Placenta je komplexní orgán, který plní životně důležité funkce během těhotenství. Kromě zajištění základního spojení mezi matkou a dítětem plní aktivní roli při harmonickém růstu a vývoji plodu během těhotenství. Placentu lze chápat jako endokrinní a metabolicky aktivní tkáň, která ovlivňuje programování plodu a může mít důsledky i v dospělosti.
Krevní a kmenové buňky placenty - základní biologické pilíře
Odběr pupečníkové (placentární) krve z povrchových žil placenty - obsahuje krvetvorné kmenové buňky, které jsou využitelné při standardní léčbě desítek závažných onemocnění a mají využití i v regenerativní medicíně, stejně jako pupečníková krev z pupečníku. Odběr celé placenty - obsahuje více typů buněk, zejména krvetvorné kmenové buňky, progenitorové kmenové buňky, mezenchymální kmenové buňky, kmenové buňky trofoblastu a endoteliální progenitory. Placenta je bohatá na krvetvorné kmenové buňky, ze kterých vznikají všechny typy krevních buněk. Mezenchymální kmenové buňky se dokáží diferencovat na buňky širokého spektra tkání, jako jsou tkáně kostí, chrupavek, šlach, svalů, nervů či jater. Endoteliální progenitorové buňky mají schopnost pomáhat při formování nových krevních cév a také opravovat buňky krve.
Placenta a placentofagie - rizika a fakty
Zaujali jsme Vás a chcete se dozvědět víc? Pojídání placenty po porodu, tzv. placentofagie, je skutečně vzrůstajícím trendem. Zastánci konzumace placenty po porodu jsou přesvědčeni, že placenta v sobě obsahuje hormony a živiny prospěšné pro zdraví matky. Výzkumy však tyto přínosy konzumace placenty neprokázaly. Ve skutečnosti neexistují žádná vědecky podložená data o přínosu pojídání placenty u lidí. Konzumace placenty s sebou může naopak nést i rizika, mezi která patří infekce, krevní sraženiny způsobené estrogeny v placentární tkáni a akumulace toxinů z prostředí včetně těžkých kovů (kadmium, olovo, rtuť).
Podstatné je, že při enkapsulaci (výroba kapslí) nedochází vždy k dostatečnému zničení infekčních patogenů. Dle výzkumů žádná současná lidská kultura nezahrnuje pojídání placenty po porodu jako součást svých tradic. Pokud je placenta po porodu využívána, obvykle je to pro rituály (pohřbívání placenty na určitém místě) či pro její potenciální léčebné účinky. V tradiční čínské medicíně se placentou pracuje po staletí. Pokud jde o zvířata, většina savců po porodu placentu konzumuje, pravděpodobně z důvodu hygieny a odstraňování pachů, které by mohly přitahovat predátory.
Biologické a klinické funkce placenty
Jednou z hlavních funkcí placenty je přenášet živiny a kyslík z matky na plod. Placenta tedy poskytuje spojení mezi oběhem matky a plodu. Zároveň chrání plod jako bariéra před xenobiotiky, avšak není nepropustná a téměř všechny léky podávané matce vstupují do určité míry i do oběhu plodu.
Placenta má také endokrinní funkci a produkuje hormony (například progesteron a estriol) a plod se díky ní vyvíjí za podpory hormonálního prostředí placenta. Placentu dále můžeme popsat jako orgán s významnou úlohou při regeneračních procesech, s možností vlivu na imunitní toleranci matky vůči plodu a na funkci krevního systému.
Rizika a komplikace spojené s placentou
Placenta accreta, increta a percreta představují závažné komplikace, které zvyšují riziko krvácení během porodu. Incidence placenta accreta narůstala s počtem předchozích císařských řezů a dalších gynekologických zákroků. U placenty praevia a vyššího počtu císařských řezů se riziko accreta zvyšuje výrazně, někdy až na 67 %. Diagnóza bývá někdy určena až při porodu, ale díky ultrazvuku je možné identifikovat rizikové faktory již v prenatálním období. Hrozí potřeba hysterektomie, zvláště při těžkém krvácení. Mezi perioperační komplikace patří poranění močového měchýře, sepse a zvýšené nároky na transfúze.
Pokud se diagnostikuje placenta accreta/increta/percreta, je klíčová multidisciplinární spolupráce (porodník, onkogynekolog, urolog, anestézie, neonatologie) a plánování porodu v adekvátním centru. Důležité je též včasné kontaktování krevní banky a příprava krevních derivátů, jelikož riziko masivní ztráty krve je vysoké. Pro minimalizaci krevních ztrát lze využít preoperativní hemodiluci, cell saver, balonkovou okluzi ilických arterií, a v některých případech i kombinaci chirurgických a radiologických postupů.
Právní rámec a etické dimenze nakládání s placentou
Problematiku nakládání s placentou po porodu řeší soukromé i veřejné právo. Občanský zákoník upravuje práva na tělesnou integritu a obecně umožňuje nakládání s částmi těla podle zvláštních zákonů. Zákon o zdravotních službách stanovuje způsoby nakládání s placentou a lze ho použít pro potřeby vědy, výzkumu, léčiv či transplantací. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2016 zveřejnilo stanovisko, že v platných právních předpisech nenacházíme jednoznačnou odpověď na vydání placenty rodičce; autonomie pacienta a zdravotní rizika musí být zvážena v konkrétní situaci. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2020 ukazuje, že vydání placenty rodičce není automatické a vyžaduje zohlednění ochrany zdraví dítěte a veřejného zdraví. Z hlediska etiky je souhlas rodičky důležitý, ale může být omezen zdravotnickým týmem v situacích, kdy hrozí ohrožení života dítěte.
Na konkrétních příkladech lze vidět, že placenta je považována jako součást těla matky a že její vydání či likvidace je otázkou vyvažování autonomie rodičky a povinností zdravotnického personálu chránit zdraví pacienta. V praxi je rozhodování o vydání placenty často závislé na místních pravidlech, zdroji a odborné konzultaci v multidisciplinárním týmu.
Praktické výsledky a doporučení pro praxi
Pokud existuje podezření na abnormálně invazivní placentu (AIP), je nutné plánovat porod mezi 34. a 36. týdnem a zvážit antenatální podání steroidů pro zralost plic. V rámci plánování je zásadní scénář porodního průběhu: radikální řešení (císařský řez s hysterektomií) versus konzervativní přístup s ponecháním placenty in situ a snahou minimalizovat krvácení. Multidisciplinární konzilium by mělo rozhodnout o nejlepší strategii a připravit případ na možné komplikace. V některýchcentrech se používá i intervenční radiologie k redukci krevní ztráty, u některých pracovišť je preferována operace s onkogynekologem na palubě a anesteziologem.
V infekčních a porodnických aspektech je důležité sledovat a správně diagnostikovat placentu accreta/increta/percreta a zajistit vhodné zásoby krevních derivátů. U plodů je nutné sledovat perinatální rizika, jako je předčasný porod a perinatální mortalita, a plánovat porod ve specializovaných centrech s týmem specialistů.
Shrnutí a klíčové body pro praxi
- Placenta obsahuje krvetvorné a mezenchymální kmenové buňky s významem pro léčbu i regenerativní medicínu; placenta z plodu prostřednictvím pupečníku a krve poskytuje krvetvorné buňky i endoteliy pro vývoj krevního systému plodu.
- Placentofagie je trend, který nebyl prokázán jako léčebně prospěšný a nese rizika infekce, toxinů a krevních sraženin; absence vědeckých důkazů je důsledkem etických a technických omezení výzkumu.
- Abnormální invaze placenty (AIP) - accreta, increta, percreta - se zvyšuje s počtem císařských řezů a je spojena s vysokým rizikem krvácení a nutnosti hysterektomie; diagnóza často vyžaduje multidisciplinární přístup a plánování porodu v especializovaných centrech.
- Diagnostika AIP: ultrazvuk je první volbou; MRI slouží jako doplněk v případě nejasností; předoperační příprava zahrnuje komunikaci s krevní bankou a zvážení technik, které minimalizují krevní ztráty.
- Právní rámec: vydání placenty rodičce je otázkou autonomie a může být omezeno zdravotnickými riziky; rozhodnutí vyžaduje citlivý přístup a zvážení soudních a etických hledisek.
Minutová přednáška - Placenta: příběh těhotenství zasvěcený do minulosti
tags: #placenta #plerio #ve #zdravotnictvi