Svaly jsou tkáně s elastickými vlastnostmi, schopné po dodání vzrušivých podnětů stahovat a následně relaxovat. Přeměňují tak chemickou energii v pohybovou, a proto zajišťují pohyb jak uvnitř organismu, tak i pohyb celého organismu. Svaly patří k pohybové soustavě a dělíme je do několika tříd - svalstvo příčně pruhované, hladká svalovina, svalovina srdce myokard. Všechny tyto soustavy obsahují kontraktilní bílkoviny, které umožňují stah svalů.
Struktura kosterního svalu
Příčně pruhovaná svalovina je základní složkou kosterního svalstva. Díky střídání aktino-myozinových komplexů je mikroskopicky patrné příčné pruhování. Jádra ve svalovém vláknu jsou koncentrována pod cytoplazmatickou membránou, a proto lze kosterní svalovinu dobře rozlišit pod mikroskopem od ostatních typů. Vlákna kosterního svalu obsahují soubor kontraktilních bílkovin aktinu a myozinu, které vzájemným klouzáním umožňují stah svalu. Buňky kosterního svalu se sdružují do primárních snopečků (fasciculi), sekundárních snopců a nakonec do snopců vyšších řádů. Struktury jsou pospojovány vazivem, které se označuje jako epimysium (vrstva obalující celý sval), perimysium (vrstva obalující svazky vláken) a endomysium (obalující jednotlivá svalová vlákna). Myofibrila (soubor aktinových a myosinových myofilament) je členěna na pravidelné úseky, tzv. sarkomery, které jsou základní funkční jednotkou. Z-disky ohraničují sarkomeru. Spočívá v klouzání těžkých myozinových vláken po aktinových filamentech.
Molekula myozinu sestává z dlouhé části tvořené dvěma obtáčejícími se polypeptidovými řetězci, na jejichž koncích jsou globulární hlavy. V části krčku této molekuly je místo, které konformační změnou může naklopit hlavu vůči dlouhé části a tím vyvolat pohyb na způsob páky. Tato hlava je přitom orientována proti aktinovému vláknu. Aktinové vlákno je dvoušroubovice vláknitého F-aktinu, tvořeného monomery globulárního G-aktinu. Po obou stranách dvoušroubovice se nachází molekuly tropomyozinu s molekulami troponinu. Pro interakci filament je naprosto nezbytná přítomnost kationtů Ca2+, které se vylijí ze sarkoplazmatického retikula po přenosu excitace z T-tubulů v odpovědi na depolarizační stimul. Vazba Ca2+ na Tn-C vyvolá konformační změnu, kdy se tropomyozin zasune do žlábků aktinu. Tím je umožněno hlavě myozinu se navázat na aktivní místo a aktivovat ATP-ázu. ATP se spotřebuje za produkce ADP + Pi a hlava myozinu se nakloní, což vede k posunu filament a kontrakci. Vzniká rigorový komplex, který je označován jako rigor mortis za předpokladu vyčerpání ATP.
Energetika kontrakce
Jednoznačným zdrojem energie pro sval je ATP, které je dodáváno oxidativní fosforylací. Krátkodobé výkony jsou zajišťovány anaerobní glykolýzou (produkce laktátu a bolestivost svalů). Dalšími zásobami energie jsou reakce ADP s kreatinfosfátem, který je defosforylován. Isotonické kontrakce mění délku svalu, ale napětí zůstává stejné; isometrické kontrakce mění napětí, ale délku svalu. Hladce svalovina má odlišný typ kontrakce, který nevyvolává vůlí ovládanou odpověď.
Hladká svalovina a srdeční svalovina
Hladká svalovina tvoří stěny některých orgánů, útrob a cév (vyjma kapilár). Buňky hladké svaloviny jsou protáhlejší, vřetenovitého tvaru s jedním jádrem. Aktinová a myozinová filamenta zde probíhají šikmo přes buňku nebo tvoří sítě, nejsou uspořádána v sarkomery. Princip kontrakce je na několik odlišností obdobný jako v kosterní svalovině. Hladká svalovina nemá nervosvalové ploténky, podráždění se šíří pomocí nexů nebo zvýšenou koncentrací mediátorů v mezibuněčném prostoru. Akční potenciál vzniká buď v buňkách svaloviny, nebo je přenášen pomocí spojů.
Srdeční svalovina, neboli myokard, je zvláštní kategorií kosterního typu svaloviny. Trigger point (spoušťový bod) se vyskytuje i u svalů a bývá spojován s bolestí, která může souviset s městnáním odpadních metabolitů. Kardiomyocyty obsahují jedno až dvě jádra uložená ve středu, hojně mitochondrií a na vzájemných spojeních buněk jsou charakteristické interkalární disky, které umožňují jednotný přenos akčních potenciálů všemi buňkami. Srdce je řízeno autonomně a jeho stah probíhá bez vůle, podněty ke stahování vznikají v srdci samotném a jsou šířeny prostřednictvím interkalárních disků mezi buňkami.
Historie a zdroje poznatků
Texty ČIHÁK, Radomír; JUNQUIERA, L. Carlos; TROJAN, Stanislav a další poskytují základní přehled anatomie a fyziologie svalů, jejich stavby a funkce. Tyto zdroje uvádějí podrobné popisy svalových vláken, sarkomer, Z-disků a mechanismů posouvání filament při kontrakci. Rozdíly mezi kosterní, hladkou a srdeční svalovinou jsou zdůrazněny s ohledem na jejich inervaci, uspořádání vláken a funkční specifika.
Trigger point a terapeutická poznámka
Trigger point je bolestivé ztuhlé místo ve svalu, často spojené s hromaděním odpadních metabolitů. Místo bývá hmatné, citlivé na dotek a může spustit antalgickou motorickou reakci. Pro častou rezistenci na manuální masáž je třeba použít jiné formy fyzioterapie, např. postizometrickou relaxaci svalu. Typická místa trigger pointů bývají na zádech, ve svalech lýtka a ve svalech žvýkacích.

Svalová kontrakce - krátké video
V kosterním svalu je kostra složena z dlouhých svalových vláken (až 40 cm), které jsou mnohojaderné a obalené vazivovou pochvou. Vlákna se spojují do snopců (fasciculi), které se dále spojují do svalů, jejichž fascie končí šlachami napojujícími se na kosti. Srdeční svalovina je tvořena kardiomyocyty, které jsou krátké a široké a vykazují příčné pruhování díky přítomnosti sarkomer. Hladká svalovina tvoří stěny orgánů a cév a její kontrakce probíhají prostřednictvím nexů a síťovitého uspořádání aktinních a myozinových vláken, nikoli v sarkomerech.
- kosterní svalovina - ovladatelná vůlí, polymerní uspořádání myofibril, vazivové obaly a svalové svazky
- myokard - neovladatelný vůlí, interkalární disky, propojenost buněk pro synchronní činnost
- hladká svalovina - šikmá uspořádání filament, bez pruhování, šíření vzrušení cez nexus
| Typ svaloviny | Charakteristika | Příklady |
|---|---|---|
| Kosterní svalovina | Příčně pruhovaná, ovládána vůlí, dlouhá vlákna, fascie | Svaly končetin a dutin těla |
| Srdeční svalovina (myokard) | Příčně pruhovaná, neovládána vůlí, autonomní řízení | Srdce |
| Hladká svalovina | Nepříčně pruhovaná, šikmé filamenti, nexusy | Stěny orgánů a cév |