Neonatální sepse a T‑index (Presepsin): diagnostika, význam prahové hodnoty a interpretace

Sepse u novorozenců je kritický zdravotní stav, který vyžaduje okamžitou pozornost. Novorozenecká sepse se v závislosti na době svého propuknutí dělí na časnou (early onset sepsis, EOS) a pozdní (late onset sepsis, LOS). V tomto přehledovém článku se zaměřujeme především na novorozeneckou sepsi časnou. Včasná diagnostika a zahájení terapie rozhoduje zásadním způsobem o dalším osudu dítěte.

Co je neonatální sepse a kdo je ohrožen

Novorozenecká sepse, známá také jako neonatální sepse, je závažná infekce, která se může objevit během prvních 28 dnů života. Je charakterizována přítomností bakterií nebo jiných patogenů v krevním řečišti, což vede k systémové zánětlivé reakci. Tento stav se může rychle rozvíjet a pokud není včas léčen, může být život ohrožující.

Novorozenci, zejména ti narození předčasně nebo s nízkou porodní hmotností, jsou kvůli svému nezralému imunitnímu systému vystaveni zvýšenému riziku sepse. Děti narozené před 37. týdnem gestačního věku mají vyšší riziko. Navzdory obrovskému pokroku v neonatologické péči, a to především v péči o nezralé novorozence, zůstává stále velkým problémem novorozenecká sepse.

Původci a rizikové faktory

Mezi nejčastější patogeny patří streptokok skupiny B (GBS), Escherichia coli (E. coli). Většina infekcí je bakteriálního původu; mezi další infekční původce sepse patří agresivní bakterie ze skupiny Klebsiella‑Enterobacter‑Serratia a dále Pseudomonas, Candida a koaguláza‑negativní stafylokoky.

Ačkoli životní styl a stravovací faktory hrají u starší populace významnější roli, určité chování matky během těhotenství může ovlivnit riziko sepse u novorozenců. Někteří kojenci mohou mít genetické predispozice, které ovlivňují jejich imunitní odpověď; stavy, jako jsou vrozené imunodeficience, mohou zvýšit náchylnost k infekcím, což vede k sepsi.

Klinické příznaky a rozpoznání

Rozpoznání příznaků sepse u novorozenců je zásadní pro včasný zásah. Mezi příznaky sepse u novorozenců patří teplotní nestabilita, respirační potíže, špatné krmení, letargie, podrážděnost a kožní změny. Sepse se může rozvinout rychle, často během několika hodin až dnů po narození. Sepse s časným nástupem se objevuje během prvních 72 hodin po narození, často v důsledku infekcí získaných během porodu.

Pokud vaše novorozené dítě vykazuje známky závažných dýchacích potíží, vysoké horečky, přetrvávajícího zvracení, nereaguje na léčbu nebo má záchvaty, vyhledejte lékařskou pomoc. Novorozenecká sepse je naléhavý zdravotní stav a vyžaduje okamžitou léčbu ve zdravotnickém zařízení.

Diagnostika sepse: klinika a laboratorní markery

Klasická definice sepse se opírá o klinické známky a průkaz patogenu. V klinické praxi je to však problematické, a jsou tedy používány také pomocné laboratorní znaky bakteriální infekce. Sepse se diagnostikuje kombinací klinického vyšetření, krevních kultur, kompletního krevního obrazu a dalších diagnostických testů.

Diagnóza sepse u novorozenců začíná důkladným klinickým vyšetřením. Zdravotničtí pracovníci provedou podrobnou anamnézu pacienta, včetně zdravotního stavu matky během těhotenství a všech symptomů pozorovaných u novorozence.

Běžně užívané laboratorní markery

  • CRP (C‑reaktivní protein): Nejpoužívanější marker i přes nižší specificitu; často v kombinaci s krevními kulturami.
  • PCT (prokalcitonin): Použití je limitováno; u novorozenců hladiny PCT vykazují typický fyziologický nárůst 24-48 hodin od porodu, čímž maskují případné propuknutí infekce v tomto čase a na normální hodnoty se navrací až po 3 dnech. Další faktory, které falešně zvedají hodnoty PCT a snižují jeho specificitu jsou hypoxie, syndrom dechové tísně (RDS) a hemodynamická nestabilita.
  • IL‑6 a IL‑8 (prozánětlivé cytokiny): IL‑6 sice vzrůstá rychle po propuknutí infekce, ale během prvních 24 hodin opět přirozeně klesá na nedetekovatelné hodnoty, čímž takřka vylučuje diagnostiku LOS. IL‑8 má odlišné charakteristiky senzitivity/specificity.
  • D‑dimery: Není to specifický marker sepsy, nicméně mohou být užitečným ukazatelem stavu koagulace novorozence, případně potřebné antikoagulační terapie.
  • WBC (leitocyty): Součást klasického vyšetření, méně specifické.
  • Presepsin (T‑index): Byl jako vhodný marker pro diagnostiku novorozenecké sepse hodnocen v celé řadě klinických studií a vykazuje v mnoha studiích lepší senzitivitu a specificitu než CRP a PCT.
infografika: porovnání markerů CRP, PCT, IL-6, Presepsin

Presepsin (T‑index): klinický význam a prahové hodnoty

Presepsin byl jako vhodný marker pro diagnostiku novorozenecké sepse hodnocen v celé řadě klinických studií. Studie Pugniho a kol. pro stanovení referenčních mezí Presepsinu u novorozenců zahrnovala celkem 684 novorozenců (484 narozených v termínu a 200 narozených předčasně). Průměrná hodnota Presepsinu pro narozené v termínu byla 604 pg/ml, zatímco pro předčasně narozené byla o něco vyšší, konkrétně 620 pg/ml.

Referenční meze Presepsinu u zdravých novorozenců jsou tedy pozorovány vyšší než hladiny u normální dospělé populace. Presepsin nebyl žádným způsobem ovlivněn faktory jako pohlaví, etnicita, způsob porodu, nízký gestační věk (GA), zmnožené těhotenství, mateřská horečka/zvýšené CRP či zakalená plodová voda. Podle zjištěných výsledků studií je tedy zřejmé, že faktory, které falešně zvyšují hodnoty CRP a PCT, neovlivňují Presepsin.

Xiao a kol. porovnávaly skupiny novorozenců s krevní sepsí, bez sepse krevního původu, novorozenců s neinfekční SIRS a kontrolu zdravých jedinců. Hodnoty Presepsinu byly výrazně vyšší u skupin novorozenců s krevní sepsí než u skupin s neinfekční SIRS a kontrolní skupinou. Zajímavá byla pozitivní korelace hladin Presepsinu s APACHE‑II. Společné pro všechny markery, Presepsin, PCT, WBC, CRP a také pro hodnoty APACHE‑II byl jejich pokles po zahájení terapie. Hodnota Presepsinu AUC (oblast pod křivkou) byla 0,942 s odpovídající senzitivitou 95,2 % a specificitou 84,9 %.

Poggi a kol. ve své studii sledovali novorozence s pozdní sepsí (LOS) a malé pacienty bez známek infekce jako kontrolní skupinu. Presepsin byl vyšší u skupiny novorozenců s LOS již při přijmu oproti kontrolní skupině (1295 vs. 562 ng/L) a vykazoval trvalý nárůst po dobu hospitalizace. Presepsin oproti IL‑6, IL‑8 a PCT vykázal vyšší diagnostické hodnoty: Presepsin 100 % senzitivitu a 94 % specificitu (ve studijním souboru).

Navrhované prahové hodnoty (cut‑off) Presepsinu

Bellos a kol. a Ruan a kol. publikovali meta‑analýzy shrnující hodnoty cut‑off Presepsinu pro vyloučení sepse u novorozenců. Bellos a kol. doporučují použití 3 samostatných hodnot pro cut‑off Presepsinu: 650, 650-850 a 850 pg/ml s odpovídajícími hodnotami pro AUC 0,9634, 0,9915 a 0,9681. Hodnota cut‑off pro vyloučení sepse ≤650 pg/ml se zatím jeví jako nejlepší pro použití u novorozenců. Hodnoty Presepsinu vyšší než 850 pg/ml ukazují na přítomnost bakteriální infekce. Existence šedé zóny dané rozmezím hodnot 650-850 pg/ml bude potřebovat její další zkoumání novými klinickými studiemi.

graf: ROC křivky Presepsin vs PCT vs CRP

Léčba a prevence

K potlačení infekce se okamžitě podávají širokospektrální antibiotika. Současným standardem v léčbě bakteriálních infekcí je antibiotická terapie. Léčba obvykle zahrnuje intravenózní antibiotika, tekutiny a podpůrnou péči. Prognóza novorozenců se sepsí do značné míry závisí na včasnosti diagnózy a léčby.

Ano, sepsi lze předcházet správnou prenatální péčí, hygienickými návyky, očkováním a kojením. Dlouhodobé účinky se mohou lišit, ale mohou zahrnovat vývojové zpoždění, chronické zdravotní problémy a zvýšenou náchylnost k infekcím.

Praktické doporučení pro kliniky

  1. Včasně identifikovat klinické příznaky sepse a provést urgentní laboratorní a mikrobiologické vyšetření.
  2. Používat kombinaci markerů (CRP, PCT, Presepsin, IL‑6/IL‑8) s vědomím jejich omezení a časových profilů.
  3. Uvažovat o využití Presepsinu jako rychlého a citlivého ukazatele, zvláště při podezření na sepse, přičemž interpretovat hodnoty dle doporučených cut‑off (≤650 pg/ml pro vyloučení, >850 pg/ml silný indikátor infekce).
  4. Monitorovat dynamiku markerů při zahájení terapie - významný pokles je očekávaný u úspěšné léčby.
  5. Pamatujte na tzv. „šedou zónu“ Presepsinu (650-850 pg/ml) a zvažte další testy a klinické sledování v těchto případech.

Test APGAR pro hodnocení péče o novorozence | Snadné použití NCLEX RN PN

Výzkumné směry a potřeba dalších studií

Existence šedé zóny dané rozmezím hodnot 650-850 pg/ml bude potřebovat její další zkoumání novými klinickými studiemi. Ostatní studie odhalily nižší hodnoty senzitivity a specificity pro CRP, PCT a IL‑6 v porovnáním s Presepsinem. Dále je třeba validace doporučených cut‑off v různých populačních skupinách a klinických situacích.

Mezinárodní pediatrická konference (International Pediatric Sepsis Consensus Conference) definovala novorozeneckou sepsi jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi na prokázanou anebo předpokládanou přítomnost infekce. V klinické praxi je tedy nezbytné kombinovat klinické posouzení s vhodnými laboratorními testy.

Disclaimer: Tento článek slouží pouze pro informační účely a nenahrazuje odbornou lékařskou pomoc.

tags: #neonatalni #sepse #i #t #index