Placenta, tento fascinující orgán, může být klíčem k lepšímu pochopení vývoje dítěte ještě před narozením. To, co dnes víme, pochází převážně z výzkumů nezdravých placent - například těch, které byly vystaveny cukrovce nebo hypertenzi. Pochopení funkce placenty a toho, jak se liší mezi matkami díky různým stravovacím a pohybovým návykům, může pomoci vysvětlit, proč u některých dětí dochází k rozvoji dětské obezity nebo vyšší hladiny cukru v krvi, zatímco u jiných nikoliv. Placenta je největší fetální orgán a zároveň první, který se vyvine. Její vývoj začíná velmi brzy, protože musí být připravena podporovat plod od prvních týdnů těhotenství. Během těhotenství placenta funguje jako plíce, střeva, ledviny i játra plodu. Placenta je připevněna ke stěně dělohy a je spojena s dítětem pomocí pupeční šňůry. Pozor: Alkohol, nikotin a některé léky mohou placentou procházet. Během těhotenství mohou zdraví placenty ovlivnit různé faktory. Pokud jste během předchozího těhotenství měla problém s placentou, poraďte se s lékařem ještě před dalším otěhotněním. I když ve většině těhotenství placenta funguje bez problémů, existují situace, kdy může dojít k závažnějším komplikacím.
Vrostlá placenta je stav, kdy placenta prorůstá příliš hluboko do stěny dělohy a po porodu se nemůže přirozeně oddělit. Pokud vám lékař během těhotenství sdělí jakékoli podezření na komplikaci placenty, je důležité zachovat klid a řídit se doporučeným postupem. Máme tip na zpracování placenty v Plzni, které je zároveň i odběrné místo pro balíčky Happy Baby. Placenta sama o sobě nemá nervová zakončení, takže nebolí. Výživa matky může ovlivnit metabolické prostředí, ve kterém placenta funguje. Vyvážená strava a dostatek pohybu jsou důležité pro zdravý průběh těhotenství. Placenta zajišťuje primárně výživu plodu v prenatálním období. Transportuje plyny a výživné látky, vylučuje zplodiny metabolismů, produkuje hormon hCG a zajišťuje metabolismus jako takový. Skládá se z fetální části (chorion) a mateřské části (endometrium). Placenta může nabývat neobvyklých tvarů a rozměrů, rozrůstat se do šířky, být tenká a velká (placenta membranacea). Může se rozdělit na více laloků (placenta biloba, triloba, multiloba) či na dvě zcela oddělené části, které se vyvíjejí samostatně (placenta bipartita).
V těhotenství může vzniknout přídatné lůžko (placenta succenturiata), které je charakteristické jako malá oddělená část od placenty spojená pouze cévami. Vcestné lůžko, placenta praevia, zasahuje do porodních cest, do dolního děložního segmentu. Placenta je nízko posazená a hluboko nasedá. Rizikové skupiny tvoří ženy s preeklampsií, eklampsií, onemocněním ledvin, vysokým krevním tlakem. Dalšími náhlými obtížemi může být úraz břicha, krátký pupečník, myom v děložní stěně, pevné plodové blány, nepředvídané zmenšení obsahu dělohy. Placenta se může odloučit hranou nebo v samotném centru. Toto se projevuje na intenzitě krvácení. Jestliže se odlučuje hranou, objeví se slabé krvácení, odloučení placenty v centru způsobí retroplacentární hematom bez viditelného krvácení. Krvácení bývá opakované a jeho intenzita se obvykle zvyšuje s blížícím se termínem porodu. Rh negativním pacientkám se po takovém zakrvácení aplikuje anti-D imunoglobulin.

Uložení placenty ve vzdálenosti ≤ 1 cm od vnitřní branky děložního hrdla je kontraindikací vaginálního porodu. Vasa praevia jsou abnormálně probíhající fetální cévy volně uloženy v plodových obalech a přecházející přes vnitřní děložní branku. Cévy nejsou chráněny pupečníkem a jsou náchylné k poškození, útlaku a trombóze. Během porodu může při spontánní ruptuře plodových obalů dojít k prasknutí cév a závažnému krvácení ohrožující život plodu. U rodičky se krvácení projeví nebolestivým vaginálním krvácením jasně červené krve. U plodu dochází k asfyxii a zpravidla k úmrtí. Vasa praevia se dá diagnostikovat pomocí ultrazvuku a případně indikovat a plánovat císařský řez.
Porod u pacientky s placenta accreta vyžaduje mezioborovou spolupráci a pečlivé plánování s ohledem na reprodukční přání pacientky. Pacientka musí být předem informována o rizicích, včetně možnosti nutnosti provedení hysterektomie. Radikálním postupem je provedení císařského řezu s následnou hysterektomií. Konzervativní postup u pacientek plánujících další graviditu zahrnuje císařský řez s pokusem o odstranění placenty.
Pupečník je provazec o průměru 1-2 cm a délce mezi 20 a 150 cm. Spojuje plod s placentou. Pupečník je bledé barvy, při maceraci je červenohnědě diskolorován, ztenčen a protažen. Whartonův rosol vzniká z embryonálního mezodermu. Skládá se z želatinové hmoty a hvězdicovitých buněk. Umbilikální arterie vedou odkysličenou krev z plodu směrem k placentě a umbilikální véna vede krev okysličenou z placenty směrem k plodu. Arterie obtáčejí vénu (průměrně jedna otočka na 5 cm délky). Spiralizace arterií pupečníku je převážně levotočivá. Růst pupečníku do délky je umožněn mechanickými silami, které pupečník napínají při pohybech plodu. Pupečník roste zejména v I. a II. trimestru, po 28. Pupečník je v termínu porodu kratší než 35 cm. Příčinou jsou vrozené neuromuskulární poruchy, VVV skeletu, mnohočetné malformace plodu a jiné stavy, při kterých je omezena pohyblivost plodu v děloze. Klinickým znakem je asfyxie plodu nebo patologické polohy plodu (příčná, šikmá). Extrémně krátký nebo dokonce chybějící pupečník je součástí těžké malformace plodu. Dominuje rozsáhlý defekt břišní stěny, hrudníku, deformity končetin a těžká skolióza páteře, jsou přítomny různé vrozené vady vnitřních orgánů. Je pupečník délky nad 70-80 cm v termínu porodu. Velamentózní inzerce: pupečník se upíná do plodových blan mimo vlastní lůžko. Pupečníkové cévy nejsou chráněny rosolovitým vazivem, proto jsou snadno zranitelné. O vasa previa hovoříme, probíhají-li velamentózní cévy přes vnitřní branku. Při disrupci vaku blan během porodu hrozí natržení těchto cév. Krvácení z vasa previa má velmi vysokou mortalitu, plod vykrvácí během několika málo minut. Vasa previa je možné detekovat před porodem pomocí barevného dopplerovského ultrazvuku.

Hyperspiralizace, torze pupečníku je častou příčinou abortu v II. trimestru. Typickým nálezem je nadměrně dlouhý, silně spiralizovaný pupečník a struktura pupečníku při fetálním konci nebo vícečetné striktury (zúžení průsvitu dané deficitem Whartonova rosolu). Aplázie jedné pupečníkové arterie je vzácná (méně než 1% jednočetných gravidit). Běžnější u některých VVV (sirenomelie, trisomie 18., 13. chromosomu). U zdravých novorozenců je nutno vyloučit skryté vady, zejména ledvin. Omezení toku krve z placenty vede k asfyxii plodu.

Subakutní nekrotizující funisitida je subakutně až chronicky probíhající zánět pupečníku s vysokou perinatální mortalitou. Etiologickými činiteli jsou Treponema pallidum, Herpes simplex virus a pravděpodobně i další infekční agens s nízkou virulencí, např. Mykoplazmata. Na řezu pupečníkem jsou zesílené cévní stěny. Abrupce placenty vedoucí k intrauterinnímu úmrtí plodu v graviditě 33. týdne je závažná komplikace a vyžaduje rychlou diagnostiku a léčbu. Drcený popis kazuistiky ukazuje, že v některých případech může dojít k rozvoji DIC a intrapartálního úmrtí plodu.
Placental Abruption
Abrupce placenty je velmi závažnou komplikací druhé poloviny těhotenství. Jedná se o stav, který ohrožuje rodičku život ohrožujícím krvácením, nejčastěji s přidruženým syndromem diseminované intravaskulární koagulace. Plod je ohrožen prematuritou, hypoxií a v nejtěžších případech i intrauterinním úmrtím. Rizikové faktory zahrnují hypertenzi či preeklampsii, anamnézu proběhlé abrupce placenty, děložní myomy, kouření, abusus drog, věk nad 35 let, vícečetné těhotenství, trauma břicha a další. Diagnóza se potvrzuje klinicky, ultrazvukem a laboratorními testy. Léčba vyžaduje okamžitou hospitalizaci a často urgentní císařský řez; při spolupráci s hematologem a anesteziologem se řeší hypovolemický šok a DIC. Riziko mateřské mortality je přibližně 1 %, riziko perinatálního úmrtí až 40 %.
Detaily jednotlivých typů uložení placenty
Placenta praevia znamená uložení placenty v dolním děložním segmentu pod úponem plica vesicouterina. Nález v časném těhotenství nemusí být definitivní. Mezi rizikové faktory patří předchozí císařský řez, výkony v dutině děložní (kyretáže, hysteroskopie), multiparita a abúzus drog. Krvácení bývá opakované a zvyšuje se s termínem porodu. Rh negativním pacientkám se po takovém krvácení aplikuje anti-D imunoglobulin. Uložení placenty ≤ 1 cm od vnitřní branky hrdla je kontraindikací vaginálního porodu.
Vzniká také vasa praevia: abnormálně probíhající fetální cévy přes vnitřní branku. Cévy nejsou chráněny pupečníkem a jsou náchylné k poškození; během porodu hrozí masivní krvácení a ohrožení života plodu. Diagnóza se může potvrdit ultrazvukem, případně barevnou dopplerografií. Případ u placenty accreta vyžaduje interdisciplinární plánování a informování o rizicích, včetně hysterektomie.

Odtržení placenty, abrupce, je definováno jako částečné nebo úplné oddělení placenty od děložní sliznice. Příčina bývá multifaktoriální a často není jasná. Diagnostika kombinuje klinický obraz, ultrazvuk a krevní testy; terapie zahrnuje okamžitý porod či expektační postup podle situace. Mírná abrupce s normálním srdečním rytmem plodu může umožnit hospitalizaci a pečlivé sledování, zatímco těžká abrupce vyžaduje rychlé lékařské zásahy a resuscitaci. V některých případech dochází k DIC, šoku a perinatálním komplikacím.
V závěru: pochopení rizik a rané diagnostické nástroje jsou klíčové pro minimalizaci komplikací u placentárních patologií. Přehledný monitoring během těhotenství a spolupráce mezi gynekology, porodníky a hematology může významně zlepšit výsledek pro matku i plod.
tags: #patologicke #ulozeni #placenty