Jedná se o stav, kdy se v děloze současně vyvíjí a posléze i rodí více plodů.
Může se jednat o dvojčata (gemini), trojčata (trigemini), atd.
Výskyt dvojčat se udává cca 1:80, ale počet vícečetných těhotenství v současné době značně stoupá díky metodám umělého oplodnění.
Vícečetné těhotenství je vázané geneticky (přenos přes ženskou linii) a rasově podmíněné, tzn. že se dvojčata častěji rodí černochům a naopak nejméně asijským rasám.
Je to dáno oplodněním jednoho vajíčka jednou nebo více spermiemi.
Jednovaječná dvojčata vzniknou oplodněním jednoho vajíčka jednou spermií.
Oplozená buňka či embryo se na začátku svého vývoje rozdělí na dvě části, ze kterých se vyvíjejí dva samostatné plody.
Tato dvojčata jsou stejného pohlaví, jsou nápadně podobná a mají i velmi podobné duševní vlastnosti a schopnosti.
Dvouvaječná dvojčata vznikají oplodněním dvou vajíček dvěmi odlišnými spermiemi.
Podle toho, kdy dojde k rozdělení zárodku, mají později 2 plody společné plodové blány, ve kterých se nacházejí a placentu, ze které jsou vyživované.
Pokud se embryo rozdělí hned na začátku, již kolem 3. dne po oplodnění, vznikají tzv. gemini biamniales bichoriales, tzn. že mají každé svou vlastní placentu i plodové blány a tedy vypadají jako dvojvaječná dvojčata.
To však nebývá velmi časté.
Mnohem častěji dojde k rozdělení embrya až později, mezi 4. - 8. dnem, tehdy mají společnou placentu, ale každý plod má své vlastní plodové obaly (gemini biamniales monochoriales).
Při rozdělení embrya po 9. Velmi raritním problémem mohou být srostlá (siamská) dvojčata, která vznikají neúplným rozdělením embrya.
Dvouvaječná dvojčata vznikají, pokud v současné době dojde k uvolnění vajíček v každém vaječníku, nebo v jednom vaječníku dozrávají dvě vajíčka, nebo v jednom vaječníku dozráwalo dvoujaderné vajíčko.
Plody vznikají ze samostatných buněk, mají proto každý svou vlastní placentu a plodové obaly.
Nazývají se gemini biamniales bichoriales.
Od 6. týdne těhotenství, tzn. přibližně 25 - 30 dní po oplodnění lze zjistit vícečetné těhotenství ultrazvukem.
Odlišení jedno a dvouvaječných dvojčat je nejlépe možné do konce I. trimestru.
Vícečetné těhotenství lze ale zjistit i při vyšetření hormonálních hladin, konkrétně těhotenského hormonu hCG, kterého hodnoty jsou podle počtu plodů násobně větší než u jednočetného těhotenství.
Při zevním gynekologickém vyšetření je patrna nadměrná velikost dělohy.
Děloha i anatomické poměry u ženy jsou přizpůsobeny pro vývoj jednoho plodu, proto je vícečetné těhotenství spojeno s větší zátěží pro ženu s možnými komplikacemi pro matku i pro plody.
Tato těhotenství jsou vedena jako riziková.
Častěji dochází k nadměrnému těhotenskému zvracení, potratům či předčasným porodům, preeklampsii (těhotenská nemoc spojena s vysokým tlakem, otoky a odpady bílkovin v moči).
Nadměrně zvětšená děloha vede k tlaku na bránici a následným zažívacím i dechovým potížím.
Páteř se zvýšeně prohýbá a je velmi namáhána, což vede k bolestem zad.
Je to zánik jednoho dvojčete v prvních 12 týdnech těhotenství.
Vzniká nejčastěji špatným uhnízděním jednoho plodu.
Dochází tak ke samovolnému potratu, který se projevuje špiněním, bolestmi v podbřišku.
Někdy k potratu nedochází, mrtvý plod zůstává v děloze, kde se postupně zmenšuje a stlačuje (mumifikuje).
Hlavní příčinou předčasného porodu u dvojčat je nadměrné roztažení dělohy, které vede k její dráždivosti a následně ke zkracování porodních cest a otevírání děložního hrdla.
To je možné ovlivnit pravidelnými kontrolami děložního hrdla, a včasnou hospitalizací.
Dvojčata se rodí průměrně ve 37. týdnu těhotenství, trojčata ve 33.
Závažnou komplikací u vícečetného těhotenství je asymetrický růst.
Dvojčata i za normálních okolností mohou mít různou velikost, ale v určitých případech se tato rozdílnost může velmi prohloubit.
Toto postihuje zejména jednovaječná dvojčata, která mají společnou placentu.
V placentě mohou vzniknout spojky mezi cévami, které vedou k tomu, že jeden plod si odebírá na úkor toho druhého více krve a a živin.
Takto jsou potom ohroženy oba plody, protože jeden plod strádá a druhý plod, který dostává více krve, není schopen toto množství zpracovat a vypořádat se s ním.
Tuto situaci nazýváme twin-to-twin transfuze.
Projevy nejsou do 20. - 30. týdne většinou patrné.
Později dvojče - dárce neprospívá, má mnohem menší váhu, než odpovídá pro daný týden těhotenství, má málo plodové vody a jeho celkový stav se zhoršuje.
Naproti tomu plod - příjemce je větší, má velké množství plodové vody a později se jeho stav také zhoršuje.
Menší, více ohrožený plod může odumřít.
Abychom zachytili tento stav, jsou potřebné časté ultrazvukové kontroly obou plodů.
V případě zjištění twin-to-twin transfuze lze provést laserem vypálení spojek cév v placentě.
Částečně uleví i odsátí určitého množství plodové vody u plodu, který jí má mnoho.
Nerovnoměrný růst plodů může nastat i u dvouvaječných dvojčat.
Nejčastější příčinou je nedostatečná funkce placenty jednoho plodu, která vede k tomu, že tento plod zaostává v růstu.
Raritní variantou jednovaječných dvojčat jsou gemini monoamniales monochoriales.
Mají jednu společnou placentu a nacházejí se v jedné dutině.
Tady hrozí zamotání pupečníků s následnou smrtí plodů.
Taková dvojčata musí být bedlivě sledována za hospitalizace a těhotenství včas ukončeno.
Plody mohou být v děloze uloženy v různých kombinacích poloh.
Rozhodnutí o způsobu vedení porodu závisí na délce těhotenství, uložení plodů i na zkušenosti porodníka.
Při naléhání prvního plodu na porodní cesty hlavičkou, je obecně možné porod vést přirozeně (vaginálně).
Při ostatních variantách naléhání prvního plodu a při troj- a víceplodovém těhotenství je doporučeno ukončit těhotenství císařským řezem.
Vzácnou komplikací přirozeného porodu dvojčat je tzv. kolize dvojčat, kdy první dvojče je v poloze podélné koncem pánevním a druhé dvojče v poloze podélné hlavičkou.
Při mechanismu porodu může dojít k jejich zaklínění bradičkami.
Oba plody bývají menší než plod u jednočetného těhotenství, takže nepoměr mezi velikostí hlaviček a pánví bývá raritní.
Na druhou stranu, v důsledku nadměrného roztažení dělohy může někdy docházet k její oslabené funkci během porodu i po něm.
Někdy je proto potřebné stahování dělohy (kontrakce) posílit.
Po porodu nedostatečně stažená děloha může vést k většímu poporodnímu krvácení.
Během přirozeného porodu je více ohrožený druhý plod.
Po porodu prvního plodu se děloha částečně stáhne, to vede ke zhoršení průtoku krve a živin druhému plodu, kterému v tuto chvíli může chybět kyslík.
Dvacátý třetí týden těhotenství je období mnoha změn nejen u miminka, ale také u nastávající maminky.
Těhotenství už je na ženě viditelně patrné, protože tato doba znamená u většiny žen přibírání na váze a zakulacování bříška.
Běžné jsou i první děložní stahy, kterým se lidově říká poslíčci.
A také miminko roste a přibývá na váze.
Velkou změnou pro něj je vývoj sluchu, díky kterému dokáže rozlišit hlas matky, na který reaguje.
Co všechno těhotné ženy ve 23. týdnu vývoje miminka ve 23. V třiadvacátém týdnu těhotenství dítě v děloze měří průměrně 30 centimetrů a váží kolem půl kila.
Tento týden je zlomový hlavně, co se týče rizika předčasného porodu.
Od této chvíle mají předčasně narozené děti až 80% šanci na přežití.
A to i přesto, že v tomto období nemá dítě dostatek podkožního tuku a jednotlivé orgány a plíce jsou zatím ve vývoji.
Naopak pokožka zesiluje, zabarvuje ji pigment a objevují se první zárodky zubů v dásních.
Po celou dobu těhotenství se dítě v děloze nadnáší ve slané plodové vodě, která ho chrání, zajišťuje optimální teplotu a zabraňuje vzniku infekcí.
Ve 23. týdnu se nenarozené miminko v děloze pohybuje, otáčí a kope.
Začíná si uvědomovat pohyb i hlas matky.
Některé průzkumy ukazují, že děti, se kterými matky komunikovaly v těhotenství, se u nich cítí po porodu lépe.
Odborníci doporučují, aby na dítě mluvil také ženin partner.
Dítě v této fázi už dokáže rozlišit různé hlasy, jejich intonaci a výšku.
V druhém trimestru, obvykle právě kolem třiadvacátého týdne, začíná být těhotenství na ženě viditelné.
Díky tomu, že miminko roste a přibývá mu podkožní tuk, zakulacuje se i maminka a nabírá na váze.
Druhý trimestr považuje většina žen za nejlepší období těhotenství, ale i během něj se u některých nastávajících maminek mohou objevit různé nepříjemné těhotenské obtíže.
Obvykle se jedná o nadýmání, pálení žáhy, problémy s trávením, větší únavu, bolesti zad, oteklé nohy, křečové žíly a hemeroidy.
Řadě těchto problémů se dá předcházet vyváženým jídelníčkem, dostatečným odpočinkem a fyzickou aktivitou.
Dříve se mínilo, že cvičení není pro těhotné ženy vhodné, a v případě rizikového těhotenství je tomu tak i dnes.
Naopak cvičení s mírou a procházky můžou od mnoha problémů ulevit.
Pokud si žena není jistá, do jaké míry fyzickou aktivitu vykonávat, vždy ji poradí gynekolog nebo porodní asistentka.
Uškodit rozhodně nemůže protahování, zpevňování pánevního dna, pozice s nohama do výšky, přirozený pohyb, jako jsou například procházky, nebo nošení kompresních punčoch.
Problémy a rizika ve 23. V této fázi těhotenství se plod velmi rychle rozvíjí a potřebuje z těla matky získávat co nejvíce živin, vitamínů a minerálů.
Díky tomu mohou tyto látky nastávající mamince chybět.
Těhotné ženy často trpí hlavně nedostatkem železa, které tělo potřebuje k tvorbě červených krvinek.
Zároveň je to účinná prevence proti únavě, slabosti a pocitům na omdlení.
Železo je možné tělu dodat z běžných potravin, jako jsou například ořechy, zelená listová zelenina, sušené ovoce a maso.
Některé ženy mají nedostatek železa i v případě, že tyto potraviny pravidelně konzumují.
Ve třiadvacátém týdnu těhotenství je také nutné pečlivě hlídat takzvané cervikální skóre, které určuje míru rizika předčasného porodu.
Na stupnici 0.1 až 2 se určuje míra otevření děložního hrdla a čím je číslo vyšší, tím je riziko předčasného porodu větší.
V této fázi těhotenství by měla hodnota na nule.
If tomu tak není, je na rozhodnutí gynekologa, jak v takovém případě postupovat.
Variant je několik.
Lékař může nechat ženu doma s rizikovým těhotenstvím, hospitalizovat ji nebo provést takzvanou cerkláž děložního hrdla.
Jedná se o poměrně rutinní zákrok, při němž se stehem stáhne krček dělohy.
Některé problémy a rizika není možné úplně eliminovat, ale řadě z nich se dá úspěšně předcházet.
Těhotná žena by měla být v dobrém psychickém rozpoložení i fyzické kondici.
Důležitá je správná životospráva, vyvážený jídelníček i správný poměr fyzické aktivity a odpočinku.
„Vidím tam dvě embrya,“ tak nějak začíná pro část lidí zcela nečekaná nová životní etapa jejich života.
Být rodičem dvojčat, ať už z IVF nebo přirozeně počatých, je životní disciplínou, o jejíž náročnosti se příliš nemluví.
Přitom už od samého prvopočátku se mění v mnoha ohledech pravidla hry.
Těhotenství dvojčat málokdy končí ve 40. týdnu, a je pro ženu ale i muže více zatěžující.
To opravdu náročné pak následuje porodu.
Jaká jsou specifika dvojčat, na co se připravit, jak si to ulehčit a čemu se ideálně vyhnout?
Rodiče dvojčat to nemají jednoduché.
Část z nich dvojčata vůbec nečekala a přála si jen jedno miminko.
Pro někoho jsou navíc dvojčata „to druhé“ dítě.
Druhá část rodičů přichází z IVF klinik, kde se rozhodla umístit do dělohy dvě životaschopná embrya a doufat, že se aspoň jedno uchytí.
Ať už rodiče dvojčat spadnou do první, nebo druhé skupiny, čeká je už během těhotenství nemilé překvapení - obrovská nejistota.
Proč? To popisuje profesorka medicíny Asma Khalil: „Vícečetná těhotenství jsou z výzkumných studií často vyloučena, přičemž za posledních 7 let bylo do studií zaměřených na omezení růstu plodu zavedeno jen malé množství vícečetných těhotenství.
Profesor Florent Fuchs dodává, že vícečetná těhotenství zodpovídají za téměř 50 % všech gynekologických komplikací během těhotenství.
Předčasné porody jsou velmi časté.
Podle amerických National Vital Statistics čeká 56,6 % dvojčat předčasný porod.
U těhotenství se jedním dítětem je to 9,7 %.
Před 32. týdnem těhotenství se narodí 11,3 % dvojčat a průměrná délka těhotenství s dvojčaty je jen 35 týdnů.
Vícečetné těhotenství znamená také mnohem častější návštěvy gynekologa a mnohem větší nejistotu během jednotlivých screeningů.
Po narození můžeme rodiče dvojčat rozdělit na dvě kategorie.
První jsou novopečení rodiče, jejichž první děťátko jsou právě dvojčata.
Jakkoliv to je obrovsky náročné, pro někoho to může být paradoxně lepší varianta než pro ty, kteří už nejméně jedno dítě doma mají.
Po narození dvojčat je pro oba rodiče zásadní přepnout se do režimu optimalizace procesů.
Podle výzkumů je důležité trávit čas s každým dítětem zvlášť.
Nepodléhejte ale tomu, aby každý rodič trávil čas jen se svým oblíbeným dvojčetem.
Pro dvojčata, zejména pak jednovaječná, je extrémně důležité získat vlastní identitu, nezávislou na druhém dvojčeti.
Podle Jacy Showers začíná u dvojčat tato potřeba už ve věku 4 až 5 měsíců, kdy běžně začíná separačně-indivuační fáze.
Toto období končí kolem 18. měsíce života a je kritické pro získání vlastní identity.
Neschopnost rodičů rozeznat separátnost a unikátnost každého z dvojčat může tento proces prodloužit.
Je proto důležité vyhnout se neustálému oslovování dvojčat jako páru a podporovat jejich individualitu.
Ukazuje se, že tento jev je častější u ostatních členů rodiny, pokud ho dělá matka.
Pro individuaci dvojčat je také důležité, aby se vídaly i s dalšími dětmi.
Pomáhají také veškeré faktory, které děti od sebe odlišují, včetně porodního traumatu.
Problémy mohou nastat i tehdy, když jedno z dvojčat je připraveno na separaci dříve než to druhé.
Na matce více závislé dvojče pak může zaujmout submisivnější pozici k druhému dvojčeti a odolávat separaci.
Platí také, že dvojčata, která jsou si fyzicky blízko v raných fázích dětství, se v pozdějším věku od sebe snáze separují a nacházejí svou individualitu.

Ve 23. týdnu těhotenství je období mnoha změn nejen u miminka, ale také u nastávající maminky.
Těhotenství už je na ženě viditelně patrné, protože tato doba znamená u většiny žen přibírání na váze a zakulacování bříška.
Běžné jsou i první děložní stahy, kterým se lidově říká poslíčci.
Také miminko roste a přibývá na váze.
Velkou změnou pro něj je vývoj sluchu, díky kterému dokáže rozlišit hlas matky, na který reaguje.
Co všechno těhotné ženy ve 23. týdnu.
Ve 23. týdnu se nenarozené miminko v děloze pohybuje, otáčí a kope.
Začíná si uvědomovat pohyb i hlas matky.
Dítě v této fázi už dokáže rozlišit různé hlasy, jejich intonaci a výšku.
Dítě měří kolem 28-30 cm a váží kolem 450 g.
Ve 23. týdnu se nenarozené miminko nadnáší ve slané plodové vodě, která ho chrání a umožňuje mu pohyb.
Bezpečnost a potřeby matky a dítěte se zvyšují, některé pohybuje mohou být příjemnější než jiné.
Marianka, Srdce dětem 2024
V 23. týdnu se vyvíjí slinivka břišní a plodová voda se stále obměňuje.
Dítě má tedy stále prostor k pohybu a tréninku svalů a šlach.
Pokračuje růst a vývoj všech orgánů až do porodu.
Odborníci doporučují pravidelnou komunikaci s plodem a zapojení partnera do konverzací v těhotenství.
V dalších týdnech roste plod i placenta, zvyšuje se krevní objem a některé ženy mohou pociťovat změny krevního tlaku a únavu.
Ve 23. týdnu se doporučuje sledovat následující iniciativy: vyvážená strava, dostatek tekutin, pohyb a odpočinek, a pravidelné lékařské kontroly.
V polovině těhotenství je vhodné podstoupit podrobné ultrazvukové vyšetření, které odhalí pohlaví a zhodnotí vnitřní orgány.
Celkově těhotenství v tomto období vyžaduje zvýšenou péči a pozornost k rizikům předčasného porodu a k péči o dva plody současně.
Čím dál tím více se těhotná žena vyvaruje extrémům a pečuje o rovnováhu mezi klidem, pohybem a výživou.
Dobrá komunikace s porodníkem a perinatálním týmem je klíčová pro bezpečný vývoj dětí i matky.

Poznámky pro praxi: plán porodu by měl zohlednit uložené plody, jejich polohu a délku těhotenství; řeší se porod plánem, často císařským řezem u trojčat nebo při nestandardních polohách.
Rizika a péče v 23. týdnu
Vícečetné těhotenství vyžaduje zvolnění všech aktivit, které jste doposud provozovala.
Vícečetnou gravidity pozná lékař na vstupním gynekologickém vyšetření.
Jestliže čekáte dvojčata nebo trojčata či vícerčata, je těhotenství vždy považováno za rizikové, i když se zpočátku cítíte dobře.
Přináší s sebou riziko předčasného porodu.
Vícečetné těhotenství je možné stanovit od osmého týdne gravidity.
Těhotenství jednovaječných dvojčat je více rizikové než těhotenství dvojvaječných.
Na jednovaječná dvojčata musí lékař více dohlížet již od samého počátku.
Dvojvaječná dvojčata začínají lékaři častěji sledovat až od poloviny těhotenství.
Na začátku těhotenství se může stát, že jeden z plodů odumře.
Celý první trimestr s sebou nese zvýšené riziko potratu a životaschopnost obou plodů je možné s jistotou určit mezi 12. a 14.
Žena spadá do rizikové skupiny těhotenství.
U dvojčat se vyskytuje vyšší riziko chromozomálních aberací a toto riziko stoupá s počtem plodů.
V první polovině gravidity byste měla absolvovat velký screening v prvním trimestru, který odhalí chromozomální vady plodů.
Od 20. týdne dochází těhotná žena do gynekologické ambulance jednou za dva týdny.
Od 27. týdne se zkracuje interval prohlídek na jednou týdně.
Vícečetná těhotenství tvoří 12 % všech předčasných porodů.
Více než 74 % dvojčat se rodí před 37. týdnem gravidity.
| Plod | Průměrná délka těhotenství | Riziko předčasného porodu |
|---|---|---|
| Dvojčata | 37 týdnů | vysoké |
| Trojčata | 33 týdny | velmi vysoké |
Na konci: vícečetné těhotenství vyžaduje zvýšenou péči a pravidelné monitorování plodů i matky a informace o ploše kontakt se specialisty.
tags: #23 #tyden #tehotenstvi #dvojcata