Kojení v zrcadle historie: od dávných kojných k moderním doporučením

V minulosti se služeb kojných hojně využívalo, útlum přišel až po první světové válce a s příchodem umělé stravy pro kojence. S absencí matky se musel vyrovnávat i československý prezident. Rodina nebo peníze?

Historie a sociální kontext kojení

Historie kojných sahá až do raného starověku. Ženy z urozených a majetných rodin tak nepřišly o mladistvé tvary a pevné poprsí a matky z chudých poměrů mohly svou rodinu lépe zabezpečit. Práce byla štědře placená. To, že kojná své vlastní novorozeně odstavila a vyrůstalo bez ní, nikoho netrápilo. Opuštěné děti byly odkázané na kravské, kozí nebo oslí mléko podávané přímo ze struků. Banky mateřského mléka, kde je dnes možné sehnat litr za 1200 Kč, v té době samozřejmě neexistovaly.

Napoleon Bonaparte měl na svou ženu vysoké nároky. Marie Luisa musela vyhlásit konkurz na kojnou pro své dítě. Ze dvanácti set uchazeček prošla skrz přísná kritéria a pětičlennou komisi složenou z lékařů mladá maminka čtyřměsíčního chlapce kojila společně s císařským synkem. Jako odměnu za své služby dostala Camilla od císaře rozlehlou vinici. Kojnou byla i matka Klementa Gottwalda.

Získat práci kojné nebylo jednoduché. Sóranós z Efezu měl jasno: žena musela mít správný tvar prsou a zkušenost s kojením vlastních dětí, posuzoval se vzhled mateřského mléka a morální pohnutky ženy. Na konci 16. století se o slovo začali hlásit učenci, kteří upozorňovali na špatný vliv kojení cizího a odstavení vlastního dítěte jen kvůli přivýdělku. První zlom přišel během francouzské revoluce, kdy neměly matky, které nekojily, nárok na státní podporu. K druhému posunu došlo až v roce 1924 díky zákonu O částečném zákazu námezdného kojení. Za porušení nařízení hrozila pokuta a až měsíční vězení.

Kojné ve společnosti a kulturní aspekt

Ještě na přelomu 19. a 20. století byly české kojné vyhlášené a vídeňská šlechta jejich služeb využívala. Pořizovat si „kojící snímky“ není trendem jen posledních let. Na fotografiích pořízených v Americe na konci 19. a začátku 20. století jsou zachyceny novopečené matky, které kojí své děti před objektivem fotoaparátu. Zatímco bohaté rodiny ve Velké Británii a zbytku Evropy si najímaly kojné, tyto americké matky na snímcích byly zastánkyněmi přístupu, že „prso je nejlepší“!

Mateřské mléko je pro novorozence nejlepším zdrojem výživy. Kojení může pomoct chránit před některými onemocněními. Mateřské mléko předává dítěti protilátky od matky. Maminky mohou kojit kdykoli a kdekoli. Na cestách se nemusí starat o přípravu umělého mléka nebo sterilizací lahví. Kojení má zdravotní výhody i pro matku!

Vliv izotopů a dlouhodobé trendy

Analýza stabilních izotopů přinesla zajímavý pohled na výživu kojenců v Anglii 18. a 19. století. Doba, po kterou matka kojí své dítě, se v průběhu historie výrazně mění. V současnosti se doporučuje, aby bylo dítě prvních šest měsíců života krmeno výhradně mateřským mlékem, zatímco v 70. letech minulého století kojila méně než čtvrtina žen. Britské výzkumníky zajímalo, jak to s kojením vypadalo v průběhu 18. a 19. století. Kosti dětí pohřbených v londýnské farnosti Spitalfields jim umožnily zjistit, jak viktoriánské ženy a jejich předchůdkyně kojily. Kosti obsahují izotopy uhlíku a dusíku, jejichž hladina odpovídá tomu, co člověk jedl a pil. Kojením se zvyšuje, a jakmile je dítě odstaveno, bude hladina izotopu zase klesat.

Vědci analyzovali obsah izotopů v žebrech 72 dětí. Výsledky naznačují, že matky své děti začínaly přikrmovat pevnou stravou před jejich prvními narozeninami. Do dvou let dítěte pak kojení zcela ustalo. Nedá se říci, že by se ženy řídily nějakou „doporučenou“ dobou odstavu, ale v 19. století se zřejmě kojilo déle než v 18. století. Jednou z možných příčinou je industrializace v 18. století, během které mnoho žen začalo chodit do práce.

Vědecké a evoluční pohledy na kojení

Tvorba mléka je jev, jehož historický původ je potřeba hledat dávno v minulosti - jde o stovky miliónů let vývoje na Zemi. Matka, která dnes kojí svoje dítě, je poslední vývojový článek řetězce spojující nás s našimi kojícími rodiči a s minulostí. Tvorba mléka je v přírodě běžným, ale ne univerzálním jevem. Počátky tvorby mléka se odhadují do období před stovkami miliónů let, kdy po zemi začali chodit první suchozemští živočichové. Až na nadstavbu: u savců se mléko tvoří v mléčných žlázách, ale ještě dříve se vyvinuly mechanismy, které umožnily přežití mláďat i bez „standardního“ mléka.

V 18. století švédský biolog Karl Linné zařadil živočichy, kterým se tvoří mléko, do samostatné skupiny - savci. Mléko se tvoří u tuleňů, velryb, delfínů, psů, koček, slonů, nosorožců i u lidí. A mimo jiné i u savců, kteří kladou vajíčka. Klokani a vačice porodí maličká miminka v vaku, kde rostou a sají mléčné žlázy. Mléko tedy vzniklo ještě dříve než savci. Genetické studie ukazují, že mléčné žlázy byly plně vyvinuté ještě před vznikem prvních savců.

Namísto tvrdé skořápky vajíček u předků savců vznikla strategie s póry v skořápkách, která umožnila doplňování vody a živin do vajíček. Předkové dnešních savců začali mít žlázy, z kterých vylučovali vodu a živiny skrze póry. Když se mláďata vylíhla, pokračovala v konzumaci těchto výměšků matky. Některé obojživelníky vyvinuly specifické strategie, jak předávat výživné látky mláďatům skrze kůži nebo jiné struktury.

Naprosto zásadní myšlenkou zůstává, že skutečné mléčné žlázy mají jen savci. Bradavky slouží k okamžitému přenosu mléka a snižují riziko infekce. Latinské názvy prsu mamma a bradavky mamilla připomínají historické konotace tohoto tématu.

Kojení a kulturní odlišnosti v různých epochách

V minulosti byly tyto otázky často spojeny s mládenectvím a společenským postavením. Když se mluví o kojných, najdeme zmínky v Bibli a římské říši - smlouvy o kojení a péči o dívky a následné otroctví. V Egyptě byla mateřská mléko považována za „nápoj života“ a patronkou byla Isis. Vyšší vrstvy si kojné najímaly a chtěly si ponechat fyzickou přitažlivost, což vedlo ke zvyku, že kojná byla součástí rodiny, ale její role často zahrnovala i dohled nad chodem domácnosti.

V 18. století byly děti z vyšších společností odevzdávány na venkovskou výchovu. Napoleon Bonaparte si pro svého syna vybral kojnou z 1 200 zájemkyň. Velká francouzská revoluce ukázala, že matky by měly kojit své syny, aby z nich vyrostli silní vojáci. V 19. století nastává Kojící revoluce - některé panovnice a vládnoucí vrstvy začaly veřejně kojit a šířit myšlenku významu mateřského mléka. U nás se propagaci kojení věnoval Prof. MUDr. Josef Švejcar, a později v padesátých letech 20. století marketing a průmyslové mléčné doplňky změní způsob kojení a sociální vnímání tohoto aktu.

V posledních desetiletích 20. století i v 21. století se stanoviska odborníků vyjasnila: kojení je prospěšné, ale individuální. Doporučuje se kojit až do dvou let věku dítěte; někteří maminky kojí i déle. Výzkum ukazuje, že kojení posiluje imunitu a pomáhá dětem odolávat nemocem v pozdějším věku. V současnosti je vědecké a společenské stanovisko pevné - mateřské mléko zůstává prioritou pro výživu kojenců, zatímco společenské i ekonomické faktory ovlivňují, jak dlouho se kojí a zda se používají náhražky.

Současnost a praktické poznámky

V 21. století je kojení běžné a často doporučované až do dvou let věku dítěte. Některé maminky kojí dokonce i déle, s respektem k individuálním podmínkám. V praxi to znamená, že kojení zůstává hlavním doporučením pro výživu kojenců, a to v jejich nejkritičtějším období prvních šesti měsíců života, kdy by mělo být výhradně mateřské mléko. Dále následně pokračuje doplňováním pevnou stravou až do dvou let a déle podle potřeb dítěte a rodiny.

Kam kráčí budoucnost? Vývoj společenských postojů a medicíny směřuje k co nejpřirozenějšímu a nejbezpečnějšímu kojení, s důrazem na individualitu rodičů a dětí a na podporu matkám v jejich rozhodnutích. Kromě toho zůstává důležitým tématem i ochrana před šířením infekcí a HIV, což se odrazilo v zákonech a doporučeních během posledních desetiletí.

Naše společnost si také uvědomuje význam podpůrných systémů pro kojící matky - od zdravotnické péče po sociální poradenství, která usnadní kojení v různých podmínkách a kulturách. Děti a jejich zdraví jsou v centru zájmu, a proto se kojení stává nejen tradičním, ale i dynamickým tématem dnešní medicíny a společnosti.

tags: #kojeni #v #zrcadle #historie