte se s tím, že se jedná o duševní onemocnění.
Obstarejte si informace. Poskytne vám je lékař nebo specializovaná poradna.
Spojte se a buďte dítěti oporou společně.
Vyrovnat se s touto situací je pro samotného člověka velmi obtížné.
V ideálním případě by dítě měli podporovat oba rodiče.
I v případě, že rodiče žijí odděleně, měli by hledat společnou cestu, pokusit se vyvarovat sporů a zaměřit svou pozornost na pomoc dítěti.
Někdy je nutné partnera upozornit velmi důrazně, že dítě potřebuje i jeho pomoc.
Neodbývejte dítě, když se s vámi snaží zapříst rozhovor.
V každodenním shonu není vždy snadné vycházet vstříc přáním ostatních.
Přesto se však snažte vyhradit si aspoň chvíli času a dát dítěti možnost vypovídat se - ať už v okamžicích, kdy se na to cítíte po stránce fyzické i duševní, nebo v předem dohodnutých časech.
Komunikujte s dítětem - bez výčitek a bez přehánění.
Najděte si klidnou chvilku a mluvte s dítětem o tom, co z jeho strany vnímáte, jak se cítíte, nebo třeba že vám změna jeho chování dělá starosti.
Mnozí rodiče se takového rozhovoru bojí a vyhýbají se mu.
Je však důležité dítěti dát najevo, že mu nabízíte pomoc, ačkoli vaše nabídka nejspíš nebude (alespoň zpočátku) přijata.
Během rozhovoru se snažte, aby se řeč netočila stále jen kolem postavy či hubnutí, a nenechte se vtáhnout do diskusí na tato témata.
Sdělte svému dítěti i to, že jste si třeba už o této problematice sháněli informace, třeba v poradně nebo u lékaře.
Neshánějte pomoc potají, za zády svého dítěte!
I v případě, že vaše dítě pomoc odmítá, má různé výmluvy nebo dokonce reaguje agresivně, se snažte působit klidným dojmem a pokračovat v rozhovoru, je-li to v dané situaci možné.
Přesvědčte dítě k návštěvě lékaře. Jako rodič máte za své dítě zodpovědnost.
Poruchy příjmu potravy mohou mít závažné následky.
V okamžiku, kdy je dítě připraveno podstoupit léčbu, byste jeho snahu měli podpořit.
O léčbu se zajímejte, ale nevměšujte se do ní. Nepokoušejte se z dítěte páčit informace o probíhající léčbě.
I když s tím nejspíš nebudete spokojeni, respektujte rozhodnutí svého dítěte (třeba i o přerušení léčby) a jeho soukromí.
Nepokoušejte se mít dítě neustále pod dozorem.
Zajděte do specializované poradny. Vezměte si tam letáky a jiné informační materiály a nechte je ležet doma, aby se do nich mohli podívat i ostatní členové domácnosti.
Postiženého nemůžete nutit, aby si šel nechat poradit.
Hrozby nejsou na místě a „přesvědovací pokusy“ často selhávají.
Existuje i možnost anonymního poradenství, což může být pro dítě přijatelnější, třeba i po telefonu.
Počítejte s tím, že nějakou dobu potrvá, než dítě samo dospěje k přesvědčení, že potřebuje radu, popř. že podstoupí léčbu.
Nezapomínejte ani na rodinu a sami na sebe.
Existuje řada osvědčených tipů a rad, které mohou zvládání celé situace usnadnit jak dětem, tak jejich rodičům či zákonným zástupcům.
Jsou to například tyto: obstarejte si pomoc sami pro sebe. Někdy je toho na člověka prostě moc, v takovém případě neváhejte sami vyhledat pomoc odborníka (klinický psycholog, psychoterapeut apod.).
Nezapomínejte na zbytek rodiny ani na svůj vlastní život. Porucha příjmu potravy je zátěží pro celou rodinu.
S obtížnou situací se musí vyrovnávat i sourozenci.
Často pomůže, když si s nimi otevřeně promluvíte o problémech, které vás tíží.
Vysvětlete jim, že je v pořádku vyjadřovat své pocity a potřeby a stanovovat si hranice.
A že rozumíte i jejich pocitu, že s postiženým se zachází jak „s malovaným vajíčkem“.
Setkávat se s přáteli, bavit se a žít svůj vlastní život je důležité pro všechny - pro děti, pro dospívající i pro rodiče.
I v tomto případě Vám mohou pomoci odborníci ve specializované poradně.
Nastavte pravidla a důsledně je dodržujte.
Pokud například vaše dítě trpí anorexií a situace je pro všechny členy domácnosti příliš stresující, můžete se domluvit, že budete jíst odděleně, aby se ostatní členové rodiny mohli najíst v relaxované a uvolněné atmosféře.
Lidé trpící anorexií mnohdy rádi vaří pro ostatní, avšak sami se s ostatními nenajedí.
Někdy může pomoci, když takovému člověku pobyt v kuchyni (resp. vaření pro ostatní) zakážete.
Rady hledejte na správných místech.
Výměna informací s přáteli nebo příbuznými může člověku někdy pomoci, často ho však může ještě více znejistit.
Nejúčinnější tipy a rady získáte ve specializovaných poradenských centrech.
Co dělat při sebevražedných myšlenkách?
U lidí trpících poruchami příjmu potravy se mohou vyskytovat i sebevražedné myšlenky.
Často jsou formulovány nepřímo, třeba ve smyslu: „Všechno je to k ničemu, já už dál nechci.“
Důležité: Toto skryté volání o pomoc nepřehlížejte a okamžitě jednejte.
Zavolejte pomoc, kontaktujte lékaře.
Diagnostika a epidemiologie
Poruchy příjmu potravy (PPP) představují závažné duševní a tělesné problémy, které postihují stále větší množství mladistvých.
Poruchy příjmu potravy se vyvinuly v komplexní fenomény, které ovlivňují nejen vztah k jídlu, ale i celkový pohled na sebe a vlastní tělo.
V médiích je nejčastěji diskutována souvislost poruch příjmu potravy s propagací extrémně štíhlého ideálu krásy.
Prevalence anorexia nervosa (AN), bulimia nervosa (BN) a psychogenního přejídání (PP) je 0,6, 1,0 a 2,8 % s rizikem několikanásobně vyšším u žen.
Medián vzniku onemocnění je 18-21 let. Děti do 12 let představují asi 5 % pacientů.
Až u 40 % pacientů s PPP bylo popsáno sebepoškozování, především u bulimických pacientek.
V naší populaci bylo prokázáno, že už ve 13 letech 35 % dívek a 13 % chlapců není spokojeno se svým tělem, 50 % dívek si přeje zhubnout, 40 % se vědomě omezuje v jídle a 4 % záměrně zvrací.
S nárůstem obezity u dětí vidíme daleko častěji poruchy příjmu potravy s premorbidní obezitou.
Pacienti většinou zprvu kontaktují praktického lékaře, pediatra, internistu, gastroenterologa, dermatologa, chirurga, neurologa, gynekologa, centrum aplikované reprodukce nebo stomatologa.
Nežádají přímo o pomoc s poruchou příjmu potravy.
Nejčastěji si stěžují na únavu, závratě, nedostatek energie, poruchy menstruačního cyklu, zvýšení nebo snížení váhy, obstipaci, meteorismus, abdominální bolesti, pálení žáhy, bolesti v krku, palpitace, polyurii, polydipsii a nespavost a patologické jídelní chování zatají.
Ani ve fyzikálním vyšetření nemusí být zpočátku patologický nález.
Proto je nutné na diagnózu myslet, zvláště u dospívajících a mladých žen v riziku (vrcholové sportovkyně, tanečnice, modelky, herečky a studentky těchto oborů), a cíleně se ptát na problematické jídelní chování.
Pacientku o onemocnění a jeho důsledcích informujeme, monitorujeme obtíže a při jejich přetrvávání a zhoršující se malnutrici zasíláme pacientku k psychiatrickému vyšetření.
Včasná detekce onemocnění a adekvátní léčba jsou pro průběh onemocnění zásadní.
Největší problém ale představuje skutečnost, že většina postižených a někdy i jejich rodiče zpočátku často adekvátní léčbu odmítají.
Postižení často vyhledávají různé alternativní přístupy.
Mají na lékaře nereálné požadavky, chtějí vyléčit, ale zachovat velmi nízkou hmotnost.
U dětí může být stanovení diagnózy složitější, nelze vždy použít kritéria pro dospělé.
Nedostatečná výživa se může projevit pouhou stagnací váhy v období růstu.
Děti si také častěji stěžují na somatické obtíže.
Při pozorování jídelního chování zjistíme, že jedí pomalu, obřadně, v jídle se „šťourají“ a mezi jídly „uždibují“.
Děti mohou být poruchou příjmu potravy postiženy celoživotně např. menším vzrůstem a infertilitou.
Dochází u nich rychleji ke ztrátě hmotnosti a dehydrataci, hypochlorémie a hypokalémie se projeví spavostí, svalovou slabostí, bradykardií, arytmií a může vést k zástavě srdce.
Puberta bývá opožděna, osteoporóza vznikne dříve, často již ve druhém roce onemocnění.
Klinické rozlišení a diagnostické kritérium
Tělesná váha udržovaná nejméně 15 % pod předpokládanou váhou je považována za významný marker; BMI 17,5 nebo méně bývá uvedeno jako kritérium u některých popisů.
Opoždění puberty a časný začátek před pubertou je také důsledkem onemocnění.
Po uzdravení dojde k dokončení puberty, ale menarché může být opožděna.
Rovnováha mezi léčbou a psychoterapií
Snahou zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla se může jednat o vyvolané zvracení, laxativa, hladovky a další kompulze, včetně diuretik.
Specifická psychopatologie se zakládá především na chorobných obavách z tloušťky.
Pacientka považuje za svou cílovou hmotnost hmotnost nižší, než je pro ni optimální či zdravá premorbidní váha.
Záchvaty přejídání se označují jako binge eating a bývají spojeny s obezitou a psychosociálními dopady.
Atypické formy mentální anorexie a mentální bulimie vykazují typický klinický obraz a léčba je stejná.
V primární péči se PPP vyskytují častěji a mohou být považovány za atypické, když pacientky některé symptomy tají.
S pacientkami se o symptomech nepřeme, abychom neprohloubili jejich odpor k léčbě.
Zvláště u mladých pacientů jsou důležité informace od rodiny.
Psychiatrické a psychologické vyšetření by mělo vést ke sdělení diagnózy, psychoedukaci, návrhu a motivaci k další léčbě.
Léčba poruch příjmu potravy je velmi náročná, práce s ambivalencí k léčbě vyžaduje značné dovednosti a trpělivost.
Zdůrazňujeme interdisciplinární spolupráci, zásadní je spolupráce s rodinou, ev. se školou, se sportovními trenéry.
Bez zlepšení motivace ke změně jídelního chování a úpravě hmotnosti zůstávají i vysoce sofistikované lékařské přístupy neúčinné a odborníci bezradní.
V prvním kontaktu s pacientem a jeho rodinou hraje zásadní roli pediatr nebo praktický lékař, zejména ve včasné diagnostice a psychoedukaci a při přetrvání problému v doporučení další vhodné odborné péče.
Nutriční terapeuti se stále více zapojují do léčby poruch příjmu potravy, většinou jsou členy terapeutického týmu.
Pro kvalitní spolupráci týmu je důležité jasné stanovení profesionálních kompetencí a dodržování jasných pravidel a hranic, protože porucha příjmu potravy může mít velmi manipulativní charakter.
K hospitalizaci na JIMP dochází u pacientek bez náhledu a motivace k léčbě až při vážném ohrožení somatického stavu: při hmotnosti pod 85 % standardní váhy, pulsu pod 40 tepů za minutu, TK pod 90/60 mmHg u dospělých a 80/50 mmHg u dětí, dehydrataci, hypotermii, hypokalémii, hypoglykémii, elektrolytické dysbalanci a hrozbě renálního, kardiálního nebo jaterního selhání.
Indikací k hospitalizaci dítěte je jednoznačně váhový úbytek více než 25 %, dehydratace, známky oběhového selhávání, přetrvávající zvracení, těžká deprese nebo suicidální chování.
Hospitalizace často vyžaduje výživu sondou a výživu parenterální.
Co nejdříve je třeba začít s částečným perorálním příjmem potravy.
Nežádoucím účinkem realimentace je refeeding syndrom, málo častý, ale život ohrožující.
Malnutrice vede k snížení zásoby intracelulárního fosfátu, při normální koncentraci v séru.
Náhlá realimentace karbohydráty, která zvýší sekreci insulinu a buněčný uptake fosfátů, vede k hypofosfatémii.
Klinické známky zahrnují rhabdomyolýzu, svalovou slabost, leukocytární změny, respirační, kardiální selhání, hypotenzi, srdeční arytmie, záchvaty, ataxii, encefalopatii, kóma i náhlou smrt.

Když pacienti zvládnou svou ambivalenci k onemocnění a k léčbě, většinou pomoc odborníka přijmou.
Postup léčby a psychoterapii následně vybíráme podle motivace (u mladších i spolupráce rodiny), fáze onemocnění a jeho trvání a změny, které je pacient aktuálně schopen.
Roli hraje i postoj a osobnost terapeuta a dostupnost jiné kvalifikované péče.
Ale v akutní fázi onemocnění je účinnost psychoterapie sporná, protože většinou pacientky mají problém koncentrovat se na psychoterapeutickou práci.
Z psychoterapeutických přístupů se nejčastěji používá KBT, která pomáhá změnit nežádoucí jídelní chování.
Interpersonální psychoterapie se zaměřuje na vztahové problémy.
Psychodynamická psychoterapie vyžaduje modifikovaný přístup se znalostí specifických symptomů poruch příjmu potravy.
Pro dospívající s diagnózou AN evropské standardy léčby doporučují především rodinnou terapii.
Nový přístup pro adolescentní pacientky a jejich rodiny přináší „vícerodinné programy“, intenzivní psychoterapeutické programy pro skupinu čtyř až šesti rodin.

Intenzivnější práci s rodinami podporuje trend psychoedukace a podpory pečujících osob.
Do nových forem prevence a léčby jsou zapojovány nové technologie: zasílání podpůrných SMS, internetové poradenství, psychoterapie formou chatu a kluby pro rodiče.
Z internetu mohou rodiny získat základní informace o somatických i psychických následcích onemocnění, normálních stravovacích návycích a hmotnosti, o nevhodných dietních a purgativních metodách.
Psychoedukace dostupná na internetu přináší jídelníčky a kontakty na odborníky.
Stručný úvod do partnerství veřejného a soukromého sektoru
V posledních letech se rozvíjejí nové koncepty terapie; PPP zahrnuje také antidepresiva i další léky, avšak žádná látka není jednoznačně účinná bez rizik.
Účinek antidepresiv byl popsán v prevenci relapsu u AN a ve snížení frekvence záchvatů u BN, ale rizika vzbuzují zvláště u malnutrice.
Pacient ve virtuálním prostředí plní úkoly, které mu následně umožní poučit se z důsledků jeho chování.
Tedy například co se stane s postavou pacienta, pokud bude jíst více, či méně.
Pacientovi je umožněno srovnání skutečného tvaru těla s avatarem vytvořeným s využitím jeho vnímání těla.