Systém veřejného zdravotního pojištění v České republice pokrývá širokou škálu zdravotních služeb. Zdravotní pojišťovny vybírají pojistné a následně svým pojištěncům zajišťují úhradu zdravotních služeb v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, definuje zdravotní služby, jejich poskytování, druhy a formy zdravotní péče, práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a dalších osob.
V péči o zdraví ženy v období těhotenství, porodu a šestinedělí jsou jejími klíčovými partnery lékař se specializací v oboru gynekologie a porodnictví (gynekolog/porodník), porodní asistentka a všeobecná sestra.
Lékařská péče
Historicky je v České republice zdravotní péče o ženu v období plánování těhotenství, těhotenství, porodu, šestinedělí a péče o novorozence soustředěna především do rukou lékařů. Většina nezbytných zdravotních služeb je standardně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Standardní dispenzární prenatální péče je plně hrazena zdravotní pojišťovnou, avšak její rozsah se může lišit v závislosti na individuálních zdravotních potřebách a rizikách těhotné ženy. Míru rizika určují ošetřující lékaři na základě anamnézy a klinického vyšetření.
Péče porodních asistentek
Alternativou k lékařské péči je péče porodní asistentky, která může ženu doprovázet po celé těhotenství a období šestinedělí.
Pokud mají být návštěvy porodní asistentky v domácím prostředí ženy hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, musí být poskytovány na základě poukazu vystaveného gynekologem. Ženy mají právo svého lékaře o tento poukaz požádat, ale konečné rozhodnutí o možnosti využití této služby závisí na lékařském zhodnocení zdravotního stavu ženy.
V případě zájmu o péči porodní asistentky je doporučeno obrátit se na svou zdravotní pojišťovnu. Ta poskytne seznam porodních asistentek, s nimiž má uzavřenu smlouvu, a upřesní rozsah hrazené péče.
Pokud vybraná porodní asistentka nemá uzavřenou smlouvu s příslušnou zdravotní pojišťovnou, náklady na její péči budou hrazeny přímo na základě individuální smlouvy mezi ženou a asistentkou.
Seznam porodních asistentek s oprávněním poskytovat zdravotní služby je k dispozici v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb.
Porod v porodnici s asistencí porodní asistentky
Od ledna 2014 je v českých porodnicích umožněno rodit pouze za pomoci porodní asistentky, bez nutnosti přítomnosti lékaře. Tento typ porodu může probíhat pouze ve zdravotnických zařízeních určených k porodu a musí být schválen ošetřujícím porodníkem.
Porod doma
Česká legislativa v současné době neumožňuje vedení domácích porodů ani porodními asistentkami, ani lékaři. Ženy mají právo rozhodnout o místě porodu, ale v případě porodu doma mohou být bez asistence zdravotnického personálu.
Zákon o zdravotních službách a související vyhlášky, včetně vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, neumožňují porodním asistentkám samostatně vést domácí porody.
Pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb v plném rozsahu, včetně vedení těhotenství s nízkým rizikem, musí porodní asistentky splňovat specifické požadavky stanovené zákony a vyhláškami.
Péče o ženu v šestinedělí
Péče o ženu v období šestinedělí je stejně důležitá jako péče před porodem a během porodu. Od 1. ledna 2026 bude pro lékaře povinností indikovat návštěvy porodní asistentky v domácím prostředí ženy, pokud to bude považovat za vhodné a odůvodněné.
Každá žena při propuštění z porodnice obdrží žádanku, která jí umožní během šestinedělí využít tři návštěvy porodní asistentky doma. V případě nezájmu žena tuto službu nemusí využít.
Porodní asistentka je nelékařský zdravotnický pracovník s vysokoškolským vzděláním, který poskytuje péči ženám během těhotenství, porodu a v šestinedělí. Může působit v porodnici, gynekologické ambulanci, centrech porodní asistence nebo při domácích návštěvách.
Nárok na tři hrazené návštěvy porodní asistentky vzniká automaticky každé ženě po porodu v porodnici. Pro uplatnění tohoto nároku je nutná žádanka vystavená lékařem, kterou žena obdrží spolu s propouštěcí zprávou.
U žen, které porodí mimo porodnici, vystaví žádanku na péči porodní asistentky ošetřující lékař (gynekolog), pokud vyhodnotí péči jako potřebnou a medicínsky odůvodněnou.
Jak najít porodní asistentku a jaká je náplň její návštěvy?
Žena může kontaktovat porodní asistentku prostřednictvím porodnice, kde rodila, nebo prostřednictvím samostatně působících porodních asistentek. Seznam smluvních poskytovatelů VZP ČR (porodnice a samostatně pracující porodní asistentky) je k dispozici na webových stránkách VZP ČR.
Další možností je oslovit svého registrujícího gynekologa. Po výběru porodní asistentky si žena s ní domluví termíny návštěv.
Poporodní návštěva obvykle zahrnuje:
- Kontrolu celkového zdravotního a psychického stavu ženy.
- Vyšetření fyziologických funkcí (krevní tlak, puls, tělesná teplota).
- Kontrolu zavinutí dělohy, kvality a množství očistků.
- Kontrolu porodního poranění, případné odstranění stehů a lokální ošetření.
- Kontrolu stavu prsů a edukaci péče o ně.
- Zhodnocení kojení a zopakování zásad při kojení.
V případě zjištění obtíží při kojení porodní asistentka instruuje ženu, aby kontaktovala ošetřujícího lékaře. Poskytuje také rady ohledně hygieny, diety a pohybových aktivit. Při zjištění odchylek doporučuje kontroly u lékaře.
Všechna vyšetření indikovaná pacientovi jsou plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění a musí být provedena ve smluvních zdravotnických zařízeních.
1.1 Dějiny gynekologie a porodnictví
Babictví je jedním z nejstarších zdravotnických oborů. V předhistorických dobách ženy rodily samy nebo s pomocí zkušených žen. Ve starověku dosahovala zdravotní péče o ženu vysoké úrovně, například staří Egypťané léčili gynekologické problémy.
Ve starověkém Řecku a Římě již existovaly vzdělané porodní báby a byly vydávány učebnice pro jejich přípravu. Soranus z Efezu (98-138 n. l.) stanovil zásady pro výběr porodních bab, které musely být kompetentní, gramotné a mít dobré smyslové vnímání. V případě komplikací se vedení porodu ujímal lékař.
S nástupem feudalismu došlo k úpadku mnoha lékařských znalostí. Porodnictví se vrátilo do rukou porodních bab, které se v našich zemích objevovaly již od 14. století. V křesťanském světě bylo porodnictví považováno za nedůstojné pro lékaře.
Po rozpadu Římské říše se poznatky z antiky postupně vracely do Evropy prostřednictvím arabských a hebrejských učenců. Mezi významné arabské lékaře patřili Abu-I-Kásim a Ibn Síná (Avicena).
První evropskou lékařskou školou byla škola v Salernu, kam byly přijímány i ženy. Lékařka Trota-Trotula de Ruggiero (kolem roku 1059) sepsala pojednání o ženských problémech a jako první upozornila na možnost mužské neplodnosti.
V roce 1163 církev zakázala lékařům chirurgické výkony, což vedlo k oddělení chirurgie od teoretické medicíny. Porodnictví se v tomto období často omezovalo na rychlé ukončení porodu pomocí zmenšujících operací plodu v kritických situacích.
Renesance přinesla obnovení vědeckého zájmu o přírodní vědy a porodnictví se opět stalo součástí lékařství. Vzdělávání porodních babiček se znovu začalo zdokonalovat.
Založení Karlovy univerzity v roce 1348 ovlivnilo rozvoj lékařství v českých zemích. Ačkoliv se na univerzitě přednášelo porodnictví, praktická výuka byla omezená.
V roce 1512 vyšla učebnice pro porodní báby od Euchariuse Rösslina, která byla v roce 1519 přeložena do češtiny. Další česká kniha pro porodní babičky vyšla v roce 1577.
V roce 1638 byla v Paříži založena první škola pro porodní báby. V 17. století se znovu objevily zapomenuté porodnické operace a vydání knihy Francoise Mauriceau v roce 1668 položilo základ modernímu porodnictví.
Další pokrok v porodnictví znamenalo zavedení asepse, narkózy, porodnických kleští a měření pánevních rozměrů. Císařský řez na živé ženě byl poprvé proveden v roce 1540, ale rozšířil se až v 19. a 20. století.
Za vlády Karla VI. a Marie Terezie došlo k významným reformám v českém zdravotnictví, včetně zlepšení porodnické péče. V roce 1753 byl vydán nový Generální řád pro Království České, který stanovoval požadavky pro porodní babičky.
V roce 1804 byl ustanoven studijní řád pro porodní babičky, který vyžadoval absolvování kurzu a získání diplomu. Zkoušky byly pro porodní babičky stejně přísné jako pro lékaře, s výjimkou instrumentálního porodu.
Dr. Jungman vydal pro porodní babičky českou učebnici a vyškolil tisíce porodních asistentek, čímž zvýšil úroveň babictví v zemi.
V roce 1891 byla škola pro vzdělávání porodních babiček odloučena od fakulty a zřízena jako samostatná instituce.
Porodní babičky zakládaly podpůrné spolky a organizace, aby zlepšily své sociální postavení. V roce 1913 vznikla Zemská jednota porodních babiček s vlastním časopisem.
Po první světové válce se spolky spojily v Ústřední jednotu porodních asistentek, která usilovala o zlepšení jejich postavení. V roce 1923 se Jednota stala členem Mezinárodního svazu porodních asistentek.
Dne 9. listopadu 1928 byl přijat zákon O pomocné praxi porodnické, vzdělání a výcviku porodních asistentek.
Po druhé světové válce se doba studia prodloužila na dva roky a porodní asistentky byly zařazeny do jednotného systému středního zdravotnického vzdělávání.
Dějiny gynekologie
O dějinách gynekologie jako samostatného oboru lze hovořit od druhé poloviny 19. století, kdy se začala formovat na lékařských fakultách.
Termín "gynekologie" se ve slovníku lékařské terminologie objevil v roce 1881. Rozvoj patologické anatomie přispěl k lepšímu pochopení ženských pohlavních orgánů a k rozvoji jejich chirurgického léčení.
Objev narkotizačních účinků éteru (1846) a zavedení asepse a antisepsy (Ignác Semmelweis, Joseph Lister) měly zásadní vliv na rozvoj gynekologické chirurgie.
Významní chirurgové a gynekologové, jako J. J. Recamier, J. Peán, D. W. Busch a M. Colombat, přispěli k rozvoji oboru svými výkony a nástroji.
Pražská lékařská fakulta se aktivně věnovala gynekologii. V roce 1841 byla založena specializovaná lékařská knihovna a od roku 1844 vycházel fakultní časopis.
Franz Kiwisch (1814-1851) je považován za zakladatele moderní gynekologie. V roce 1842 zahájil mimořádné přednášky o ženských chorobách a podařilo se mu otevřít jednu z prvních gynekologických klinik na světě.
tags: #osetrovatelska #pece #v #porodnictvi