Porodní poranění: klasifikace, anatomie a terapie

Trauma novorozence může nastat během gravidity, během porodu, v postnatálním období nebo v souvislosti s iatrogenním postižením.

Po vaginálním porodu může dojít k určitému poranění měkkých tkání rodidel, zvláště pokud žena rodí poprvé.

Nejčastěji se jedná o drobné oděrky a praskliny na poševní sliznici.

Za určitých okolností je při porodu třeba (po zdůvodnění a se souhlasem ženy) provést tzv. epiziotomii (nástřih hráze).

Aby bylo možné porodní poranění minimalizovat, je možné tkáň hráze předem, již během posledních týdnů těhotenství, připravovat.

Lze provádět preventivní masáž hráze za pomocí prstů a vhodného masážního oleje či lubrikačního gelu na vodní bázi anebo je možné využít cvičební pomůcku např. Aniball.

Pružnost měkké tkáně rodidel je možné podpořit včasnou péčí o jizvu po předchozím poranění a sanací poševního prostředí v případě opakovaných výtoků z pochvy, cvičením svalů pánevního dna, homeopatickými léky či bylinnou napářkou.

Po porodu je třeba zjistit, zda nedošlo k výše uvedeným poraněním a v případě jejich přítomnosti je adekvátně ošetřit.

Vyšetření se provádí pomocí gynekologických zrcadel (stejně jako běžné gynekologické vyšetření).

Drobnější poranění se ošetří hojivým zásypem, poranění většího rozsahu (praskliny a nástřih) je třeba zašít.

Ošetření provede buď Vaše porodní asistentka nebo lékař, vždy v lokální anestezii.

Pro lepší komfort, úlevu od bolesti a strachu z ošetření vám můžeme nabídnout využití Entonoxu tzv.

Ve většině případů se poraněná oblast hojí bez problémů.

Avšak v případě, že se poporodní poranění správně neošetřuje, může dojít ke zjizvení nebo deformování zhojeného poporodního poranění.

Proto doporučujeme cílenou předporodní přípravu a důslednou péči v poporodním období.

Při hlubokém příčném stavu, kdy hlavička nerotuje a zůstává fixována příčně na pánevním dně, dochází ke stlačení tkání (poševní stěny, uretry nebo močového měchýře) mezi hlavičkou a sponou.

Následkem vznikají nekrózy a po jejich rozpadu mohou vzniknout píštěle.

Téměř při každém porodu dochází k drobným poraněním děložního hrdla, která vedou ke změně jeho tvaru na cylindrický se štěrbinovitou zevní brankou.

Závažnější jsou ruptury zasahující po celé délce děložního hrdla až k poševní klenbě.

Častěji vznikají u žen po předchozích výkonech na děložním hrdle, například po konizaci nebo cerkláži.

Klinicky se projevují výrazným krvácením z větví uterinní arterie probíhajících v oblasti hrdla.

Nedostatečně ošetřené poranění může vést k jizvení, deformaci děložního hrdla a následně k jeho inkompetenci v dalším těhotenství.

Ruptury poševní klenby jsou nepříjemné a často přehlížené.

Při nedostatečném ošetření může krev pronikat do parakolpia, kde se hromadí, a následně se šířit do parametrií až retroperitoneálně.

Bandlova rýha stoupá směrem k pupku.

Dolní děložní segment je čím dál více bolestivý, ligamenta terezie jsou dobře hmatná, napjatá a bolestivá.

Stálé ztenčování dolního děložního segmentu vede až k výrazné velice bolestivé kontrakci a náhle veškeré bolesti ustanou.

Během chvíle se objeví příznaky hemoragického a peritoneálního šoku.

Palpačně můžeme nahmatat plod pod břišní stěnou.

Trpí asfyxií a umírá krátce po ruptuře.

Ruptuře musíme předcházet ihned na počátku porodu.

Pokud zjistíme počátky ruptury, porod ihned přerušíme podáním tokolytik a těhotenství ukončíme císařským řezem.

U proběhlé ruptury provádíme ihned laparotomii, abychom zastavili krvácení z porušených cév.

Klasifikace a diagnostika porodních poranění

Poranění vyššího stupně se ošetřují v celkové anestezii na operačním sále, nejčastěji pomocí overlap techniky.

Při ní jsou okraje poraněného svěrače vypreparovány a uvolněny tak, aby mohly být následně přeloženy přes sebe.

Nezbytné je profylaktické podání antibiotik peroperačně.

Ošetření by měl provádět lékař se zkušeností se suturou análního sfinkteru. Pokud to není možné, lze provést pouze provizorní suturu ke stavění krvácení.

Definitivní ošetření by pak mělo následovat do 24 hodin.

Základem diagnostiky porodních poranění 3. a 4. stupně je bidigitální vyšetření celistvosti análního kanálu.

Při vyšetření zavádí vyšetřující ukazovák do rekta, zatímco palec zůstává na perineu.

Nepoznané poranění sliznice svěrače nebo jeho špatné hojení může zapříčinit vznik rektovaginální píštěle.

Typy a dopady poškození

Poranění vyššího stupně se odehrávají často v souvislosti s porodem a vyžadují kvalifikovanou chirurgickou péči.

Ruptury dělohy představují závažný rizikový scénář a patří mezi nejčastější příčiny úmrtí spojených s těhotenstvím a porodem.

Děložní rupturou rozumíme porušení celistvosti děložní stěny i perforaci děložní stěny nástrojem.

Vznik patrné hranice mezi dolním děložním segmentem a děložním tělem - Bandlova rýha.

Dolní děložní segment je čím dál více bolestivý, ligamenta terezie jsou dobře hmatná, napjatá a bolestivá.

Při porodu může dojít k poranění m. puborectalis, který je součástí komplexu svalů tvořících m. levator ani.

Puborektální sval vytváří genitální hiatus, který se během porodu může fyziologicky rozšířit přibližně o 30 %.

Při nadměrném přetížení však může dojít k jeho natržení až kompletní avulzi od úponu.

Ruptury hráze jsou nejčastějším typem porodního poranění.

Prevence, léčba a následná péče

  • Pro lepší komfort poraněné oblasti a prevenci infekce se používají hojivé zásypy a lokální ošetření.
  • Ošetření poranění většího rozsahu vyžaduje suturu a oftalmologickou spolupráci u složitějších stavů.
  • Včasná péče o jizvu a sanace poševního prostředí pomáhají udržet pružnost měkké tkáně.
  • Poškozené poranění vyžaduje v některých případech kombinaci konzervativní a chirurgické léčby.
Infografika znázornující anatomii perineu a typy porodních poranění

Většinou se poraněná oblast hojí bez problémů.

Nepříjemné a často přehlížené jsou trhliny poševní klenby.

Při nedostatečném ošetření může krev pronikat do parakolpia, kde se hromadí, a následně se šířit do parametrií až retroperitoneálně.

tags: #porodni #poraneni #klasifikace #anatomie