Výtvarná výchova v kontextu předškolního vzdělávání by neměla být o pouhé reprodukci předloh či rozřešení hotových šablon. Místo toho má podporovat osobnost dítěte, jeho kreativitu, fantazii a možnosti sebevyjádření. Podle RVP PV (2018) jsou vzdělávací činnosti založeny na prožitkovém a kooperativním učení hrou a přímých zážitcích dítěte, které podněcují radost z učení a rozvíjejí potřebu objevovat nové dovednosti. Učební aktivity probíhají převážně formou nezávazné dětské hry, kterou dítě realizuje na základě svého zájmu a vlastní volby.
V rámci integrativního přístupu k předškolnímu vzdělávání nelze výtvarnou výchovu chápat izolovaně. Obsahy jiných oborů se ve výtvarné výchově stávají inspiračními východisky, výtvarně zpracovávanými obsahy či mezioborovými výstupy. Je důležité vnímat obě složky: na jedné straně se vyučovací obsah skládá z kompaktních, provázaných celků a na straně druhé se obor výtvarné výchovy integruje s ostatními oblastmi a přispívá ke všeobecnému vzdělávání. Významná je spolupráce učitele, který musí aktivně participovat na tvorbě a objevování didaktických prostředků vzhledem k konkrétním vzdělávacím situacím.
Rozdíl mezi rukodělnými činnostmi a tvořivou výtvarnou výchovou
Rukodělné činnosti často vedou k vytvoření výrobku s předem zadanými parametry, vystřihování konkrétních tvarů, vybarvování v přesně určených barvách a lepícím postupu podle připravených detailů. Tento přístup může v důsledku potlačovat osobnost dítěte, jeho kreativitu a možnosti sebevyjádření, a klást důraz na rukodělné dovednosti, posuzování dle preciznosti a čistoty provedení. Je to pohled, který bývá zmiňován jako „manufaktura“ a bývá kritizován za omezení tvořivosti a interdisciplinarity.
Naopak tvořivá výtvarná výchova klade důraz na rozvoj individuality a sebepoznání dítěte. Děti nejsou vedeny jen k napodobování vzorů, ale k samostatnému rozhodování, experimentování s různými výtvarnými prostředky, zkoumání materiálů a hledání vlastního významu. Výtvarné úlohy ne vždy končí konkrétním produktem; důležitější je proces, který rozvíjí představivost, kritické myšlení a schopnost reflexe. Učitelé používají výtvarný jazyk k integraci témat z dalších oblastí a k podpoře poznávacích a sociálních dovedností dítěte.
Výchovný význam interdisciplinarity
- Výtvarná výchova umožňuje propojení s tématy z dalších oblastí (jazyk, matematika, přírodověda, environmentální výchova).
- Obsahy jiných oborů se stávají inspiračními, z nichž se tvoří výtvarné výstupy a mezioborové výsledky.
- RVP PV (2018) zdůrazňuje, že cíle a obsahy v jednotlivých oblastech by měly být vzájemně propojené a reflektovat celostní rozvoj dítěte.
Hazuková (2011) připomíná, že učitelka musí aktivně tvořit didaktické prostředky pro konkrétní vzdělávací situaci a nemůže je vybírat jen z hotových nabídek. Důraz je kladen na kritické myšlení, logickou úvahu, analýzu vybrané činnosti z hlediska vzdělacích cílů a obsahu a schopnost formulovat úkoly vhodné pro výtvarný rozvoj. Vhodný rámcový program vyžaduje, aby učitelka posilovala sebereflexi a případně korekce předchozích rozhodnutí.
Jak podpořit tvořivost a sebevyjádření dětí
- Poskytnout prostor pro spontánní aktivity a vlastní plány dítěte během výtvarné činnosti.
- Vyvarovat se nadměrného používání šablon a hotových návodů, které omezují kreativitu a individuální vyjádření.
- Podporovat rozvoj jemné motoriky a souhry ruky a oka prostřednictvím rozmanitých materiálů a technik.
- Zapojit děti do diskusí o jejich práci, umožnit ústní prezentaci a vzájemné hodnocení.
- Integrovat výtvarné činnosti s tématy z rodiny a sociálního prostředí, což posiluje význam a relevance pro děti.
Praktické ukázky a prezentace obsahu
Pročety, které mohou být využity ve školkách, ukazují, jak lze kreslit a tvořit prostřednictvím tematických bloků jako Rodina, Elektrická bezpečnost, či tradiční reálné a imaginární příběhy. Polohu a obsah vizuálního materiálu lze prezentovat formou nenápadné demonstrace, her a interakcí, které stimulují zvídavost dětí a podporují jejich autentické vyjadřování.

Osvědčené postupy a inspirace pro učitele
Je užitečné sledovat, jaké typy vypracovaných úloh a nápadů jsou prezentovány v RVP PV (2018) a jak je možné je adaptovat na konkrétní třídu. Zároveň je důležité dbát na to, aby výtvarné úlohy nebyly jen prostředkem k vizuálnímu výsledku, ale i prostředkem k rozvoji myšlení, sebevnímání a sociálních dovedností. Při tvorbě a výběru materiálů by se mělo vyvarovat mechanického výběru z hotových nabídek a spíše se zaměřit na jejich přeměnu a přizpůsobení aktuálním potřebám dětí.
Podpora zodpovědného využívání výtvarných činností
Výchova k udržitelnému rozvoji a environmentální výchova mohou být součástí výtvarných projektů prostřednictvím využívání různých recyklovatelných materiálů a experimentů s jejich využitím. Děti se učí zvolit vhodné techniky a materiály, analyzovat jejich vliv na výsledek a formulovat cíle výtvarného úkolu s ohledem na celkový rozvoj dítěte.
Rámcové ukázky a tipy pro praxi
- Pro vizuální zobrazení rodiny: obrázky členů rodiny na kartičkách a jejich umístění do domovského „domečku“ s diskusí o rodině a jejím významu.
- Práce s elektrickým tématem: diskuse o tom, jak elektřina vzniká a co vše máme doma, doproválená praktickými výkresy a demonstracemi bezpečnosti.
- Interdisciplinární projekty: využití výtvarné činnosti k rozvoji kombinovaných dovedností, např. spojení rodinného tématu s literárním textem a matematickými poznámkami.

Závěry pro praxi
Výtvarná výchova, pokud je prováděna v souladu s cíli a obsahy RVP PV (2018), může významně přispívat k rozvoji individuality, radosti z objevování a tvořivého zacházení s podněty okolního světa. Klíčovým principem je podpora autonomie dítěte, jeho vlastní volby a procesu, nikoli jen výsledného produktu. Typické šablony, které omezují kreativitu, by měly být nahrazeny prostředky, které umožní dětem objevit vlastní tvůrčí cestu a propojit výtvarné činnosti s dalšími oblastmi vzdělávání.