Poměr spermií k vajíčku: cesta k oplodnění, překážky a biologie spermií

Spermie se začnou tvořit ve varlatech a konkrétně v semennotvorných kanálcích. V nich najdete zárodečné buňky spermie, které se jmenují spermatogonie. Tyto buňky musí projít procesem zvaným spermatogeneze, aby se z nich mohly stát plnohodnotné spermie, které budou schopné oplodnit vajíčko. Spermie začnou poprvé u chlapců dozrávat v pubertě3 , a to díky pohlavním hormonům (FSH - folikuly stimulující hormon je důležitý při spermatogenezi, LH - luteinizační hormon, který ovlivňuje produkci testosteronu, a samotný testosteron, díky kterému se začnou vyvíjet zevní mužské pohlavní orgány). Předchozí vyjmenované hormony mají vliv na celý proces spermatogeneze. Celý proces tvorby spermie, tj. spermatogeneze trvá cca 3 měsíce. Spermie vzniknou v semennotvorných kanálcích a odtud putují do nadvarlate , kde dozrají do funkční spermie. Hotové a připravené spermie pak cestují do chámovodu, kde v podstatě vyčkávají, až nastane jejich čas.

Ideální teplota, při které spermie vznikají a dozrávají, by měla být o 3-4°C nižší než je teplota lidského těla. Lidské tělo má teplotu zhruba 35 - 38°C (podle toho, v jakých místech ji měříme). Takže pro vývoj spermií není dobré saunování, horké koupele apod.

Jak vypadá spermie? Spermii pouhým okem neuvidíte. Měří totiž zhruba 0,05 mm. Očima uvidíte nejmenší předmět o velikosti 0,1 mm. Nejjednodušenějším popisem spermie je její rozdělení na hlavičku, krček a bičík. Hlavním posláním bičíku je usnadnit spermii cestu k oplodnění. Slouží jako takový motorek a zároveň kormidlo při cestě za vajíčkem. Hlavička spermie pak nese kompletní genetickou informaci, kterou je připravena předat. Mimo jiné například i něco tak zásadního, jako je pohlaví miminka. Pokud vám tedy váš muž tvrdí, že pohlaví určuje on, má vlastně pravdu. Kromě genetických informací ale skrývá hlavička i váček (akrozom) s enzymy, díky kterým je pak spermie schopná překonat obal ženského vajíčka a dostat se dovnitř. V krčku se ukrývá mitochondrie, což je v podstatě taková buněčná elektrárna, která vytváří palivo a energii pro pohyb spermie. Krček spojuje hlavičku spermie s bičíkem. Bičík má za úkol dostat spermii co nejdál, díky němu se spermie pohybuje.

Spermie se skládá ze 3 částí: hlavičky, krčku a bičíku. Popis obrázku: Spermie se skládá ze 3 částí: hlavičky, krčku a bičíku. Popis obrázku: Detailní popis spermie.

Co tvoří ejakulát a jak dochází k ejakulaci? K chámovodu jsou nalepeny tzv. Semenné váčky, ve kterých se tvoří bílá lepkavá tekutina, kterou nazýváme secret. Sekret se těsně před výstřikem smíchá se spermiemi a vznikne sperma. Tuto tekutinu tvoří hlavně cukry a bílkoviny. Složení spermatu není bezvýznamné - cukry a bílkoviny dodávají energii spermiím na jejich cestě k oplodnění vajíčka. Poměr spermií a semene je asi 1:10. Z chámovodu putuje semeno při ejakulaci ještě do prostaty. V prostatě se semeno smíchá se zásaditou tekutinou, která pak pomáhá spermiím přežít v kyselém prostředí ženské vaginy a toto prostředí neutralizovat. Při výstřiku semene se ejakulát dostane do močové trubice. Tomu pomáhá prostata, která se stahuje a stlačuje chámovod. Během jedné ejakulace tělo obvykle vyloučí mezi 2 - 6 ml a v jednom mililitru je obsaženo asi 50 000 000 spermií.

Spermie je buňka nezbytná k oplodnění vajíčka a početí nového života. Její hlavní specializací je nejen vajíčko oplodnit, ale také ho najít a dokázat proniknout jeho stěnou. Posledním krokem k oplodnění je tzv. kapacitace. K ní dochází již v těle ženy - spermie prorazí skrz membránu vajíčka a pronikne tak k jeho jádru. Na to má spermie v těle ženy omezenou dobu, po kterou musí svůj úkol vykonat - v prostředí vaginy dokáže přežít maximálně 4 - 5 dní, ovšem jejich schopnost oplodňovat je maximálně 48 hodin. Mužská i ženská plodnost už dlouhodobě klesá do takové míry, že tento markantní pokles zaznamenala i Světová zdravotnická organizace a neplodnost byla zařazena mezi civilizační choroby. Problémy s otěhotněním má téměř čtvrtina párů. Příčiny jsou různé, od genetické zátěže po vrozené vady nebo prodělaná onemocnění. U mužů bývá nejčastějším problémem nízká kvalita spermií a jejich nedostatek. Proto je také součástí vyšetření před zahájením procesu IVF spermiogram, na základě kterého lze určit, zda mají spermie potenciál oplodnit vajíčko a zda jich je dostatek. I v případě, že spermiogram ukáže nízký počet spermií, nemusíte ztrácet naději. Za takzvaně normální výsledek spermiogramu je považovaný vzorek, který obsahuje minimálně 15 milionů spermií v jednom mililitru ejakulátu. To je spodní hranice, kterou musí ejakulát obsahovat, aby byli spermie schopné oplodnit vajíčko. Jen pro srovnání, tato spodní hranice byla v roce 2020 na úrovni 20 milionů spermií, což znamená pokles o 25 %. Kromě množství spermií v ejakulátu se hodnotí také jejich pohyblivost a morfologie (tvar). V současné době musí být ve vzorku alespoň 32 % pohyblivých spermií a 4 % bez tvarových změn a degenerací. Právě u morfologie spermií došlo oproti minulosti k podstatnému snížení nároků na jejich bezchybný tvar. Ke snížení spodních referenčních hodnot došlo ze dvou důvodů. V první řadě se neustále objevují modernější a přesnější techniky zobrazení spermií, a tak je možné spermie detailněji prozkoumat a vyhodnotit jejich schopnost oplodnit vajíčko. Zpřísnilo se také hodnocení tvaru spermií, díky kterému došlo k podstatnému snížení spodních hodnot u parametrů ejakulátu. Pokud máte před sebou spermiogram a z čísel a výsledných hodnot by se na první pohled mohlo zdát, že muž si nebude moci pořídit vlastního potomka, není potřeba hned zoufat. Na kvalitu spermií má v současnosti největší vliv životní styl a životospráva, a to velmi často negativní. Obecně se lidé méně hýbou a zažívají v každodenním životě vyšší míru stresu. Přibývá množství případů civilizačních chorob, jako je obezita, cukrovka a další onemocnění, mezi které se mimo jiné řadí i neplodnost. Velmi negativní vliv má kouření, konzumace alkoholu nebo omamných a návykových látek a celkově zhoršená kvalita životního prostředí. Při pohledu na spermiogram je nutné také vzít v úvahu, že vlastnosti ejakulátu a spermií mohou v čase kolísat. Čísla na jednom spermiogramu není nutné vnímat jako definitívní. V případě, že se objeví určité anomálie, je nutné vyšetření podstoupit znovu zhruba s odstupem jednoho až tří měsíců. Důležité je také mít na paměti, že nezáleží jen na hodnotách, které určí spermiogram, ale také na kvalitě jedné spermie, která oplodní vajíčko. V současné době mohou muži podstoupit takzvaný kombinovaný diagnostický test spermií, který dokáže detailněji ukázat jejich vlastnosti. V rámci tohoto testu se zjišťuje pohyblivost a tvar spermií, jejich funkční zralost a další parametry. Z logické úvahy vyplývá, že čím méně spermií ejakulát obsahuje, tím nižší je plodnost u muže. Menší množství spermií znamená při pohlavním styku menší pravděpodobnost, že jedna nebo více spermií doputuje ženskými pohlavními cestami až k vajíčku a úspěšně jej oplodní. V kombinaci s množstvím spermií v ejakulátu také úzce souvisí další parametry, jako je jejich pohyblivost nebo tvar. Schopnost pohybovat se je další důležitý parametr při určování plodnosti. Světová zdravotnická organizace uvádí, že pro úspěšné oplodnění přirozenou cestou je potřeba přítomnost alespoň 40 % spermií, které jsou pohyblivé. Z tohoto množství by se pak 32 % spermií mělo pohybovat správným směrem (progresivní motilita). To znamená, že jsou spermie schopné doputovat z pochvy, přes dělohu do horní části vejcovodu, kde mohou splynout s vajíčkem. Pro plodnost muže je důležitý také parametr, který definuje správný tvar spermií. V případě, že se v ejakulátu nachází 4 % morfologicky vyhovujících spermií, muž je považován za plodného. Odchylky ve tvaru spermií mají několik kategorií podle toho, jaký vliv mají na normální fungování spermií. Po mnoho let se tradovalo, že k oplodnění vajíčka je potřebná jedna nejzdatnější a nejrychlejší spermie. Avšak závěry nedávné vědecké studie tomuto předpokladu neodpovídají. Pro svou studii tým dr. Tunga z Agricultural and Technical State University v Severní Karolíně a z Cornell University použil býčí sperma, které má podobné charakteristiky jako lidské, a in vitro mikrofluidní model simulující fyzické prostředí děložního čípku a dělohy. Výsledky studie naznačují, že spermie se v tekutině přítomné v reprodukčním traktu pohybují ve shlucích, těsně vedle sebe a stejným směrem, podobně jako ryby v hejnech nebo cyklisti v pelotonu, většinou po dvou až čtyřech. Tato tekutina místy obsahuje hlen významně zvyšující její viskoelasticitu, která k utváření shluků mechanicky přispívá. Ty jsou dynamické, jednotlivé spermie do nich průběžně vplouvají a zase je opouštějí. Ukázalo se, že ve statické viskoelastické tekutině se shluky spermií pohybují progresivněji a vzájemně orientovaněji. Když se rychlost toku mírně zvýší, jsou spermie ve shlucích schopny pohybu proti proudu a zároveň se rovnají podobně jako hejno ryb. Při nejsilnějším toku jim shlukování pomáhá před unášením proudem. Autory zajímalo, zda shlukování spermií může mít nějaký biologický přínos. Došli k závěru, že společná migrace spermií ve shluku představuje větší hybnou sílu pro oplodnění vajíčka než pohyb jednotlivých spermií samostatně. Domnívají se, že při vstupu spermií přes děložní čípek do dělohy je nutné shlukování spermií tam, kde je tekutina více viskózní, a také že kontrakce dělohy tlačí spermie do více směrů. Po vstupu do vejcovodů, kde je tekutina řidší a spíše statická, se mohou spermie začít pohybovat odděleně a k vajíčku se může dostat nejrychlejší spermie. Nebo jsou spermie nadále ve skupině a vajíčko je oplodněné náhodně nejbližší spermií. Mgr. Zdroj:Phuyal S, Suarez SS, Tung CK (2022): Biological benefits of collective swimming of sperm in a viscoelastic fluid. Bylo nebylo… Za devatero horami a devatero řekami se spojila mužská pohlavní buňka, tedy spermie, s ženskou pohlavní buňkou, vajíčkem. Z těchto pohlavních buněk vznikl život…

Oplodnění vajíčka je nejčastější v horní třetině vejcovodu (oviductus). Než se však spermie dostane k vajíčku, čeká ji dlouhá a namáhavá cesta k cíli. Nejprve musí proplavat přes hlen děložního krčku, tělem dělohy případně i děložními rohy až do vejcovodu. Spermie se pohybují pomocí svého bičíku, ale tento pohyb by byl příliš pomalý, a tak jim napomáhají ještě kontrakce děložní svaloviny a svaloviny vejcovodu a kmitání řasinek sliznice vystýlající vejcovod. Spermie mohou tímto způsobem dosáhnout vejcovodu během několika minut. 99 % spermií však svůj závod prohrává ještě před doplaváním do vejcovodu. U některých savců se spermie po dosažení vejcovodu začnou vázat na řasinky jeho výstelky v místě zvaném oviduktální rezervoár. Zde přečkají do doby, než se oocyt uvolní neboli ovuluje z folikulu na vaječníku. Díky této vazbě se prodlouží schopnost oplození spermie. U savců se fertilizační schopnost spermie pohybuje v řádu několika dní. Mezi hospodářskými zvířaty jsou rekordmany hřebci, jejichž spermie jsou schopné oplodnit vajíčko i po 144 hodinách. To však není nic v porovnání se spermiemi netopýra, které mají oplozovací schopnost zachovanou po dobu 135 dní. Epitel vejcovodu navíc selektuje nejschopnější spermie, které jsou bez morfologických abnormalit, s nepoškozeným akrozómem a beze změn genetického materiálu. Oviduktální rezervoár umožní spermii i správné načasování pro setkání s vajíčkem. Ing. doc. prof. Ing. | 5. 9.

Spermie nezačnou hned radostně plavat vaginou směrem k vajíčku, aby je oplodnily. Nejdříve vytvoří měkký kulatý chomáček - pořádají brífink. Teprve asi za hodinu enzymy tento chuchvalec rozpustí a spermie začnou plavat směrem k děloze. Z 500 milionů spermií může být ale úspěšná jen jedna. Do děložního krčku a dál k ústí vejcovodů se jich dostane pouhé 1 %. Musí přitom urazit vzdálenost kolem 18 cm. To je velmi vyčerpávající cesta, protože na překonání jediného centimetru je nutné asi tisíckrát mrsknout bičíkem. Ke zvládnutí tohoto maratonu jsou spermie dobře vybaveny. Jejich bičíky jsou tvořeny vlákny, obalenými v oblasti krčku spirálním řetězcem mitochondrií, které jim dodávají potřebnou energii. Jen asi 10 % nejzdatnějších „cíti“ folikulární tekutinu v tom vejcovodu, v němž putuje vajíčko, a reagují chemotaxí čili pohybem směrem k chemickému signálu. Ostatní svými ocásky vnímají hlavně slabý proud tekutiny (rheotaxe) z ústí obou vejcovodů, který vejcovody čistí a otevírá. Pramínek vyvolá hormon prolaktin vylučovaný při milování. Fertilizací rozumíme spojení vajíčka a spermie. Nejčastěji k němu dochází v oblasti ampulla tubae uterinae a to v době ovulace (12.-16. den cyklu). Spermie vydrží v ženském pohlavním ústrojí několik dní, tím je zvýšena pravděpodobnost fertilizace. Změna vlastností buněčné membrány spermie, umožňující vazbu spermie na zona pellucida. Splynutí zevní a vnitřní akrozomální membrány a vylití akrozomálních enzymů. Je výsledkem interakce mezi spermií a kumulus oophorus, resp. Probíhá po průniku spermie do oocytu. 1. Z 200-300 milionů spermií ve vagině se k vajíčku dostane pouze 300 až 500. Pouze jediná spermie fertilizuje vajíčko, ostatní pomáhají narušit ochranu vajíčka. 2. Zona pellucida je glykoproteinový obal vajíčka. Umožňuje připojení spermie a indikuje zahájení akrozomální reakce. Enzymy akrozin umožní spermii projít zonou. Po kontaktu spermie a oocytu se vylije obsah tzv. kortikálních granul do prostoru mezi zonou a membránou oocytu. Enzymy v nich obsažené změní fyzikální vlastnosti zona pellucida. Inaktivují specifické receptory pro spermatozoa na povrchu zony pellucidy. 3. Nejdříve spolu začnou interagovat membránové integriny a dojde k adhezi obou buněk. Poté obě membrány splynou. V této fázi se spermie přikládá „bokem“ k oocytu, protože po kapacitaci jí chybí nad akrozomem membrána, která je k adhezi potřebná. Na tyto reakce oocyt odpovídá zonální reakcí (ochrana proti polyspermii), obnovením druhého meiotického dělení (dokončí ho hned, jak spermie vstoupí a vytvoří samičí pronucleus) a metabolickou aktivací vajíčka (aktivační faktor přichází se spermií). Mezitím se spermatozoon přiblíží k samičímu pronucleu, jeho jádro se zvětší a vytvoří samčí pronucleus. Bičík spermie degeneruje. Splynutím jádra vajíčka a jádra spermie vzniká zygota. Zygota se rýhováním dělí na mnohobuněčný útvar (morulu), dalším dělením vzniká blastula, která putuje vejcovodem do dutiny děložní. Sliznice dělohy je v sekreční fázi připravena k jejímu uhnízdění = nidace - k té dochází cca 5.-7. SADLER, T.

anatomie_varlete_nadvarlat_chamovod.jpg

Za devatero horami a devatero řekami se spojila mužská pohlavní buňka s ženskou pohlavní buňkou, vajíčkem. Z těchto pohlavních buněk vznikl život…

proces_oplodneni_zygota_ampulla.jpg

K oplození dochází u drtivé většiny savčích samic v horní třetině vejcovodu. Než se spermie dostane k vajíčku, čeká ji dlouhá a namáhavá cesta k cíli. Nejprve musí proplavat přes hlen děložního krčku, tělem dělohy případně i děložními rohy až do vejcovodu. Spermie se pohybují pomocí svého bičíku, ale tento pohyb by byl příliš pomalý, a tak jim napomáhají ještě kontrakce děložní svaloviny a svaloviny vejcovodu a kmitání řasinek sliznice vystýlající vejcovod. Spermie mohou tímto způsobem dosáhnout vejcovodu během několika minut. 99 % spermií však svůj závod prohrává ještě před doplaváním do vejcovodu. U některých savců se spermie po dosažení vejcovodu začnou vázat na řasinky jeho výstelky v místě zvaném oviduktální rezervoár. Zde přečkají do doby, než se oocyt uvolní neboli ovuluje z folikulu na vaječníku. Díky této vazbě se prodlouží schopnost oplození spermie. U savců se fertilizační schopnost spermie pohybuje v řádu několika dní. Mezi hospodářskými zvířaty jsou rekordmany hřebci, jejichž spermie jsou schopné oplodnit vajíčko i po 144 hodinách. To však není nic v porovnání se spermiemi netopýra, které mají oplozovací schopnost zachovanou po dobu 135 dní. Epitel vejcovodu navíc selektuje nejschopnější spermie, které jsou bez morfologických abnormalit, s nepoškozeným akrozómem a beze změn genetického materiálu. Oviduktální rezervoár umožní spermii i správné načasování pro setkání s vajíčkem.

ovidukt_reservoar.jpg

Spermie nezačnou hned plavat vaginou směrem k vajíčku. Nejdříve vytvoří měkký kulatý chomáček - pořádají brífink. Teprve asi za hodinu enzymy tento chuchvalec rozpustí a spermie začnou plavat směrem k děloze. Z 500 milionů spermií může být ale úspěšná jen jedna. Do děložního krčku a dál k ústí vejcovodů se jich dostane pouhé 1 %. Musí přitom urazit vzdálenost kolem 18 cm. To je náročná cesta, protože na překonání jediného centimetru je nutné asi tisíckrát mrsknout bičíkem. Ke zvládnutí tohoto maratonu jsou spermie dobře vybaveny. Jejich bičíky jsou tvořeny vlákny, obalenými v krčku spirálním řetězcem mitochondrií, které jim dodávají energii. Jen asi 10 % nejzdatnějších cíti folikulární tekutinu v vejcovodu a reagují chemotaxí čili pohybem směrem k chemickému signálu. Ostatní svými ocásky vnímají hlavně slabý proud tekutiny (rheotaxe) z ústí obou vejcovodů, který vejcovody čistí a otevírá. Pramínek vyvolá hormon prolaktin vylučovaný při milování.

bičik_energia_mitochondrie.jpg

Fertilizací rozumíme spojení vajíčka a spermie. Nejčastěji k němu dochází v oblasti ampulla tubae uterinae a to v době ovulace (12.−16. den cyklu). Spermie vydrží v ženském pohlavním ústrojí několik dní, tím je zvýšena pravděpodobnost fertilizace. Změna vlastností buněčné membrány spermie, umožňující vazbu spermie na zona pellucida. Splynutí zevní a vnitřní akrozomální membrány a vylití akrozomálních enzymů. Je výsledkem interakce mezi spermií a kumulus oophorus, resp. Probíhá po průniku spermie do oocytu. 1. Z 200-300 milionů spermií ve vagině se k vajíčku dostane pouze 300 až 500. Pouze jediná spermie fertilizuje vajíčko, ostatní pomáhají narušit ochranu vajíčka. Zona pellucida je glykoproteinový obal vajíčka. Umožňuje připojení spermie a indikuje zahájení akrozomální reakce. Enzymy akrozin umožní spermii projít zonou. Po kontaktu spermie a oocytu se vylije obsah tzv. kortikálních granul do prostoru mezi zonou a membránou oocytu. Enzymy v nich obsažené změní fyzikální vlastnosti zona pellucida. Inaktivují specifické receptory pro spermatozoa na povrchu zony pellucidy. Nejdříve spolu začnou interagovat membránové integriny a dojde k adhezi obou buněk. Poté obě membrány splynou. V této fázi se spermie přikládá bokem k oocytu, protože po kapacitaci jí chybí nad akrozomem membrána, která je k adhezi potřebná. Na tyto reakce oocyt odpovídá zonální reakcí (ochrana proti polyspermii), obnovením druhého meiotického dělení a metabolickou aktivací vajíčka. Mezitím se spermatozoon přiblíží k samičímu pronucleu, jeho jádro se zvětší a vytvoří samčí pronucleus. Bičík degeneruje. Splynutím jádra vajíčka a jádra spermie vzniká zygota. Zygota se rýhováním dělí na morulu, dalším dělením vzniká blastula, která putuje vejcovodem do dutiny děložní. Sliznice dělohy je v sekreční fázi připravena k uhnízdění =nidace.

zygota_blastula_slide.jpg

Po oplodnění postupně roste embryonální vývoj: rýhování do moruly, vznik moruly, poté blastula a následně implantace do endometria. Další fáze zahrnují nidaci, což je uhnízdění, a zahájení těhotenství. Po zhruba 30 hodinách po oplodnění dochází k rýhování vajíčka. Po třetím dni po oplodnění vstupuje vajíčko do dělohy, kde se tvoří vnitřní a zevní buněčná masa. Týden po oplodnění je vajíčko přichyceno v děložní sliznici (endometriu).

tags: #pomer #spermie #vajicko