Nejstarší ženské povolání bylo porodní babictví. Porod byl brán jako normální součást života ženy, a proto se porodnictví věnovaly od pravěku zkušené ženy, tzv. porodní báby. Ty se dostaly od dob Josefa II. (2. polovina 18. století) pod státní kontrolu, musely chodit na školení a skládat zkoušky. Vždyť ještě v 18. století končil každý 77. porod smrtí rodičky a o novorozenecké úmrtnosti z tehdejší doby neexistují věrohodná data. Na počátku 19. století začínají porody probíhat také v ústavech pod dozorem a za vedení lékařů. Mateřská úmrtnost při nich však byla zpočátku větší než při porodech v domácnosti.
Až díky I. P. Semmelweisovi, kterého napadlo, že se k rodičkám dostávají „mrtvolné částky“ z pitev, se začalo v r. 1847 užívat k dezinfekci rukou mytí v chlorovém vápně. Zásluhou tohoto opatření klesla úmrtnost matek v ústavech z 18% na 1%! Vědeckou mikrobiologii, která začala postupně objasňovat působení mikroorganismů na lidský organismus, založil geniální chemik Louis Pasteur (1822-1895), bakteriologii aplikovanou v medicíně rozvíjel německý lékař Robert Koch (1834-1910). Začala éra dezinfekce a sterilizace nástrojů a prádla - spolu s dalšími pokroky v medicíně to vedlo ke stále bezpečnějším porodům.
Ve 20. století bylo porodnictví u nás již na velmi dobré úrovni. Prudký rozvoj vědy - chemie, fyziky, bakteriologie, techniky, farmakologie a po 2. světové válce vznik nového oboru - anesteziologie, to vše vedlo k bouřlivému rozvoji porodnictví a k snižování mateřské i novorozenecké úmrtnosti.
Průnik postmoderního myšlení do porodnictví
Po svých letitých zkušenostech nemám pochopení pro stoupenkyně tzv. přírodních porodů bez přítomnosti lékaře, v domácnosti. I matka, u které proběhlo těhotenství naprosto fyziologicky, tedy bezproblémově, se může během porodu nebo bezprostředně po něm dostat do stavu ohrožujícího život její i dítěte. Rozhodují minuty, ve kterých jim může dobře vybavené porodnické oddělení zachránit život. Zažila jsem to mnohokrát a nemíním vás děsit podrobnostmi. Ale věřte mi!
Proč ale chtějí ženy rodit doma a ne v ústavu? Nemůžeme za to my porodníci sami? Asi ano. Selháváme v chování. Vzpomínám si na jedny inteligentní manžele, kteří vyžadovali za hluboké totality přítomnost otce na porodním sále. Tehdy něco neslýchaného! Ona totiž přítomnost otce vyžaduje i patřičné vstřícné a ohleduplné chování personálu. A to opravdu nebývalo v minulosti pravidlem.
Proč již za komunistů vyžadovaly mnohé rodičky u porodu přítomnost „svého“ lékaře, kterému důvěřovaly a který k nim byl laskavý? Myslím, že se již mnohé změnilo k lepšímu. Přítomnost otce u porodu je již bezproblémová, návštěvy, které za komunistů pokřikovaly pod okny porodnice na maminky v okněh, jsou již minulostí, rodička si může vybrat způsob porodu, zda chce či nechce klysma, mizí společné záchody pro 30 rodiček, pokoje mají většinou nadstandardní vybavení a maminky mohou mít novorozence u sebe na pokoji.
Tak bych si jen přála, aby do dnešních krásně a moderně vybavených porodnic přicházely zodpovědné maminky a setkávaly se s profesionálním, slušným a lidským přístupem porodníků, porodních asistentek a všeho personálu.
Historie babictví a porodnictví v českých zemích
Historie babictví a porodní asistence ve světě je popsána v souvislostech dějin evropských; počátek vědeckého porodnictví zahrnuje 18. století. Oproti Francii, Anglii či Holandsku se v Čechách moderní poznatky aplikuji se značným zpožděním. Velký vliv na posun měly císařovny Marie Terezie a Josef II. a organizace lékařské péče v Rakouském císařství. K významným učebnicím patřila Einleitung in eine wahre und gegründete Hebammenkunst (Crantz), Lehrbuch der Hebammenkunst (Steidel), Umění babické (Rubeška) a Teoretische Anleitung zur Geburtshülfe (Stein). Univerzita v Praze postupně rozvíjela pražskou porodnickou školu, která ovlivnila praxi i v dalších létech.
V druhé polovině 19. století bylo nutné mít kvalifikované porodní báby a regulační mechanismy ministerstev pro vnitřní záležitosti a vyučování. Do roku 1826 a následně 1867 v Rakousku-Uhersku se postupně zvyšovala kvalifikace porodu, a to i díky učebnicím a postupům, které popisují standardy pro praxi.
Co je dnešní normální porod a jak k němu přistupovat
Definice normálního porodu vyžaduje zohlednění rizik těhotenství a průběhu I. a II. doby porodní. Predikce rizika není 100%. U některých žen s nízkým rizikem mohou porody skončit komplikovaně; naopak u žen s vysokým rizikem se může narodit zdravé dítě bez zásahů. Cílem péče při normálním porodu je zajistit zdraví matky a dítěte s minimální intervencí, a to prostřednictvím podpory, monitorování a včasného zásahu jen tehdy, je-li třeba.
Poskytovatelé péče musí mít jasně stanovené úkoly: podporovat ženu a rodinu během porodu a po porodu, monitorovat stav matky i plodu, zhodnotit rizika a včas odhalit komplikace; provádět menší zásahy (amniotomie, episiotomie), pečovat o novorozence a včas předat ženu či dítě do vyšší úrovně péče. Kontinuita péče je ideální, ale nemusí být vždy realizovatelná; v takových případech hraje klíčovou roli jasná legislativa a spolupráce mezi poskytovateli.
Mezi vhodné odborníky pro normální porod patří gynekolog-porodník, praktický lékař a porodní asistentka. Porodní asistentka bývá definována WHO/ICM/FIGO jako odborník, který může samostatně pečovat o zdravou ženu v těhotenství a při porodu; v praxi však existují rozdíly v konkrétních zemích. Důležitost kontinuální péče porodní asistentky je podložena výzkumy, které ukazují její přínos pro stabilní průběh těhotenství a bezpečný porod.
V rozvojových zemích často funguje pomocný personál a tradiční průvodci porodem, což může poskytnout základní péči na periferii. I přesto je důležité, aby vzdělání těchto pracovníků bylo doplněno a orientováno na rozpoznání rizik a případný převedení do vyšší úrovně péče.
Postmoderní myšlení a současnost porodnictví
Postmodernismus se v českém i světovém kontextu promítá do diskusí o tom, jak nahlížet na univerzality vs. partikularismus, jak pojímat vědu a poznání a jak chápat roli culture v medicíně. V odborných textech se objevují rozhlasy o tom, zda a jaký vliv mají sociální, kulturní a politické změny na podobu porodní péče, a zda je možné a nutné zohledňovat různé modely péče - od centralizované nemocniční péče po komunitní a domové porody.
V závěru této kapitoly se ukazuje, že vývoj porodnictví i postmoderní diskuse spoluvytvářejí kontinuitu i proměnu: moderní poznatky a historické zkušenosti jdou ruku v ruce s potřebou lidského, respektujícího a bezpečného prostředí pro matku a dítě.

Animace pro pacienty: Porod a vaginální porod
tags: #porodni #hodina #postmoderny