Poruchy děložní kontrakce a III. doby porodní představují komplikace, které mohou nastat po porodu plodu. Po porodu následuje proces zvaný retrakce dělohy, který probíhá v celé děloze kromě místa, kde je umístěna placenta. Po určité době nastává kontrakce, která placentu odloučí a ta se vyloučí z porodních cest.
Tento mechanismus je důležité ničím nenarušovat, například masáží dělohy nebo tahem za pupečník. Medikamentózní zásahem do odlučování placenty lze zkrátit prodlevu mezi retrakcí dělohy a kontrakcí a snížit tak krevní ztrátu.
Poruchy odlučování placenty
Poruchy odlučování placenty se projevují jako kontrakce, které jsou sice vydatné, ale nemohou placentu zcela odloučit. Tyto jevy mohou nastat po:
- náročném a dlouhém porodu,
- děložní hypotonii,
- přítomnosti děložních myomů.
Kromě těchto jevů může dojít i k poruše inzerce placenty. To znamená, že placenta inzeruje v místech, kde byla decidualizace nedostatečná, například v dolním děložním segmentu. Tyto situace mohou častěji nastat po předchozích operacích na děloze, kdy placenta následně prorůstá do děložní stěny.
Vedení III. doby porodní
Vedení III. doby porodní je považováno za adekvátní, pokud žena nekrvácí a nebyly podány žádné medikamenty. V takovém případě lze na porod placenty vyčkávat až hodinu. S podáním medikamentů by tato doba neměla překročit 30 minut.
Pokud ani po této době nedojde k odloučení placenty, přechází se k postupu manuální lýzy. Manuální lýzu však neprovádíme u placenty accrety, increty a percrety; v jejich případě je nutná hysterektomie.
Po každém porodu je nezbytné pečlivě zkontrolovat, zda byla placenta porodena celá i se všemi porodními obaly. Pokud by zůstala část placenty v děloze, došlo by k poruše děložní retrakce a rodička by byla ohrožena rozsáhlým krvácením. Proto je nutné krvácení po porodu pečlivě kontrolovat a včas zasáhnout.
Děložní atonie a poporodní krvácení
Po porodu je rodička nejvíce ohrožena velkým krvácením z důvodu nedostatečné retrakce dělohy a nadměrného krvácení. Děložní atonie je závažný stav, který, pokud není včas zachycen, může vést až k rozvoji hypovolemického šoku a diseminované intravaskulární koagulaci.
První pomocí při této situaci je jemná děložní masáž, která vyvolá kontrakci, nebo uchopení dělohy do dlaně a překlopení směrem ke sponě. Díky překlopení dojde ke stisknutí cév vedoucích krev k děloze a krvácení se tímto manévrem zmírní. Následně se aplikují intravenózně v infuzi uterotonika (např. oxytocin). Samozřejmě je nutné zkontrolovat úplné vyloučení placenty, nejčastěji pomocí ultrazvukového vyšetření.
Poslíčci a skutečné porodní kontrakce
V posledních týdnech těhotenství se mohou objevit stahy dělohy, které připomínají kontrakce. Tyto poslíčci (Braxtonovy-Hicksovy kontrakce) často budoucí maminku vyděsí tak, že zbytečně vyrazí do porodnice. Na rozdíl od skutečných porodních děložních stahů nemají se samotným porodem souvislost, ale děloha se jimi na porod připravuje, natahuje se a stahuje, krček dělohy se změkčuje a rozšiřuje.
Poslíčci obvykle netrvají dlouho, nejsou příliš bolestiví a přicházejí nepravidelně. Skutečné porodní kontrakce jsou především pravidelné, jejich síla a frekvence postupně roste a způsobují dilataci děložního čípku.
Rozpoznání skutečných kontrakcí
Zda se jedná o poslíčky, lze zjistit změnou činnosti, po které by měla následovat úleva. Doporučuje se například teplá koupel (pozor na teplotu vody). Pokud stahy přestanou, nejedná se o skutečné porodní kontrakce.
K dalším příznakům poslíčků patří ztuhnutí nebo tvrdnutí břicha, nepříjemný pocit v podbřišku nebo okolo beder, který připomíná mačkání či stahování břicha. Poslíčci se často vyskytují při zvýšené námaze, proto je vhodné se zklidnit, sednout si nebo lehnout.
Pokud se kontrakce objevují často a trvají déle, je vhodné navštívit gynekologa. Pokud kontrakce přicházejí rychle za sebou (např. po 10 minutách nebo po 5 minutách), jsou silné nebo jsou doprovázeny krvácením, bude nutné odborné vyšetření.
Přes noc v nemocnici, falešný poplach k porodu.
Porodnické operace a komplikace
V případě, že není možný spontánní porod nebo je ohrožen život či zdraví matky či dítěte, je nutné přistoupit k operačnímu řešení porodu. Nejčastější porodnickou operací je císařský řez.
Mezi další operační metody patří porodnické kleště a vakuumextrakce. Indikace k císařskému řezu zahrnují například nepoměr mezi velikostí dítěte a pánve matky, překážky v porodních cestách (nádory, zúžení hrdla dělohy, křečové žíly), stavy po operacích dělohy, patologické uložení placenty (placenta praevia) nebo předčasné odlučování placenty.
Nejčastější indikací v zájmu plodu je akutní a chronická tíseň plodu (nedostatek kyslíku). Rozhodování o operační indikaci zahrnuje také předčasný porod, věk těhotné, předchozí neúspěšná těhotenství a psychická onemocnění.
Šestinedělí a poporodní komplikace
Po porodu nastává šestinedělí (puerperium), období, kdy se tělo vrací do stavu před otěhotněním. V tomto období se mohou objevit komplikace, které mění fyziologické šestinedělí na patologické.
Mezi možné komplikace patří:
- Poruchy zavinování dělohy: Pokud se děloha nezavinujepřiměřenou rychlostí, hrozí zvýšené krvácení. Pro podporu retrakce dělohy se aplikují uterotonika.
- Rezidua placenty v děloze: Mohou bránit správnému zavinování dělohy.
- Lochiometra: Předčasné uzavření děložního hrdla, které brání odtoku lochií a zavinování dělohy.
- Poruchy vyprazdňování močového měchýře: Otok močové trubice může bránit vyprazdňování močového měchýře a tím i správnému zavinování dělohy.
- Poporodní krvácení: Nejnebezpečnější formou je diseminovaná intravaskulární koagulace. Nejčastějšími příčinami v časném šestinedělí jsou poruchy retrakce a kontrakce dělohy, placentární rezidua, špatné ošetření porodního poranění nebo hemokoagulační poruchy.
- Infekce: Puerperální infekce, jako je endometritida (zánět děložní sliznice), mohou vést k závažným komplikacím.
- Psychické problémy: Poporodní blues, deprese nebo psychóza.
V poporodním období se mohou vyskytnout i další problémy, jako jsou otoky, bolesti hlavy (postpunkční cefalea), problémy s laktací či záněty prsů (mastitida).