Porodní domy a péče o matku a dítě v kontextu zahraničních zkušeností a české reality

Porodní praxe se po celém světě vyvíjí směrem k většímu zapojení porodních asistentek, kontinuální péči a volbě místa porodu podle potřeb ženy. V tomto článku vycházejí klíčové údaje z historických i současných studií a zkušeností ze zahraničí, aby byla zřejmá motivace k transformaci péče v České republice i v dalších zemích.

Historie a vývoj place porodu: od centralizovaných nemocnic k domácím a komunitním centrech

V roce 1960 vydal britský zdravotní výbor Peel Report, jehož cílem bylo dosáhnout 100 % podílu nemocničních porodů, a to bez vědecky podloženého předpokladu, že by to vedlo ke zlepšení výsledků porodní péče. První kampaně za domácí porody stavěly na právu ženy porodit v místě, které si sama zvolí, a nebyly podloženy žádnými výzkumy. V roce 1985 ale vyšel souhrnný výzkum od Marjorie Tewové zaměřený na místo porodu, ve kterém vycházela ze studií z let 1958 a 1970 dokazujících, že ženy a děti jsou při nemocničním porodu vystaveny většímu riziku. Její výzkum napomohl změnit taktiku kampaní za domácí porody, kdy ženská hnutí začala argumentovat bezpečností s odvoláním na tento výzkum. Důkazy bezpečnosti domácích porodů však lékařské i politické autority nadále přehlížely.

V roce 2011 byla vydána britská národní studie o místě porodu zahrnující 64 538 zdravých žen a dětí (Brocklehurst, 2011) a stejně jako studie Tewové ukázala, že porod doma je pro matky i děti bezpečnější, přináší méně intervencí a méně císařských řezů. Tento výzkum byl také plošně ignorován. Ženy jsou navzdory nezvratným důkazům soustavně přesvědčovány, že jediným bezpečným místem pro porod jsou velké centralizované porodnice. Toto nepravdivé tvrzení se neustále upevňuje rétorikou strachu (Shallow, 2001d).

Současný stav a vývoj role porodních asistentek

Ženy neustále poslouchají, že porod je nebezpečný proces. Pokud tento předpoklad zpochybňují, dozví se, že „jejich dítě by mohlo zemřít“, a ženám, které prožily bezpečný, naplňující a příjemný porod, se říká, že pouze „měly štěstí“. Přílišné užívání medikace u porodu, spolu s ekonomickým propadem v roce 2008, který zapříčinil zvýšené uzavírání nemocnic a slučování porodnic, přispělo k úpadku kvality a úrovně péče poskytované porodními asistentkami. Zásady, na kterých staví porodní asistentky svou práci, se postupně a systematicky rozvracejí. V porodnicích už nemají porodní asistentky k dispozici mentorky; ty se přesunuly na půdu univerzit. Studentky porodní asistence se už neučí „umění“ porodní asistence nebo fyziologii porodu, ale musí získat titul a absolvovat praxi výhradně v porodnicích, kde se k normálnímu nerušenému fyziologickému porodu prakticky nedostanou.

V roce 2002 uvedla Tricia Anderson alegorický článek „Pryč z laboratoře, zpět do temného kouta“, který upozorňuje na rozdíl mezi pozorováním zvířat v laboratoři a nedostatečnou péčí o ženy v rozvojových zemích. Doprovázet rodící ženu je umění, jehož osvojení vyžaduje čas. Tím, že porodní asistentka ženu navštěvuje již v těhotenství, rozumí jejím očekáváním a zkušenostem a je přítomná jejímu porodu, získává znalosti a porozumění, díky čemuž může ženě vytvářet bezpečné prostředí pro porod. Takovou péči dokáže zajistit jen málo porodních asistentek, protože ve státech, kde by tento model péče mohl vzkvétat, je nedostatek center porodní asistence (MLU) a komunitních porodních asistentek. Místo toho drtivá většina porodních asistentek vykonává péči v rozsahu práce zdravotní sestry v obřích přemedikalizovaných porodnicích.

Centra porodní asistence (CPA) existují, ale neustále jim hrozí riziko uzavření. V roce 2009 například byla v Londýně jednostranně vypovězena smlouva albánskému centru porodní asistence, ve kterém působily porodní asistentky v nemocnici i mimo ni podle potřeb klientek, s nepodloženým odůvodněním, že jejich praxe není bezpečná. Tato vize lze nejlépe naplnit pomocí zapojení komunitních porodních asistentek a malých center porodní asistence (CPA). V roce 2018 existovalo v Anglii pouze 61 nezávislých center. Tyto organizace umožňují porodním asistentkám vykonávat porodní asistenci, v kontrastu k porodnictví, a tím umožnit ženám přirozený porod a lepší porodní výsledky než v místních porodnicích (Sandall, 2015).

Podle textu je všeobecný nedostatek porodních asistentek využíván jako argument pro uzavírání center s tvrzením „bezpečí“, ačkoliv méně bezpečné bývají nemocnice, které tyto asistenty využívají k doplnění kapacit. Stejné argumenty však nebyly použity pro zavírání nefunkčních porodnic. Nedostatek por. asistentek je průvodním jevem, ale současná situace je kritická: odchází starší, zkušené a nespokojení studenti oboru kvůli stresu, šikaně a nedostatku personálu. Hunter (2004) zdůrazňuje dilema mezi doprovázením ženy a organizačními nároky nemocnic.

Vláda slíbila navýšit počet studentek porodní asistence o 3 000, ale výzkum ukazuje, že pouze jedna z dvaceti studentek zůstává v oboru po dokončení studia, což znamená skoro 150 nových porodních asistentek proti reálnému potrřebnému množství. Úpadek oboru je tedy zřetelný. Odborné organizace NMC a RC M se zatím spíše nezaměřují na ochranu a posílení profese; dříve by měla existovat samostatná komise pro porodní asistentky a jejich nezávislost. Asociace pro zlepšení porodní péče (AIMS) a National Childbirth Trust (NCT) upozorňovaly na nutnost změn. Jenny Sleep provedla v roce 1985 první výzkum zaměřený na epiziotomii a otevřela otázky ohledně intervencí během porodu.

Současná realita: otevřené diskuse o „normálním“ a „přirozeném“ porodu

V poslední době se ukazuje, že větší důraz na přirozený, fyziologický porod bez zbytečných zásahů vede ke zlepšeným výsledkům pro matky i děti. Zprávy a výzkumy ukazují, že centralizované centra a medikalizovaná péče mohou vést k nutnosti intervenovat a ve výsledku ke zvýšeným rizikům. Ockendenova zpráva z roku 2022 ohledně NHS v Tellfordu a Standfordu odhalila nedostatky v poskytované péči a upozornila na nadměrné císařské řezy a nedostatečnou spolupráci personálu. Média záměrně zjednodušují debatu a často nerozlišují mezi pojmy přirozený a vaginální porod (za každou cenu vedený porod).

Ve srovnání s některými zahraničními systémy ukazují studie, že kontinuitní péče kvalifikované porodní asistentky vede k lepším výsledkům a menšímu počtu zásahů. V České republice se v posledních letech otevírají první porodní domy a centra, jako je Centrum porodní asistence na Bulovce, a probíhají další projekty. APODAC spolupracuje na školení odborného personálu ze zahraničí pro vedení fyziologického porodu. Zdůrazněna je potřeba autonomie porodních asistentek a vytvoření regionálních center mimo centrální NHS model.

Současně se diskutuje, jak zajistit podporu po porodu a šestinedělí a jak zlepšit intimní prostředí pro porod. V zahraničí bývá obvyklé, že porodní dům či centrum poskytuje prostor pro intimní, klidné prostředí a umožňuje rodině být u porodu a krátce po něm. Příkladem jsou zkušenosti z Německa, Rakouska či Holandska, kde jsou centra více akceptovaná a kde intervence bývají méně časté než v některých velkých nemocnicích.

Praktické kroky pro zlepšení české péče o porod a materství

  • Vytvoření samostatného sdružení komunitních porodních asistentek, které by mohlo zakládat samostatná regionální centra porodní asistence a fungovat mimo kontrolu tradičního nemocničního systému.
  • Zřízení regulačního orgánu pro profesi porodní asistentky a posílení dohledu Královského institutu porodní asistence, aby se podpořila nezávislost a kvalita praxe.
  • Jasné vymezení rozdílu mezi přirozeným fyziologickým porodem a vaginálním porodem, definovaným a komunikovaným v kurzech pro těhotné a v médiích.
  • Podpora kontinuální péče - od těhotenství až po šestinedělí - s aktivní účastí porodní asistentky a minimalizací zbytečných zásahů.
  • Podpora a rozšíření porodních domů a center, které by umožnily bezpečný, respektující a individualizovaný porod v prostředí šetrném k rodině a matce.

V praxi to znamená, že porodní domy a centra mohou nabídnout alternativu k nákladným a často vyčerpaným nemocnicím, které bývají přeplněné a nedostatečně personálně zajištěné. Studie a zahraniční zkušenosti ukazují, že kvalitní péče v těchto centrech vede ke zlepšeným zdravotním výsledkům a často i k nižším nákladům ve srovnání s medikovaným porodem v nemocnici.

Praktické ukázky a ověřené přístupy v zahraničí

Ve Německu existuje kolem 70 porodních domů; systém se vyvíjel dlouhodobě a je podpořen komunitní praxí porodních asistentek. Ve Spojených státech vznikla koncepce porodních domů již v 70. letech minulého století - centre, která nejsou součástí nemocnic, ale leží v jejich blízkosti, aby umožňovala nerizikovým těhotenstvím bezpečný a autonomní porod. Výzkumy UK a dalších zemí ukazují, že pro nerizikové těhotenství existují bezpečné alternativy v porodních domech a centrech mimo tradiční porodní jednotky, s výhodami v kvalitě péče a v ekonomické efektivitě. U nás se postupně objevují podobné iniciativy, které si kladou za cíl posílit roli porodních asistentek a vytvořit systém, jenž by respektoval fyziologii porodu a potřeby rodin.

Potřebná změna v komunikaci a veřejném povědomí

Je nezbytné, aby média správně rozlišovala mezi pojmy „přirozený porod“ a „porod vedený fyziologicky“, a aby veřejnost nebyla manipulována jednoduchým tvrzením o „přirozených porodech“ v centralizovaných institucích. V současné době je nutné posílit vzdělávání žen o rozdílech mezi jednotlivými modely péče, a to již v prenatalní přípravě. Rozvoj komunitních center, spolupráce s mezinárodními partnery a vytváření podmínek pro kontinuální péči by měl být hlavním cílem pro zlepšení kvality porodní péče v České republice i v dalších zemích.

Inspirativní příběhy a reálné zkušenosti ze zahraničí

V zahraničí, zejména v Německu a Rakousku, rodí ženy častěji ambulantně nebo doma, s podporou porodních asistentek a Hebamm or-law, které poskytují péči i po propuštění z porodnice. Názory a zkušenosti maminek navštěvujících porodní domy a centra zdůrazňují význam kvalifikovaného doprovodu během těhotenství a po porodu. V některých zemích je přítomnost tety či sestry během prvních dní po porodu standardem, což výrazně usnadňuje adaptaci matky a dítěte. Tyto modely ukazují, že přirozený a fyziologický porod lze v moderním zdravotnictví realizovat bez nadměrných zásahů a za podpory kvalifikovaných odborníků.

Infografika znázorňující rozdíly mezi fyziologickým, přirozeným a vaginálním porodem a jejich dopad na výsledek péče

Video ukazuje příklad klidného domácího porodu a doprovodu porodní asistentky během porodu i po něm.

Můj pozitivní příběh o porodu | Porod doma

Tabulka: stručné shrnutí klíčových rozdílů v modelech péče

Model péčeHlavní rysyPotenciální výhodyRizika
NemocniceVeřejná zdravotnická instituce, vysoký nástup technologiíRychlá dostupnost intervencí, specializovaná péčeVyšší mechanická intervence, centralizace
Porodní domy / centra CPAFyzicky oddělené, vedené porodní asistentkou, kontinuální péčeNižší míra intervencí, vyšší spokojenost, ekonomická efektivitaOmezená dostupnost lékařské intervence při komplikacích
Domácí porod (dula/komunitní péče)Domov rodiny, doprovod poroďny asistentkyIntimní prostředí, nízká míra zásahůPotenciálně omezená lékařská pomoc v případě komplikací

V České republice existuje prostor pro rozšíření a institucionalizaci modelů péče s důrazem na fyziologii porodu, kontinuální doprovod a respektující prostředí. Důležité je vybudovat samostatné regionální centry, jasně vymezit roli porodních asistentek a zajistit jejich regulovaný dohled a podporu ze strany profesních organizací.

tags: #porodni #dum #zahranici #ysledky