Oplodnění vajíček u ryb: průběh externí a interní oplodnění, druhy a vývoj embryí

In vitro fertilizace (IVF) je jednou z metod asistované reprodukce. Metoda je mezi laickou veřejností často označována jako „děti ze zkumavky“, přestože samotná zkumavka s postupem nemá mnoho společného - embrya jsou totiž kultivována v Petriho miskách. Pro in vitro fertilizaci je stanoven věkový limit 49 let. Zdravotní pojišťovna hradí IVF ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů od 18 let do dne před dovršením 40. narozenin (39 let a 364 dní). Ostatním pacientkám je hrazen od 22 let do dne před dosažením 40. roku věku. Hrazené jsou základní výkony u tří cyklů IVF s transferem embryí. V případě, že bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jedno embryo, je hrazen také čtvrtý cyklus. Pro provedení metody IVF je v České republice nutná písemná žádost muže a ženy tvořících neplodný pár.

Embrya vytvořená pro neplodný pár metodou IVF lze použít k dalšímu umělému oplodnění téže příjemkyně, nebo - se souhlasem páru - darovat jinému anonymnímu neplodnému páru, využít pro výzkumné účely, případně zlikvidovat. Po uplynutí 10 let od jejich uložení je pár znovu vyzván k rozhodnutí o dalším osudu embryí. Pro stimulaci vaječníků se používají gonadotropiny (LH, FSH) v kombinaci s analogy GnRH, které blokují hypofyzární sekreci a brání předčasné ovulaci. Současným standardem je krátký stimulační protokol s antagonisty GnRH: druhý den menstruačního cyklu se zahajuje podávání FSH a přibližně od sedmého dne se přidává GnRH antagonista. Folikul roste přibližně 2 mm denně a při velikosti 18 mm se aplikuje hCG (ovulace nastává při průměru 22 ± 2 mm).

Infografika: Průběh IVF od stimulace až po embriotransfer

Po 34-36 hodinách od podání hCG se provádí ovariální punkce (OPU) - transvaginální odběr oocytů pod ultrazvukovou kontrolou v celkové anestezii nebo při analgosedaci (Entonox). V embryologické laboratoři se hodnotí zralost oocytů. Intracytoplazmatická injekce spermie (ICSI) se provádí u oocytů s prvním pólovým tělískem, zatímco ostatní jsou ponechány 4-6 hodin k dozrání. Spermie se získávají masturbací nebo metodami MESA (odběr z nadvarlat) či TESE (odběr z varlat).

Před použitím se laboratorně upravují - odstraní se seminální plazma a provede se kapacitace v kultivačním médiu. Poté jsou přidány k oocytům v kultivačním nádobě. Po 17-22 hodinách se provádí kontrola oplodnění, sleduje se přítomnost prvojader. Od tohoto okamžiku je vývoj embrya kontinuálně monitorován kamerovým systémem. Embryotransfer se obvykle provádí třetí nebo pátý den po oplodnění oocytu. Rozlišují se čerstvý transfer (fresh ET), kdy je embryo přeneseno v témže cyklu po hormonální stimulaci a OPU, a kryoembryotransfer (KET), při němž je embryo nejprve zamraženo a následně implantováno v jiném menstruačním cyklu.

K implantaci se zpravidla volí jedno až dvě embrya ve stadiu blastocysty. Zbývající embrya se obvykle uchovávají konzervací prostřednictvím zmrazení nebo vitrifikace. Po embryotransferu se provádí luteální podpora podáváním progesteronu (Amelgen) a hCG (Ovitrelle). Při asistovaném hatchingu je šetrně narušena zona pellucida vyvíjejícího se embrya, čímž se usnadňuje nidace blastocysty. Princip spočívá ve vystavení zony pellucidy působení trypsinu, zatímco samotný hatching se provádí výhradně pomocí laseru. Prodloužená kultivace embrya, trvající maximálně 120 hodin, umožňuje výběr kvalitního embrya, což zvyšuje úspěšnost oplodnění.

Diagram: Kryokonzervace a typy transferů embryí

Embrya jsou pak do dělohy přenesena ve stádiu blastocysty, což odpovídá přirozenému procesu, kdy se embryo přesouvá z vaječníku vejcovodem. Spermie, oocyty a embrya lze zmrazit a v případě potřeby rozmrazit a použít. Tento proces, známý jako kryokonzervace, probíhá při uchovávání v tekutém dusíku. Gamety se mrazí například před onkologickou léčbou nebo za účelem tzv. social freezing. Mražení embryí má vyšší úspěšnost než u oocytů, protože embrya jsou mnohobuněčná a mohou se vyvijet i při poškození jedné buňky.

Infografika: Výhody a nevýhody mražení embryí vs. oocytů

Různé způsoby oplodnění u ryb a jejich vývoj embryí

DOHERTY, C. Jak se množí akvarijní rybičky? Rozmnožování ryb v akváriu je jedním z nejzajímavějších a nejradostnějších aspektů akvaristiky. Jednotlivé druhy mají různé metody rozmnožování. Ze zkušenosti s akvaristikou už jistě víš, že existují ryby, které se rozmnožují kladením jiker a ryby, které rodí živá mláďata.

Ryb kladoucí jikryPokládka jiker nebo jinak řečeno oviparita je nejběžnější formou reprodukce ryb. Většina druhů ryb se řadí právě do této kategorie. Kladením jiker na povrch - mnoho druhů ryb klade jikry na nějaký povrch, což může být například rostlina, kámen, dřevo nebo do substrátu. Rodiče je následně pečlivě hlídají a udržují optimální podmínky pro jejich vývoj.

Nošení mláďat v ústech - některé druhy ryb, jako například tlamy po vytření nosí jikry v ústech a po měsíci vypustí vylíhnutý potěr. Rozptýlením jiker po dně - existují i ryby, které nevybírají vhodné místo pro vývoj svého potomstva. Samička rozptýlí jikry během toho, jak plave po dně a následně týmiž místy přeplave i sameček a jikry oplodní.

Ryby rodící živá mláďata - viviparie. Živorodé ryby se v akvaristice vyskytují méně. Jedná se o ryby, jako jsou gupky, mečovky nebo molly. U živorodých ryb existují dva způsoby vývoje potěru, přičemž rozdíl spočívá v tom, jak embryo přijímá výživu, zatímco se vyvíjí v těle samičky. Vývoj potěru v těle samice - všechna živiny vyvíjející potěr dostává od samice. Oplodnění jikry v těle samice - tyto ryby se říká ovoviviparózní.

Jako příklad u živorodek uvedeme paví očka. Jikry v těle samičky se vyvíjejí bez živin od samice, potěr dostává výživu z žloutku jikry. V obou případech nedochází k následné péči o potomstvo, mladé jedince jsou spíše zdrojem potravy. Živorodky mohou rozmnožovat se několikrát do roka. Každý druh má však svou jedinečnou formu rozmnožování, která často odráží adaptaci na prostředí.

V uvedeném textu o akvarijních rybách se zmiňují i způsoby tření a typy nároků na prostředí. Zvláštní kapitolu představuje tření v různých ekologických skupinách: fytofilní, litofilní, psamofilní, ostrakofilní, speleofilní, pelagofilní a další, které určují, kam se ryby během výtěru ukládají a jaké podmínky potřebují. Tyto kapitoly ilustrují rozmanitost reprodukčního chování ryb a ukazují, jaké faktory ovlivňují úspěšné rozmnožování v přírodě i v akvaristice.

Mapa distribuce hlavních výtěrových skupin ryb podle typu substrátu

Problémy a zajímavosti v chovu a výtěru

V některých případech dochází k gynogenetickému rozmnožování karasů stříbřitých, což je monopohlavní reprodukce, kdy jikry stimuluje spermie, ale nedojde ke splynutí jader. Dlouhodobě se ukazuje, že pohlavní rozmnožování je úspěšnější a u stabilizovaných populací v lokalitě postupně převažuje. U sekavců se podařilo vypěstovat klonální linie v laboratorních podmínkách, což ilustruje možnosti klonální reprodukce u obratlovců. Třecí migrace mohou být extrémně náročné energeticky a některé druhy, jako např. úhoř říční, stěží přežijí po náročném tření a hynou.

U většiny kaprovitých, okouna či štiky je tření bouřlivé a může vést k mezidruhovým křížencům, pokud se pestřeji setkají druhy na trdlišti. Důležité je rozlišovat typy výtěru podle preferovaného prostředí: trdliště mohou být rostlinné zátoky, štěrkové dno, písek, šikmé proudy či hloubky; teplota vody určuje vhodný čas reprodukce pro jednotlivé druhy. V některých skupinách ryb lze výtěr rozložit do několika dávek během sezóny (např. kaprovití a sumci), v jiných jen jednorázově (např. mnohé lososovité a lipani).

Infografika: Hlavní faktory ovlivňující tření ryb (teplota vody, substrát, migrace)

Rychlá souhrnná tabulka výtěrových typů a skupin

SkupinaPřehled výtěrového substrátuCharakteristika
Litofilnítvrdý substrát (kamene, štěrku)např. pstruh, siven, lipan; vytírají na tvrdý podklad v řekách
Fytofilnírostlinný substrátkapr, štika, karas, lín; jikry lepí na rostliny
Pelagofilnívolný drift ve vodním sloupciostrucha, amur, tolstolobik; jikry s tukovou kapénkou
Psamofilnípísčitý podklad dnahrouzek obecný, mřenka mramorovaná; výtěr na písku
Ostrakofilnído žaberní dutiny mlžůhořavka duhová; závislost na škeble
Speleofilnído úkrytůhlavačka mramorovaná, hlaváč černoústý
Pelagofilnívolný driftopět ostrucha, amur, tolstolobik

Každý druh ryby má tedy unikátní strategii rozmnožování, která vychází z ekologických podmínek a evoluční historie. Při chovu v akváriu je důležité pochopit, jaký výtěr je pro daný druh typický, a přizpůsobit prostředí, aby byl úspěšný vývoj jiker i larv. Většina druhů však vyžaduje specifické podmínky, a proto je edukace a pozorování klíčová pro úspěšný chov a ochranu populací.

tags: #oplodneni #vajicek #u #ryb