Paralelní klešťový porod: průběh, indikace a rizika

Jejich základní společnou indikací je nutnost urychleně ukončit porod v jeho druhé době, kdy je už hlavička plodu vstouplá do pánve a kdy by císařský řez byl technicky velice obtížný až nemožný nebo časově náročný. Za porodu se žel vyskytují nepředvídatelné situace, které vyžadují okamžitý zásah porodníka. Ze strany dítěte se nejčastěji jedná o příznaky nedostatku kyslíku. Dítě si může při vstupování do pánve přitlačit nebo natáhnout pupeční šňůru, a zastaví si tak přívod okysličené krve. Může také dojít k předčasnému odloučení lůžka a zastaví se tím výměna kyslíku mezi mateřskou krví a krví dítěte.

U nezralých plodů je indikováno použití kleští pro vyšší riziko intrakraniálního krvácení po použití vakuumextraktoru. Při klešťovém porodu existuje vyšší riziko rozsáhlejších porodních poranění než při vakuumextrakci, naopak výhodou kleští je, že pokud jsou správně naloženy, nesklouznou, zatímco pelota vakuumextraktoru sjíždí v okamžiku, kdy porodník svou silou převýší sílu, jíž je pelota fixována k hlavičce plodu. Protože kleště jsou určeny hlavně na záchranu zdraví plodu a jsou pro rodičku potenciálně nebezpečné, můžou se použít jenom v případě živého a životaschopného dítěte. Na rozdíl od vakuumextrakce se můžou v indikovaných případech použít i u předčasného porodu.

obrázek: schéma průběhu II. doby porodní a umístění kleští

Použití porodnických kleští je rychlá a efektivní metoda ukončení porodu, vhodná zejména u hrozící asfyxie dušení plodu z důvodu snížené dodávky kyslíku plodu. Při šetrném naložení kleští není poranění plodu žádné a rozsah poranění rodičky může a nemusí přesahovat rozsah poranění po provedené epiziotomii. Klešťovou operaci provádíme všude tam, kde pominuly podmínky pro císařský řez. Neplatí tedy, že by jedna z operací nahrazovala druhou. Porodnické kleště jsou nástrojem používaným v různých modifikacích již přes 400 let.

Slouží k instrumentálnímu vybavení hlavičky vstouplé a fixované v pánvi ve II. době porodní, tedy po zániku porodnické branky (při zcela otevřených porodních cestách). Je zcela mylný názor, že hlavička je při klešťovém porodu komprimována či jinak zraňována. Klešťový porod je většinou prováděn jako neplánovaná operace s výjimkou některých chronických onemocnění matky, kdy se s potencií klešťové operace počítá pro snížení námahy ve II. době porodní. Rozlišujeme indikace ze strany plodu i ze strany matky a míru naléhavosti.

Hrozící hypoxie plodu ve II. době porodní, jejími příčinami mohou být stlačení nebo zaškrcení pupečníku, případně předčasné odloučení placenty. Jde o jednu z nejčastějších indikací ke klešťovému porodu. Protrahovaná II. doba porodní (déle než 60 minut od zániku branky) bývá způsobena poruchami porodního mechanismu či nedostatečností porodních sil. Nedostatečnost porodních sil a s ní související protrahovaná II. doba vyžadují rychlá řešení a často se volí kleště či vakuumextraktor.

obrázek: anatomie porodních kleští a jejich uchopení

U klešťového porodu se přikládají tenké kovové kleštiny podél hlavičky plodu tak, aby při sevření zachytily hlavičku plodu někde v oblasti čelistního kloubu. Mozková část hlavičky je tím chráněná horní částí kleští jako přilbou. Při respektování všech indikací, kontraindikací a podmínek nebývají komplikace časté. Smeknutí kleští, k němuž dochází při jejich nesprávném naložení, může vést k poranění matky i plodu. Nejčastější komplikací porodu kleštěmi je poranění pochvy a hráze rodičky, které může vzniknout při příliš rychlé extrakci hlavičky, při smeknutí kleští nebo při nesprávném směru trakce. Z možných, ale vzácných komplikací u novorozence je třeba jmenovat především tržné rány na hlavičce, kefalhematom a zcela raritní fraktury lebečních kostí.

Bez porodnických kleští by celá řada situací nebyla řešitelná. Přestože uváděné komplikace vypadají na první pohled hrozivě, je třeba si uvědomit, že k nim dochází zcela výjimečně, navíc v situacích krajní nouze, kdy oddalování klešťové operace by vedlo k smrti nebo nevratnému poškození plodu. Jistou alternativu představuje vakuumextrakce, při níž je na hlavičku plodu podtlakem fixována pelota napojená na trakční zařízení. Řada indikací je shodná jak pro klešťový porod, tak pro vakuumextrakci (protrahovaná II. doba porodní), pravdou však je, že vakuumextrakce by neměla být využívána pro řešení akutní hypoxie plodu.

První dokumentovaná zmínka o použití podtlaku při porodu hlavičky plodu pochází z roku 1706, ale oficiálně je autorem myšlenky vakuumextrakce považován švédský vynálezce Malmström, který v roce 1954 patentoval kovový vakuový zvon. Princip se nezměnil. Klasická kovová pelota je k dispozici v různých rozměrech, nejpoužívanější je průměru 60-70 mm. Pelota se nasadí na hlavičku plodu v oblasti vedoucího bodu, plynule se vytvoří podtlak a hlavička plodu se porodí. Mezi zvonem a kostí plodu vzniká otok, který do 3-4 dnů mizí. Soft silikonové zvony tento problém téměř úplně odstranily.

Hlavní indikací použití vakuumextraktoru je urychlení druhé doby porodní, zvláště při dlouhotrvajícím porodu, při vyčerpání rodičky, nebo nespolupráci. Komplikace vakuumextrakce bývají vzácné, většinou se jedná o drobné oděrky kůže a otok na hlavičce dítěte. Vex by se neměl aplikovat u dítěte s podezřením na akutní nedostatek kyslíku. Vaginální extrakční operace zahrnují vakuumextrakci (VEX) a porod kleštěmi (partus per forcipem).

obrázek: vakuumextraktor při práci

Indikace k extrakci lze rozdělit na indikace ze strany rodičky i ze strany plodu. Důvodem může být vyčerpání rodičky, slabá děložní činnost, dysfunkce břišního lisu, nepostupující porod, silné krvácení ve II. době, horečka rodičky, nebo snazší průchod druhé doby. Extrakční výkon se provádí ideálně z co nejnižších pánevních rovin. Vex má výhodu v tom, že nevyvolává centrální tlak na hlavičku, ale nevýhodou je nemožnost rotace hlavičky a delší čas potřebný k provedení.

Další metodou je porod pomocí porodnických kleští, které se dělí na zkřížené a paralelní dle toho, zda se jejich volné části při uzávěru kříží. Dále se rozlišují typy podle zemí konstrukce. Některé typy kleští umožňují i rotační vybavení hlavičky. Extrakce forcepsem by měla být provedena ideálně z co nejnižších pánevních rovin, avšak existují situace, kdy je nutné provést porod per forcipem z vyšších etáží.

Při zavedení levá ruka porodníka rozevírá poševní introitus, pravá ruka se umísťuje k horní hraně hlavičky a zámek se uzavírá po symetrii. Následně se provádí trakce během kontrakce. Manuální extrakce se provádí u plodů v poloze podélné koncem pánevním. Porodnické kleště mají stále své místo v moderní neonatologii a jsou považovány za nástroj, který může zachránit život při rizikových situacích.

Porodní gynekomastie |

Indikace a rizika v praxi

Porodnické kleště a vex slouží výhradně k řešení situací ve II. době porodní, kdy císařský řez již není možný nebo by znamenal větší riziko. Před nasazením nástrojů bývá nejčastěji nutný nástřih hráze. Při použití kleští lze očekávat nižší riziko rotací hlavičky oproti mechanickému nasazení vakuem, avšak vyšší riziko poranění rodičky v důsledku trakce a poranění ženy při rychlé extrakci. Vex je vhodný pro rychlé urychlení průchodu, avšak u nezralých plodů a při známkách tísně plodu bývá preferována volba kleští pro větší bezpečnost plodu.

Mezi nejčastější komplikace patří poranění pochvy a hráze, kefalhematom, otok na hlavičce, či trhliny v měkkých tkáních. U novorozence mohou být výjimečné tržné rány na hlavičce, fraktury lebečních kostí či menší modřinky. Přesto jsou tyto komplikace relativně vzácné a často vznikají v době krajní nouze, kdy prodleva vedla k ještě vážnějším následkům bez zásahu.

Historicky se kleště používají již několik století; dnes jsou v moderních zemích častější než dříve a jejich použití má jasné indikace. V některých porovnáních se ukazuje, že dobře provedené kleště mohou být šetrnější než nadměrné prodlužování II. doby a riziko tepelného či mechanického poškození. Vždy je však nutné, aby výkon provedl zkušený porodník a v moderní praxi spolupracuje tým zdravotníků.

tags: #paralelni #kleste #porod