Nejbolestivější porody: co dnes víme a jak lze bolest zmírnit s respektem k ženám

Porod je u člověka moderního typu ve srovnání s jinými savci opravdu o poznání komplikovanější, bolestivější a pro matku i dítě rizikovější. U člověka se náročnost porodu vysvětluje tím, že novorozenci mají poměrně velkou hlavu. To je dáno rozvojem a zvětšením lidského mozku během evoluce (tzv. encefalizace). Zároveň s tím mají ženy relativně úzkou pánev, což souvisí se vzpřímenou polohou těla a chůzí po dvou končetinách (tzv. bipedií).

Za evoluční řešení tohoto problému se tradičně považuje porod v časnější fázi vývoje plodu, což je navíc umožněno tím, že když se matka pohybuje po dvou končetinách, má „volné ruce“ pro nošení a opečovávání na ní zcela závislého kojence. V posledních letech se ale objevilo několik nových pohledů na „porodní dilema“. Ty říkají, že těhotenství nekončí proto, že by už dítě nemohlo projít pánví matky, ale protože matka už nemá dost energie na to, aby dítě ve svém těle dál živila. Porod tak začíná ve chvíli, kdy tělo matky dosáhne svých energetických mezí.

Otázky evoluce a praktické dopady na porod

Pak ale vyvstává otázka, proč se ženská pánev během evoluce nerozšířila ještě víc, aby byl porod snazší? 1. Velikost těla žen je omezena podmínkami prostředí. 3. Šířka ženské pánve a porodního kanálu může být také omezena tím, kolik zátěže zvládne pánevní dno unést. Nedávné studie ukazují, že široká pánev neznamená větší nároky na energii při chůzi nebo běhu. Někteří vědci (i vědkyně) v poslední době zpochybňují, zda je lidský porod skutečně tak obtížný, jak se tvrdí.

Dunsworth, H. (2021). There is no evolutionary “obstetrical dilemma”. V knize The Routledge handbook of anthropology and reproduction (str. 441-453). Rosenberg, K. R., & Trevathan, W. R. (2021). The obstetrical dilemma revisited-Revisited. V knize The Routledge handbook of anthropology and reproduction (str. 425-440).

Osobní zkušenosti a etika volby

Když se autorka tohoto textu požádala své studenty medicíny, aby uvedli obrázek ženy, která si zvolila rodit s porodní asistentkou místo s porodníkem, obvykle to byla žena nosící dlouhé bavlněné sukně, splétající si vlasy, konzumující bio a veganské jídlo, cvičící jógu a možná řídící VW mikrobus. Mnoho studentů lékařství, podobně jako většina amerických pacientů, zaměňuje vědu a technologii. Myslí si, že být vědu používajícím lékařem znamená u každého z pacientů uplatnit maximální množství technologie. A to je činí nebezpečnými. Jenže, jak se zdá, většina rodiček toto neví, i když třeba jejich porodníci ano. Paradoxně tyto ženy chtějí to samé, co autorka tohoto textu - bezpečný výsledek pro sebe i své dítě. Ale vypadá to, že jim nikdo neřekne, která data ukazují nejlepší cestu, jak toho dosáhnout.

Když byla autorka tohoto textu v roce 2000 těhotná, podívala se společně s partnerem do odborné lékařské literatury, jak maximalizovat bezpečnost pro sebe i své miminko, zde je to, co se z dostupných výzkumů naučila. Měla by během těhotenství hodně chodit a chodit i během porodu, mohlo by to zkrátit dobu a snížit bolestivost porodu. Během těhotenství by si měla nechat pravidelně kontrolovat hmotnost, moč, tlak krve a růst břicha, ale vyhýbat se vnitřním (vaginálním) vyšetřením. Dle nejlepších dostupných studií, jakmile se ke konci nízkorizikového těhotenství přiblíží termín porodu, by si neměla nechávat porod vyvolávat, během porodu udělat nástřih hráze, provádět kontinuální monitorování srdeční akce plodu, použít medikaci proti bolesti a rozhodně ne nechat provést císařský řez. Jinými slovy, pokud běžná technicky jednoduchá vyšetření stále ukazují, že má medicínsky nezajímavé těhotenství, a chce-li na vědecky podložených důkazech maximalizovat bezpečnost, měla by rodit tak, jako měla rodit její prababička - s pozorností a převážným vyčkáváním páru zkušených žen, zatímco by ona odváděla tu práci. Autorka dále vypráví, že její porodník a osazenstvo jeho praxe se při takovém “staromódním” způsobu rození cítí nekomfortně, a proto odešli a najali si porodní asistentku, která byla mnohem modernější. A autorka rodila docela podobně tomu, jak popsala. Skončili s jediným technologickým zásahem.

Praktiky a důkazy o tom, co šetřit

Protože její syn měl v plodové vodě smolku, porodní asistentka jí vysvětlila, že ihned po narození pediatr vezme miminko, aby mu odsál zbytky plodové vody z průdušnice. Cílem měla být prevence zápalu plic. Zásah tedy provedli a tři měsíce na to autorčin manžel jí u snídaně předložil výsledky randomizované kontrolované studie, která ukázala, že u novorozenců, jimž byla vyčistěna pouze ústa a ne průdušnice, byl ve skutečnosti nižší výskyt zápalu plic než u novorozenců, jimž byla odsáta průdušnice. Proč tedy, o desetiletí později, kdy důkazy stále podporují nízkozásahový typ těhotenské a porodní péče při nízkorizikovém těhotenství, nebyly v USA některé postupy volené stejně? Libby Bogdan-Lovis z Centra pro etiku a humanitní otázky v přírodních vědách na Michiganské státní univerzitě k tomuto uvedla, že institucionální struktury k problému přispívají: Pojišťovací společnosti obvykle hradí nemocniční porody, a porody v USA se tak často vnímají jako nebezpečné a děsivé.

De Vries předpokládá, že organizace péče o těhotné ženy a rodičky v Americe představuje etický problém, ačkoliv bývá často vnímána jen jako jeden z nich. Jaká pravda, etikové milují mluvení o volbách žen v průběhu porodu, ale autorka textu si nemůže spočítat, kolik žen jí řeklo, že si během porodu „zvolily“ použít medikaci proti bolesti, ačkoliv jim nikým nebyla řečena její rizika. Autorka dále popisuje, že rutinní prenatální ultrazvuková vyšetření během nízkorizikového těhotenství se nejeví jako vědecky podložená, pokud je výsledkem snížení nemocnosti a úmrtí na straně matek a dětí. Doktor Ewigman jí řekl, že většina rozhodnutí v této oblasti není dobře informovaná a není založena na racionálním myšlení.

Bolest je často spojována s představou porodu a mnohé ženy ji prožívají v různých podobách. Známé jsou popisy bolesti, které slouží k vytvoření obrazu porodu, ale zároveň reflektují realitu, že porod je složitý proces ovlivněný hormony, prostředím a spoluprací zdravotnického personálu. Autorka zdůrazňuje, že porody by měly být vedeny respektujícím, empatickým a holistickým způsobem a že ženy by měly být provázeny, nikoli jen lékařsky řízeny. Porodní asistentky by měly zvládat bolest holisticky, nabízet nefarmakologické metody tlumení bolesti a být partnerkou během celého těhotenství i porodu.

Porod není jen fyzická záležitost; je to mezní okamžik v životě ženy a dítěte, kde je důležitý respekt, bezpečí a podpora. Ženy často popisují, že největší bolest způsobuje necitlivé chování zdravotníků, které ztrácí důvěru ve vlastní tělo. Proto je důležité vyhledávat prostředí a osoby, které poskytují bezpečnou a citlivou péči, a zároveň si uvědomovat, že bolest během porodu může být transformující a spojena s významným okamžikem narození dítěte do života rodiny.

infografika porody: evoluční dilema, velikost hlavy novorozence a šířka pánve

Ivana Königsmarková odpovídá: Jak zvládnout bolest při porodu?

Praktické body pro zlepšení zkušenosti s porodem

Porodní asistentky by měly ženy provázet nejen u porodu, ale během celého těhotenství, být nejen odbornicí na zdravé těhotenství, ale být také moudrou a respektující rádkyní. Porod je pro ženu procesem, který je prožíván různě, a proto by měly být přijímány nefarmakologické metody tlumení bolesti, kontinuální podpora a respektující komunikace. Lidský endorfin hraje důležitou roli v potlačování bolesti a uklidnění během porodu, což ukazuje na sílu těla i mysli. Zachováním lidskosti, empatie a podpory lze výrazně snížit traumatizující zkušenosti během porodu a podpořit pozitivní vzpomínky na tento významný okamžik.

KritériumPraktický přístup
BolestPodpora, nefarmakologické techniky, informované rozhodování
EmpatieRespektující prostředí, důstojné zacházení, soukromí
RozhodováníAutonomie, informovanost, vyvarování zbytečných zásahů

Porod je u člověka moderního typu ve srovnání s jinými savci opravdu o poznání komplikovanější, bolestivější a pro matku i dítě rizikovější. U člověka se náročnost porodu vysvětluje tím, že novorozenci mají poměrně velkou hlavu. To je dáno rozvojem a zvětšením lidského mozku během evoluce (tzv. encefalizace). Zároveň s tím mají ženy relativně úzkou pánev, což souvisí se vzpřímenou polohou těla a chůzí po dvou končetinách (tzv. bipedií).

tags: #nej #bolestivejsi #bolestivejsi #porody