Genetika a molekulární biologie jsou pro začátečníky často abstraktní a složité. Učebnice navazuje na to, co studenti znají - anebo by měli znát - ze střední školy. Přesto se však snaží probrat genetické učivo od samých základů, upozorňuje na vztahy k dalším oborům, zejména k buněčné biologii, biochemii, imunologii, mikrobiologii, parazitologii a evoluční biologii, takže se v mnoha ohledech prolíná se středoškolským učivem. Proto má poněkud obsáhlejší úvodní část.
Ke snadnějšímu pochopení učiva slouží četná schémata a obrázky a často i upozornění na přesah do konkrétní klinické problematiky. Ze své zkušenosti vím, že „stravitelnost“ učiva je ovlivněna také tím, v jak koncentrované formě ho prezentujeme. Proto text každé kapitoly obsahuje rozšiřující pasáže, v nichž najdeme různé „nepovinné“ zajímavosti týkající se zejména historie jednotlivých objevů.
RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D., vystudoval všeobecnou biologii na Přírodovědecké fakultě UK, jako odborný asistent působí na Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FNM. Zaměřuje se na molekulárně-cytogenetickou diagnostiku chromozomálních aberací, zejména mikrodelečních syndromů, a na lékařskou ekogenetiku a věnuje se výuce lékařské biologie, klinické a reprodukční genetiky, molekulární biologie a dalších příbuzných disciplín.
Překvapivě větší, než si mnozí uvědomují. Bohužel, mezi některými studenty - a s lítostí musím dodat, že dosud i mezi některými lékaři - převládá názor, že se jedná o „vědy o vzácných chorobách“. Dodnes mi zní v uších nechtěně odposlechnutý monolog jedné studentky z vyššího ročníku, která tvrdila, že jako budoucí pediatrička nebude žádnou genetiku potřebovat, s cystickou fibrózou se u svých pacientů nikdy nesetká a ty „rýmičky a chřipečky“ prý odléčí i bez znalosti DNA a chromozomů. A není to jediný takový „feedback“, který jsem se za ta léta dozvěděl.
Hovoříme-li o významu, je třeba zdůraznit, že lékaři v genetických poradnách se dnes potýkají s daleko větším počtem onemocnění, než si mnozí myslí. Mezi geneticky podmíněné choroby nepatří jen Downův syndrom, hemofilie či alkaptonurie. Řadíme sem i naprostou většinu tzv. civilizačních onemocnění, tj. nemoci kardiovaskulární, oba základní typy diabetu, psychická onemocnění jako schizofrenie nebo bipolární porucha a nespočet dalších.
Bez znalosti genetiky a molekulární biologie nelze pochopit vznik a chování nádorových buněk, nemluvě o tom, že molekulárně genetické vyšetření umožní v mnoha případech přesnou diagnostiku onkologického onemocnění a dokonce i nasměrování účinné léčby. Molekulární biologie pomáhá také mikrobiologům a infektologům. Řada infekcí se dnes vyšetřuje pomocí molekulárně genetických technik, které poskytují ty nejspolehlivější výsledky. Vzpomeňme třeba jen na identifikaci koronaviru SARS-CoV-2 technikou PCR.
Mnohá antivirotika či antibiotika fungují tak, že zastavují přenos genetické informace v buňkách patogenních organismů. Když hovoříme o léčbě, připomínám, že například k pochopení mechanismu účinku dekongestiv, nitroglycerinu a dalších běžně používaných léčebných přípravků je třeba znát procesy buněčné signalizace. A abychom nezůstali jen na poli klasické farmakologie… veliké šance nabízí genová terapie. I když se na první pohled zdá, že její techniky jsou zatím jen výzkumnou záležitostí a v lepším případě umí vyléčit pouze laboratorní myši, jsem přesvědčen, že nejsme daleko od doby, kdy se na klinické úrovni stanou samozřejmostí.
Některá léčiva se připravují s využitím geneticky modifikovaných organismů. Velká část diabetiků by se dnes neobešla bez takzvaného rekombinantního inzulinu. Významnou výzvou je personalizovaná medicína, v jejímž rámci bude možné aplikovat specifickou léčbu, popřípadě léčiva „šitá na míru“. Znamená to, že tyto přístupy budou zohledňovat konkrétní kombinaci genových variant v genomu příslušné osoby.
Dalším moderním oborem, do něhož genetika pronikla, je reprodukční medicína. Její nezbytnou součástí jsou genetická vyšetření, která často odhalí příčiny poruch reprodukce, a také preimplantační analýzy navazující na mimotělní oplodnění.
Do jisté míry jde o genetické vlivy, neboť zájem o přírodní vědy se v naší rodině dědil již od mého pradědečka z otcovy strany Josefa Kočárka. Ten se vydal z Břínkova na Lounsku až do Vídně studovat veterinární medicínu, což v té době nebylo obvyklé. Mou jasnou volbou byla přírodovědecká fakulta. Již během studií mě fascinovaly chromozomy a po krátkém intermezzu, kdy jsem se věnoval jiným biologickým oborům, si mě chromozomy přitáhly zpět - na Ústavu biologie a lékařské genetiky jsem dostal za úkol provádět cytogenetická vyšetření. Při zavádění techniky FISH jsem dostal šanci spatřit chromozomy doslova v netušených barvách a vyšetřovat změny, které jsou při základní cytogenetické analýze nerozpoznatelné.
Ačkoli je určena zejména vysokoškolským studentům, měla by významně pomoci také uchazečům o studium na lékařských fakultách a budoucím studentům biologických a biomedicínských oborů na jiných vysokých školách. Kniha pokrývá podstatnou část témat, která se vyskytují v písemných přijímacích zkouškách.

Struktura a cíle učebnice
Učebnice se snaží propojit základy s klinickou praxí, ukazuje souvislosti mezi genetickými mechanismy a chorobami, demonstruje význam molekulárně biologických technik a jejich aplikační potenciál v diagnostice a léčbě.
Klíčové oblasti
- Základy dědičnosti a genetických principů
- Cytogenetika a chromozomální aberace
- Molekulární diagnostika a její klinické využití
- Genetické poradenství a etické otázky
- Reprodukční biologie a preimplantační diagnostika
- Genovou terapii a personalizovanou medicínu
- Vztahy genetiky k infekčním onemocněním a mikrobiologii
Logika vyučovaného obsahu
Text obsahuje rozšiřující pasáže s nepovinnými zajímavostmi o historii objevnů, aby se zlepšila „stravitelnost“ látky a zároveň se udržela motivace studentů.
Pro studenty medicíny a biomedicínských oborů je důležité pochopit, jak genetika ovlivňuje vznik nádorů a jak molekulárně genetické vyšetření poskytuje přesnou diagnostiku a možnost cílené léčby.
Historická vs. současná perspektiva
Historie rodinného základu vědního základu se prolíná s vývojem oboru: Kočárkovi se věnovali přírodovědě již v rodině a motivace k biologii je provázena osobní zkušeností s cytogenetikou a chromozomy.
V současnosti genetika proniká do mnoha oblastí biomedicíny: diagnostika, terapie, reprodukční medicína a personalizovaná medicína, ale také mikrobiologie a imunologie, kde molekulárně genetické techniky zlepšují přesnost identifikace patogenů a pochopení patogeneze.