Názory na přítomnost partnera u porodu se různí. Mnoho žen se před porodem rozhoduje, zda chtějí mít partnera u porodu. A mnoho mužů přemýšlí, zda tam být opravdu chtějí. Je nemálo těch, kteří tam být „musí“. Dříve býval porod výhradně ženskou záležitostí, ať už rodila venkovanka či šlechtična. Když žena začala rodit, přivolali porodní bábu a téměř vždy byla k ruce ještě nějaká jiná žena (matka, sestra, sousedka..) nebo dvorní dámy (v případě, že rodila šlechtična). Muži byli „za zavřenými dveřmi“. Obrazně i reálně. Otec byl přivolán téměř vždy až po porodu, až když už ostatní ženy pomohly rodičce, aby se umyla a oblékla. Další čas už rodina trávila společně.
Tento trend separace se přenesl i do novodobé nemocniční péče, kde nabral nový rozměr. Muž ženu odvezl do nemocnice nebo zavolal sanitku. Žena byla v porodnici sama a otec čekal doma u telefonu nebo v hospodě mohutně „oslavoval“ blížící se porod potomka. Návštěvy byly zakázané a tak novopečený tatínek dítě viděl jen přes sklo zabalené v zavinovačce a se ženou si mohli akorát mávat z okna.
V dnešní době nám podobný scénář přijde téměř nemyslitelný. Otázka zda partner u porodu ano či ne má několik rovin. Chce mít žena svého muže jako podporu před porodem? Při porodu? Pokud ano, on si přeje totéž? Žena nechce, ale muž ano? Muž tam chce být a) z vlastního přesvědčení, b) protože myslí, že to chce žena, c) protože u porodu byli i jeho kamarádi a nechce býka „bábovku“? Ideální varianta je souhra, např. žena si přeje partnera u porodu, on si přeje ji doprovázet.

Společně jdou na prohlídku porodnice, předporodní kurz, muž se aktivně informuje jaký je průběh porodu, jak ženě může ulevit, kdy nedělat nic a získává další informace a zkušenosti, které pak může využít. Další častá varianta je ta, že žena si partnera u porodu přeje, ale on tam být nechce. V tomto případě je třeba zjistit proč. Může v tom hrát roli strach, že nebude umět ženě pomoci, bude se cítit bezmocný, když jeho žena bude trpět a podobně. S tímto se dá pracovat, partner může znovunabýt sebevědomí právě návštěvou kurzu a získáváním informací. Pokud muž ženu nechce doprovázet z principu toho, že porod je ženská záležitost, pak je lepší muže nenutit a raději si jako doprovod zajistit třeba dulu, sestru, dobrou přítelkyni. Muž, který je u porodu „za trest“, je tam nakonec opravdu za trest- pro ženu a personál.
Muž často pak jen kouká do mobilu, na televizi, kouká na hodiny, kdy už to bude a podobně, ženě není oporou. Žena pak dlouhodobě může cítit zklamání, že u porodu „selhal“ a může mu mít za zlé, že ji dostatečně nepodporoval. Ale jak by mohl. Když je tam proti svému přesvědčení. Méně častá je opačná varianta. Muž si přeje ženu doprovázet, ona odmítá. Je třeba vždy komunikovat, vysvětlit jeden druhému své přesvědčení, snažit se najít kompromis. Dula dodá ženě potřebnou podporu a jistotu, nastávající tatínek si pak může prožít porod se ženou a stejně tak následující bonding.

Partner a dula by se měli vzájemně doplňovat, poskytovat ženě potřebnou podporu, nestát proti sobě. Muž se může obávat, zda mu dula „neukrade“ jeho roli, jestli tam nebude zbytečný a podobně. Mezi známými jsem se poptala po mužích, kteří svou ženu doprovázeli. Spektrum je různé: novopečený tatínek, tatínek více dětí (u všech byl u porodu), tatínek, který byl u domácího porodu, tatínek školního dítěte, který již s matkou dítěte nežije.
Všichni se shodují, bez ohledu na časový odstup od porodu a nynější vztah se ženou, že to byl naprosto jedinečný den, budou si ho pamatovat navždy a děkují své ženě (či bývalé ženě), že je tímto učinila jedněmi z nejšťastnějších mužů na světě. Subjektivně vnímají zážitek z doprovázení při porodu velmi silně.
Závěrem lze říci, že partner by měl vědět, co od něj žena vlastně očekává. Měl by posilovat pocit bezpečí a jistoty, ne být stresovým faktorem. Dobře také funguje jako prostředník v komunikaci mezi personálem a samotnou rodičkou, ideálně hájí její přání ve chvíli, kdy ona ztrácí sílu. Partner může pomáhat i fyzicky, pokud o to žena stojí (masírovat, hladit, nahřívat sprchou atd.). Pokud jako žena stojíte o přítomnost partnera u porodu, řekněte mu to. Pokud o to nestojíte, také mu to řekněte. Pokud jako partner u porodu být nechcete, také sdělte to své ženě. Není to tak dávno, kdy byla přítomnost otce u porodu u nás nemyslitelná. Tátové viděli své děti až několik dní po porodu - návštěva porodnice se konala na dálku. Maminky mávaly svým partnerům z okna a otcům se o vpuštění na porodní sál ani nesnilo. Dnes tátové chodí k porodu běžně.

Považuje se to za projev lásky vůči své ženě, téměř za povinnost. Názory na to, zda by měl být otec přítomen přímo na sále se liší oběma pohlavími i napříč generacemi. Mnoho tatínků, pokud se rozhodli porodu přímo zúčastnit, přiznalo, že na svou partnerku nahlížejí jinak. S větší úctou, láskou. Někteří u toho však být nechtějí. „Při porodu prvního dítěte jsem jen postával stranou a vlastně jsem se cítil divně a bezmocně. A takový pocit přetrvával i později. “Podle mě je to na oboustranné domluvě, pokud je otec u porodu jako opora, pokud je na tom shoda, jsem pro, pokud se bude žena cítit lépe s ním poblíž, jsem pro. Souhlasím s tím, že muž si pak váží ženy víc, považuje si toho okamžiku, myslím si, že jde o "modernější" přístup, ale v tom dobrém smyslu.
I když je to teď moderní, byla by chyba si myslet, že každá maminka chce mít svého partnera u porodu. Maminky, které přítomnost partnera preferují si pochvalují oporu. “Přítomnost otce u porodu považuji za velké plus jak pro něj samotného, tak pro rodičku. “Můj partner u porodu nebyl, měl z toho strach a já jsem jeho přání respektovala. “Já jsem se toho bála, ale pak jsem byla strašně ráda, že je vedle mně někdo, koho znám a na koho se mohu spolehnout, protože kolikrát jsem ani nevěděla, co se děje. Navíc si myslím, že je dobře, že chlap vidí, že to není procházka růžovým sadem...
Když muž nechce jít k porodu, neznamená to nutně, že svoji ženu nemiluje. Zapomeňte na předsudky. Porod je velice intenzivním prožitkem, a je pravda, že ne každý muž má na to, aby to zvládl, a už vůbec, aby byl užitečnou podporou pro svoji partnerku. Důležité je ujasnit si, co od sebe očekáváte, obzvlášť co očekává rodící žena od svého partnera, a zda je on tuto roli schopen splnit. Zároveň je nesmírně důležité ujasnit si mezi sebou svoje porodní přání - například aby dítě neodnášeli, aby v žádném případě nedošlo k nástřihu hráze a podobně. Porod je intenzivní, nezapomenutelný...a často docela dlouhý.

Proto se partner musí postarat nejen o praktické potřeby ženy, ale i o ty svoje. Připravte se ale také na to, že u porodu se často vynořují silné emoce - i ty potlačované, takže pokud máte hodně složitý vztah, může být moudřejší, aby muž u porodu nebyl, a žena se mohla soustředit na rození, namísto toho, aby řešila manželské či partnerské nesoulady. Porod “spolu” může být fiasko, ale pokud se společně připravíte, může to být nezapomenutelná zkušenost. V určitém smyslu je porod vyvrcholení mileneckého aktu, a pokud jste skutečně na jedné vlně, můžete ho prožít spolu. Pokud se ale na něco takového necítíte, není třeba se kvůli tomu stresovat.
I my ve Feedu jsme se zeptali budoucích maminek, zda by chtěli svého partnera u porodu. Maminky, jak ste na tom byly vy? Chtěly jste svého partnera u porodu nebo jste chtěla být raději sama? A jak se k tomu postavil budoucí tatínek? Je dost dobře možné, že něco podobného vysloví během těhotenství i váš partner, budoucí tatínek. Než ho ale šmahem odsoudíte a budete s pláčem volat své nejlepší kamarádce a stěžovat si na něj, zadržte.
Když můj kamarád na rodinné sešlosti oznámil, že se k porodu nechystá, že to jeho žena zvládne sama, všichni byli zděšení. „Ty tam nepůjdeš? Ty ji nepodpoříš? Koho si vzít k porodu? 1. „Omdlévá, jen když se píchne špendlíkem, nechci se při porodu starat ještě o něj,“ odpověděla. Přesto byl její muž dlouho na černé listině. Muž u porodu? To je totiž pro většinu lidí něco naprosto normálního a samozřejmého.
Přítomnost nebo nepřítomnost otce u porodu však v žádném případě není měřítkem toho, jestli jde o dobrého, nebo špatného otce! A v případě, kdy měl personál víc práce s tatínkem než s maminkou, by statistika s jeho nominací na otce roku asi zamávala. Zahoďte obavy i předsudky. Když se váš partner rozhodne vzdát příležitosti zažít, jak na svět přichází nový život, neznamená to, že vás nemiluje nebo nemá dostatek zodpovědnosti. Porod je velmi silný a intenzivní zážitek, který nemusí každý zpracovat.
Pochopitelně obavy mohou být i na druhé straně. Můžete cítit stud, nechcete, aby vás viděl bezmocnou nebo kvílející... Mluvte o tom spolu již v průběhu těhotenství, ale konečné rozhodnutí nechte až na chvíli těsně před porodem.
Přiznat si limity. Můj známý Michal měl třeba od začátku jasno v tom, že bude k dispozici do chvíle, než manželku odevzdá na recepci porodnice, a ihned, co si bude moct pochovat miminko: „Věděl jsem, že na to nemám. Pro někoho to může vypadat, že jsem srab. Idylka se nekoná.“
U porodu se od muže očekává, že bude oporou, bude silný, pečující a poskytne pomoc mamince i novorozenému potomkovi.
Mnoho z této situace se nedá dopředu popsat, muž se na ni tedy nemůže konkrétně připravit, protože ji předtím nikdy nezažil. Muž v této zásadní chvíli bohužel žádnou hormonální záchranu nemá.
„Chtěl jsem být u porodu svého prvního syna, i když vím, že s tím moje žena úplně nesouhlasila,“ říká Vladimír. „Porod se táhl, byli jsme oba vyčerpaní. Dokonce potvrzuje domněnku, že některé porody končí kvůli přítomnosti otců zbytečně císařským řezem. Zpětně jsme se s manželkou shodli na tom, že mě u porodu nechtěla, a já to cítil stejně.
Ať už se rozhodnete jakkoli, příchod miminka na svět je ve vašem společném životě zlomový okamžik. Porod trvá několik hodin a pro vás je zásadní, aby proběhl bez komplikací. Pokud ho prožijete spolu a bude to opravdu vaše společné rozhodnutí, je to výhra. Pokud se však partner rozhodne, že s vámi nebude, respektujte to.
Tipy pro podporu porodních partnerů pro efektivní porod | Fáze porodu | Porodní dula
Možná nevydrží vaši bolest, při pohledu na kapku krve se sesouvá k zemi, ale když na to přijde, umí skvěle obejmout, postaví z lega Tančící dům nebo dokáže zodpovědět všechny otázky začínající slovy: „Tati, a proč…?“ A to už je přece něco!
Jak to vidí on: Martin (36 let), Patrik (34), David (32) a další vzpomínají na specialitu porodu. Zážitek z porodu mají mnoho let po sobě v mlze, ale popisují ho jako nejkrásnější okamžik.
Dřívější dobou byl porod chápán jako čistě ženská záležitost a muž své dítě viděl po porodu maximálně přes okenní tabuli. Doba se změnila a dnes už je přítomnost muže u porodu naprosto běžná záležitost.
Problém ale mnohdy nastává v tom, že muži vlastně neví, co mají u porodu očekávat, neví, jak se chovat, jak své partnerce pomoci, atd.
Ukažte tento článek budoucím tatínkům, kteří by byli rádi u narození svého potomka a kromě toho by byli rádi podporou své rodící ženě.
- 11 praktických rad pro muže, kteří chtějí být u porodu
- Přečtěte si něco o tom, jak probíhá porod
- Mluvte se svou partnerkou o porodu
- Buďte připravení a mějte zavčasu sbalenou tašku s věcmi
- Povzbuzujte, chvalte, motivujte
- Odpusťte si hloupé vtipy
- Buďte prostředníkem
- Pomáhejte své partnerce se snášením bolesti
- Dělejte vše, co po vás žena bude chtít
- Nekoukejte kam nemáte
- Nestyďte se za své emoce
Vše, co se stane na porodním sále, by mělo zůstat tam. V klidu si o porodu promluvte a citlivé informace neříkejte nikomu.

Suché teorie již bylo dost, pojďme se společně podívat na pár příhod ze skutečného života. Pozor tatínci, podobné věty nikdy nevyslovujte! Hodnocení zvládání bolesti vám, pánové, prostě nepřísluší. Zlehčování celé situace také není tou nejlepší cestou. Vtípky při následném šití porodních poranění se také úplně nehodí.
Je pravda, že ne každý muž má na to, aby byl u porodu, a už vůbec, aby byl užitečnou podporou. Porod je intenzivní prožitek a vyžaduje vzájemný respekt a komunikaci.