Čeká vás zátěžový test na těhotenskou cukrovku (tzv. OGTT)? Nevíte, co od vyšetření očekávat a nestačily jste se vašeho lékaře na vše zeptat. Teď se pídíte na vlastní pěst po dalších informacích, ale nacházíte rozporuplné odpovědi. Tak si přečtěte následující článek, který vám poskytne ucelený přehled.
Co je těhotenská cukrovka?
Těhotenská cukrovka (neboli gestační diabetes mellitus) je zvýšená hladina krevního cukru poprvé zjištěná v těhotenství. Jedná se o poruchu látkové výměny, především metabolismu cukrů, jejímž projevem je zvýšená hladina cukru v krvi neboli glykémie. V naprosté většině případů po porodu odezní.
Za její vznik je zodpovědná kombinace snížené citlivosti tkání v těle na působení inzulinu (tzv. inzulinová rezistence) a nedostatečné schopnosti slinivky reagovat na zvýšenou potřebu inzulinu v těhotenství. Jinými slovy, inzulinu je méně, než by bylo potřeba, a navíc funguje špatně.
Těhotenská cukrovka začíná nejčastěji ve druhé polovině těhotenství (v menšině případů i dříve) a končí po porodu, přesněji po odloučení placenty. Nejpozději do konce šestinedělí se porucha látkové výměny zcela normalizuje. Toto se ověřuje kontrolním testem OGTT, obvykle zhruba po půl roce.
Pokud cukrovka přetrvává i po šestinedělí, jednalo se o jiný typ cukrovky, který se shodou okolností objevil v těhotenství. Skutečná těhotenská cukrovka tedy začíná během těhotenství a končí po porodu. Ve většině případů se onemocnění opakuje v dalším těhotenství, kdy se navíc může objevit již v ranějším stadiu.
Faktory přispívající ke vzniku těhotenské cukrovky
Těhotenská cukrovka vzniká pouze u žen, které k ní mají vrozenou dispozici. Z toho plyne, že za její vznik do značné míry nemůžete a není třeba si nic vyčítat. Jedná se o poruchu souboru genů, které ovlivňují tvorbu inzulinu ve slinivce (inzulinovou sekreci) a citlivost tkání na působení inzulinu (inzulinovou senzitivitu). Za normálních okolností se porucha nijak neprojeví, ale těhotenství klade na metabolismus zvýšené nároky a v této zátěžové situaci se dispozice prozradí.
Svou roli zde hrají především hormony. V těhotenství produkují nadledviny matky a zejména placenta velké množství hormonů a dalších látek, z nichž některé působí proti inzulinu. Slinivka zdravé matky bez dispozice k cukrovce na tuto situaci zareaguje zvýšenou produkcí inzulinu. U ženy s dispozicí k cukrovce jsou tyto kompenzační mechanismy omezené - slinivka nemůže adekvátně zareagovat zvýšenou sekrecí inzulinu - a to se projeví zvýšenou hladinou cukru v krvi. Hladina těhotenských hormonů působících proti inzulinu roste postupně až do porodu, kdy mizí.
Dalším faktorem je posouvání prvního těhotenství do pozdějšího věku. Riziko cukrovky se totiž zvyšuje s věkem, jelikož náš organismus stárne a není již v takové kondici jako dříve. Platí to nejen na úrovni fyzické výkonnosti, ale i na metabolické úrovni. Co metabolismus zvládl bez problémů ve dvaceti, po třicítce a u někoho již po 25. roce zvládnout nemusí.
Svou roli hraje také životní styl. Samotná obezita a nedostatek pohybu nutně nemusí vést k cukrovce - k té je nezbytná nepříznivá vrozená dispozice. Tyto další faktory však situaci zhoršují a mohou způsobit, že se porucha objeví dříve a její průběh bývá horší. Fyzická aktivita má velký vliv a sama o sobě může pozitivně ovlivnit vrozenou dispozici. Je prokázáno, že ženy s pravidelnou sportovní aktivitou trvající nejméně rok před těhotenstvím mají nižší výskyt těhotenské cukrovky. Cukrovka však nezřídka postihuje také ženy štíhlé a sportovně aktivní, takže ani tyto faktory nezaručují těhotenství bez cukrovky.
Rizika pro dítě
Zvýšené množství glukózy v krvi volně prostupuje placentou do krevního oběhu dítěte. Jeho organismus se musí se zvýšeným přísunem cukru vypořádat. Zareaguje zvýšenou produkcí vlastního inzulinu, neboť v době, kdy se těhotenská cukrovka objevuje, má již dávno vyvinutou vlastní slinivku.
Cukr je zdrojem energie a inzulin je růstový hormon, proto dítě rychleji roste a přibývá na váze - zvětšují se jeho zásoby tuku, rostou svaly a kosti. Porodní váha takových dětí bývá častěji více než 4000 g, což nazýváme makrosomie. Při spontánním porodu takového dítěte hrozí poranění ramínek (dystokie), zlomenina klíční kosti a u matky větší porodní poranění hráze. Porodníci proto v těchto případech volí porod císařským řezem.
Při nedostatečně léčené cukrovce může dojít k nedozrání vnitřních orgánů plodu. Po porodu se proto u dítěte mohou objevit dechové obtíže, poruchy srdečního rytmu, horší průběh novorozenecké žloutenky a další komplikace.
Miminko je v prvních dnech po porodu také ohroženo hypoglykémií - tj. sníženým obsahem cukru v krvi. Bylo totiž zvyklé na zvýšený přísun cukru od maminky, ale přestřižením pupeční šňůry tento přísun náhle končí. Hladina inzulinu v jeho těle je však ještě nějakou dobu zvýšená a způsobí náhlý pokles hladiny cukru v krvi. Závažná hypoglykémie se projeví křečemi a poruchou vědomí. Léčbou je infuze glukózy.
Nejzávažnější komplikací nedostatečně léčené cukrovky je úmrtí plodu v děloze. Toto riziko narůstá koncem těhotenství, proto se u žen s horší kompenzací cukrovky nedoporučuje přenášet. Porod se vyvolává nejpozději v termínu porodu, někdy i dříve. U žen s výbornou kompenzací těhotenské cukrovky do termínu porodu nezasahujeme.
Do budoucna mohou být tyto děti ohroženy dalšími komplikacemi - například mají vyšší riziko mozkové dysfunkce, syndromu poruchy pozornosti a hyperaktivity, dětské obezity a v dospělosti také cukrovky 2. typu. Tyto děti mají od dětství vyšší sklon k nadváze a obezitě a v budoucnu vyšší riziko cukrovky 2. typu, vyššího krevního tlaku, zvýšených hladin krevních tuků, které společně zvyšují riziko srdečně-cévních onemocnění. Tyto dispozice se navíc přenášejí do dalších generací. Těhotenská cukrovka a komplikace při porodu mohou mít také negativní dopad na vývoj mozku. Tyto děti častěji trpí syndromem poruchy pozornosti a hyperaktivity a specifickými poruchami učení.
Rizika pro matku
Pokud není těhotenská cukrovka správně léčena, zvyšuje se riziko dalších těhotenských komplikací, např. vysokého krevního tlaku, preeklampsie, infekcí a porodního poranění. Abychom zamezili rozvoji těchto komplikací, je nutné cukrovku léčit tak, aby hodnoty cukru v krvi byly v normě jako u ženy bez cukrovky. Takto léčená cukrovka pak neohrožuje plod ani matku.
Dobře léčená těhotenská cukrovka na dietě nebývá spojena s komplikacemi. Porod probíhá přirozenou cestou a v obvyklém termínu. U těhotenské cukrovky léčené inzulinem a u jakékoliv nedostatečně léčené cukrovky se nedoporučuje přenášet a porod se vyvolává nejpozději v určeném termínu porodu, individuálně i o něco dříve. Důvodem je, že riziko komplikací, zejména té nejzávažnější - úmrtí plodu v děloze - se zvyšuje koncem těhotenství v důsledku rychleji stárnoucí placenty.
Porod císařským řezem je volen individuálně podle posouzení ošetřujícího porodníka. Neléčená těhotenská cukrovka má negativní dopad na ženu i dítě. U žen zvyšuje riziko infekcí, zejména bakteriálních (např. infekce močových cest), riziko gestační hypertenze (vysoký krevní tlak v těhotenství). Při porodu velkého plodu je zvýšené riziko poranění hráze.
Diagnostika těhotenské cukrovky
Těhotenská cukrovka se obvykle neodhalí podle příznaků, ale v rámci cíleného vyšetření. První kontrola hladiny cukru v krvi probíhá již na začátku těhotenství v rámci běžných odběrů. Hlavní test se pak provádí mezi 24. a 28. týdnem těhotenství pomocí tzv. orálního glukózového tolerančního testu (OGTT).
K lékaři přijdete nalačno a vypijete sladký roztok s glukózou. Těhotenská cukrovka nemá v naprosté většině případů žádné projevy. Mírně zvýšené glykémie na sobě žena nijak nepocítí. Proto je důležité po přítomnosti cukrovky cíleně pátrat - absolvovat test na cukrovku.
Test OGTT má několik fází:
- I. fáze - vyšetření žilní glykemie nalačno: Provádí se na začátku těhotenství (do 14. týdne) a slouží k záchytu poruchy přítomné již před těhotenstvím. Glykemie nalačno nižší než 5,1 mmol/l je v normě.
- II. fáze - oGTT ve 24.-28. týdnu těhotenství: Test mají podstoupit všechny ženy, které měly glykemii nalačno na začátku těhotenství v normě nebo toto vyšetření z nějakého důvodu nepodstoupily. Test se provádí v laboratoři po minimálně 8 hodinách lačnění. Těhotná žena vypije roztok 75 g glukózy rozpuštěný ve 300 ml vody během 3 až 5 minut. Následně se odebírá krev v 60. a 120. minutě.
Hodnocení výsledků oGTT (24.-28. týden):
| Čas | Hodnota (mmol/l) |
|---|---|
| Nalačno | ≥ 5,1 |
| Po 60 min | ≥ 10,0 |
| Po 120 min | ≥ 8,5 |
Pokud je kterákoliv z těchto hodnot překročena, je stanovena diagnóza těhotenské cukrovky.
Všechny ženy s těhotenskou cukrovkou by se měly průběžně měřit na glukometru. Z "dlouhého cukru" (glykovaného hemoglobinu) ani výsledků vstupního testu nelze soudit další průběh.
Jak zkontrolovat hladinu cukru v krvi (glukózy) | Postup testování glukometrem u diabetiků v ošetřovatelství
Léčba a prevence
Základem léčby je úprava stravování, pravidelný režim a přiměřený pohyb. Jen menší část těhotných potřebuje k úpravě hladiny cukru také inzulin.
Strava: U potravin bohatých na sacharidy je třeba preferovat ty, které jsou bohaté na vlákninu (celozrnné produkty, luštěniny), díky kterým mají nižší glykemický index. Ke každému jídlu je ideální doplňovat zeleninu. Příznivý vliv mají také kysané výrobky obsahující probiotika (kvašená zelenina, bílý jogurt).
- Opatrně s: sušeným a lyofilizovaným ovocem (koncentrovaný cukr), ovocnými džusy a smoothie (nedostatek vlákniny).
- Banány: Lépe konzumovat např. s bílým jogurtem nebo ořechy, které zpomalí vstřebávání cukrů.
- Kysané zelí: Kyseliny a vláknina zpomalují vstřebávání ostatních sacharidů a snižují tak glykemický index jídla.
Pohyb: Fyzická aktivita má velký vliv a sama o sobě může pozitivně ovlivnit vrozenou dispozici.
Dědičnost a prevence pro další generace: Těhotenská cukrovka má řadu vrozených vlivů společných s rozvojem cukrovky 2. typu. Syn, který mohl tuto dispozici zdědit, se může v budoucnu stát náchylnějším k rozvoji cukrovky 2. typu, která se ve většině případů rozvíjí až v dospělosti. Prevencí je zdravá životospráva - zdravá strava, pohyb, dostatek spánku a zvládání stresu.
Vzniku těhotenské cukrovky nelze vždy zabránit. Jak bylo řečeno, vzniká kombinací vrozených vlivů a těhotenských hormonů. Další rizikové faktory jsou nadváha, nezdravá životospráva atd. U řady žen jsou ale jen geny a hormony - existuje mnoho pacientek štíhlých a sportovních. Nejezení sladkého patří do prevence cukrovky, ne mezi její příčiny.
Těhotenská cukrovka není celoživotní onemocnění
Těhotenská cukrovka sama o sobě neznamená celoživotní onemocnění, ale je signálem zvýšeného rizika cukrovky 2. typu v budoucnu. Udává se, že se může vrátit až u 60 % žen, které měly těhotenskou cukrovku.
Prenatální péče a vedení porodu
Ženy s těhotenskou cukrovkou jsou rozdělovány do dvou skupin:
- GDM s nízkým rizikem: Léčba pouze dietou, případně nízkými dávkami antidiabetik nebo inzulinu. Uspokojivá kompenzace, odpovídající velikost plodu a absence jiných rizik.
- GDM se zvýšeným rizikem: Vyšší dávky léků, neuspokojivá kompenzace, abnormální růst plodu nebo přidružená rizika (obezita, hypertenze).
Prenatální péči o ženy s GDM s nízkým rizikem zajišťuje registrující gynekolog. U žen s GDM se zvýšeným rizikem péči zajišťuje perinatologické centrum.
Časování porodu:
- GDM s nízkým rizikem: Ukončení těhotenství před termínem není nutné, po termínu porodu se směřuje k ukončení těhotenství po 41+0 dnech.
- GDM se zvýšeným rizikem: Zahájí se kroky k ukončení těhotenství nejpozději v termínu porodu.
GDM není důvodem k ukončení těhotenství císařským řezem. Seznam perinatologických center je dostupný na webu perinatologie.eu.
tags: #nelecena #tehotenska #cukrovka