Tento článek pojednává o postižení plic u dětí (RDS). Syndrom dechové tísně novorozence (RDS - Respiratory Distress Syndrome, syndrom hyalinních membrán, idiopatický RDS) je způsoben anatomickou a funkční nezralostí plic - nedostatkem surfaktantu. Postihuje téměř výlučně nezralé novorozence. Klinicky se manifestuje ihned po narození jako rychle progredující respirační insuficience. Incidence a závažnost RDS je nepřímo úměrná gestačnímu stáří novorozence. Mezi léčebná opatření patří využití distenční ventilační podpory CPAP (Continuous Positive Airway Pressure), časné podání surfaktantu, šetrná ventilace, diagnostika a léčba otevřené Botallovy dučeje (PDA) a další. Zrání plic může být urychleno podáním kortikosteroidů těhotné ženě před porodem.
Tranzitorní tachypnoe novorozence (TTN) neboli syndrom vlhké plíce je způsoben prodlouženou očistou plic od plicní tekutiny. Vyskytuje se u nezralých dětí, ale také u některých zralých novorozenců po porodu císařským řezem, po asfyxii a u novorozenců diabetických matek. U dětí s RDS, které nejsou léčené podáním surfaktantu, dochází již půl hodiny po narození k nekróze epiteliálních buněk alveolů. Epiteliální buňky se odlupují od bazální membrány a vytvářejí shluky hyalinních membrán. Současně dochází k difuznímu intersticiálnímu edému. Lymfatické cévy jsou dilatované v důsledku opožděného vstřebávání tekutiny v plicích. Během 24 hodin dochází ke extenzivní generalizované tvorbě membrán, které se hromadí především v terminálních a respiračních bronchiolech, a to zejména v místě větvení dýchacích cest. Alveoly jsou zkolabované a těmito membránami vystlané nejsou.
Hyalinní membrány jsou tvořené debris z odumřelých pneumocytů, koagulovanými plazmatickými proteiny, které se uvolnily z poškozených kapilár, a exsudovaným fibrinem. Po 24 hodinách se začnou v lumen dýchacích cest objevovat první makrofágy, které v průběhu následujících 2 - 3 dnů pohlcují membrány. Po 48 hodinách se začíná obnovovat epitel a na povrchu alveolů se začíná objevovat surfaktant. Při nekomplikovaném průběhu RDS mizí hyalinní membrány do 7. dne života. Velmi nezralý novorozenec má plíce ještě v sakulárním vývojovém stadiu s relativně malým vnitřním povrchem a velkým podílem intersticiální tkáně.
Funkční nezralost se projevuje nedostatečnou schopností udržovat funkční reziduální objem (FRC) na základě nedostatečné produkce surfaktantu. Surfaktant je povrchově aktivní látka, která se nachází uvnitř plicních sklípků a zabraňuje kolapsu sklípků na konci výdechu tím, že snižuje jejich povrchové napětí. Začíná se produkovat ve druhé polovině těhotenství (od 24. až 28. týdne těhotenství) v Golgiho aparátu endoplazmatického retikula pneumocytů II. typu, které ho secernují na vnitřní alveolární povrch a reabsorbují k recyklaci. Pneumocyty II. typu jsou citlivé k asfyxii.
Krátce po narození převažuje pravo-levý zkrat přes foramen ovale, který může zhoršovat hypoxemii. Po 18-24 hodinách začne díky klesající plicní cévní rezistenci dominovat levo-pravý zkrat přes PDA, který způsobuje plicní edém a zhoršuje alveolární výměnu plynů. Novorozenec s ventilační podporou pomocí nCPAP (nasal Contineous Positive Ariway Pressure)symptomatická: oxygenoterapie (zvlhčený ohřátý kyslík), event. prevence: indukce plicní zralosti in utero - podáním kortikosteroidů (např. V. ↑ a b RENNIE, JM, et al. Textbook of Neonatology. 5. vydání. Churchill Livingstone Elsevier, 2012. s. ↑ a b c d e f GOMELLA, TL, et al. Neonatology : Management, Procedures, On-Call Problems, Diseases, and Drugs. 6. vydání. Lange, 2009. s. ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s.)
Zrání plic může být urychleno podáním kortikosteroidů těhotné ženě před porodem. TTN a RDS jsou důležité koncepty v neonatální pneumologii a jejich rozlišení má klinický dopad na léčebný postup.
Deprese je závažné psychické onemocnění a zdaleka jím netrpí jen dospělí. Týká se i dětí a dospívajících. Odlišit ji od smutné nálady nebo vzteku není jednoduché. Ale možné. Neléčená deprese má významný dopad na kvalitu života dětí. Dochází ke ztrátě radosti ze života, nenávisti k sobě, zhoršení vztahů s blízkými, zažívání pocitu osamělosti, sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám a opakovaným pokusům se zabít. Příčinou může být například nezpracované trauma, jako je dlouhodobě náročná situace v rodině, vážná nemoc blízké osoby nebo šikana. Vliv má také dědičnost a dispozice k depresi. U dospívajících může být depresivita častěji spojena s hormonálními změnami v pubertě a nejistotou, zmatkem či ztrátou smyslu a hledání sebe sama v průběhu dospívání. Oproti vzteku jde o konstantní stav a nepomáhají dřívější strategie, které pomáhaly zvládnout stres. Vztek je emoce s rychlým nástupem a odezněním. Ve vzteku menší děti mohou „za trest“ s rodiči mluvit o sebevraždě. Vztek tudíž může a nemusí být příznakem deprese. Je třeba vždy vnímat kontext. Přijde vám to jako paradox? Přesto se to stává. Rodiče tak vůbec nemusí tušit, co se s jejich dítětem děje nebo dokonce, že trpí depresí.
Ze zkušeností z klinické praxe se uvádí, že depresi u dětí lze pozorovat různými popsanými projevy, které zahrnují změny chování, nálady a fyzické symptomy. Deprese u dětí a dospívajících se léčí kombinací psychoterapie a medikace; některé případy vyžadují zahájení medikace dříve, než je možné zahájit plnohodnotnou psychoterapii. Níže uvedené kazuistiky ilustrují, jak může vypadat léčba a postupy při řešení problémů souvisejících s depresí v rodinách a školních kolektivích.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Nejvíce depresivních stavů se léčí kombinací psychoterapie a psychofarmak. Farmakoterapie je volena lékařem, nejčastěji dětským psychiatrem, s ohledem na dětský organismus. V souvislosti s antidepresivy se vyskytuje řada předsudků, viz Některé mýty o léčbě deprese. Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Klinická psycholožka a rodinná terapeutka.
Deprese lze charakterizovat jako stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami. Dotyčný jedinec pociťuje často skleslost, smutek, sníženou schopnost radovat se, úzkost. Dále se objevují pocity bezcennosti, osamocenosti a viny. Spánek je narušen, a to jak v jeho kvalitě (úzkostné sny), tak i v kvantitě (poruchy spojené s usínáním a probouzení se kolem druhé v noci s neschopností opět usnout).
Deprese u dětí však mívají jiné příznaky, které se u dospělých nevyskytují. Podle amerických výzkumů depresí onemocní jedno z třiatřiceti dětí a jeden z osmi dospívajících. Právě proto, že si dítě teprve dělá svou vlastní, s ničím dosud porovnatelnou zkušenost, leckdy nevidí východisko a způsob řešení vzniklé zatěžující situace. Deprese se léčí psychoterapií a medikací. Dítěti je často doporučována kombinace psychoterapie a medikace, aby se dosáhlo co nejlepšího efektu.

Respirační tíseň u novorozenců od M. Connelly, A. Erickson, L. Rubin | OPENPediatrics
tags: #neonatalni #respiracni #deprese