Perinatální příčiny sluchového postižení

Sluchová vada je v podstatě „zhoršení“ sluchového prahu, které je trvalé, nemá tendenci ke zlepšení a nelze jej ovlivnit žádným způsobem léčby (porucha sluchu může být přechodná, vada je trvalá). Vady sluchu v dětském věku jsou buď vrozené, a to buď geneticky podmíněné, nebo získané během těhotenství či porodu či těsně po něm (perinatálně), anebo jsou sluchové vady získané během života dítěte - infekce, poranění, nádor, atd.

Percepční (vnímací) vada sluchu postihuje vlastní orgán sluchového vnímání - vláskové buňky (Cortiho orgán) v hlemýždi, tedy ve vnitřním uchu, či postihuje sluchový nerv. Centrální vady sluchu vznikají v důsledku vývojového nebo traumatického postižení oblastí centrálního nervového systému (v podkoří a kůře), které jsou důležité pro přijímání, poznávání a zpracování sluchových podnětů. Dochází k postižení zpracování zvuků, resp.

Perinatální rizika a mechanismy poškození

Vady sluchu mohou vzniknout během těhotenství, přičemž „nejcitlivějším“ obdobím ve vývoji sluchového orgánu u embrya je období kolem 20. dne od početí, tedy cca 3. gestační týden. V tomto období je embryonální vývoj sluchového orgánu ohrožen především určitými infekčními onemocněními matky (zarděnky, spalničky, příušnice, spála, parotitida, viróza, toxoplasmóza matky v prvním trimestru) či podáváním léků, jež mohou vyvíjející se sluchový orgán embrya poškodit (tzv. ototoxické léky), dále pak RTG záření a metabolická onemocnění matky (cukrovka, neléčený vysoký krevní tlak, apod.), která mohou vést i k předčasnému porodu, tedy porodu tzv. rizikového novorozence.

Těhotenství: užívání tzv. ototoxických látek (např. Streptomycin, Gentamycin, diuretické léky, alkohol, drogy, kouření atd.) To vše má negativní dopad na vývoj sluchového orgánu obzvláště během prvních týdnů těhotenství. Dále sem můžeme zařadit virové infekce matky (zarděnky prodělané v prvních 12týdnech těhotenství bývají příčinou hluchoty až u 95% případů, toxoplasmóza a spalničky mohou také způsobit trvalé poškození sluchu a to i v případě, že matka tuto nemoc prodělala těsně před těhotenstvím, nebo v prvních týdnech těhotenství).

Při porodu je riziková nezralost novorozence, nízká porodní hmotnost dítěte, Rh-inkompatibilita matky s plodem (různý Rh faktor krve matky a plodu), těžký porod, při kterém může dojít ke krvácení do vnitřního ucha či do mozkových center pro sluch, asfyxie či hypoxie dítěte (nedostatek přívodu kyslíku tkáním plodu). Po porodu nedonošeného dítěte může být riziková plicní ventilace delší než 4 dny, těžká novorozenecká žloutenka (především při Rh-inkompatibilitě), atd.

Po porodu může dojít k poškození vláskových buněk hlemýždě vlivem infekce, především meningitidy, nebo v důsledku užívání některých typů ototoxických antibiotik.

Perinatální (prelingvální) postižení a dopady na vývoj řeči

Nejzávažnější důsledky pro vývoj řeči a celý vývoj dítěte mají těžké percepční vady sluchu vrozené nebo vzniklé v raných stadiích vývoje v tzv. prelingválním období, tj. do doby vlastního vývoje řeči asi okolo jednoho roku dítěte. Čím dříve vada sluchu vznikne, tím závažnější jsou důsledky pro vývoj řeči dítěte.

Pro dobrý rozvoj řečové komunikace je nejdůležitější období po narození, do 3. K normálnímu rozvoji řeči je nezbytný sluch. Neslyšící dítě se navíc nemůže naučit číst a psát. Jen málo lidí si uvědomuje, jak nezbytný je sluch a řeč k zařazení do společnosti. Bez sluchu a možnosti komunikace s lidmi se může člověk snadno ocitnout v sociální izolaci.

Začátky broukání a žvatlání kojence ještě nejsou zárukou přítomnosti sluchu, neboť se vyvíjejí na přechodnou dobu i u neslyšících. Všichni kojenci, tedy i ti, kteří byli diagnostikováni jako neslyšící nebo těžce nedoslýchaví, v raném kojeneckém věku křičí a žvatlají. Kolem šesti měsíců se kojenec učí poznávat, že je to on, kdo křičí a žvatlá. Je- li však kojenec těžce sluchově postižený a nemůže proto svůj vlastní křik a zvukové projevy sám vnímat, budou tyto projevy stále řidší.

V prvním roce vyslovuje dítě první slova, v průběhu druhého roku měsíc od měsíce se učí více rozumět než mluvit. Od dvouletého dítěte můžeme očekávat, že bude používat aspoň 20 slov. Tříleté dítě užívá asi 1000 slov a vyjadřuje se v krátkých větách.

Diagnostika v novorozeneckém a perinatálním období

Stanovení včasné diagnózy je zcela zásadní. Případnou sluchovou vadu je nutno odkrýt co nejdříve (do ukončení prvního roku věku dítěte), protože je nutno stanovit diagnózu a neprodleně začít s léčením. Díky včasné diagnostice sluchových vad už v novorozeneckém či kojeneckém věku se může začít co nejdříve s rehabilitací sluchu, která tak zlepší psychomotorický vývoj dítěte, zvýší jeho komunikační možnosti a umožní rozvoj řeči.

Orientační vyšetření sluchovou zkouškou u novorozenců a kojenců provádějí povinně pediatři, mohou jej provádět ale i rodiče. Hodnotí se reakce novorozence či kojence na zvukové podněty. Zvuk by neměl být příliš hluboký a nesmí mít vibrační složku. Dítě by nemělo vidět zdroj zvuku, který by měl být ve vzdálenosti cca 0,5 až 1 metru od dítěte. V praxi postačí, pokud mimo zorné pole dítěte třeba zachrastíme zvukovou hračkou či třeba tamburínou. Pediatr takto provádí orientační sluchovou zkoušku ve věku 3 - 5 měsíců a 8 měsíců věku dítěte. Tato vyšetření jsou jen orientační. Pokud při sluchových zkouškách prováděných pediatry chybějí adekvátní reakce a příznaky, či jsou nejisté, nebo pokud se nerozvíjí řeč dítěte, je třeba provést objektivní vyšetření sluchu na odborném pracovišti.

V současné době (stav leden 2012) je možné dle platné legislativy plošné zavádění screeningu sluchových vad u novorozenců a kojenců objektivní metodou měření sluchu otoakustickými emisemi (OAE). Tato metoda je časově nenáročná a výsledky ve smyslu záchytu možných sluchových vad jsou velice uspokojivé. Dítě se při ní vyšetřuje na novorozeneckém oddělení mezi 1. a 4. dnem pobytu v tiché místnosti, většinou po kojení, aby bylo klidné a šlo dobře vyšetřit.

Novorozenecký screening OAE - ilustrativní schéma

Do ucha se mu vloží malá sonda, která vysílá zvuky a zároveň zaznamenává tzv. otoakustické emise - zvukem ze sondy evokované (vzniklé) „odpovědi“ zevních vláskových buněk hlemýždě (vnitřního ucha). Pozitivním výsledkem je, že jsou emise výbavné ("PASS"), byla potvrzena správná funkce zevních vláskových buněk - pravděpodobně tedy není přítomna žádná sluchová vada. Naopak druhým výsledkem je, že emise nejsou výbavné ("REFER"), což může poukazovat na vadu sluchu.

K výbavným otoakustickým emisím je zapotřebí nejen správné funkce zevních buněk hlemýždě, ale i vzdušného a funkčního středouší a zvukovodu. Proto ne vždy jejich nevýbavnost musí znamenat nitroušní (percepční) nedoslýchavost. Příčinou nevýbavnosti může být mazová zátka zvukovodu (lékař musí u nevýbavných emisí zkontrolovat zvukovod) nebo problém ve středouší - změny středoušních kůstek či tekutina ve středouší, která se někdy především při komplikovaném porodu může do středouší dostat. V takovém případě je nutné provést vyšetření bubínku a středouší - tympanometrii.

Tympanometrie je vyšetření středního ucha, lícního nervu a zčásti i mozkového kmene. Při vyšetření se měří tlak před a za bubínkem zároveň s vysíláním zvuku na bubínek. Je to velmi užitečné vyšetření, které informuje o stavu celistvosti bubínku a o stavu podtlaku či přetlaku ve středním uchu a o přítomnosti hlenů či jiných tekutin ve středouší. Všechny tyto stavy jsou příčinou snížení sluchu.

Pokud tedy dítě nemá výbavné OAE a má tympano křivku A, je podezření na poruchu sluchu vzniklou v hlemýždi (vnitřním uchu). Dítě je pozváno ještě opakovaně na OAE a pokud opět vyjde ta samá křivka při tympano A, je doporučeno vyšetření BERA (Brainstem Evoked Responses Audiometry).

BERA je další objektivní audiologické vyšetření. Při tomto vyšetření se zaznamenávají elektrické potenciály z mozku (mozkového kmene), které vzniknou jako odpověď mozku na zvukové signály přicházející z okolí. V praxi to znamená, že se do sluchátek pacienta přivádí tóny, na které mozek, respektive mozkový kmen slyšícího pacienta reaguje jistou elektrickou aktivitou - tu zaznamenávají sondy přiložené k hlavě pacienta.

Dalším objektivním vyšetřením, které je možné provést v případě, že nejsou OAE výbavné, je vyšetření metodou ASSR (někdy také označováno SSEP) - ustálené evokované potenciály. Tato metoda umožňuje měření na frekvenčním rozsahu 250 Hz až 8 kHz na hladinách slyšení od 10 do 125 dB. Tato metoda tak umožňuje odvodit tzv. odhadovaný audiogram (estimated audiogram), který informuje o tom, jak by vypadal tónový audiogram, kdyby ho bylo možné u dítěte vyšetřit.

Léčba a rehabilitace při perinatálním postižení

Pokud se vrozená vada sluchu u novorozence potvrdí, rehabilituje se nejprve sluchadly, a to už lze od 3 měsíců věku. Sluchadla se dávají na obě uši, rodiče je mají dítěti dávat pokaždé, když na něj mluví, i při hře. Jejich efekt se posuzuje v ideálním případě kolem 6. - 9. měsíce věku. Dnešní moderní sluchadla včas přidělená dokážou i s minimálními zbytky sluchu zajistit spolu s odbornou foniatrickou péčí správný vývoj řeči.

Oboustrannou hluchotu lze někdy vyřešit nejmodernějším způsobem, což je voperování kochleárního implantátu. Pokud je kompenzace sluchové vady sluchadly nedostatečná, zvažuje se přidělení kochleárního implantátu. Včasné rozpoznání sluchové vady je nesmírně důležité pro další rozvoj dítěte.

Genetika a perinatální faktory

Poruchy sluchu mohou být geneticky podmíněné (i v rámci různých syndromů), vrozeně získané (vzniklé v embryonálním stadiu nebo v souvislosti s porodem) a vady získané kdykoliv během života. Víme o několika genech souvisejících s rozvojem a funkcí sluchového orgánu (nejčastěji zmiňovaný je gen pro connexin 26). Podkladem těchto vad jsou zděděné genové defekty.

Vrozené - geneticky podmíněné (hereditární) - pokud je sledované postižení dědičné, lze určit, s jakou pravděpodobností se může přenést do další generace. V následujících řádcích se pokusíme vysvětlit mechanismy, kterými k přenosu genetické poruchy sluchu dochází.

Connexin 26 (Cx26) je bílkovina, jejíž tvorba je kódována genem GJB2. Tato bílkovina je zodpovědná za vytvoření systému kanálků - tzv. „gap junctions“ - v plazmatické membráně jednotlivých buněk. Tyto struktury zajišťují prostupnost malých molekul mezi buňkami. Nepřítomnost tohoto systému kanálků pravděpodobně znemožňuje výměnu draslíkových iontů mezi buňkami vnitřního ucha, což je proces nezbytný pro správnou funkci hlemýždě, a tedy pro vznik sluchového vjemu.

Mutace v genu GJB2 jsou nejčastější příčinou dědičné hluchoty. Jsou zodpovědné za cca polovinu recesivně přenášených nesyndromových sluchových vad. Ačkoliv mutace Cx26 mohou být zděděny recesivně i dominantně, naprostá většina z nich se projevuje recesivně.

Schéma funkce connexin 26 (Cx26) ve vnitřním uchu

Zvuková vlna je zachycena boltcem a rozkmitá pružný bubínek. Přes systém tří středoušních kůstek je akustický signál dále zesílen a přenesen na oválné okénko. To odděluje středouší od vnitřního ucha a má výrazně menší plochu než bubínek. Kmitání oválného okénka je proto na menší ploše intenzivnější a rozpohybuje endolymfu, tekutinu uvnitř hlemýždě.

Jakmile pohyb endolymfy způsobený kmitáním oválného okénka ohne vláskovou buňku, tímto ohnutím se otevře iontový kanál a do nitra buňky vstoupí draslíkové ionty. Po nahnání draslíkových iontů do buňky dojde k její depolarizaci. Na spodině vláskové buňky je záporně nabitá aminokyselina glutamát, která působí již přímo na vlákna sluchového nervu. Vznikne elektrický potenciál a nervem je veden nervový vzruch, vnímaný pak ve sluchovém centru mozku jako zvuk.

Protein connexin je podkladem právě pro vznik těchto gap junctions, kanálků, kterými je draslík odčerpáván zpět do prostoru scala media.

Genetické testování a spolupráce s rodinou

GJB2 test: Je to genetický test, který určí, zda jsou v genu GJB2 nějaké sekvenční změny - změny normálního pořadí bází, tedy jiné řazení základních bází A, C, G, T, než jaké je pro tento gen běžné. K vyšetření stačí vzorek krve nebo i slin. Po přípravě DNA je sekvence GJB2 vyšetřované osoby porovnána s normální sekvencí tohoto genu.

Některé laboratoře vyšetřují celou sekvenci genu GJB2, tedy celou řadu bází, které gen tvoří. Jiné laboratoře hledají pouze mutaci 35delG, což je nejčastější mutace genu Cx26 v bělošské populaci. Některé laboratoře obě metody kombinují tak, že nejprve hledají nejčastější mutaci 35delG a celý gen sekvenují pouze tehdy, když nejčastější mutaci test neobjeví.

Výsledky testu GJB2 genu mohou být interpretovány následovně: Byly nalezeny 2 mutace. Pokud byly objeveny dvě identické (35delG/35delG) nebo dvě odlišné (35delG/167delT) mutace, lze předpokládat, že sluchová vada je způsobena mutací genu GJB2 (pro Cx26). Nebyla nalezena ani jedna mutace GJB2 genu (pro Cx26). Pokud nebyla nalezena žádná mutace, musíme se nejdříve ptát, jaký typ testu byl proveden. Byla objevena pouze jedna mutace (35delG/-). V tomto případě je interpretace testu nejkomplikovanější.

Díky genetickému poradenství (především u dědičných vad v rodině, hluchých partnerů apod.) lze výskyt těchto geneticky podmíněných vad snížit. Genetické vyšetření má tedy velký význam pro lidi s poruchou sluchu, kteří chtějí založit rodinu. Pokud je sledované postižení dědičné, lze říci, s jakou pravděpodobností se může přenést do další generace.

Prevence, screening a systémová opatření

Celosvětově se screening sluchu u novorozenců rozšiřuje již řadu let. V České republice však ještě stále není zákonem daný povinný aktivní vyhledávací program (tzv. screening) sluchových vad novorozenců, přesto je již dostupné speciální sluchové vyšetření novorozenců na mnoha pracovištích novorozeneckých oddělení. V naší republice se v současnosti celoplošně provádí screening pouze u dvou vrozených metabolických vad.

Vzhledem k rychlosti provedení a nenáročnosti postupu je však vyšetření otoakustických emisí velmi vhodné jako preventivní nebo první vyšetření především již v novorozeneckém věku. Při výbavný OAE je téměř stoprocentní jistota, že sluch je zcela v pořádku. Při OAE nevýbavných však nelze přesněji určit, o jak těžkou nedoslýchavost (či dokonce hluchotu) se jedná a zda není problém ve středouší.

Newborn Hearing Screening: OAE vs Automated ABR

Praktické doporučení pro rodiče a zdravotníky

  • U kojence je nutné sledovat, zda reakce na sluchové podněty odpovídají vývojovému stadiu dítěte, což je v náplni pravidelných preventivních prohlídek dětského lékaře.
  • Pokud při orientačních sluchových zkouškách prováděných pediatry chybějí adekvátní reakce a příznaky, či jsou nejisté, nebo pokud se nerozvíjí řeč dítěte, je třeba co nejdříve provést objektivní vyšetření sluchu na odborném pracovišti.
  • Pro sluchově postižené rodiče je velmi důležitá pomoc pedagogická a sociální.
  • Orální metody mají za cíl u dítěte položit a rozvíjet základy mluveného jazyka (auditivně-verbální metoda). Bilingvní (dvojjazyčná) metoda používá jako základ komunikace vlastní znakový jazyk neslyšících později doplněný psanou formou jazyka.

Vyšetření v ORL a foniatrii

Mezi moderní metody ve foniatrii patří např. počítačová audiometrie. „Počítačová audiometrie slouží k přesnému určení sluchových vad. Jde o vyšetření sluchu na jednotlivých frekvencích, od hlubokých tónů až po ty nejvyšší. Přístroj, na kterém se provádí toto vyšetření, se jmenuje audiometr. Slovní audiometrie je vyšetření rozumění mluvenému slovu. Toto vyšetření se používá například ke zjištění efektu použitého sluchadla. Pacient v tichém prostředí opakuje podle CD přehrávače slova, kterým rozumí, a v procentech se určí přínos sluchadla pro konkrétního pacienta a kvalitu jeho života.

Objektivní nastavování parametrů sluchadel na počítači umožňuje naladit sluchadla tak, aby parametry odpovídaly sluchové ztrátě konkrétního pacienta. Dá se provést přímo na uchu. Při tomto vyšetření je možno zjistit i další parametry, se kterými je třeba někdy počítat.

Závěrečné poznámky

Rozpoznání sluchové vady je obtížnější, pokud se nejedná o úplnou hluchotu, ale o lehčí až středně těžkou nedoslýchavost. Dítě zpočátku nemusí mít žádné výrazné problémy. V Česku se udává četnost výskytu sluchových vad u novorozenců v rozmezí 6 až 12 ku 1000, přičemž jedno novorozeně z tisíce má velmi těžkou sluchovou vadu. Každý rok se narodí zhruba osmdesát neslyšících dětí, dalších asi deset dětí i dospělých o sluch přijde.

Včasné rozpoznání, správná diagnostika, včasná rehabilitace a v případě geneticky podmíněného onemocnění poradenství jsou klíčové faktory pro minimalizaci dopadů perinatálních příčin sluchového postižení na vývoj dítěte.

tags: #perinatalni #pricina #sluchove #ho #postizeni #troch